boule - porod
- Těhotenství
- boule
- 02.09.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Boule porod (aneb z kina do porodnice). I tak by se dal dnešní deníček nazvat, protože tak náš porod skutečně začal. Kdo čtete deníček pravidelně, víte, že jsem plánovala rodit v Klatovech, ale protože bydlím na domažlickém okrese a chtěla jsem mít blízko do porodnice, rozhodla jsem se poslední týden, dva okolo termínu pobývat u rodičů v Klatovech, (měli pak hlídat staršího syna Ondru). V úterý jsem musela vždy na kontrolu do Domažlic, pak do Klatov a o víkendu zajet na chvilku domů a znovu... dokud neporodím. Termín jsem měla 21.8., ale sama jsem čekala, že to přijde později, protože první porod jsem měla vyvolávaný (cca 15 dní po termínu) a moje sestra měla také oba porody indukované.
Takže situace byla taková, 12.8. jsme přijeli do Klatov, v pátek 15.8. jsme zajeli domů, vyložili auto plné manželových kufrů do práce, abychom mohli v sobotu jet na nákupy. Sobotní dopoledne jsme strávili běháním po krámech a já se cítila úplně fajn. Vyložili jsme opět doma auto, zastavili se u manželových rodičů. Ty ještě zkoumali moje břicho s konstatováním, že je nahoře a hned tak to nebude. Vrátili jsme se do Klatov, kde byl Ondra a domů že pojedeme v neděli, protože jsme chtěli večer ještě vyrazit na druhý díl Matrixe do letního kina. Po návratu jsme seděli a asi kolem třetí jsem cítila, jak mi hodně zvtrdlo břicho. Pak dlouho nic. K večeru jsem začala mít občas pocit takových slabších menstruačních bolestí, ale nezdálo se mi to pravidelné. Bylo kolem sedmé a my řešili, jít do kina či ne. Říkala jsem si, že to budou poslíčci a porodnice byla od kina autem tak dvě, tři minuty, takže jsme šli, (hned tak se zase do kina nedostaneme).
Kino hrálo od devíti, ale přiznám se, že jsem z něj moc neměla, protože jsem pořád sledovala to pobolívání a měřila si intervaly. (Totiž neměla jsem představu, když přijde spontální porod, kdy vyjet. Při prvním vyvolávaném byly bolesti od začátku pravidelné, jen zesilovaly.) Teď bylo pobolívání stejné, ale zkracovalo se pomalu na tři, čtyři minuty. V půlce filmu jsme se tedy raději zvedli a že zajedem pro tašku a hurá do pordonice. Jenže jak jsme se zvedli, tak to zase začalo být nepravidelné a delší. Přesto jsme vzali věci a jeli jsme. Na příjmu mně naměřili ozvy, sepsali jsme všechny papíry, primář mě sám prohlédl a řekl, že to může být začínající porod, ale že se to ještě může zastavit. Nechali si mě tam a ráno se uvidí, jestli budu rodit, nebo půjdu domů. Bylo po půlnoci, manžel odjel a já se uložila na pokoji, to jsem netušila, že za necelých deset hodin budu držet v náručí miminko.
Noc proběhla celkem klidně, bolesti byly silnější, ale celkem pravidelné (asi po sedmi minutách celou noc). Jako při první porodu jsem cítila bolesti jen v podřišku a v nohách (a to po celý porod). Ráno kolem šesté mi sestra naměřila monitor a tvářila se, že to ještě není nic moc. Totiž ani prvně, když mě nebolelo celé břicho, ani jsem neměla křížové bolesti, si nikdo nemyslel, že to půjde tak rychle. V osm mě vzal na vyšetření primář. Jaké bylo mé překvapení, když řekl, že už jsem otevřená na pět prstů, jsem za půlkou a dnes porodím. Píchl mi vodu a nechali si mě hned na hekárně. Holit mě neholili (už jsem byla z domova), o klystýru (stejně jako prvně) nikdo nemluvil. Asi si mysleli, hihi, že je ještě čas. Já jsem začala všechny obvolávat z mobilu, že tedy budeme rodit. Manžílek měl večer trochu upito, tak ještě spal. Do devíti to šlo, ale po deváté začaly ty správné bolesti. Bylo po čtvrt na deset a mě už se chtělo hrozně tlačit. Takže na sál. Pobíhaly kolem mě samé mladé holky a já až skoro do konce netušila, že jedna z nich je doktorka, myslela jsem si, že je to porodní asistentka a k porodu přijde primář, co mě prohlížela ráno.
