Brusinčata díl. 90 - malý tyran
- Rodičovství
- vajo
- 26.09.05 načítám...
Ahoj holky, Ušila jsem na sebe tak trochu bič v podobě tohoto deníčku a tak se toho pokusím shostit alespoň s chutí a uvidíme, co z toho nakonec vyleze. Jelikož nemám moc čas studovat moudré knihy, abych Vám zde sdělila něco učeného, tak to zkusím trochu zkombinovat jako co jsem četla, jaká je má zkušenost a co jedna paní povídala...Pomalu těm našim drobečkům nastává období vzteku, takže bych chtěla věnovat tento deníček právě této problematice.
Tímto obdobím si musí každé dítě projít, je to období kdy oťukává svoje i naše hranice. Je to moment, kdy už je načase toho našeho drobečka začít vychovávat. Studie prokázaly, že pokud by dítě tímto obdobím neprošlo mělo by to dopad na jeho psychiku v budoucnu. ( cítilo by se nejistě, špatně by se zapojovalo do kolektivu, nedokázalo by se pro:,–(it) Je to období zkoušky jak pro matku i dítě, kdy si určují kdo koho až kam pustí. Je každopádně lepší vymezit hranice hned ze začátku, a trvat na jejich dodržování. Stanovení hranic vzbuzuje v dítěti jistotu. Hranice se taky budou samozřejmě s věkem dítěte měnit.
Je každopádně hrozně těžké určit jak úzké či široké hranice dítěti vymezit. Toto by si měli stanovit rodiče vždy spolu a dohodnout se společně na jejich dodržování. Každopádně platí, že dítě není cvičená opička a je nesmyslné mu vše zakazovat a taky, že úzké hranice zbavují odvahy. Nejlepší je dojít vždy k určitému kompromisu, pokud je dítě ochotné komunikovat.
Dám příklad : Doma jsme zavedli, že před spaním se přečtou dvě pohádky ( většinou nějaký krtek). Ze začátku Melika chtěla číst stále další, ale já jsem trvala na svém, že pouze dvě. Asi po týdnu se naučila, že se opravdu čtou pouze dvě a po druhé pohádce mi řekne hají. Taky se ale vždy těší do postýlky, protože ví, že se bude číst.
Co dělám se vztekajícím dítětem (tedy Melikou):
Nejprve jí jasně, zřetelně řeknu, že se mi její chování nelíbí. Je nutné to říct zřetelně a dívat se dítěti do očí, aby vědělo, že to myslíme vážně. Potom jí řeknu, že když nepřestane, že půjdu pryč a pokud situace stále trvá, zavřu se do některého pokoje. A opakuji Melice, že otevřu dveře až přestane brečet. Je nutné opravdu vytrvat až dítě přestane brečet. A mluvit na něj pokud možno klidně ale důrazně.
Používám sem tam i plácnutí přes zadek. Vím, že plno lidí je proti, ale mě se tato metoda osvědčila. Začínám stejně, že jí upozorním, že se mi její chování nelíbí, potom ji varuji asi 2× že dostane na zadek pokud bude pokračovat. A pokud to nepomůže na zadek ji jednou plácnu, jelikož nemá plínky, tak to cítí. Teď už dost často stačí jen pohrozit nebo se zeptat, zda chce dostat na zadeček. Taky se jí snažím učit, že se nesmí bít nikam jinam než na zadeček. Mám totiž strach, aby potom díky této výchovné metodě nebila ostatní děti.
Taky jsem zaznamenala, že se Melika snaží mě vyprovokovat svým neustálým kňouráním. Četla jsem že v tuto chvíli je nejlepší pojmenovat to o co se dítě zrovna snaží, jako : „ Ty se mě snažíš vyprovokovat" nebo „ Co to tady na mě hraješ" taky u nás zabírá, když začnu kňourat taky. Když odhalím její záměr často se začne smát a převede situaci ve hru.
Každopádně bych na závěr chtěla říct, že vychovat správně své dítě je asi to nejtěžší v životě. Každý z nás udělá asi spoustu chyb, protože každé dítě je individum a musí se na něj trochu jinak.Teď určitě zažíváme nejhezčí věk našich prťat tak si ho musíme společně užít. Držím nám všem palce, abysme to vše zvládly bez zbytečného nervového vypětí.
Moc Vás všechny zdravíme
Přečtěte si také
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 188
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 437
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 282
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 404
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 361
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 3996
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 2989
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1492
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1535
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 1058
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...