Když eMimino čeká mimino aneb snad (ne)čekáme Yettiho

Nedávno jsem psala o tom, jak jsem s pomocí ketodiety zhubla pár kilo. To jsem ještě netušila, že o pár týdnů později se budu radovat z toho, že ty kila slavnostně naberu zpátky! Ano, k mému čtyřletému synovi přibude v září nový parťák na zlobení. Já jsem plná štěstí a hormonů, a proto jsem se rozhodla všechno sepsat do deníčků.

*

Přečtěte si předešlý deníček »

S rozhodnutím o druhém přírůstku jsme s manželem dlouho otáleli. Oba jsme tak trochu workoholici a do toho zapálení cestovatelé. Manžel je navíc jedináček, takže neměl potřebu druhého potomka. Já to mám jinak. Jeden z mých nejbližších důvěrníků je můj bratr a bylo pro mě důležité dopřát sourozenecké pouto i Šimonovi.

Netoužila jsem mít dvě děti věkově úplně blízko sebe. Po první mateřské jsem se vrátila zpátky do eMimina. Práce mi chyběla, kolektiv, zdejší komunita a seberealizace taky. A taky jsem si nebyla jista, jestli to zvládnu. Šimon dlouho špatně spával a já byla vyčerpaná. Potřebovala jsem se dostat do situace, kdy budu odpočatá a sebevědomá máma. Zlom nastal loni na jaře a já postupně začala spřádat plány.

O Šimona jsme se de facto nesnažili, dvě čárky jsem objevila už měsíc po vysazení hormonální antikoncepce. Bála jsem se, jestli budeme mít takové štěstí i napodruhé. Tři roky jsem měla nehormonální tělísko a bohužel mi z prvního porodu pořád zůstalo šest kilo, kterých jsem se nikdy nezbavila.

Naštěstí už čtyři měsíce po vyndání tělíska jsem manželovi v obýváku mávala pozitivním těhotenským testem. Záplava štěstí a hormonů level bambilion! Vím, že je to obrovský dar. Spousta žen takové štěstí nemá a na své vytoužené miminko čeká dlouhé roky. Vážím si toho a neberu to jako samozřejmost. Léta čtu na eMiminu vaše příběhy a cesty za miminkem a máte můj nekonečný obdiv!

Jsem na konci 12. týdne a už teď vidím, jak je vše jiné, než když jsem čekala Šimona. Jsem mnohem více sebevědomá, nebojím se každého píchnutí. Není na to popravdě ani čas. Péče o rodinu, zařizování nového domečku a práce mě vytěžují na maximum. Poprvé jsem hodně zvracela a měla silné migrény. Nyní se cítím naprosto skvěle, tak jen doufám, že to vydrží.

Stejně nedočkavě jako před čtyřmi lety čekám na oznámení pohlaví. Manžel by si moc přál holčičku, sama zatím preferenci nemám. Když jsme se ptali Šímy, jestli by si přál brášku nebo ségru, pohotově odpověděl, že by chtěl Yettiho! (ehm… frčíme teď na pohádce Sněžný kluk, kde je hlavním hrdinou právě Yetti. Doporučuji, moc hezká pohádka).

Nyní předávám otěže vedení eMimina na kolegyni Andy, ale neloučím se s vámi. eMimino je moje srdcovka! Zůstávám s vámi dál, jen trochu méně intenzivně. Moje první těhotenství bylo velmi náročné, tak se teď (preventivně) potřebuji trochu víc šetřit a odpočívat. Ale o tom vám napíšu zase někdy jindy. :-)

Vaše Hanka.<3

Váš příspěvek

Odesílám...
6170
7.3.20 08:39

Gratulace a hodně zdraví Vám, mimcu a celé rodině, ať je na něj velkej brácha hodnej - taky mám děti o cca 4 roky od sebe, má to svoje výhody i nevýhody, starší byl klidnější, mladší dcera je torpédo - takové to dítě, po kterém už žádné další nechcete :mrgreen: Ne, kecam :lol: Kdyby mi někdo jako 3. zarucil opět hodnyho a krásně spinkajiciho chlapečka, beru všema 10! Yetti je super nápad :mrgreen: :lol: :palec: :D

Příspěvek upraven 07.03.20 v 08:41

  • Nahlásit
  • Zmínit
17279
7.3.20 10:32

Moc gratuluji a preji klidne tehotenstvi :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit