boule - porod
- Těhotenství
- boule
- 02.09.03 načítám...
Boule porod (aneb z kina do porodnice). I tak by se dal dnešní deníček nazvat, protože tak náš porod skutečně začal. Kdo čtete deníček pravidelně, víte, že jsem plánovala rodit v Klatovech, ale protože bydlím na domažlickém okrese a chtěla jsem mít blízko do porodnice, rozhodla jsem se poslední týden, dva okolo termínu pobývat u rodičů v Klatovech, (měli pak hlídat staršího syna Ondru). V úterý jsem musela vždy na kontrolu do Domažlic, pak do Klatov a o víkendu zajet na chvilku domů a znovu... dokud neporodím. Termín jsem měla 21.8., ale sama jsem čekala, že to přijde později, protože první porod jsem měla vyvolávaný (cca 15 dní po termínu) a moje sestra měla také oba porody indukované.
Takže situace byla taková, 12.8. jsme přijeli do Klatov, v pátek 15.8. jsme zajeli domů, vyložili auto plné manželových kufrů do práce, abychom mohli v sobotu jet na nákupy. Sobotní dopoledne jsme strávili běháním po krámech a já se cítila úplně fajn. Vyložili jsme opět doma auto, zastavili se u manželových rodičů. Ty ještě zkoumali moje břicho s konstatováním, že je nahoře a hned tak to nebude. Vrátili jsme se do Klatov, kde byl Ondra a domů že pojedeme v neděli, protože jsme chtěli večer ještě vyrazit na druhý díl Matrixe do letního kina. Po návratu jsme seděli a asi kolem třetí jsem cítila, jak mi hodně zvtrdlo břicho. Pak dlouho nic. K večeru jsem začala mít občas pocit takových slabších menstruačních bolestí, ale nezdálo se mi to pravidelné. Bylo kolem sedmé a my řešili, jít do kina či ne. Říkala jsem si, že to budou poslíčci a porodnice byla od kina autem tak dvě, tři minuty, takže jsme šli, (hned tak se zase do kina nedostaneme).
Kino hrálo od devíti, ale přiznám se, že jsem z něj moc neměla, protože jsem pořád sledovala to pobolívání a měřila si intervaly. (Totiž neměla jsem představu, když přijde spontální porod, kdy vyjet. Při prvním vyvolávaném byly bolesti od začátku pravidelné, jen zesilovaly.) Teď bylo pobolívání stejné, ale zkracovalo se pomalu na tři, čtyři minuty. V půlce filmu jsme se tedy raději zvedli a že zajedem pro tašku a hurá do pordonice. Jenže jak jsme se zvedli, tak to zase začalo být nepravidelné a delší. Přesto jsme vzali věci a jeli jsme. Na příjmu mně naměřili ozvy, sepsali jsme všechny papíry, primář mě sám prohlédl a řekl, že to může být začínající porod, ale že se to ještě může zastavit. Nechali si mě tam a ráno se uvidí, jestli budu rodit, nebo půjdu domů. Bylo po půlnoci, manžel odjel a já se uložila na pokoji, to jsem netušila, že za necelých deset hodin budu držet v náručí miminko.
Noc proběhla celkem klidně, bolesti byly silnější, ale celkem pravidelné (asi po sedmi minutách celou noc). Jako při první porodu jsem cítila bolesti jen v podřišku a v nohách (a to po celý porod). Ráno kolem šesté mi sestra naměřila monitor a tvářila se, že to ještě není nic moc. Totiž ani prvně, když mě nebolelo celé břicho, ani jsem neměla křížové bolesti, si nikdo nemyslel, že to půjde tak rychle. V osm mě vzal na vyšetření primář. Jaké bylo mé překvapení, když řekl, že už jsem otevřená na pět prstů, jsem za půlkou a dnes porodím. Píchl mi vodu a nechali si mě hned na hekárně. Holit mě neholili (už jsem byla z domova), o klystýru (stejně jako prvně) nikdo nemluvil. Asi si mysleli, hihi, že je ještě čas. Já jsem začala všechny obvolávat z mobilu, že tedy budeme rodit. Manžílek měl večer trochu upito, tak ještě spal. Do devíti to šlo, ale po deváté začaly ty správné bolesti. Bylo po čtvrt na deset a mě už se chtělo hrozně tlačit. Takže na sál. Pobíhaly kolem mě samé mladé holky a já až skoro do konce netušila, že jedna z nich je doktorka, myslela jsem si, že je to porodní asistentka a k porodu přijde primář, co mě prohlížela ráno.
Posledních půl hodiny bylo nejhorších, protože jsem ještě nebyla úplně otevřená, musela jsem vše prodýchávat. Řvala jsem určitě víc než prvně, protže tehdy mě tohle minulo a mohla jsem hned tlačit. Pak to konečně přišlo, doktorka dovolila tlačit. Už jsme bylo opravdu utahaná, celá jsem se třásla, takže jsem se do toho opřela z křikem. Napodruhé jsem se do toho opřela a jak řekla ta mladá doktorka: „Paní tlačí jako tank,“ tak jsem tlačila na jednu dlouhou kontrakci - cítila jsem hlavičku, jak vyjela, nepolevila jsem a vyklouzlo i tělíčko. Uviděla jsem hlavičku plnou světlých vlásků, uslyšela pláč a to nejkrásnější .„Máte chlapečka!“ Položili mi Danielka na bříško, zkusili jsem i prso, ale to nám nešlo. Pak ho odnesli obléknout, na chvíli jsem si ho pochovala. Myslím, že tomu pocitu se nic nevyrovná. Pak ho uložili vedle mě do inkubátoru, já dostala injekci, vyšla placenta, trochu se šilo. Mezi tím jsem obvolala manžela i rodiče, nikdo mi skoro nevěřil, že už to je. No a pak jsem odpočívali, až na to, že Daníčkovi se v té bedně moc nelíbilo a celou dobu pobrekával. Pak mu sestra přinesla trochu glukózy a ta ho uklidnila. Po dvou hodinách nás spolu odvezli na pokoj, Daníčka už dali do postýlky a spinkali jsem, abychom nabrali síly, protože odpoledne se na nás přišel podívat tatínek a prarodiče.
Danielek se narodil 17.8. v 10hod 06min., vážil 3960 g a měřil 51 cm.
Přeji všem maminkám spokojený a nekomplikovaný porod a šťastná miminka.
Jana
Přečtěte si také
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 917
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 1562
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 1431
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 2645
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 731
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2330
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1553
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 6479
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 2066
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 5224
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...