AMNIOCENTEZA

Milé budoucí maminky, jsem jedna z mnoha, která také prodělala ono píchání 12cm jehlou do břicha.Chci tímto reagovat na článek, protože zbytečně strašit maminky tím, že se někdy se stalo to neštěstí, že miminko uhynulo po AMC je NEHORÁZNÉ!!!!!!!!!!!!!!!!!! Někdo na toto téma pronesl,že AMC vám nedá 100% jistotu, že bude miminko v pořádku, ale to Vám v medicíně nedá nikdo a nikdy.

Souhlasím s Vámi, že to není zrovna příjemné, ale v jiných názorech i zkušenostech se budu rozcházet .

Nebudu popisovat jaký pro mě byl šok, když mi doktor volal, že screening ( odběr krve ) je pozitivní. Navíc mi to bylo sděleno v den mého odjezdu na dovolenou a to 2 hod před odletem. Jsem vystudovaný zdravotní laborant a tudíž jsem si plně uvědomovala, že to nic nemusí znamenat.Ale vysvětlete to vašim mateřským citům. Hladina hormonu HCG je v normálu 1 ( okolo 18 týdne ) a moje výsledky byly 0,18 ( musíte uznat, že jsem měla šanci 20:80, že moje děťátko z 80% bude postižené). I když mě doktor uklidňoval, strach mě neopustil, ale na dovolenou jsem jela.

Hned po příjezdu jsem šla k doktorovi a ten mě poslal, nazvala bych to poradnou, kde nám bylo vše vysvětleno ( tím bych velice chtěla poděkovat Mudr. Baxové ). Samozřejmě chtěli podespat, že s tím souhlasím s odběrem plodové vody. ALE TO BY PO VÁS CHTĚLI I PŘI TRANSPLANTACI LEDVINY!!!!!!! A narovinu, když jde o zdraví Vašeho dítěte, uděláte vše ( aspoň já to tak cítím ).
Nastal den D. Měli jsme podezření na trisomii chromosomu č 18 ( jinak řečeno, je to chromosom odpovídající za to, že děťátko bude mít 2 nohy, 2 ruce atd.)Tak jsme byli nejprve na kontrolním ultrazvuku ( jsem děsný strašpitel, ale teď jsem byla stojicky klidná, ani nevím proč ), ten dopadl dobře. Pak jsem byla v čekárně ( bylo nás tam asi 6 ), šla jsem poslední na řadě. Maminky přede mnou vycházeli ze sálu úplně klidné.

Sestra mě zavolala na sál. Byla tam mladá paní doktorka, která mi vše popisovala kro za krokem.

Samotné bodnutí je nepříjemné. Jelikož se vše PEČLIVĚ kontroluje pod ultrazvukem , nemohou jehlu bodnout na jednou ( ultrazvuk má totiž nepatrné spoždění v zobrazování ). Pomalu jehlu bodají dál a dál. Já cítila asi 3 píchnutí než byli u miminka a mohli odebrat vodu. Cítila jsem trochu tlaku, ale VĚŘTE, DÁ SE TO VYDRŽET. NEDOSTALA JSEM ANI LOKÁLNÍ ANESTESII a to jsem vážně citlivá na bolest ( podle mě, mají vás píchnout kvůli chvilce 2krát nebo jednou je rozdíl nebo snad ne???)

Po samém zákroku jsem byla v čekárně asi 30min a pak jsem mohla za doprovodu manžela domů. Bříško jsem měla citlivé, když jsem se třeba chtěla ohnout, trošku to asi 2 hod bolelo.

Kdyby to bylo nutné, šla bych na AMC znovu. Výsledky trvají asi 2-3 týdný, ale když potom slyšíte muže jak Vám do telefonu brečí štěstím, že v sobě nosíte zdravou holčičku, je to pocit k nezaplacení.

ŘÍKÁM: POKUD SI CHCETE BÝT JISTÉ, ŽE VAŠE MIMINKO JE V POŘÁDKU, TAK NA TEN 5 MIN ZÁKROK BĚŽTE.

Jitka a malá ještě nenarozená Tami

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Toffifee
622
22.7.03 19:30

Souhlasím s Jitkou úplně zcela! Trochu tomu rozumím i z odborného hlediska.
Psala jsem komentář i k článku Marcely.
Zažila jsem oba druhy telefonátu: že je miminko úplně zdravé, i že je velice nemocné. Ale věřte, lépe vědět včas, než až po porodu.
 Zuzka

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
22.7.03 22:14

Jitko úplně s Tebou souhlasím, taky jsem si tím prošla 31.3.2000. Vycházel mi Daw. s. jedna z 28. Naštěstí jsme dostali po měsíci zprávu, že je chlapec zdravý. Ted čekám druhé a kupodivu byl tripl dobrý, ani nemůžu popsat, jak jsem byla štastná. Ale opět bych to podstoupila. Jedna známá měla jít taky na amnio a odmítla s tím, že si dítě nechá v každém případě. Je to opravdu svobodná volba každé z nás a neodsuzuji nikoho, kdo jít nechce, ale já bych určitě pichanec znovu absolvovala.

