Horor ze zkušební kabinky
- O životě
- admin
- 03.04.19 načítám...
Dámy, víte, že dnes je Mezinárodní den spodního prádla? No řekněte, není to úplně znamení, že bychom si měly koupit nějakou tu krajkovou radost? I váš partner by to jistě ocenil. Jen kdyby to vybírání bylo snazší, že?
Někde jsem četla, že přes 90 % českých žen si kupuje špatnou velikost podprsenky. Jsem si jistá, že mezi ně patřím, jenže co dělat, když, i přesto že jsem maminka, mám v dekoltu nula nula nic? Tudíž moje nakupování spodního prádla má vždycky stejný průběh. Do kabinky si nanosím krásné vyztužené podprsenky a modlím se, aby mi alespoň jedna z nich sedla.
Po pěti minutách přichází první vlna zoufalosti, po deseti se mi chce brečet. I ty nejmenší košíčky odstávají, byť do nich naháním kůži snad i z břicha.
Po dvaceti minutách, rudá vzteky vylézám zpoza závěsu. Moje duševní rozpoložení je natolik znatelné, že prodavačka, která se ke mně nadšeně řítí, zastavuje se zapískáním podrážek na místě a prchá zpět za pult. Mám chuť po ní vyzkoušené podprdy hodit, ale ona za moje plochodrážní tělo nemůže, tedy se držím.
Už je jasné, jak to zase dopadne. Přistupuji ke stojanu, který jsem při příchodu minula s opovržením. Nevím, zda si pokaždé myslím, že se od posledního nákupu stal zázrak a na hrudi teď nosím ultra pevné trojky. Jinak si fakt, že se nejprve musím jít do kabinky vytočit, neumím vysvětlit. Vždyť bych si bývala mohla tohle ušetřit a jít rovnou na to místo, které jsem předtím zaznamenala jen periférním viděním: tedy ke stojanu, kde jsou podprsenky ve stylu, jemuž jsme ve škole říkaly lambády (a s ponožkami ve vlastních „dospěláckých“ podprsenkách se smály spolužačce, co je nosila. Promiň, Káťo.). Tedy žádné kostice ani zapínání, pěkně šup s tím přes hlavu.
Se slzou v oku si zkouším tři, načež výsledek zhodnotím jako „plošší už to být nemůže“ a kromě okamžitého telefonátu na kliniku plastické chirurgie zvažuji také možnost přikoupení gelových či silikonových výplní. No co, vždyť i Miranda v Sexu ve městě je jednou významně vytasila z podprsenky, tak proč ne já, že jo?! Nakonec beru jen jednu z vyzkoušených lambád (!), ale ve třech barvách, abych tohle utrpení nemusela opakovat příliš brzy.
Na druhý den si stěžuju v práci kolegyni a mám, co dělat, abych nevybouchla ve chvíli, kdy mi se svou hrudí velikosti 80E, kterou obléká do božích podprsenek z Astratexu, řekne „Hele, co je malý, to je hezký!“
Ale neházím flintu do žita, i já se dočkám… a vy také (ať už máte jakoukoliv velikost)! Chystáme pro vás hned několik překvapení právě se zmíněným prodejcem spodního prádla, s Astratexem 
Vaše Janča, šéfredaktorka eMimina
Přečtěte si také
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 2766
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 1095
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 1243
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 827
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 341
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 2825
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 4573
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 2935
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1565
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 6078
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
, díky, po hodně dlouhých a smutných měsících jsem se opravdu zasmála 
Tolikok radám - choď bez podprsenky.
Takhle to mám jednodušší a podprsenky fakt sedí. Nic jsem nevracela.
teď čekáme čtvrté a já jen doufám, že zůstanou alespoň tak pevné, jak jsou 
- no lépe jsem se v podprsence nikdy necítila, nikde nic netlačí, nevylézá, neodstává. Nejdřív jsem si přišla faaakt divně, že já D se svými malými prsy určitě nemám, ale je to tak 
.
