1. Narodit se
- O životě
- patlamatlaxy
- 22.09.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mé myšlenky a emoce. Honí se mi to v hlavě neustále. Vrací se mi zvuky a vůně mého domova. Vrací se mi zážitky z děství. Vrací se staré křivdy. Je to můj první deníček a ráda bych napsala další. Jedině tak mohu vyjádřit vše, co mám v srdci.
Auto vjíždí do dvora. Slyšet je chrastění štěrku pod koly. Když auto najede na trávník, vše se ztiší. Ale jen na chvilku. Vystupuji z auta. Přibíhá ke mě Bára, skáče a olizuje mě. Smrdí, babička jí moc často nekoupe a na hlavě má zas další klíšťata. Opožděně, ale přeci přiběhl Denýsek. Pere se s Bárou o mou pozornost.
Otvírám branku, vrže. Jdu nejprve pozdravit babičku a dědu. Oba spí. Babička ve své posteli a děda na invalidním vozíku. V televizi běží kriminálka, zase u ní usnuli. 
Pozdravím, oba se probouzí, na jejich tváři se pomalu vytváří úsměv. Rádi mě vidí. Babička se jako vždy zeptá, kdy jsme přijeli a kdy pojedeme zpět.
Jdu k našim. Nahoru po schodech. Jako vždy… velký tepelný rozdíl mezi babiččinnou chodbou a chodbou našich. U našich je zima. Máma už má navařeno a čeká na nás. Zamíchám polévkou, ochutnám. Je tak jiná a tak dobrá. Miluju její polévky! Dáme si pusu, zeptá se, jak se máme, a poručí, abychom si sedli a dali se do jídla. Výborné jídlo… pak se zeptám, jestli je doma táta.
„Nevím, kde je, a je mi to jedno, včera mě naštval!“
Svírá se mi žaludek, svírá se mi hrdlo. Začnou se mi klepat ruce, nemohu jíst, nemohu mluvit. Manžel ví, co se děje a začíná se připravovat… Copak na nás můj otec nečeká a nechce se s námi přivítat? Zeptat se, jak se máme, jak se nám daří? Jak postoupila rekonstrukce nebo jak se daří jeho prvnímu vnoučeti? A zajímalo ho to někdy doopravdy?
Vodím Tě za nos, milý čtenáři.
Už mě žádní psi nevítají. Dědeček je pochován a babička se užírá svým svědomím. Otec není, neexistuje. Pravda, teď zas vodím za nos sama sebe. Bohužel je a bude. Nejde ho vymazat, vytěsnit, zapomenout. Můj pokoj, který mi maminka tolik opečovávala, abych se měla s rodinou kam vracet, je pryč. V oknech jiné závěsy, jiná barva na zdech, jiný nábytek a věci, jiné dítě. Nikdo mě nečeká.
Vzpomínám na své dětství. Milovala jsem knížky a dovedla si číst celý den na půdě nad chlévem ve výklenku. Ze starých matrací jsem si udělala velké letiště, natrhala si třešně, jahody, rajčata. Cokoli bylo k mání a udělala si piknik s knihou. Hrávala jsem si ve stodole v kupě sena nebo mezi balíky slámy. Měla jsme svůj domeček v lesíku u potoka, v něm opravdový nábytek, záclonky v oknech a opravdická zahrádka plná jahod. Běhala jsem po poli, lesem, brodila se potokem. Milovala jsem tu přírodu!
V přírodě jsem se schovávala. V přírodě jsem plakala. V přírodě chtěla žít. Příroda byla jediná, která na mě čekala s otevřenou náručí, která byla vždycky po ruce, vždy mě vyslechla a dovedla uklidnit.
Jenže i u toho rybníka, ke kterému jsem chodívala to bylo slyšet. Ty nadávky a velké rány. Co byste chtěly od malé vesničky. Tam je slyšet vše. Jediným nepřítelem v přírodě byl pro mě sníh. Ten jakoby mě usvědčoval a říkal: „Tady je, tady se schovává.“ Stopy za mnou zůstávaly a já se neměla kde ukrýt. Jednou mi dokonce tekla krev a mé stopy ve sněhu doprovázely i její kapky.
Chybíš mi, přírodo! Tady jsi, ale jsi tolik navštěvovaná. Ráda bych Ti toho tolik pověděla. A hlavně to, proč jsem se už nevrátila do domečku na kamenech, do domečku pod mostek, do domečku v lese s dírou. Tady nemám možnost. Žiji jiný život. Ten šťastný. Nepoznala bys mě, jsem jiná. Doufám, že i uvnitř jsem jiná, moc bych to chtěla. Chtěla bych být už konečně TA SILNÁ!
Někdo říká, že taková jsem. Že by nezvládl to, co jsem já musela vytrpět. Já si říkám kecy! Nejsem silná. Jsem slabá, jsem srab, jsem posera, jsem ubohá! Mám špatné svědomí, zničila jsem mnoho životů a to jen tím prvním a základním činem, jaký jsme mohla učinit: narodit se.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1750
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1030
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1837
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 755
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 437
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21509
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2654
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2931
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2641
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1783
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