  • Upravit
mysinka1
22
23.7.03 08:53

Souhlasím s Jitkou, sama jsem prožila něco podobného asi před měsícem. Když mi doktorka volala, že triple nevyšel tak jak by měl, tak mi zatrnulo, i když jsem věděla, že u těchto testů je vysoké procento falešné pozitivity. A potom ta velikánská úleva, když jsem se po 3 týdnech dozvěděla, že podle amnio je všechno v pořádku......
Míša 21tt

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
23.7.03 09:50

Nedá mi nereagovať na tvoju vetu: „A narovinu, když jde o zdraví Vašeho dítěte, uděláte vše ( aspoň já to tak cítím ).“ Pretože jediné čo môžeš urobiť je ísť na potrat, súčasná medicína nemá iné riešenie. Takže čo to vlastne urobíš pre zdravie svojho dieťatka? A ak si to miminko chceš nechať, nemusíš amnio absolvovať vôbec.

Zaujímavý článok je na tejto adrese
http://www.babetko.sk/…iew_page.php?…
aj s názorom lekára.

  • Upravit
Anonymní
23.7.03 13:54

Nevím jestli budeš rozumět tomu co ti napíši.
Vem si, kdyby se stalo, že po odebrání AMC bude matce sděleno, že má děťátko roštěp páteře.Asi mi dáš za pravdu, že by po narození nemělo šanci na přežití ( je to onemocnění, při kterém se nespojí obratle).
Budeš se divit, ale dnešní medicína řešení má a konkrétně u toho to problému. Je pravda, že operace byla úspěšně provedena v USA, ale lékaři dokázali operovat plod a úspěšně bez jakéhokoliv dalšího poškození.
Máš pravdu, že další možnost je jít na potrat a když napíši, že udělám pro svoje dítě vše, mám na mysli i tuto možnost. Obdivuji ženy, které vychovávají postižené děti, ale zároveň nechápu, jak některé mohou i když vědí, že se jim takové dítě narodí ho odložit do ústavu.Pak jsou tu takové, které odmítli jít na AMC a tuto variantu zavrhli, protože si přečetli článek od ženy, která nemá ani páru o tom co se při AMC děje a píše jen horory. Ano, tvrdím, že bych šla na potrat,ale věřím, že bych to udělali i pro dobro svého dítětě.Proč???? Vyrůstala jsi vedle postižené sestry na kterou její matka zanevřela tak, že skonšila v ústavu???
Byla jsi se někdy za někým kouknout v takovém to zařízení, kde jsou tyto děti odloženy????Píši odloženy, protože tomu tak doopravdy je!!!!!!!!!!!!!!!!!! Tím netvrdím, že tyto děti nemají právo na život, MAJÍ, ale bohužel nemají právo se rozhodnout, kde budou žít.Pokud si rodiče nejsou na 100% jisti, že jsou schopni přispůsobit život postiženému dítěti, nemají právo ho přívést na svět.A PROTO TVRDÍM, ŽE POKUD SE ŽENA ROZHODNE JÍT NA POTRAT, KVŮLI TOMU, ŽE NENÍ PŘESVEDČENÁ, ŽE SE MU BUDE VĚNOVAT NA 100%, TAK DĚLÁ PRO SVOJE DÍTĚ VŠE!!!!!Nemusiš se mnou souhlasit, ale těch pár let co jsem to zažila, bych prožít znovu nechtěla.

  • Upravit
Anonymní
23.7.03 14:17

Áno, žila som vedľa postihnutého dieťaťa, mám mentálne retardovaného staršieho brata (o 3 roky). Môj brat má dnes 34 rokov a napriek prognózam lekárov že bude celý život ležiaci a slepý a bolo by najlepšie pre všetkých keby zomrel, dnes vidí lepšie ako ja, behá, robí kotúle, hrá futbal (všetko je to zásluha mojej mamy, ktorá to nevzdala a bojovala s lekármi, cvičila s ním, zháňala lieky…). Život vníma inak ako my, dokáže sa tešiť zo všetkého ako malé dieťa, dokáže tak úžasne prejaviť svoju lásku až mi vbehnú slzy do očí po jeho objatí. Mám ho veľmi rada a vôbec neľutujem, že je. Samozrejme, že sú tu aj problémy - napr. nevie rozprávať, čítať ani písať a je odkázaný na pomoc iných a ako si už písala, ani moji rodičia nezvládli jeho opateru úplne sami, len prvých 6 rokov býval s nami doma a potom ho museli umiestniť do ústavu (dôvody nebudem rozpisovať, je to veľmi dlhý príbeh). Ale je tam veľmi šťastný, má kopec kamarátov a sestričky ktoré sa o nich starajú sú skvelé. Majú vlastného lekára 24 hod. denne, sestry sa striedajú. Robia im program atp. Pravidelne za ním cestujeme a tak viem veľmi dobre ako taký ústav vyzerá a môžem zodpovedne prehlásiť, že hoci existujú aj deti, ktoré sú na tom oveľa horšie ako on, mnoho je tam takých, na ktorých vôbec nevidno žiadne poškodenie. Hrajú na hudobné nástroje, nádherne maľujú, spievajú, vyjadrujú sa… sú tam samozrejme aj telesne poškodení.

