Prodám rodiče, zn. spěchá ještě víc
- Rodičovství
- eVerča
- 30.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vážení, tak jsem se nakrkla! Já a zlobit? Od rána do večera? Já vám povím, jak to ve skutečnosti je. Je ráno, hodiny neumím, ale podle provozu za oknem bych řekla, že všichni právě jedou do práce. Jen máma si válí šunky. Vzbudit? Nevzbudit? No, dneska v noci budíka na čaj nezaspala, tak ji ušetřím, jen ať si ještě chvilku poleží. Přes den totiž dělám fóry a nechci pít, tak pěkně máma vstává, aby do mě něco nalila alespoň v polospánku. Jen maminko trénuj, něco mi říká, že můj milej malej sourozeneček ti nedopřeje ani zdaleka tolik spánku, co já!
- 2
malířka :)
- 1
- 2
No jo, ale co budu dělat? Spát se mi nechce, ty malinký blbečky na tom hadru nad postýlkou už znám všechny nazpaměť. Ne, moment, tenhle nese konvičku? Hm, vem tě čert, radši se porozhlídnu, jestli se čirou náhodou přes noc v pokojíku něco nezměnilo. Máma sice uklízí a předělává zásadně přes den, ale u ní jeden nikdy neví, když byla tuhle schopná šmrdlat mi tím mokrym střapatym podlahu, když jsem si odpoledne dávala šlofíka a snažila se bejt děsně nenápadná a samozřejmě že si kopla do kýblu 
Koukám, že pes na stěně se tváří pořád stejně, pche, s tímhle ksichtem chce dělat hlídače? Spíš abych hlídala já jeho. Ubrousky na přebalováku máma tentokrát nezapomněla zavřít. Ta divná kovová věc, na kterou mi máma věší prádlo a zakazuje mi na ni sahat, je tu taky a můžu říct, že bez prádla vypadá stejně žalostně, jako máma… i když, jeden nepatrný rozdíl by tu byl, a to v tloušťce. Máma pořád říká, že táta žere jak bezednej, ale nějak nechápu, proč teda kyne ona! A pořád se vymlouvá na mimi v bříšku. Ale to má pak ještě jedno na zadku ne? 
Najednou si skrz otevřené dveře všimnu, že v chodbě táta nechal zase skříň dokořán, jupí, máma se bude rozčilovat, zaraduju se a jdu pozdravit plyšáky sedící za postýlkou. Ale to už vedle slyším, že je máma mezi živými. ‚Mama?‘ zkusím to. Bez odezvy, tak si trhni! No jo, matinka si musí nejdřív zapnout počítač, udělat kafíčko a namazat chleba, než dojde pro mě! Se pak nediv, že dneska zas neseš ten nočník zbytečně, nálož už je v plíně! Panstvo, nebo spíš bych asi měla říct damstvo, to je vždycky komedie. Máma mě svlíkne, posadí mě na nočník (mimochodem taky mohla vybrat jinou barvu, než růžovou) a hraje mi divadlo, nebo mi něco vypráví a dělá přitom ksichty. To by se z toho jeden po… „No ty jsi ale šikovná holčička!“ začne máma tleskat jak smyslů zbavená. „Dneska jsme ho zase chytly!“ tváří se, jak kdyby vyhrála milion. Ježiš mami, tys měla být herečkou, to by ti šlo, takovýho povyku, vždyť jde o ho*** 
Po tomhle ranním tyjátru si konečně můžu hrát a taky dostávám svačinku. Už mám celkem hlad, když šel táta do práce, měla jsem jen mlíčko. „A teď si hraj chvíli sama, maminka musí něco udělat.“ Jak já tuhle větu nesnáším. Kdyby to aspoň byla pravda, ale odepisování kamarádkám nepovažuju za důležitější, než stavění komínu z kostek! Tý jo, co se děje, ona jde fakt do kuchyně? To si nemůžu nechat ujít. Jaké je moje zklamání, před odpadkovým košem je zas ten stupidní taburet 
Kleknu si, natáhnu se, uf! Ach jo, proč se radši nejmenuju Saxána? Máma uklízí nádobí do skříňky. Dneska žádný pokličky?
„Dominiko ne!“ zařve máma, až nadskočim. A jé, zase přijde proslov.
„Kolikrát ti mám říkat, že ten odkapávač není na hraní? Ty chceš dostat přes ruku?“ ječí na mě se stejnou intenzitou, jako já se směju. Je vtipná. Mami zvolni, uber, jde ti pára z uší. Holt se smiř s tím, že v kauze odkapávač nepomůže ani tvoje „prohlídnout s maminkou“, ani řev. Mně se prostě líbí a já ty vidličky budu tahat až do tý doby, než si seženeš vyšší stolek. A už zase sedí u počítače!
„Domí, půjdeme ven s tetama?“ zazubí se máma.
„Mami zuby!“ taktně ji upozorním, že poznám, že k snídani měla makovej koláč. Tak teď mi buď fakt rozuměla, nebo je to náhoda, ale odchází do koupelny. „Rozeběhnu“ se za ní.
