Bum bum, bum bum

Kolik knedlíků, Domí? Či! A já tři dala. Ríšovi taky, na dva se tvářil. Nacpaný pupky, venku sluníčko, tak že půjdem místo poobědového spánku ven. Aspoň budou pořádně unavený a třeba se mi i podaří jednou zastlat už v sedm, v klidu přeskládat hadry ve skříni a zálohovat fotky. Ale okruhem kolem koní prcky moc neutahám, to už je ozkoušeno. Tak zkusím náročnější terén.

DSCN5754.JPG DSCN5754.JPG
DSCN5754.JPG

Hoooojikej stlom

DSCN5751.JPG

Tlemík

DSCN5765.JPG

Tlamička

Vydali jsme se na cestu kolem rybníka. No co, je tam pěšinka, můstek, pohoda, ale cestu neznají, tak bude zábava. Zábava to byla, hned po pár krocích jsme deset minut zírali na parchanty houpající se na houpačce u rybníka a chlubící se tím, že támhle ten kýbl od barvy poslal na led Adam, tenhle růžovej flek na stromě je Pepíkovo dílo a že Hájek se támhle v půli včera málem probořil.

Dalších deset minut jsme čumákovali o kousek dál, kde Domča objevila bunkr pod obrovskym vyvrácenym a do rybníka napůl spadlym stromem.

„Maminko, koookej, to je hoooojikej (nevim, proč neumí říct ‚velikej‘) stlom!“ a děsně to řešila. Ríša přikyvoval „bum bum, bum bum“.

Po pěti minutách chůze Domča prohlásila, že už nevidí náš ‚panylák‘, že se tááám bude bát a že dál nejde. Stačilo moje osvědčené „Tak ahoj“ a hned cupitala dál, ovšem mumlání a achjování si neodpustila.

Došli, nebo spíš doklouzali, jsme po zbytkách sněhu až k můstku. Tam mi prckové tvrdili, že v potůčku jsou rybičky, načež jsem dobu jak blbá vejrala do vody a přemýšlela o brzké návštěvy pana optika. Když vtom mi Domča oznámí „To byla slanda, maminko.“ A oba se tlemí jak měsíčky na hnojíčku.

Můstek jsme zdolali, to prej byla taky sranda, ale mě sranda přešla ve chvíli, kdy jsem uzřela, že vpředu bažina, vlevo rákosí, vpravo bažina, za námi cesta zpět kolem hooojikýho stlomu a houpajících se harantů.

Inu, ozkoušela jsem, jak moc se budu bořit, když zvolím cestu vpravo. Tudy ne. Cesta středem. Jo, to půjde. Ovšem už jsem jaksi pozapomněla na to, že když čapnu obě škvrňata podpaždí, budu o 26 kg těžší a inkriminované bahno bylo dimenzováno tak tak na mých osmapadesát. Tehdy jsem uvěřila, že se člověk díky pudu sebezáchovy dokáže nadlehčit třeba při chůzi po rozpáleném uhlí.

Přeběhla jsem tedy, postavila hihňající se zvířata na sušší ostrůvek a pod pohrůžkou fyzického násilí jsem přikázala stát a ani se nehnout. První, kdo zkusil, jestli dodržím slib, byl Ríša. Ale než jsem stihla patřičně zareagovat, vytrestal se sám. Chybělo málo a byl v bahně ksichtem. Naštěstí tam stihnul vrazit ruce. „Bum bum, bum bum.“ tlemil se. Nemaje nic, krom posmrkaného ubrousku, opucovala jsem mu ruce o nahnilou trávu a rozhlížela jsem se, kde se utopit.

Čapla jsem oba tlemíky za ruce. Už vím, jak těžké je řídit tank. Levá ruka táhne konstantně dopředu, když vtom levé oko uzře krtinec, který však levá dvounohá náprava míní v botaskách prošlápnout. Mezitím pravá ruka cuká ze strany na stranu, aby pravá dvounohá náprava nezapadla, taktéž v botaskách, po kotníky do bahna, jehož hloubku analyzuje pravé oko. Na prostřední nápravu už nezbývá žádné oko, takže aspoň nevidí, čím se brodí.

Pecka, zdoláno! Stanuli jsme na louce, která na první pohled vypadala celkem schůdně. Na druhý nikoliv. Tank jsem však zdárně dosunula až ke strouze. A teď jak! Po-moc-po-moc-po-po-po-po-po-moc-po-moc! Vzpomněla jsem si na popěvek naší mistrové při pohledu na bandu flákačů zašitých pod rododendronama… Už vím, jakou bezmoc tehdy pociťovala. Přehodit děti, přeskočit. Ale vysvětlete dvouletému háděti, že se při dopadu nesmí vyválet víc, než je třeba. Tak jinak. Půlhop, roznožka přes strouhu. Přehoupnout jedno díte, přehoupnout druhý.