No, nejako som sa rozpísala, proste si myslím, že aj takéto deti majú právo na život aj keď ich matky sa o nich nemôžu alebo nedokážu postarať, sú miesta, kde im to vynahradia. A dieťa nemusí byť poškodené len v maternici, čo keď k poškodeniu dôjde pri pôrode alebo neskôr? Detská mozgová obrna sa môže prejaviť neskôr, po roku života a pod., môže sa stať nejaká nehoda, choroba, a čo potom???

Určite je oveľa horšie takéto dieťa zabiť ako mu dopriať aspoň takýto život. Samozrejme, je to vždy na každej matke ako sa rozhodne, ja som zatiaľ nestála pred takýmto rozhodnutím a tak neviem aké to je, viem všetko len z rozprávania mojej mamy a iných mám a zo svojho života po boku postihnutého brata (inak je nás dokopy 5 súrodencov a jediný on je postihnutý, po ňom som ja a ešte dve sestry). Z.

  • Upravit
Anonymní
4.8.03 19:24

Naprosto s tebou souhlasím!

Navíc je třeba si nalít čistého vína a uvést,že pisatelka původního článku jaksi zapomněla,že amniocentézou je možno diagnostikovat POUZE vady neurální trubice!!! (S nevylučitelným nebezpečím spontánního potratu vyvolaném právě tímto zákrokem a ještě navíc s možnými falešně negativ. nebo pozitivními výsledky - a to je hodně pováženíhodné - co jít na interrupci kvůli tomu,že mi AMC diagnostikovala Downův sy a zabít tak třeba zdravé dítě -co tomuhle říkáte????)
Na další vady např. metabolické,je hóóódně krátká a je to diagnostika tzv. s křížkem po funuse :o(((.
Já sama jsem měla doporučeno jít na AMC 3×.Vždy jsem odmítla.První dítko mělo VVV na AMC v žádném případě nezjistitelnou-zanikající žlučovody-VVV diagnostikována ve 2 měsících,zemřelo v půl roce.
Druhé dítko - zdravé.

A jak taky jít na AMC (když už bych teda chtěla vyloučit jakžtakž ten Dow. sy),když mi na genetickém UZV napíšou do zprávy:špatná viditelnost - to jako,že při zákroku AMC se jim náhle pohled rozjasní a lékaři se opravdu netrefí do plodu?

Přeji maminkám,aby nikdy nemusely být postaveny před nabídku invazívní AMC.Jsou i jiné techniky a daleko včasnější - jen by to chtělo prostředky na rozvoj tohoto druhu medicínské diagnostiky…
Ne až zásah do posvátného bříška.To už je ,dle mého, moc moc pozdě.

  • Upravit
Anonymní
24.8.03 14:54

Ahoj maminky,
já amniocentézu podstoupila také. V 19. týdnu. Měla jsem pozit. screening na Downův syndrom 1:293, amn. provedena v Podolí. Vše mi bylo vysvětleno, prodělány 2 ultrazvuky, oba o.k. Těch 21 dní čekání bylo nejhorších v mém životě, ale žádný Down ani roštěp páteře nenalezen. Dle amn. o.k. Samozřejmě Vám nikdo nemůže zaručit, že nenastanou nějaké komplikace nebo že se neobjeví nějaká nemoc po porodu, ale rozhodně jsem klidnější.Nyní jsme ve 30. týdnu, náš chlapeček se pěkně mele a kope. To, že vyjde pozit. screening AFP opravdu neznamená, že mimčo bude postižené. Já sama vím, jak je člověk nervózní a smutný, ale vidíte, že to dopadlo dobře. Držím všem maminkám, které musí tento zákrok podstoupit palce. Hlavně pečujte o zdraví své, svého miminka. Je to to nejdůležitější. Bez zdraví to prostě nejde. Když se někomu přeje hodně zdraví k narozeninám, je to fráze. Ale já vím, že není! A vždy to myslím opravdu upřímně.
V červnu 2002 jsme s manželem v 7. týdnu o mimčo přišli. Počkali jsme 6 měs. a já otěhotněla znovu. Pak přišel ten poz. screening. Říkala jsem si, že přeci musí existovat spravedlnost. Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky.Takže jsem prostě věřila a stále věřím,že miminko bude zdravé a že za dva měsíce ho budu držet v náruči.
Mějte se krásně a hezký zbytek léta.
Renáta a malej šmudla

