Editorial: Aby si maminky na eMiminu předávaly podporu
Milé maminky a dámy, které se o miminko snažíte anebo čekáte na jeho narození, když jsem před třemi měsíci nastoupila do redakce eMimina, netušila jsem, kolik vašich deníčků a příběhů, mě chytne za srdce...
Jsem maminkou tříleté Emily – holčičky, se kterou jsem si během rodičovské užila spoustu radosti, ale také starostí. Být rodičem není snadná disciplína. Nedávno jsem četla zajímavý článek o tom, jak se liší představy o mateřství a následná realita.
I já jsem si tak trochu plula na těhotenském růžovém obláčku, kterému předcházelo varování lékařů, že možná nebudu moci mít děti, takže moje nadšení bylo o to větší (víc si o této mojí zkušenosti můžete přečíst v deníčku přímo tady na eMiminu). Myslela jsem si, že až naše dcerka přijde na svět, bude vše zalité sluncem.
Ale ono to zase tak snadné nebylo. Občas jsem se cítila vyčerpaná, navíc na mě působil všechen ten tlak, který společnost na maminky vyvíjí. Chtěla jsem být ve všem 100% nejlepší… nejlepší máma, nejlepší partnerka, nejlepší hospodyňka… a k tomu ještě stihnout trochu pracovat. Jenže nic takového není možné, protože každý máme k dispozici pouhých 100 % a ty musíme rozdělit.
Mockrát jsem si vyčítala, že to prostě nezvládám, a u svých blízkých vymáhala přesvědčování, že to tak není. Když jsem se ho dočkala, stejně jsem pochybovala, zda mohou rozumět tomu, co se jim snažím říct. Až když jsem nastoupila do eMimina, pochopila jsem, že vždy nejlépe pomohou lidé, co jsou v podobné situaci. Ono pomyslné obejmutí; poplácání po rameni; rada, jak své trápení zmírnit, a pocit, že v tom člověk není sám, dodávají sílu.
Jsem upřímně ráda, že jsem součástí redakce eMimina, které právě tohle může poskytnout každé ženě. A to je vlastně moje velké předsevzetí… spolu s kolegyněmi a uživatelkami dávat prostor ke sdílení starostí i radostí.
Do našeho Magazínu chystáme řadu článků. Brzy se tak můžete těšit na rady, které vám pomohou vybrat dětem správné botky nebo se rozhodnout, zda u porodu chcete mít dulu. A protože eMimino tvoříte s námi, budu moc ráda, když nám dáte kdykoliv vědět, zda by vás zajímalo nějaké konkrétní téma.
Přeji vám, co nejméně starostí a co nejvíce radostí.
Jana,
Máma a šéfredaktorka eMimina
Kdybyste mě chtěly poznat blíž, mrkněte na můj blog, třeba vás zaujme.
Přečtěte si také
Po rozvodu jsem zůstala sama. Můj exmanžel poštval naše přátele proti mně
- Anonymní
- 09.06.26
- 602
Teprve po rozvodu mi došlo, co byl můj muž vlastně zač. Vždycky jsme byli hodně společenští a měli spoustu přátel. Jenže většina z nich byla společná. Nikdy by mě nenapadlo, že po rozvodu se téměř...
Máma je v lázních, nemocný táta zůstal na mně. Mé bezdětné sestry prý nemají čas
- Anonymní
- 09.06.26
- 448
Mám tři děti ve věku 5, 7 a 10 let. K tomu pracuji jako OSVČ, provozuji eshop a ještě rozjíždím další pracovní projekt. Práce mám nad hlavu. A do toho mi před týdnem zavolala mamka, že jí schválili...
Noví sousedé nás přivádějí k šílenství. Hluk a večírky nám ničí život
- Anonymní
- 09.06.26
- 328
Když se naši dnes už bývalí sousedé odstěhovali, věřili jsme, že ti noví budou stejně milí a přátelští. Bohužel jsme se spletli. Nejenže nás ani nepozdraví, ale z jejich zahrady se neustále line...
Manželova dcera chce tábor za 20 tisíc. Její matka očekává, že vše zaplatí on
- Anonymní
- 09.06.26
- 416
Nikdy bych nevěřila, jak složité je, když se s tím pravým potkáte až později. Oba máte za sebou nějakou minulost, jste rozvedení a máte děti z předchozích vztahů. Pak si pořídíte ještě jedno...
V našem obýváku smrdí cizí ponožky a moje dcera kvůli němu nejí
- Anonymní
- 09.06.26
- 634
Je to tady, přátelé. Čas, kterého jsem se děsila od chvíle, kdy mi v porodnici ukázali tu malou růžovou holčičku. Moje patnáctiletá dcera má kluka. A není to žádné dětské „chodíme spolu“ za ruku...
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 7278
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 909
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 663
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 2025
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 4940
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...