Error! Stojím nad vodou, nohy začínají bolet a nebezpečně se po mokré trávě rozjíždět. V kapse mobil, foťák. „Bum bum, bum bum!“ skanduje nadšeně Ríša, Dominika tleská. Párkrát jsem zapružila ze strany na stranu a pak se zdárně vyhoupla na ten správný břeh. Další úsek už proběhl celkem v poklidu, až na Domčino uklouznutí poprdeli do bahna a Ríšovo vzteklé sednutí si asi deset čísel od louže.

Doplácali jsem se mezi baráky a bylo vyhráno. Ještě zastávka na hřišti, hysterák při procházení kolem plotu s třema blafajícíma lamůdama, Domčino kázání klukům pokoušejícím tající led a byli jsme doma. Ríša si stěžoval na bolavé nohy, Domík na hlad na dobrůtku, tak jsem ještě zaběhli do krámu a doma jsem prcky nahnala do postele, ať aspoň chvíli odpočívají a koukají na pohádky.

Během půlhodinky, co se tam ti dva stejně jen třískali, přišla návštěva a prcci opět vožili. Když „tyta se stejdou“ odešli, nastal teprve ten pravý tanec! Oba malí záškodníci ohluchli, nedbali jediného rozkazu, ba ani žádosti a slibu, že bude kakao, když mě aspoň pikosekundu nechají uklízet. Kakao nebylo. A možná dobře. Nedovedu si představit, jak by to všechno dopadlo, kdyby je naspídoval ještě cukr.

Do večera ještě Dominika stihla shodit kytku a vysypat mi do postele půl květináče. Ríša ji na oplátku přirazil prsty do dveří. „Bum bum, bum bum.“ chlubil se malej babičce do telefonu chvíli před tím, než slastně usnul u stolu s kusem chleba v puse.

Mateřská dovolená…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
PetraPiranha
1146
15.2.14 06:44

JO tak to je přesně naše včerejší procházka :mrgreen:. Máme tu hezký okruh cca 4km, ale na toho našeho 2,5 letého prcka to stačí, kde je bláto, tam se musí vlízt, každej krtinec rozšlapat a nejlepší je voda, každá kaluž vymytená :mrgreen:. Samo kolem rybníka jít taky musíme a na kolotič se stavit, to už je tradice. Takže když přijdeme domů, tak jdem rovnou převlíkat. Jo jo není nad krásnou mateřskou dovolenou :mrgreen:.

  • načítám...
  • Zmínit
Inuš-ka
172
15.2.14 08:11

:lol: skvěle napsaný příběh :lol: Ještě, že to moje mrně neumí zatím ťapkat a má půlnoc v postýlce :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
atominnka
22614
15.2.14 08:42

Hustýýýýýýý :lol: :lol: :lol: já teda zatím chodím jen s tříletou a kočárem, ale už ted se děsím, co bude za rok :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Ilonka007
327
15.2.14 11:31

Jéé, to je přesný :mrgreen: Jsem moc ráda, že to nezažívám sama. Potkáváme na procházkách vždycky ukázkově jdoucí děti a já si přijdu jak hrozná matka, když to moje je po pás zacákaný od bahna… A závidím procházky kolem vody. Naše když vidí rybník, tak se jde vykoupat za kačenkama a nebo do řeky zase nejraději háže kameny. Takže u rybníka řev, protože hrozná matka jí tam nechce pustit a u řeky většinou jsme tak půl hodiny, takže únava z procházky je spíš moje psychická… :cert:

  • načítám...
  • Zmínit
FreeLady12
27281
15.2.14 12:59

Zatím mám jen jednu roční cácorku, takže tyhle chvilky mě teprve čekají a už se na ně mooooc těším! :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
ALENA G
129
15.2.14 14:26

Fakt skvělé, už se nemůžu dočkat až mi začne chodit kluk a začnou spolu se ségrou dělat rošťárny, jo prostě skvělá mateřská DOVOLENÁ :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
bbetty
131
15.2.14 23:22

Suprovně popsáno…ač jen my mámy se do toho umíme jaksepatří vžít… :potlesk: :)

  • načítám...
  • Zmínit
sedanka
384
16.2.14 17:04

Uzasny denicek na unor az az suprovy :)))))

  • načítám...
  • Zmínit
Safira77
949
17.2.14 07:37

Bezva, se nenudíš…:-) :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Byla jednou jedna kamarádka

Nudíte se? Vyperte zvířátka ze statku!

Ríša už je mobilní

Skorodvojčata? Neměnila bych

Porod off-line

No až do porodu, mladá paní

Prodám rodiče, zn. spěchá ještě víc

Prodám miminko, zn. spěchá

Lapena do vánoční pasti II

Kde je nebližší babybox?