  • Upravit
Anonymní
17.9.03 13:44

Ahoj těhulky,
připojuji se k těmto článkům a z pohledu té která také s hrůzou vstupovala na odběrový sál dovoluji si apelovat na zdravý selský rozum.
Strach z neznáma a strach o miminko je vždy silnější než zdravý rozum.
Když Vám lékař řekne, že by jste měla AMC podstoupit bežte a nebojte se.
Když poslechnete lékaře a uvolníte se, neboli to
a tři neděle čekání nejsou s celým životem zas tak dlouhá doba. Pro klid Váš a tudíš i miminka nemůžete udělat nic jiného než zatnout zuby a čekat na výsledek.
Je nádherné slyšet: „tak maminko, chcete vědět jestli je to kluk nebo holka?“
PS: je to kluk
JItka 32t

  • Upravit
Anonymní
16.10.03 16:50

Ahoj, chtěla bych tímto podpořit všechny těhulky, které čeká odběr plodové vody, protože většina příspěvků není zrovna moc povzbudivá. I já jsem absolovala tento zákrok, samozřejmě že jsem se bála, ale po té co mi bylo všechno rozumně vysvětleno jsem se celkem uklidnila a nakonec pro mě samotný odběr nebyl vůbec žádný problém. Opravdu to nic není!Nepodceňujte ale naordinovaný klid po zákroku!
Na závěr musím říct, že bych odběr doporučila všem nastávajícím maminkám, protože lepší je vědět pravdu o nemocném miminku hned a mít možnost s tím něco udělat než se stresovat celé těhotenství myšlenkou, že nebude zdravé a vlastně si tak těhotenství vůbec neužít. Nějaké to píchnutí nás přece nemůže ani trochu rozházet!! Hodně štěstí všem přeje Ilona

  • Upravit
alice01
1460
7.1.04 11:43

Milá Jitko!

Myslím, že upozornit na nějaké možné riziko není žádné nehorázné strašení. Přečetla jsem si Tvůj přísdpěvek před odběrem plodové vody a nabyla jsem díky němu pocit, že je to bezpečné a že opravdu o nic nejde.

Za prvé: není vůbec nehorázné tvrzení, že po odběru plodové vody může maminka potratit. Ptala jsem se na to lékaře v Brně na Obilném trhu, což je porodnice s největší frekvencí porodů v republice a prvádí zde kolem 10 - 14 odběrů plodové vody za den. Skutečnost je taková, že 1-2% maminek skutečně potratí. To jsou dvě maminky ze sta. I moje gynekoložky zná případ, kdy se mamince po odběru plodové vody přestalo miminko vyvíjet a ona potratila. Na internetu sjem se dočetla, že riziko je 0.4 %. NENÍ!!! Jsou to skutečně dvě procenta.

Za druhé: lokální anestezie se u odběru plodové vody nedělá. Zákrok nemusí být pouze pětiminutový, dokonce se může stát, že se jim nepodaří nabrat dostatek plodové vody. V takovém případě se nemůže vyšetření provést a nabízí se nový odběr! Je dělán sice pod ultrazvukem, ale miminko se může pohnout, což se stalo i v mém případě. Naštěstí bez následků. Pokud někdo píše, že píchnutí vůbec necítil, tak já jsem ho cítila jako velice nepříjemný bolestivý vpich. Ten jsem cítila i po vytažení jehly a ztvrdlo mi přitom bříško. Sice mi řekli, že už můžui vstát, ale mě se zamotala hlava a udělalo se mi špatně, trakže jsem zůstala ještě půlhodiny ležet a další půlhodinu jsem proseděla v čekárně.

Za třetí: Po odběru se doporučuje 24 hodin v klidu na lůžku. To mi nikdo neřekl, ani jsem se o tom nikde nedočetla. Byla jsem tam se svojí dcerkou a s dědečkem. Když začal lékař mluvit o možné hospitalizaci, velice mě to překvapilo. Jen tak pro zajímavost- ptala jsem se, jestli by měli pro mě pokoj, kdy bych mohla mít i dceru. Pan doktor se začal ošívat a vyptávat se, jestli by dceru nemohl někdo pohlídat… Řekla jsem mu, že je manžel na služební cestě v Paříži a dědeček s babičkou mají oba zdravotní problémy a 74 let… Nakonec mi vybavili možnost nadstandartního pokoje za 300,– Kč s tím, že dítě tam budu mít na vlastní riziko bez možnosti stravování. Jelikož jsem neměla nic s sebou, ani plínky ani oblečení a jídlo, rozhodla jsem se nakonec odjet domů. Domluvila jsem si kamarádku, která hned druhý den ráno přišla a dojemně se o nás starala… Dědeček se zdržel ten den až do večera. Celou noc jsem cítila bříško, moc jsem toho nenaspala a hlavně jsem měla strach, aby se miminko udrželo. Dalších 14 dní je rovněž lepší zachovávat zvýšenou opatrnost a šetřit se. (Což je těžké, pokud máte dítě, které váží 11 kg, bydlíte ve třetím patře, máte manžela pryč a nemáte výtah…)