„Zase po tom břiše?“ dneska zní tahle otázka už poněkud rezignovaně. Pche, co bych šla po čtyřech, když tohle je rychlejší, ušklíbnu se a v koutku duše se modlím, aby mi zas za triko nešoupla medvěda. Vždyť i paní doktorka říkala, že je hlavní, že po čtyřech umím, a že holt asi ještě chvilku potrvá, než získám takovou rychlost, jakou mám při plazení á la raněný voják a že do tý doby se mnou zkrátka nikdo nic nezmůže. Moudrá to žena 
Nakouknu do sprcháče, vlezu pod umyvadlo, zatahám za ručník a víc nestíhám, protože máma už už utíká na záchod, odkud mě žene svinským krokem, pak se rychle oblíká a už mi chystá kombinézu.
„Nechciii. Nechci čepici! Nechci šátek! Rukavice už vůbec ne! Pomoooc! Tohle je týrání“ 
„Se třeba po***, zlatíčko, vždyť bys zmrzla, to buď ráda, že tě nenavlíkám jako teta Zuzka Kristýnku“, nadává máma na můj křik a láme mi ruku v domnění, že pak půjde snáz nasoukat do rukávu.
„Nee! Ťapky na nohy taky nechci!“ protestuju, ale to už máma nekomentuje, jen mi narve nohy do navléků a cpe mě do kočárku. Vůbec nechápu, proč je celá zpocená, když má na sobě jen tričko.
Na chodbě potkáme souseda. „Servus, prcku!“ usměje se na mě ještě víc než na mámu, na což jsem patřičně hrdá a venku už stepuje tetka.
„To zas bylo peklo jí oblíknout“, stěžuje si máma.
„To zas bylo slibů, jak půjdeme na boby“, stěžuju si já, ale malá Miška není v tom kočárku ani vidět, natož aby se se mnou bavila a bublina Emička, která se k nám vzápětí připojí, si se mnou taky nechce povídat.
„To zas bude cesta, poslouchat ty matky!“ povzdechnu si a snažím se v těch zpropadenejch rukavicích uchopit toho blba, co mi visí na madle. Ženský si postěžujou na manžílky, pochlubí se, co budou vařit, poklábosí o dětství a i když mám pocit, že už jim ty huby nutně musí upadnout, mají si co říct, i když se po procházce rozchází každá do svého paneláku. A pak že já jsem ukecaná, mámo! 
Venku jsem si trochu zdřímla, tak teď budu mámu prudit při vaření, těším se. Ty nevaříš? Jo vlastně říkala něco o svíčkový od prababičky. Jak já miluju ty dny, kdy máma nevaří, tudíž mi v kuchyni nešlape po rukou a následně mi nenadává, že se jí tam motám. Jdeme si kreslit, to je zábava! Poté, co jsem před pár dny ochutnala lihovku (a že fakt moc dobrá nebyla), mi naši koupili bílou mazací tabulku a fixku, kterou radši ochutnávat nebudu, a máma se mi směje, že se tvářím děsně důležitě, když čmárám. Nesmím zapomenout řádně pomalovat pultík, ať má máma co na práci, ale hlavně musím mít co nejčernější ruce, abych se pak večer mohla dlouho louhovat ve vaně, neb i přes veškerou máminu snahu to ubrouskem ani mýdlem a pod kohoutkem dolů nejde.
Z mého převelikého snažení mě vytrhne táta. Vrátil se z práce a máma mu hned musí prásknout, že jsem hrabala do odkapávače, že jsem na záchodě žrala papír a že jsem vyváděla při oblíkání. Já hudruju, že mi máma vyhrožovala vejpraskem, rvala mi hajzlpapír z huby a že mě zas malém přiškrtila na šňůrce od čepice, ale táta mě zvedá, směje se jak blbej a říká mi zlobice. Proč mně? Máma zlobí! Ach jo, asi budu muset zapracovat na tý výslovnosti, nebo si, táto, líp čisti uši. Mezitím, co táta obědvá, snaží se máma nacpat oběd i mně. A že je celkem vytrvalá.
„Koukej, tatínek pápá, tak se taky nažer… a nebo si trhni“, praští se lžičkou, já z toho mám pochopitelně děsnou prču, ale když vidím, že máma už sotva zadržuje slzy, umoudřím se a tu divnou rejži teda zdlábnu 
Nadchází čas pro trochu práce. Usedám ke skříňce a tahám pečlivě jeden papír za druhým. Když už je jich po zemi tak akorát, začnu je přerovnávat z hromádky na hromádku a naši se opět můžou potrhat smíchy, že se tvářím jako vědec. Tss, nevědí snad, že na zodpovědnou práci se člověk musí soustředit? Když ovšem svoje úřadování rozšířím i na tužky a ten skvělej kalendář se psem, kterej vypadá, jak kdyby mu od malička dennodenně na uši, na oční víčka a na tváře věšeli dvoukilový závaží, řekne máma, že prej stačilo a že to spolu uklidíme. Sebere mi papíry a skládá je zpátky do skříňky a div že se nerozplyne, když přiložím ruku k dílu a jeden taky zvednu a uklidím.