Posledních půl hodiny bylo nejhorších, protože jsem ještě nebyla úplně otevřená, musela jsem vše prodýchávat. Řvala jsem určitě víc než prvně, protže tehdy mě tohle minulo a mohla jsem hned tlačit. Pak to konečně přišlo, doktorka dovolila tlačit. Už jsme bylo opravdu utahaná, celá jsem se třásla, takže jsem se do toho opřela z křikem. Napodruhé jsem se do toho opřela a jak řekla ta mladá doktorka: „Paní tlačí jako tank,“ tak jsem tlačila na jednu dlouhou kontrakci - cítila jsem hlavičku, jak vyjela, nepolevila jsem a vyklouzlo i tělíčko. Uviděla jsem hlavičku plnou světlých vlásků, uslyšela pláč a to nejkrásnější .„Máte chlapečka!“ Položili mi Danielka na bříško, zkusili jsem i prso, ale to nám nešlo. Pak ho odnesli obléknout, na chvíli jsem si ho pochovala. Myslím, že tomu pocitu se nic nevyrovná. Pak ho uložili vedle mě do inkubátoru, já dostala injekci, vyšla placenta, trochu se šilo. Mezi tím jsem obvolala manžela i rodiče, nikdo mi skoro nevěřil, že už to je. No a pak jsem odpočívali, až na to, že Daníčkovi se v té bedně moc nelíbilo a celou dobu pobrekával. Pak mu sestra přinesla trochu glukózy a ta ho uklidnila. Po dvou hodinách nás spolu odvezli na pokoj, Daníčka už dali do postýlky a spinkali jsem, abychom nabrali síly, protože odpoledne se na nás přišel podívat tatínek a prarodiče.
Danielek se narodil 17.8. v 10hod 06min., vážil 3960 g a měřil 51 cm.
Přeji všem maminkám spokojený a nekomplikovaný porod a šťastná miminka.
Jana
Přečtěte si také
Po obědě u tchána jsme skončili v nemocnici. O houbách nechce mluvit
- Anonymní
- 30.09.26
- 1463
Tchán nám k obědu připravil houbovou omáčku. Tvrdil, že houby dobře zná, a nikdo z nás neměl důvod mu nevěřit. O pár hodin později nám ale bylo zle a jeli jsme do nemocnice. Lékaři potřebovali...
Syn celé prázdniny ponocoval. Teď není schopný vstávat do školy a usíná v lavici
- Anonymní
- 30.09.26
- 741
Celé léto jsem bojovala s tím, že můj patnáctiletý puberťák ponocuje a spí minimálně do oběda. Jsem s ním sama a musela jsem chodit do práce, takže myslím, že mnohdy vstával i později. Jenže v noci...
Učitelka chce, abych dceru vyzvedávala dřív. Prý už odpolední družinu nezvládá
- Anonymní
- 30.09.26
- 9575
Dcera začala chodit do první třídy a dlouhé dny jsou pro ni náročné. Učitelka mi doporučila, abych ji vyzvedávala hned po obědě. Jenže já pracuji do pěti a nemám babičku ani chůvu. Kvůli její...
Dlouho jsem omlouvala manželovy lži. Pak mi došlo, že lžu hlavně sama sobě
- Anonymní
- 30.09.26
- 2109
Když mi kamarádka řekla, že si myslí, že mě manžel podvádí, skoro jsem se urazila. Ne proto, že by to nebyla pravda. Spíš proto, že jsem její slova vůbec nechtěla slyšet.
Chtěla jsem mít klidný večer, místo toho jsem do půlnoci šila kostým do školy
- Anonymní
- 30.09.26
- 818
Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem se domů vracela s jedinou myšlenkou. Dostat děti do postele a konečně si na chvíli sednout. Chtěla jsem jen ticho, čaj a dvacet minut, během kterých po mně nikdo...
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 9183
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 3558
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 2505
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 2847
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 3790
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...