Za čtvrté: Riziko Downova syndromu je možné odhalit i na ultrazvuku. U postižených dětí je zřetelné zvětšení zátylku ve 12. týdnu. Pokud hodnota přesáhne tři mimimetry, ukazuje to na velkou pravděpodobnost D.S. Další druhotné znaky lze objevit na podrobném utz ve 20. týdnu a na utz. srdce, jelikož D.S. bývá velice často provázen i srdeční vadou. Pokud jsou dané výsledky v pořádku, je dobré zvážit, jestli není amniocenza zbytečným rizikem.

Závěrem:

Odběr plodové vody je riziko! Možné riziko Downova syndromu bylo u mě 1:200, riziko potratu po odběru plodové vody 2%…! Už nikdy bych za podobných okolností odběr plodové vody nepodstoupila. Jsem schopná přijmout a vychovat i postižené dítě, na potrat bych stejně nešla. Chtěla jsem mít kvůli manželovi jistotu, aby se pět měsíců zbytečně netrápil.

Můj kolega má dítě s Downovým syndromem a o této problematice jsem toho dost četla i slyšela. Většinou se narodí takto postižené dítě spíše mladším rodičům po negativních odběrech v 16. týdnu… Takže zjistit se to vůbec nemusí! Rovněž se dítě nemusí odložit do ústavu. Děti jsou ve většině případdech vzdělávatelné a jsou schopné se alespoň částetně zařadit do společnosti.

Alice

P.S. Plodová voda nám vyšla negativní, podle všeho čekáme zdravého chlapečka. Ale do centra pro děti postižené D.S. se stejně zajdeme podívat.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
7.1.04 15:34

Ahoj, hlásím se do diskuze. Chci napsat něco ze své zkušenosti. Rozhodně se nenechte vynervovat a přemluvit k odběru plodové vody. Musely byste si mít opravdu vážné důvody. Já jsem v červnu o miminko přišla právě po amnoicentéze. Výsledky AFP jsem měla vpořádku ale jelikož mi bylo 35, doktor mě tam automaticky poslal aniž na výsledky čekal. V thomayerově nemocnici v Praze se mnou nikdo nedelal genetickou konzultaci a rovnou me objednali. Věřte mi, že rodit mrtvé dítě je opravdu nepříjemný zážitek na celý život. Nyní jsem opět těhotná 20 tt. Na amnio jsem pochopitelně nešla i když výsledky AFP byli pozitivní na Edwardsův syndrom. Doporučuji objednat se na kliniku GENNET v Klimentské ulici. Úžasný přístup, k ničemu mě nenutili a udělali podrobný UTZ a ten byl prý dobrý.

Jana

  • Upravit
Anonymní
22.1.04 14:31

AMC diagnostikuje geneticke vady ( vady chromosomu), neuralni trubice, rozstep briska atd. Je to dva dny co mi odebirali plodovou vodu a muzu rici, ze davali velky pozor, kde je mimco. Riziko tu sice je, ale je male. Tak nevim proc strasit ostatni.

  • Upravit
Anonymní
22.1.04 14:36

Diky, potesila jste me, jsem druhy den po AMC a doufame, ze to bude OK.

