1. Narodit se
- O životě
- patlamatlaxy
- 22.09.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mé myšlenky a emoce. Honí se mi to v hlavě neustále. Vrací se mi zvuky a vůně mého domova. Vrací se mi zážitky z děství. Vrací se staré křivdy. Je to můj první deníček a ráda bych napsala další. Jedině tak mohu vyjádřit vše, co mám v srdci.
Auto vjíždí do dvora. Slyšet je chrastění štěrku pod koly. Když auto najede na trávník, vše se ztiší. Ale jen na chvilku. Vystupuji z auta. Přibíhá ke mě Bára, skáče a olizuje mě. Smrdí, babička jí moc často nekoupe a na hlavě má zas další klíšťata. Opožděně, ale přeci přiběhl Denýsek. Pere se s Bárou o mou pozornost.
Otvírám branku, vrže. Jdu nejprve pozdravit babičku a dědu. Oba spí. Babička ve své posteli a děda na invalidním vozíku. V televizi běží kriminálka, zase u ní usnuli. 
Pozdravím, oba se probouzí, na jejich tváři se pomalu vytváří úsměv. Rádi mě vidí. Babička se jako vždy zeptá, kdy jsme přijeli a kdy pojedeme zpět.
Jdu k našim. Nahoru po schodech. Jako vždy… velký tepelný rozdíl mezi babiččinnou chodbou a chodbou našich. U našich je zima. Máma už má navařeno a čeká na nás. Zamíchám polévkou, ochutnám. Je tak jiná a tak dobrá. Miluju její polévky! Dáme si pusu, zeptá se, jak se máme, a poručí, abychom si sedli a dali se do jídla. Výborné jídlo… pak se zeptám, jestli je doma táta.
„Nevím, kde je, a je mi to jedno, včera mě naštval!“
Svírá se mi žaludek, svírá se mi hrdlo. Začnou se mi klepat ruce, nemohu jíst, nemohu mluvit. Manžel ví, co se děje a začíná se připravovat… Copak na nás můj otec nečeká a nechce se s námi přivítat? Zeptat se, jak se máme, jak se nám daří? Jak postoupila rekonstrukce nebo jak se daří jeho prvnímu vnoučeti? A zajímalo ho to někdy doopravdy?
Vodím Tě za nos, milý čtenáři.
Už mě žádní psi nevítají. Dědeček je pochován a babička se užírá svým svědomím. Otec není, neexistuje. Pravda, teď zas vodím za nos sama sebe. Bohužel je a bude. Nejde ho vymazat, vytěsnit, zapomenout. Můj pokoj, který mi maminka tolik opečovávala, abych se měla s rodinou kam vracet, je pryč. V oknech jiné závěsy, jiná barva na zdech, jiný nábytek a věci, jiné dítě. Nikdo mě nečeká.
Vzpomínám na své dětství. Milovala jsem knížky a dovedla si číst celý den na půdě nad chlévem ve výklenku. Ze starých matrací jsem si udělala velké letiště, natrhala si třešně, jahody, rajčata. Cokoli bylo k mání a udělala si piknik s knihou. Hrávala jsem si ve stodole v kupě sena nebo mezi balíky slámy. Měla jsme svůj domeček v lesíku u potoka, v něm opravdový nábytek, záclonky v oknech a opravdická zahrádka plná jahod. Běhala jsem po poli, lesem, brodila se potokem. Milovala jsem tu přírodu!
V přírodě jsem se schovávala. V přírodě jsem plakala. V přírodě chtěla žít. Příroda byla jediná, která na mě čekala s otevřenou náručí, která byla vždycky po ruce, vždy mě vyslechla a dovedla uklidnit.
Jenže i u toho rybníka, ke kterému jsem chodívala to bylo slyšet. Ty nadávky a velké rány. Co byste chtěly od malé vesničky. Tam je slyšet vše. Jediným nepřítelem v přírodě byl pro mě sníh. Ten jakoby mě usvědčoval a říkal: „Tady je, tady se schovává.“ Stopy za mnou zůstávaly a já se neměla kde ukrýt. Jednou mi dokonce tekla krev a mé stopy ve sněhu doprovázely i její kapky.
Chybíš mi, přírodo! Tady jsi, ale jsi tolik navštěvovaná. Ráda bych Ti toho tolik pověděla. A hlavně to, proč jsem se už nevrátila do domečku na kamenech, do domečku pod mostek, do domečku v lese s dírou. Tady nemám možnost. Žiji jiný život. Ten šťastný. Nepoznala bys mě, jsem jiná. Doufám, že i uvnitř jsem jiná, moc bych to chtěla. Chtěla bych být už konečně TA SILNÁ!
Někdo říká, že taková jsem. Že by nezvládl to, co jsem já musela vytrpět. Já si říkám kecy! Nejsem silná. Jsem slabá, jsem srab, jsem posera, jsem ubohá! Mám špatné svědomí, zničila jsem mnoho životů a to jen tím prvním a základním činem, jaký jsme mohla učinit: narodit se.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 1904
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 1429
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 836
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 906
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 950
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3188
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2379
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4147
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 14569
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1099
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