Co bych vyvedla teď? Ještě jsem dneska nekrámovala oblečení! Hrnu se ke svojí skříňce. Otevírání? Brnkačka! Konečně máma pochopila, že pro její nervy bude schůdnější vždycky večer uklidit roztahané hadry, než půl dne poslouchat mlácení dvířkama, a sundala šňůrku, která držela oba dva úchyty u sebe. Taky pochopila, že v tomto případě už pozbývá významu žehlení, které mezi námi stejně flákala.
„Heleďte madam, půjdeme se koupat, ať pak vidím Prostřeno!“ vyruší mě máma od přemýšlení, jestli se růžová botička hodí víc k modrý nebo oranžový fusekli. Posadí mě do sprcháče, namydlí mě, rychle umeje a už mi napouští vodu. Při pohledu na to, jak se cachtám, snažím se zneškodnit kachničku a jak se divím, že se dá voda přelít z kelímku do kelímku, nebo mně na hlavu, se ptá táty, kolik tak můžou stát testy otcovství. Že prej jí připadá, že mě má s vodníkem, protože začnu protestovat hned, jak vidím, že mě chce z vody vytáhnout. Jediný problém nastává, když si všimne, že mám ještě trochu špinavou pusu a chce mi ji umýt. Jak se snažím zdrhnout, tak se trochu víc zakloním a podložka nepodložka, kloužu a padám vzad, což se pochopitelně neobejde bez rány do hlavy o okraj sprcháče, ale po půlminutě fňukání už zase cákám vodu kolem sebe a máma konstatuje, že boule nebude.
Nějak mi vyhládlo, tak bez protestů slupnu kaši a ulehám s mámou na postel. Co se děje? Otevírám oči, vedle mě je i táta, napájí se s mámou Lemonem, žerou si křupky a já nic jo? To je úroveň! Asi hodinku a půl jsem si zdřímla, tak jsem plná energie a začínám si hrát, což pro mě nepochopitelně nazývá máma šikanováním rodičů. Toho nadělá, že jsem se jí opřela o břicho a probudila mrňouse.
Táta je cíťa, chudáčka jsem píchla do nosu. Radši než si nechat ničit brýle a trpět kopání do rozkroku se zvedne a jde umýt nádobí. Nebo že by proto, aby máma nehudrovala? 
Máma mě odlifruje do postýlky, ale hlasitým „táta, táta“ si ještě taťku zavolám, přece nepůjdu spát bez pusinky, že? Chytím ho kolem krku, culím se, už ho nedloubu do nosu. Pak si chytnu plínu, nacpu si kus do pusy a usínám. Nejsem já andílek? A máma mi furt vyhrožuje babyboxem, gulášem, přivázáním v lese, nebo prodejem v aukci. No chápete to? 
Přečtěte si také
Přišli jsme o byt kvůli změně času. Teď nás změna čeká znovu. Kdy už to skončí?
- Anonymní
- 23.10.26
- 4334
Je to přibližně půl roku, co nás posouvání času stálo smlouvu na byt. Přijeli jsme pozdě a nabídka nám tak utekla mezi prsty. Frustraci ze změny času už pociťuji znovu, čím blíž to je, tím víc jsem...
Nemůžete žít ve 2+kk, kritizuje mě moje matka. Sama nás vychovávala v garsonce
- Anonymní
- 23.10.26
- 842
Situace s bydlením není v posledních letech vícečlenným rodinám zrovna nakloněná. Protože platy nám s manželem za posledních deset let příliš nepovyrostly, zůstali jsme se dvěma dětmi v našem...
Přítel toužil po sexu na hřbitově. Jednou jsem mu vyhověla a takhle to dopadlo
- Anonymní
- 23.10.26
- 1244
Mirek je kluk, se kterým se fakt nenudím. Má rád extrémní věci a pořád vymýšlí něco nového. Občas je to až trochu za hranou. Je nám oběma 22 let, jsme mladí, tak proč si neužívat. Někdy řeknu ne,...
Jsem naprogramovaná vstávat za světla. Ta ranní tma mě ničí
- Anonymní
- 23.10.26
- 544
Vůbec se nedivím, že na podzim lidé trpí víc depresemi. Jakmile totiž člověku zazvoní budík a venku je stále tma, je to jako rána palicí. Já jsem aktuálně na vrcholu těchto stavů a každé ráno...
Cizí lidé v naší posteli? Manžel zuřil, když jsem mu navrhla dovolenou zadarmo
- Anonymní
- 23.10.26
- 592
Chtěla jsem dětem dopřát pořádnou dovolenou, aniž bychom za ni utratili všechny úspory. Když jsem ale navrhla výměnu domu s někým z druhého konce světa, manžel se na mě podíval, jako bych se...
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 1204
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 1437
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 939
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 761
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 2355
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Božské!!!! Lepší denicek jsem vážně snad ještě necetla!
palec nahoru 