  • Upravit
Anonymní
19.2.04 12:57

Ahoj Alice, reaguji na tvoji odpověď na můj článek. Asi nepracuješ ve zdravotnitcví .Nehorázné je psát takovým způsobej jak to bylo napsáno, " ŽE DÍTĚ BYLO NABODNUTO DO HLAVIČLY ODBĚROVOU JEHLOU" . Co se týče lokálního umrtvení, tak máš na výběr jesli si ho necháš píchnout ( jenom by to chtělo se občas informovat). Nikdy jsem netvrdila, že nexistují vyjímky potratu po AMC, ale je jich tak málo. Tady se nejedná jen o riziko dawn. syndromu, ale těch chromozomálních odchylek na ultrazvuku nezjistitelných je mnoho, které se prokazatelně objeví až po vyšetření plodové vody. Asi bych ti doporučila změnit lékaře pokud ti nebyl schopen říci co si můžeš po AMC dovolit. A co se týče bolesti při v pichu je to velice individuální ( možná jsi přecitlivělejší ), ale drtivé procento žen ti řekne, že se to opravdu dá srovnat s odběrem krve. Co se bolesti týče se tato bolístka s takový odběrem mozkomíšního moku, který jsem zažila, nedá srovnávat. A co se týče toho postižení: Ty by jsi možná dokázala vychovávat postižené dítě i když já tvrdím, že z doslechu od svého kolegy se toho moc nedozvíš, TO SI MUSÍŠ ZAŽÍT !!!!!! Já jsem několik let žíla s postiženou sestrou, kterou jsem měla velice ráda, ale dívat se na mojí matku jak každý den bojuje se slzami v očích, byl otřesný zážitek. Dokonce mi i řekla, že kdyby mohla jít na AMC a zjistili by její postižení, šla by na potrat. Je kvůli tomu špatná ??? Není. A já tvrdím a vždy tvrdit budu, že je lepší aby žena na AMC šla a případně se rozhodla na potrat jít, když si nebude na 100% jistá tím, že jednou dítě do ústavu nedá. Riziko je dnes v mnoha zákrocích. Kdo ti dá jistotu, že nepotratíš, když budeš mít chřipku, angínu nebo vaginální zánět????NIKDO. Je to medicína a tam ti nikdo neřekne, že na 100% nepotratíš i když na AMC nepůjdeš. AMC je něco jako prevence. Já sama jsem měla 80% riiko, že budu mít postižené dítě.Ale i kdyby to bylo riziko jen 2%,šla bych na tento zákrok znovu. Jak by jsi se vyrovnala s tím, kdyby ti nedej Bože řekli, že tvé dítě bude mít srdeční vadu na srdci a po narození má tak 3měsíce života?Znám takový případ. Jak by jsi se rozhodla???Díky a AMC by jsi mohla zjistit jestli tomu tak je a případně se rozhodnout, jestli chceš vidět dítě po 3 měsích života umírat. Zní to krutě, ale AMC má své opodstatnění a díky tomu mi teď v postýlce spinká tříměsíční dcerka, protože, kdyby neexistovala AMC, šla bych na potrat. Tobě a ostatním přeji hlavně ZDRAVÉ miminko a spoustu krásných zažitků.

  • Upravit
Anonymní
4.3.04 21:25

Dobrý den, svůj komentář jsem psala 23.8.2003, vy jste psala hned po mě.Snad Vám vše dobře dopadlo!!!!! Máme doma 5ti měsíčního chlapečka, zdravého, rozpapaného, zapla't pánbuh zdravého (věřím, že to tak bude po celý jeho dlouhý život). Tak za 5-7 let bychom chtěli druhé dítě. A jestli mi paní doktorka poví, že je opět zvýšené riziko na Downa z AFP, opět AMC podstoupím. Samozřejmě vám nikdo nemůže zaručit zdraví dítěte, doktoři jsou jen lidi, ale alespoň jde riziko DS nějak minimalizovat a je pak na ženě a jejím partnerovi, zda si miminko ponechají. V dnešní době existuje tolik chromozomálních vad a alespoň některé lze odhalit ještě před narozením (4-6 m). Sledovala jsem dok. film Zázračná planeta - zázrak zrození a početí a řeknu vám, je to zázrak, že se většina lidí vyvíjí dobře. Stačí sebemenší chyba na jednom z chromozomů a je zle. Doporučiji se příště dívat, jestli to bude ČT opakovat.
Mějte se krásně a všem Vám přeji ze srdce zdraví Vám i Vašim dětem a blízkým.!!!!R.

  • Upravit
Anonymní
4.3.04 21:30

Omlouvám se za chybu. psala po mně!!! 6tý pád.

  • Upravit
Tami
19
11.3.04 08:00

Já říkám, že vypouštět takové hrůzy, jako, že miminko bylo nabodnuto odběrovou jehlou je nehorázné. V žádném případě nechci zlehčovat rizika spojená s AMC, ale to co napsala jedna „slečna“ bylo fakt nechutný.

