Porod off-line
- Porod
- eVerča
- 12.03.12 načítám...
Aneb kterak jsem prospala svůj druhý porod. Přesně po týdnu stráveném na oddělení gynekologie v hořovické nemocnici, kde jsem skončila s vysokými jaterními testy, nastal den D. Den, kdy se naše rodina rozrostla o druhého chlapa.
Čtvrteční večerní vizita mi vlila do žil optimismus, ale pochopitelně i nervozitu a strach. Strach? Z porodu? Vždyť to ještě není ani rok, co jsem porodila Domču, tak přece vím, co mě čeká. Nikdo ale nemůže předem vědět, jaký porod bude. V pátek ráno mě čekají kontrolní testy z krve, opět monitor srdíčka a preindukce porodu. Nemohla jsem dospat. Místo snídaně šup na sál, malý opět utíkal z pod sondy a dělal si z mladé studentky legraci. Potom přišel pan doktor, vyšetřil mě a s úsměvem prohlásil: „Prd preindukce, dáme tabletku celou. Jste otevřená na dva prstíky.“ Poplácal mě konejšivě po stehně, zavedl tabletku na vyvolání a poslal mě sbalit si věci.
V devět už jsem seděla na sále i se studentkou, které jsem mimochodem od nástupu do nemocnice říkala, že chci, aby mě rodila, a pomalu jsem začala vnímat zesilující kontrakce. Tatínek předal naše zvíře tetě Hance na hlídání a na moje naléhání, chudák, odložil rozdělaný oběd do lednice a jel za mnou. Než dorazil, praskl mi kolem desáté pan doktor vodu, studentka udělala přípravu a kontrakce sakra zesílily. „Vidíte, do večera určitě porodíte“, opět se zazubil doktor a odběhl na druhý sál ke křičící mamince. Divila jsem se, že opravdu odběhl, protože ještě v půli týdne pajdal po špitále se sádrou na kotníku 
Sedla jsem si na balón, držela se střídavě postele a střídavě Ládi a prodýchávala stahy. Padla na mě únava, začala jsem klimbat, sotva jsem mluvila a Láďa mi stopoval, jak dlouho jsem spala. Vím, že mi ještě točili monitor, vím, že jsem opravdu tvrdě usínala, a pak už si pamatuji jen to, jak mě to nutilo přitlačit a začala jsem vydávat neartikulovatelné zvuky a samo jsem si taky zakřičela PA spolu se studentkou se mě snažily otočit na záda, ale s polospícím člověkem zmítajícím se v kontrakci moc nezmohly. Nakonec se jim to podařilo, uslyšela jsem doktora, jak říká: „Ještě chviličku, mamino, už bude prcek s vámi.“ Chytla jsem si nohy pod koleny, nezvykle dlouho jsem počkala na kontrakci a zatlačila, co mi síly stačily. Rychle ještě jednou, ještě jednou a žbluňk, miminko bylo venku.
Podívala jsem se na uslzeného Láďu, na malinkého Ríšu, na to, jak malý totálně počůral PA, studentku, i dětskou sestřičku a… usnula jsem. Sice mě ještě tak napůl probralo, jak mi doktor mačkal břicho, jak se ve mně hrabal, aby mě co nejvíc vyčistil, a jak mi stříkal nějaký sprej na poranění, ale ty dva stehy jsem necítila vůbec. Po ošetření mi Ríšu zkusili přiložit, ale to už jsme spali oba. Na sále byla zima, tak malého odnesli do inkubátoru na zahřátí, tatínek šel s ním a já chraplavým hlasem volala našemu dědkovi, že prohrál sázku, ať chystá flašku. Tvrdil totiž, že se doktoři zase pletou a bude to druhá holka. Za chvíli se Láďa vrátil a chválil, jak jsem šikovná, povídal, jak je Ríša nádherný, a pak jsme se rozloučili, on jel vyzvednout Domču a já jsem se mohla konečně dosyta prospat… alespoň ty krásné spásné tři hodinky na sále.
Takže náš Richard se narodil 9. 3. 2012 ve 13:45 s váhou 3200 g a délkou 49 cm
Přečtěte si také
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 3740
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 2768
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1383
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1428
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 953
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 4884
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3845
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 1133
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 3552
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 3404
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...
) A jak je to s tím TP v květnu? 
Tomu furt nějak nerozumim 
. Teda, já bych asi odpočívala a na e-mimčo písla o trošku dýl, ale já jsem lenoch 
Taky bych chtěla mít takový porod takže RESPECT 
Je nádhernej a já tu zas bulim! 
