Vajo - 16. týden - Zážitky v cest
- Těhotenství
- vajo
- 13.07.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj všechny těhulky, snažilky i všichni ostatní, je to už dost dlouho, co jsme se s vajem neozvali (teď nevím jaké i/y protože zatím nám není jasné zda je vajo on či ona) a musím říct, že se mi po Vás moc stýskalo. Vrátili jsme se šťastně v sobotu a než jsem se dostala k napsání další části deníčku, snažila jsem se přelouskat deníčky napsané za posledních 14 dní byla to pěkná fuška O:). Ale vezmu to hezky od začátku.
Let do Istanbulu proběhl bez problému i servis v ČSA se vylepšil a ochotní stevardi mě zásobovali na požádání vodou, což mělo za následek dvojitou návštěvu na WC, ale pro vajo jsem udělala snad nejlépe - zahltila jsem ho tekutinami. Když jsme přilétli polil nás pot, díky místním 35 C a té vlhkosti. Můj manžel ač turek to počasí snášel ještě hůř než já.
Rodiče byli cely bez sebe, že nás zase vidí a maminka se snažila nám navařit co nejvíce tureckých dobrot, abychom si odvezli nějaké to kilečko navíc. První tři dny po příjezdu jsme prochodily obchody a firmy od kterých chceme brát podzimní kolekci. Manžel se chystá opět s naší paní vedoucí asi za měsíc do Istanbulu na výběr podzimní kolekce do našich obchodů. Musím říct, že to běhání po obchodech nás dost zmohlo, především mě a vajo a tak jsem vzala s povděkem víkendový výlet na vesnici kousek od černého moře, kde mají manželovi rodiče chatu (malý domek) se zahradou. Bohužel jsem byla částečně vláčená po příbuzenstvu a i když jsem seznam velice eliminovala, tak sobota byla celá zabitá.
V neděli jsme se vraceli zpět a navštívili jsme ještě pár přátel. Na Istanbulu je asi nejhezčí posezení v čajovně nebo v restauraci u Bosporu a sledování proplouvajících lodí - to jsme si samozřejmě taky nenechali ujít, ale cestování autem v tom vedru a zácpě je naprosté utrpení ! Poslední týden jsme strávili u moře tedy přesněji 3,5 dne + 1 den cesta. Cesta byla úmorná, ale moře úžasné a blankytné. Jeli jsme na turecký ostrov Bozcaada v Egejském moři. Je to naprosto úžasné místo a to hned z několika důvodů. Nejedná se o turistické místo, přestože je to jedno z nejmalebnějších míst v Turecku. Místní se brání turistickému ruchu a tak není povoleno stavět zde velké hotely a na ostrově člověk najde jen menší hotýlky a penziony. Na ostrov jezdí menší trajekt pouze 4 x za den a díky tomu se na ostrov nedostane moc lidí. Jezdí sem většinou turci nebo fajnšmekři. Pro cizince je to trochu komplikované a z ruky, protože sem nejezdí přímý autobus a autem je cesta z Istanbulu dlouhá 400 km. Lidé na ostrově žijí hlavně z produkce vína. Takže jak jsem již uvedla, málo turistů, prázdné pláže.
Na té naší vyhlídnuté pláži jsme byli jen my dva a celý den okolo neprošla ani noha. A takových pláží a plážiček je tam spousta. Moře blankytně modré a spousta ryb, takže jsme si užili i šnorchlování. Ubytování úžasné, jelikož jezdíme již poněkolikáté k jedné paní, která žila 30 let v Německu a na důchod si zařídila na ostrově penzion. Má dům asi 150 let starý, celý zařízený starožitnostmi i pokoje pro hosty. Na zahrádce s přístavkem má velký stůl u kterého se scházejí hosté a mohou jíst, pít a povídat si dosyta. V domě panuje domácká atmosféra a po návratu z pláže na nás vždy čekal čaj, ovoce nebo dobrý koláč a k večeru sklenka vína. Tyto drobnosti, jak je nazývá paní domu jsou již v ceně, nebo spíše jsou zdarma pro její hosty.
Cena se snídaní pro dvě osoby je totiž 1.200,– Kč. A to snídaně obsahuje kromě obvyklých dobrot asi 15 druhů domácích marmelád (např. rajčatová - naprosto úžasná). Zapomněla jsem i na večeři a před cestou i oběd, který jsme dostali nádavkem - zkrátka jako u maminky. Takže dovolenou jsme si opravdu užili. Po návratu do Istanbulu jsme už začali přemýšlet, co vše na nás doma čeká a co je nutné zařídit a přenesly jsme se myšlenkami už domů.
A tak hned po příjezdu jsme se vrhli na vše potřebné - účetnictví, slevy v obchodech, nákup ještě nějakého zboží a tak jsem se k napsání deníčku dostala až nyní. Ještě jsem stihla v mezičase udělat nějaké ty marmelády na zimu - mňam. Zapomněla jsem na ještě jednu maličkost z cesty. Manželova maminka nám domů nabalila plno zdravé turecké zeleniny (okurky, cukety, fazole, papriky..), když jsem se snažila trochu vzpouzet, že u nás máme taky všechno, tak mi manžel vysvětlil, že by maminka byla smutná a tak jsme dobalili třetí tašku jídlem a vyrazili jsme. Samozřejmě nás na našich hranicích zastavila celní kontrola a chtěli vidět, co vezeme a když jsem na ně vytáhla okurek, tak se od srdce zasmáli.
Vajo je zatím hodný brouček, pomalu začínám cítit večer sem tam chvění nebo šimrání , takže snad brzo budou i nějaké ty kopanečky. U brusinky se to pěkně rozkopalo, tak doufám, že se taky brzo přidáme. V pátek jsem byla u paní doktorky na AFP, tak snad vše dopadne dobře a nebudou nás honit na amnio. Taky mi už krejčovským metrem změřila dělohu a mám ji už hezkých 14 cm.
To bylo pro dnešek vše a pro příště se napravím a napíšu za týden nový deníček. Moc Vás všechny zdravíme, mějte se moc krásně a hýčkejte své pupíky, snažilkám přeji brzké II.
Eva + vajo, 15+5
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1038
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1067
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1210
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 618
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 2176
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 2920
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 1998
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 1037
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 2089
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 794
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...