Jitka a Tami

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
30.4.04 07:12

Chtěla bych i já přidat svoji zkušenost.Je mi 32 let a čekám své první dítě,bohužel i já měla pozitivní krevní testy a to 1:140 Downův syndrom.I když jsem předem věděla,že testy v 16.týdnu můžou dopadnou pozitivně,ten den,kdy mi doktorka oznámila výsledky,psychicky jsem to nesla velmi špatně.Ješte ten den jsem šla ke své lékařce dr.Piegzové a ta mě hned druhý den ráno poslala na AMC,samozřejmě vše mi náležitě vysvětlila a taky mě uklidnila,že to jsou jen předběžné výsledky.Ráno mě manžel vezl do Ostravy k dr.Lipkové.Prostředí a přístup paní doktorky a celého personálu na mě tak pozitivně zapůsobil,že mě to hodně uklidnilo.Nejdříve mě sestřička poučila o zákroku a riziku,které podstupuji,vlastně opakovala to,co už mi řekla má gynekoložka.Potom jsem šla na samotný zákrok.Paní dr.Lipková byla velmi příjemná,oslovovala mě křestním jménem ,nejdříve udělala ultrazvuk a pak samotný zákrok a potom vše opět zkontrolovala utrazvukem a pustila mi do reproduktorů srdíčko mého andílka.Zákrok byl trochu bolestivý,ale můj prách citlivosti je poměrně nízký tj.špatně prožívám i odběr krve-„jsem slaboch“.Na výsledky jsme s manželem čekali 3.týdny ,byly to muka,hlavně poslední den před kontrolou.Každá budoucí maminka si přeje,aby její ratolest byla zdravá.Výsledky dopadly dobře,dnes jsem ve 30.týdnu těhotenství,jsem v naprosté fyzické i psychické pohodě.Už tehdy jsem ale věděla,že i přes nepříznivé výsledky bych si dítě nechala,ale chtěli jsme mít s manželem jistotu.Nechtěla jsem zbytek těhotenství,na které jsem se oba těšili,prožít v nejistotě a úzkosti.Pokud by ovšem výsledek dopadl špatně,měli bychom čas se to psychicky připravit a hlavně posbírat zkušenosti,co obnáší vychovávat postižené dítě.
Věřím tomu,že toto těhotenství není mé poslední a pokud budu mít opět pozitivní krevní testy,opět AMC podstoupím,i když jsem si vědoma rizika potratu.

  • Upravit
Budulinek
850
18.7.04 20:24

Ahojte Holky,

taky se připojím se svou troškou.

Je mi 29 a čakám své první mimi. Testy mi vyšli 1:58 ve prospěch Dawnova syndromu. Asi Vám moc nemusím popisovat, že v tom okamžiku se mi zhroutil celý svět. Těch slz co jsem vyplakala a černých myšlenek …raději ani nevzpomínat. Byla jsem opravdu na dně. Při představě, že bychom s manželem měli být v takovémto rozpoložení až do konce těhotenství jsme se rozhodli pro Amnio. A zvažovali jsme opravdu dlouho.

Některá z vás tady psala, že je riziko potratu 1-2%. Nám to bylo řečeno trošku jinak. 1-2%, ale nějakých komlikací (třeba bolesti v podbříšku nebo krvácení, ale ne rovnou potratu). S lékaři jsme to diskutovali a protože naše těhotenství probíhalo naprosto ukázkově (bez krvácení, tuhnutí bříška…), řekli nám, že nemáme důvod se bát.

Tak jsme šli do toho. Zákrok je bezbolestný, spíše bych to popsala jako tahání za kůži (to jak se doktor vyhýbal miminku. Náš drobeček chtěl prozkoumat, co mu to tam trčí a natahoval po jehle ručičku). Celé to trvalo asi 2minuty. Potom jsem se cítila unavená a trochu mě bolelo bříško. To spravil asi 2hodinový spánek a pak už bylo fajn.

Asi po měsíci jsem telefonovala na genetiku. Víte jaká je nejkrásnější věta na světě?
Paní Kludková všechno je v pořádku. Budete mít zdravé miminko. Chcete znát pohlaví? Bude to chlapeček.

Teď jsem ve 33 tt a jsem ta nejšťastnější máma na světě. Klidná a nic mi nechybí.

Když to shrnu. Samotný odběr nebolí, přijde mi, že odběr krve ze žíly je horší, ale to čekání nic moc.

Holky nebojte se a rozhodujte se s čistou hlavou.

Páá Budulínek

  • načítám...
  • Zmínit
Dagmara
8
18.7.04 21:45

Dnes je to právě rok co jsem podstoupila amniocentezu a musím všem co tento zákrok čeká říci nenechte se vystrašit. Měla jsem taky strašný strach. Nejdříve proběhla taková konzultace kde vše vysvětlí a to mě docela uklidnilo. Druhý den byl zákrok proveden , bylo nás tam asi dvacet a šlo to jak na drátkách. Celé to trvalo asi tři minuty i s tím než jsem vylezla na ten stůl a zase slezla. Píchnutí nebolí jen to jakoby tlačí. Když doktor jehlu vyndal necítila jsem už nic . Potom se asi dvacet minut čeká a jde se domů. Dnes po roce tady vedle spinká moje zlatíčko Jirunka který se narodil 13.1.2004.

Mějte se krásně , ahoj.

Dagmara- Jirunka 6m.

  • načítám...
  • Zmínit
AndreaK
1
5.8.04 19:36

Ahojky,
právě dnes jsem absolvovala odběr plodové vody, protože genetické testy miminka v 16.tt nedopadly dobře. Před samotným zákrokem jsem se snažila sebrat co nejvíce informací, pročítala jsem tady zkušenosti vás ostatních, takže na oběr jsem šla víceméně bez strachu z bolesti.
A skutečně mohu říct - nic to není. Opravdu to probíhalo tak, jak tady skoro všichni popisují - malinko to na začátku štíplo, jak když vám píchají injekci a pak už to jen trošku tlačilo a tak za dvě minutky to bylo hotové.
Doufám, že tento další příspěvek pomůže spolu s ostatními uklidnit nastávající maminky, které se tu snaží před amniocentézou získat informace tak, jak jsem to udělala já.
Jinak bych tímto chtěla poděkovat všem na klinice Gennet, kde byli naprosto vynikající, včetně pana doktora Břešťáka a pana primáře Stejskala..
Teď mi jen, prosím, držte palce, aby bylo miminko zdravé…:o)

  • načítám...
  • Zmínit
alice01
1460
10.9.04 09:39

Milý anonyme (asi Jitko?)!

