Po adopci mě ihned přejmenovali. Chyběly mi hluboké rozhovory, odkud vlastně jsem

Přijetí nebiologického dítěte není jednoduchá situace

Náhradní rodinná péče (NRP) je systém péče o děti, které nemohou z různých důvodů vyrůstat ve své biologické rodině. Cílem je zajistit dítěti bezpečné a stabilní prostředí, kde může zdravě vyrůstat a rozvíjet se. Existuje několik forem náhradní rodinné péče, ale nejčastějšími jsou pěstounská péče a adopce. Adopce je velmi úzkým spojením dítěte bez biologických rodičů s adoptivními rodiči. Právně se zcela stává jejich potomkem.

Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, a jistě to tak vlastně je, že je skvělé, že děti bez rodičů získávají domov u milujících lidí, adopce s sebou nese mnohá rizika v podobě psychického zatížení adoptovaných dětí. Není jednoduché najít své místo v životě, pokud nevíte, odkud pocházíte… A není ani jednoduché přijmout za své dítě, které není biologicky vaše, a i při nejlepší vůli se stává, že adoptivní rodiče nadělají mnoho chyb.

Poslechněte si podcast Nebuď mimo na YouTube

Martina Loutná: Náhradní rodič od základu změní život dítěte

Dobrá rodina je nezisková organizace, která se zaměřuje na podporu a doprovázení pěstounských rodin a dalších zájemců o náhradní rodinnou péči v České republice. Poskytuje vzdělávací programy, poradenství a podporu při pěstounství a adopci, aby zajistila bezpečné a stabilní prostředí pro děti, které nemohou vyrůstat ve své biologické rodině. Organizace se také podílí na profesionalizaci systému náhradní rodinné péče a šíří osvětu o potřebách ohrožených dětí.

Martina Loutná se zaměřuje na podporu zájemců o náhradní rodinnou péči, pěstounů a osvojitelů. Má bohaté zkušenosti ze sociální práce, zejména s dětmi, mládeží a rodinami v krizových situacích. V Dobré rodině se také věnuje školení budoucích náhradních rodičů prostřednictvím mezinárodně uznávaného vzdělávacího programu PRIDE. Když Martina mluví, cítíte, že mnohé ví a že ji práce skutečně baví a naplňuje.

Poslechněte si podcast Nebuď mimo na Spotify

Tereza: Hrála jsem si jako malá, že jsem Petra, a skutečně jsem jí původně byla!

Tereza Kratochvílová o sobě říká: „Jsem sice holka z druhý ruky, ale taky originál a strůjce vlastního života.” Touto větou vyjadřuje svůj postoj k tomu, že ač byla adoptovaná, považuje se za jedinečnou osobnost, která je schopná tvořit svůj vlastní životní příběh. Tereza napsala knihu Holka ze sekáče, ve které sdílí svůj osobní příběh o adopci a hledání identity.

Otevřeně sdílí svůj příběh, pokládá si otázky spojené s adopcí a nebojí se na ně hledat také odpovědi. Problematiku vidí komplexně a upozorňuje na fakt, že se jí nevěnuje dostatek prostoru, že stále je to tak trochu tabu. Na sociálních sítích se proto snaží bojovat proti předsudkům, které se stále ve spojení s touto tematikou objevují.