boule - porod
- Těhotenství
- boule
- 02.09.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Boule porod (aneb z kina do porodnice). I tak by se dal dnešní deníček nazvat, protože tak náš porod skutečně začal. Kdo čtete deníček pravidelně, víte, že jsem plánovala rodit v Klatovech, ale protože bydlím na domažlickém okrese a chtěla jsem mít blízko do porodnice, rozhodla jsem se poslední týden, dva okolo termínu pobývat u rodičů v Klatovech, (měli pak hlídat staršího syna Ondru). V úterý jsem musela vždy na kontrolu do Domažlic, pak do Klatov a o víkendu zajet na chvilku domů a znovu... dokud neporodím. Termín jsem měla 21.8., ale sama jsem čekala, že to přijde později, protože první porod jsem měla vyvolávaný (cca 15 dní po termínu) a moje sestra měla také oba porody indukované.
Takže situace byla taková, 12.8. jsme přijeli do Klatov, v pátek 15.8. jsme zajeli domů, vyložili auto plné manželových kufrů do práce, abychom mohli v sobotu jet na nákupy. Sobotní dopoledne jsme strávili běháním po krámech a já se cítila úplně fajn. Vyložili jsme opět doma auto, zastavili se u manželových rodičů. Ty ještě zkoumali moje břicho s konstatováním, že je nahoře a hned tak to nebude. Vrátili jsme se do Klatov, kde byl Ondra a domů že pojedeme v neděli, protože jsme chtěli večer ještě vyrazit na druhý díl Matrixe do letního kina. Po návratu jsme seděli a asi kolem třetí jsem cítila, jak mi hodně zvtrdlo břicho. Pak dlouho nic. K večeru jsem začala mít občas pocit takových slabších menstruačních bolestí, ale nezdálo se mi to pravidelné. Bylo kolem sedmé a my řešili, jít do kina či ne. Říkala jsem si, že to budou poslíčci a porodnice byla od kina autem tak dvě, tři minuty, takže jsme šli, (hned tak se zase do kina nedostaneme).
Kino hrálo od devíti, ale přiznám se, že jsem z něj moc neměla, protože jsem pořád sledovala to pobolívání a měřila si intervaly. (Totiž neměla jsem představu, když přijde spontální porod, kdy vyjet. Při prvním vyvolávaném byly bolesti od začátku pravidelné, jen zesilovaly.) Teď bylo pobolívání stejné, ale zkracovalo se pomalu na tři, čtyři minuty. V půlce filmu jsme se tedy raději zvedli a že zajedem pro tašku a hurá do pordonice. Jenže jak jsme se zvedli, tak to zase začalo být nepravidelné a delší. Přesto jsme vzali věci a jeli jsme. Na příjmu mně naměřili ozvy, sepsali jsme všechny papíry, primář mě sám prohlédl a řekl, že to může být začínající porod, ale že se to ještě může zastavit. Nechali si mě tam a ráno se uvidí, jestli budu rodit, nebo půjdu domů. Bylo po půlnoci, manžel odjel a já se uložila na pokoji, to jsem netušila, že za necelých deset hodin budu držet v náručí miminko.
Noc proběhla celkem klidně, bolesti byly silnější, ale celkem pravidelné (asi po sedmi minutách celou noc). Jako při první porodu jsem cítila bolesti jen v podřišku a v nohách (a to po celý porod). Ráno kolem šesté mi sestra naměřila monitor a tvářila se, že to ještě není nic moc. Totiž ani prvně, když mě nebolelo celé břicho, ani jsem neměla křížové bolesti, si nikdo nemyslel, že to půjde tak rychle. V osm mě vzal na vyšetření primář. Jaké bylo mé překvapení, když řekl, že už jsem otevřená na pět prstů, jsem za půlkou a dnes porodím. Píchl mi vodu a nechali si mě hned na hekárně. Holit mě neholili (už jsem byla z domova), o klystýru (stejně jako prvně) nikdo nemluvil. Asi si mysleli, hihi, že je ještě čas. Já jsem začala všechny obvolávat z mobilu, že tedy budeme rodit. Manžílek měl večer trochu upito, tak ještě spal. Do devíti to šlo, ale po deváté začaly ty správné bolesti. Bylo po čtvrt na deset a mě už se chtělo hrozně tlačit. Takže na sál. Pobíhaly kolem mě samé mladé holky a já až skoro do konce netušila, že jedna z nich je doktorka, myslela jsem si, že je to porodní asistentka a k porodu přijde primář, co mě prohlížela ráno.
Posledních půl hodiny bylo nejhorších, protože jsem ještě nebyla úplně otevřená, musela jsem vše prodýchávat. Řvala jsem určitě víc než prvně, protže tehdy mě tohle minulo a mohla jsem hned tlačit. Pak to konečně přišlo, doktorka dovolila tlačit. Už jsme bylo opravdu utahaná, celá jsem se třásla, takže jsem se do toho opřela z křikem. Napodruhé jsem se do toho opřela a jak řekla ta mladá doktorka: „Paní tlačí jako tank,“ tak jsem tlačila na jednu dlouhou kontrakci - cítila jsem hlavičku, jak vyjela, nepolevila jsem a vyklouzlo i tělíčko. Uviděla jsem hlavičku plnou světlých vlásků, uslyšela pláč a to nejkrásnější .„Máte chlapečka!“ Položili mi Danielka na bříško, zkusili jsem i prso, ale to nám nešlo. Pak ho odnesli obléknout, na chvíli jsem si ho pochovala. Myslím, že tomu pocitu se nic nevyrovná. Pak ho uložili vedle mě do inkubátoru, já dostala injekci, vyšla placenta, trochu se šilo. Mezi tím jsem obvolala manžela i rodiče, nikdo mi skoro nevěřil, že už to je. No a pak jsem odpočívali, až na to, že Daníčkovi se v té bedně moc nelíbilo a celou dobu pobrekával. Pak mu sestra přinesla trochu glukózy a ta ho uklidnila. Po dvou hodinách nás spolu odvezli na pokoj, Daníčka už dali do postýlky a spinkali jsem, abychom nabrali síly, protože odpoledne se na nás přišel podívat tatínek a prarodiče.
Danielek se narodil 17.8. v 10hod 06min., vážil 3960 g a měřil 51 cm.
Přeji všem maminkám spokojený a nekomplikovaný porod a šťastná miminka.
Jana
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 703
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 448
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 723
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 335
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 209
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18285
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2447
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2635
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2384
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1567
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....