Editorial: Aby si maminky na eMiminu předávaly podporu
Milé maminky a dámy, které se o miminko snažíte anebo čekáte na jeho narození, když jsem před třemi měsíci nastoupila do redakce eMimina, netušila jsem, kolik vašich deníčků a příběhů, mě chytne za srdce...
Jsem maminkou tříleté Emily – holčičky, se kterou jsem si během rodičovské užila spoustu radosti, ale také starostí. Být rodičem není snadná disciplína. Nedávno jsem četla zajímavý článek o tom, jak se liší představy o mateřství a následná realita.
I já jsem si tak trochu plula na těhotenském růžovém obláčku, kterému předcházelo varování lékařů, že možná nebudu moci mít děti, takže moje nadšení bylo o to větší (víc si o této mojí zkušenosti můžete přečíst v deníčku přímo tady na eMiminu). Myslela jsem si, že až naše dcerka přijde na svět, bude vše zalité sluncem.
Ale ono to zase tak snadné nebylo. Občas jsem se cítila vyčerpaná, navíc na mě působil všechen ten tlak, který společnost na maminky vyvíjí. Chtěla jsem být ve všem 100% nejlepší… nejlepší máma, nejlepší partnerka, nejlepší hospodyňka… a k tomu ještě stihnout trochu pracovat. Jenže nic takového není možné, protože každý máme k dispozici pouhých 100 % a ty musíme rozdělit.
Mockrát jsem si vyčítala, že to prostě nezvládám, a u svých blízkých vymáhala přesvědčování, že to tak není. Když jsem se ho dočkala, stejně jsem pochybovala, zda mohou rozumět tomu, co se jim snažím říct. Až když jsem nastoupila do eMimina, pochopila jsem, že vždy nejlépe pomohou lidé, co jsou v podobné situaci. Ono pomyslné obejmutí; poplácání po rameni; rada, jak své trápení zmírnit, a pocit, že v tom člověk není sám, dodávají sílu.
Jsem upřímně ráda, že jsem součástí redakce eMimina, které právě tohle může poskytnout každé ženě. A to je vlastně moje velké předsevzetí… spolu s kolegyněmi a uživatelkami dávat prostor ke sdílení starostí i radostí.
Do našeho Magazínu chystáme řadu článků. Brzy se tak můžete těšit na rady, které vám pomohou vybrat dětem správné botky nebo se rozhodnout, zda u porodu chcete mít dulu. A protože eMimino tvoříte s námi, budu moc ráda, když nám dáte kdykoliv vědět, zda by vás zajímalo nějaké konkrétní téma.
Přeji vám, co nejméně starostí a co nejvíce radostí.
Jana,
Máma a šéfredaktorka eMimina
Kdybyste mě chtěly poznat blíž, mrkněte na můj blog, třeba vás zaujme.
Přečtěte si také
Syn chce nosit šaty. Manžel tvrdí, že z něj dělám terč posměchu
- Anonymní
- 03.09.26
- 806
Synovi je pět a nejraději si doma obléká modré šaty s hvězdami, které původně patřily jeho sestřenici. Pro něj jsou to prostě krásné šaty na hraní. Manžel ale tvrdí, že ho nechávám zajít moc daleko...
Není nám ani 25 let a žijeme bez sexu. Přítel tvrdí, že je všechno v pořádku
- Anonymní
- 03.09.26
- 1675
Seděla jsem na gauči, prohlížela si naše fotky z letního čundru a v krku se mi dělal knedlík. Na fotkách jsme vysmátí, objetí a vypadáme jako ten nejšťastnější pár pod sluncem. A my vlastně šťastní...
Se začátkem školního roku jsem jako kouzelným proutkem upadla do deprese
- Anonymní
- 03.09.26
- 1776
Vlastně vůbec nevím, jak se to stalo, když jsem se na to celé léto těšila jak na smilování. Být o prázdninách velkou část s dětmi doma na homeoffice je opravdu náročné. Teď ale zjišťuju, že mi...
Dcera šla do první třídy s dvěma kamarádkami. Jako jedinou ji dali do jiné třídy
- Anonymní
- 03.09.26
- 5665
Dcera šla letos do první třídy. Dlouho jsme ve škole lobovali, že chce jít se svými kamarádkami ze školky do stejné třídy. Ze školy nám přišla jediná zpráva: budeme dělat, co bude v našich silách....
Máma chtěla vyhodit starý cibulák po babičce. Dodnes jí to nemůžu odpustit
- Anonymní
- 03.09.26
- 1283
Když jsem byla malá, měli jsme doma cibulák. Přesně ten modrobílý porcelán, který mi tehdy připadal jako něco, co mají doma snad jen babičky.
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 3248
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 5431
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 6297
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 572
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 6640
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...