Nebude to Yeti, bude to holka!
- Z kanceláře eMimino
- admin
- 13.06.20 načítám...
Když jsem psala svůj předchozí deníček, netušila jsem, že náš čekají takhle dlouhé koronavirové prázdniny. Bylo to nějaké dlouhé, co? I když jsme brzy našli nový denní rytmus a v zásadě si vše užíváme. Jen mám pocit, že nám se Šímou narostla druhá pupeční šňůra a návrat do školky bude trochu bolet. Nás oba :)
Hodně jsme zpomalili, navnímali zase sami sebe. Oprášili všechny zapomenuté hračky, přečetli dlouho odkládané knížky, zvládli předělat zahradu. Jen kdyby ti moji kluci pořád tolik než..li, teda ehm… nepapali. Furt, furt vařím, pomoc!
Mezitím jsem se v izolaci přehoupla do druhé poloviny těhotenství. Vrchol mého společenského vyžití byla návštěva gynekoložky. Byla jsem nervózní, měli jsme se dozvědět pohlaví miminka. Syn si přál Yetiho (vysvětlení najdete v mém prvním deníčku), manžel od začátku doufal v holčičku. Prý ať jsou síly doma spravedlivě rozdělené. A víte co? On se manžel své vytoužené dcery dočká! Vybrali jsme jí jméno Ema. Naladit se na růžovou mi trvalo asi tak jednu (piko)vteřinu <3.
Ema už o sobě dává vědět. Začíná kopat a těhotenské břicho vykouklo mnohem dřív než u prvního těhotenství. Jsem vděčná, že zatím všechno probíhá bez problému. Šimon mně potrápil migrénami a zvracením až do 22.tt. Ema mě zatím šetří, a až na lehkou únavu se cítím báječně.
Zato Šimon mně nešetří ani trochu! Mamííí. Něco papat. Tohle mi nechutná, chci něco jiného. Mamíí, můžeš mi, přidat, prosím? Mamíí, jdeme dělat bobek. Pojď, jdeme malovat. Jdeme modelovat. Jdeme stavět Lego. Jdeme na zahradu. Mamí, pojď jdeme si hrát na doktora:
- Maminko, zakašli.
- Maminko, a teď zabroukej.
- Víc nahlas.
- Víš co, teď už raději nepovídej nic.
- Dobře, bude to práce, ale Šíma to zvládne. Jdeme do akce.
- Maminko, a teď mi ukaž nožičku.
- Neboj, ti tu nožičku jen odpojím a pak zavážu.
- Nebylo to tak strašné, viď?
- Teď už jen ručička, tu zazbíječkuju a máš to, maminko, hotovo.
- Jo a ještě zkontroluji miminko, otevři pusu.
Abych mu nekřivdila. Za statečnost jsem dostala odměnu. Kinder vajíčko. Mohla jsem se koukat, jak ho snědl.
A na závěr tři poznatky těhotné druhorodičky z karantény:
- Karanténa je skvělá na hubnutí. Když máte 7 týdnů doma čtyřleťáka, denně dáte 10 tisíc kroků na tuty. Bez dlouhé procházky v lese by hrozilo zboření domu. Jako vážně! A výsledek? 21. tt a ani gram nahoru.
- Výbavičku opravdu shánět nemusíte. Všichni využili izolaci na generální úklid, a tak mi u plotu každou chvíli zvoní kamarádka s modrou Ikea taškou nacpanou růžových oblečků.
- Dost jsem ušetřila. Těhotenská móda mně v karanténě opravdu netrápí. Vystačím si s tepláky a manželovým tričkem.
Mějte se krásně a užívejte si sluníčka a společný čas s nejbližšími.
Vaše Hani <3
Přečtěte si také
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 2614
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 1036
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 1178
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 778
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 324
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 2805
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 4499
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 2882
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1546
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 5983
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...