Brusinčata díl. 90 - malý tyran
- Rodičovství
- vajo
- 26.09.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, Ušila jsem na sebe tak trochu bič v podobě tohoto deníčku a tak se toho pokusím shostit alespoň s chutí a uvidíme, co z toho nakonec vyleze. Jelikož nemám moc čas studovat moudré knihy, abych Vám zde sdělila něco učeného, tak to zkusím trochu zkombinovat jako co jsem četla, jaká je má zkušenost a co jedna paní povídala...Pomalu těm našim drobečkům nastává období vzteku, takže bych chtěla věnovat tento deníček právě této problematice.
Tímto obdobím si musí každé dítě projít, je to období kdy oťukává svoje i naše hranice. Je to moment, kdy už je načase toho našeho drobečka začít vychovávat. Studie prokázaly, že pokud by dítě tímto obdobím neprošlo mělo by to dopad na jeho psychiku v budoucnu. ( cítilo by se nejistě, špatně by se zapojovalo do kolektivu, nedokázalo by se pro:,–(it) Je to období zkoušky jak pro matku i dítě, kdy si určují kdo koho až kam pustí. Je každopádně lepší vymezit hranice hned ze začátku, a trvat na jejich dodržování. Stanovení hranic vzbuzuje v dítěti jistotu. Hranice se taky budou samozřejmě s věkem dítěte měnit.
Je každopádně hrozně těžké určit jak úzké či široké hranice dítěti vymezit. Toto by si měli stanovit rodiče vždy spolu a dohodnout se společně na jejich dodržování. Každopádně platí, že dítě není cvičená opička a je nesmyslné mu vše zakazovat a taky, že úzké hranice zbavují odvahy. Nejlepší je dojít vždy k určitému kompromisu, pokud je dítě ochotné komunikovat.
Dám příklad : Doma jsme zavedli, že před spaním se přečtou dvě pohádky ( většinou nějaký krtek). Ze začátku Melika chtěla číst stále další, ale já jsem trvala na svém, že pouze dvě. Asi po týdnu se naučila, že se opravdu čtou pouze dvě a po druhé pohádce mi řekne hají. Taky se ale vždy těší do postýlky, protože ví, že se bude číst.
Co dělám se vztekajícím dítětem (tedy Melikou):
Nejprve jí jasně, zřetelně řeknu, že se mi její chování nelíbí. Je nutné to říct zřetelně a dívat se dítěti do očí, aby vědělo, že to myslíme vážně. Potom jí řeknu, že když nepřestane, že půjdu pryč a pokud situace stále trvá, zavřu se do některého pokoje. A opakuji Melice, že otevřu dveře až přestane brečet. Je nutné opravdu vytrvat až dítě přestane brečet. A mluvit na něj pokud možno klidně ale důrazně.
Používám sem tam i plácnutí přes zadek. Vím, že plno lidí je proti, ale mě se tato metoda osvědčila. Začínám stejně, že jí upozorním, že se mi její chování nelíbí, potom ji varuji asi 2× že dostane na zadek pokud bude pokračovat. A pokud to nepomůže na zadek ji jednou plácnu, jelikož nemá plínky, tak to cítí. Teď už dost často stačí jen pohrozit nebo se zeptat, zda chce dostat na zadeček. Taky se jí snažím učit, že se nesmí bít nikam jinam než na zadeček. Mám totiž strach, aby potom díky této výchovné metodě nebila ostatní děti.
Taky jsem zaznamenala, že se Melika snaží mě vyprovokovat svým neustálým kňouráním. Četla jsem že v tuto chvíli je nejlepší pojmenovat to o co se dítě zrovna snaží, jako : „ Ty se mě snažíš vyprovokovat" nebo „ Co to tady na mě hraješ" taky u nás zabírá, když začnu kňourat taky. Když odhalím její záměr často se začne smát a převede situaci ve hru.
Každopádně bych na závěr chtěla říct, že vychovat správně své dítě je asi to nejtěžší v životě. Každý z nás udělá asi spoustu chyb, protože každé dítě je individum a musí se na něj trochu jinak.Teď určitě zažíváme nejhezčí věk našich prťat tak si ho musíme společně užít. Držím nám všem palce, abysme to vše zvládly bez zbytečného nervového vypětí.
Moc Vás všechny zdravíme
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 388
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 263
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 443
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 209
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 145
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17863
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2396
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2591
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2315
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1541
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....