Nebude to Yeti, bude to holka!

Když jsem psala svůj předchozí deníček, netušila jsem, že náš čekají takhle dlouhé koronavirové prázdniny. Bylo to nějaké dlouhé, co? I když jsme brzy našli nový denní rytmus a v zásadě si vše užíváme. Jen mám pocit, že nám se Šímou narostla druhá pupeční šňůra a návrat do školky bude trochu bolet. Nás oba :)

Nebude to Yeti, bude to holka!

Hodně jsme zpomalili, navnímali zase sami sebe. Oprášili všechny zapomenuté hračky, přečetli dlouho odkládané knížky, zvládli předělat zahradu. Jen kdyby ti moji kluci pořád tolik než..li, teda ehm… nepapali. Furt, furt vařím, pomoc!

Mezitím jsem se v izolaci přehoupla do druhé poloviny těhotenství. Vrchol mého společenského vyžití byla návštěva gynekoložky. Byla jsem nervózní, měli jsme se dozvědět pohlaví miminka. Syn si přál Yetiho (vysvětlení najdete v mém prvním deníčku), manžel od začátku doufal v holčičku. Prý ať jsou síly doma spravedlivě rozdělené. A víte co? On se manžel své vytoužené dcery dočká! Vybrali jsme jí jméno Ema. Naladit se na růžovou mi trvalo asi tak jednu (piko)vteřinu <3.

Ema už o sobě dává vědět. Začíná kopat a těhotenské břicho vykouklo mnohem dřív než u prvního těhotenství. Jsem vděčná, že zatím všechno probíhá bez problému. Šimon mně potrápil migrénami a zvracením až do 22.tt. Ema mě zatím šetří, a až na lehkou únavu se cítím báječně.

Zato Šimon mně nešetří ani trochu! Mamííí. Něco papat. Tohle mi nechutná, chci něco jiného. Mamíí, můžeš mi, přidat, prosím? Mamíí, jdeme dělat bobek. Pojď, jdeme malovat. Jdeme modelovat. Jdeme stavět Lego. Jdeme na zahradu. Mamí, pojď jdeme si hrát na doktora:

  • Maminko, zakašli.
  • Maminko, a teď zabroukej.
  • Víc nahlas.
  • Víš co, teď už raději nepovídej nic.
  • Dobře, bude to práce, ale Šíma to zvládne. Jdeme do akce.
  • Maminko, a teď mi ukaž nožičku.
  • Neboj, ti tu nožičku jen odpojím a pak zavážu.
  • Nebylo to tak strašné, viď?
  • Teď už jen ručička, tu zazbíječkuju a máš to, maminko, hotovo.
  • Jo a ještě zkontroluji miminko, otevři pusu.

Abych mu nekřivdila. Za statečnost jsem dostala odměnu. Kinder vajíčko. Mohla jsem se koukat, jak ho snědl.

A na závěr tři poznatky těhotné druhorodičky z karantény:

  • Karanténa je skvělá na hubnutí. Když máte 7 týdnů doma čtyřleťáka, denně dáte 10 tisíc kroků na tuty. Bez dlouhé procházky v lese by hrozilo zboření domu. Jako vážně! A výsledek? 21. tt a ani gram nahoru.
  • Výbavičku opravdu shánět nemusíte. Všichni využili izolaci na generální úklid, a tak mi u plotu každou chvíli zvoní kamarádka s modrou Ikea taškou nacpanou růžových oblečků.
  • Dost jsem ušetřila. Těhotenská móda mně v karanténě opravdu netrápí. Vystačím si s tepláky a manželovým tričkem.

Mějte se krásně a užívejte si sluníčka a společný čas s nejbližšími.
Vaše Hani <3

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
3
17.6.20 13:58

Tak to jsem se zasmála… :D

  • Zmínit
  • Nahlásit