Ve zdravotnictví jsem pracovala tři roky. Nikde jsem nepsala, že dítě bylo nabodnuto do hlavičky odběrovou jehlou.

Na umrtvení při odběru jsem se ptala, bylo mi řečeno, že se neprovádí a že je to zbytečná zátěž pro miminko. V mém případě by to ani nešlo, protože jsem alergická na mezocain. Takže jsem na výběr neměla.

Mě spíš připadá nehorázné tady psát, že takový zákrok nic není, když u toho můžou maminky potratit. Proto jsem napsala svoji zkušenost.

Děkuji Ti za podoručení změnit lékař! Moje doktorka je dobrá, počítala s tím, že mě budou informovat při odběru. Ona ho konec konců neprovádí… Jak už jsem psala, z Tvého článku jsem nabyla dojmu, že o nic nejde… Vím, že je to ostuda v mém věku takhle někomu naletět :o), ale když už píšeš o nějakém tématu, měla bys napsat všechno - tj i o klidu na lůžku a možném riziku. To je můj názor.

S postiženými mám své zkušenosti, moje maminka dlouho pracovala v Brně na Kociánce, řada postižených jsou mí dobří přátelé, jezdila jsem navštěvovat kamarádku, která u postižených pracovala - vím, co je to za zátěž a že je to těžké. Ošetřovali jsme nemocnou babičku a o psychické únavě toho vím dost ze špitálu.

Kdyby mi řekli, že mé dítě má srdeční vadu a předpověděli mu tři měsíce života, tak bych to obrečela, ale nenechala bych ho zabít. Lékařské předpovědi jsou jen lidské předpovědi a i kdyby mělo nějaké dítě jen tři měsíce života, má je prožít u maminky a né někde v kojeňáku. Pro mě to není důvodem k potratu. Takže bych se rozhodla dítě donosit, porodit a milovat po celý jeho život. Zdá se mi, že dnes se snažíme všemu nepříjemnému vyhnout a vymazat to ze života, jenže ono to k tomu životu patří. Pak nemáme kde růst a sílit a jsou z nás duševní slaboši, kteří se hned hroutí… :o) Tak mi to aspoň připadá.

Stojím si za svém - odběr plodové vody je riziko a záleží na rozhodnutí každé maminky, zda ho podstoupí nebo ne. Já jsem tu upozornila na ta rizika, protože v úvodním článku se o nich nepíše.

Díky za přání zdravého miminka, Kubíček se právě probudil a je to rozkošné zdravé miminko.

Alice

  • načítám...
  • Zmínit
alice01
1460
10.9.04 09:41

Ta slečna jsem měla být já? :o) To bych ve svém věku po dvou dětech měla asi považovat za lichotku, ne?! :o) :o) :o)

Alice

  • načítám...
  • Zmínit
Weru
46867
14.7.10 09:19

Nenechala bys ho zabit, ale radeji by sis pockala az si pekne pomaloucku bude 3 mesice umirat?
No kde jsme, to je nehoraznost co tu pisete, jen zbytecne strasite a odrazujete, ja jsem pred rozhodnutim dite si nechat ci ne.
Jelikoz ma omfokelu, kterou bych samozrejme zvladla, ale pokud to bude v kombinaci s mentalnim postizenim, ktere se da zjistit jan vaginalni AMC, tak si dite vzit necham, nebudu ho zbytecne trapit.

Kdyz se podivate jen an tuto diskuzi, kolik zen podstoupilo a potratilo a kolik ne ? 2:20???
Proberte se

  • načítám...
  • Zmínit
Weru
46867
14.7.10 09:28

Nenechala bys ho zabit, ale radeji by sis pockala az si pekne pomaloucku bude 3 mesice umirat?
No kde jsme, to je nehoraznost co tu pisete, jen zbytecne strasite a odrazujete, ja jsem pred rozhodnutim dite si nechat ci ne.
Jelikoz ma omfokelu, kterou bych samozrejme zvladla, ale pokud to bude v kombinaci s mentalnim postizenim, ktere se da zjistit jan vaginalni AMC, tak si dite vzit necham, nebudu ho zbytecne trapit.

Kdyz se podivate jen an tuto diskuzi, kolik zen podstoupilo a potratilo a kolik ne ? 2:20???
Proberte se

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít