Porod off-line
- Porod
- eVerča
- 12.03.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb kterak jsem prospala svůj druhý porod. Přesně po týdnu stráveném na oddělení gynekologie v hořovické nemocnici, kde jsem skončila s vysokými jaterními testy, nastal den D. Den, kdy se naše rodina rozrostla o druhého chlapa.
Čtvrteční večerní vizita mi vlila do žil optimismus, ale pochopitelně i nervozitu a strach. Strach? Z porodu? Vždyť to ještě není ani rok, co jsem porodila Domču, tak přece vím, co mě čeká. Nikdo ale nemůže předem vědět, jaký porod bude. V pátek ráno mě čekají kontrolní testy z krve, opět monitor srdíčka a preindukce porodu. Nemohla jsem dospat. Místo snídaně šup na sál, malý opět utíkal z pod sondy a dělal si z mladé studentky legraci. Potom přišel pan doktor, vyšetřil mě a s úsměvem prohlásil: „Prd preindukce, dáme tabletku celou. Jste otevřená na dva prstíky.“ Poplácal mě konejšivě po stehně, zavedl tabletku na vyvolání a poslal mě sbalit si věci.
V devět už jsem seděla na sále i se studentkou, které jsem mimochodem od nástupu do nemocnice říkala, že chci, aby mě rodila, a pomalu jsem začala vnímat zesilující kontrakce. Tatínek předal naše zvíře tetě Hance na hlídání a na moje naléhání, chudák, odložil rozdělaný oběd do lednice a jel za mnou. Než dorazil, praskl mi kolem desáté pan doktor vodu, studentka udělala přípravu a kontrakce sakra zesílily. „Vidíte, do večera určitě porodíte“, opět se zazubil doktor a odběhl na druhý sál ke křičící mamince. Divila jsem se, že opravdu odběhl, protože ještě v půli týdne pajdal po špitále se sádrou na kotníku 
Sedla jsem si na balón, držela se střídavě postele a střídavě Ládi a prodýchávala stahy. Padla na mě únava, začala jsem klimbat, sotva jsem mluvila a Láďa mi stopoval, jak dlouho jsem spala. Vím, že mi ještě točili monitor, vím, že jsem opravdu tvrdě usínala, a pak už si pamatuji jen to, jak mě to nutilo přitlačit a začala jsem vydávat neartikulovatelné zvuky a samo jsem si taky zakřičela PA spolu se studentkou se mě snažily otočit na záda, ale s polospícím člověkem zmítajícím se v kontrakci moc nezmohly. Nakonec se jim to podařilo, uslyšela jsem doktora, jak říká: „Ještě chviličku, mamino, už bude prcek s vámi.“ Chytla jsem si nohy pod koleny, nezvykle dlouho jsem počkala na kontrakci a zatlačila, co mi síly stačily. Rychle ještě jednou, ještě jednou a žbluňk, miminko bylo venku.
Podívala jsem se na uslzeného Láďu, na malinkého Ríšu, na to, jak malý totálně počůral PA, studentku, i dětskou sestřičku a… usnula jsem. Sice mě ještě tak napůl probralo, jak mi doktor mačkal břicho, jak se ve mně hrabal, aby mě co nejvíc vyčistil, a jak mi stříkal nějaký sprej na poranění, ale ty dva stehy jsem necítila vůbec. Po ošetření mi Ríšu zkusili přiložit, ale to už jsme spali oba. Na sále byla zima, tak malého odnesli do inkubátoru na zahřátí, tatínek šel s ním a já chraplavým hlasem volala našemu dědkovi, že prohrál sázku, ať chystá flašku. Tvrdil totiž, že se doktoři zase pletou a bude to druhá holka. Za chvíli se Láďa vrátil a chválil, jak jsem šikovná, povídal, jak je Ríša nádherný, a pak jsme se rozloučili, on jel vyzvednout Domču a já jsem se mohla konečně dosyta prospat… alespoň ty krásné spásné tři hodinky na sále.
Takže náš Richard se narodil 9. 3. 2012 ve 13:45 s váhou 3200 g a délkou 49 cm
Přečtěte si také
Soused chová koně na miniaturním pozemku. Utíkají mu a ničí mi zahrádku
- Anonymní
- 21.06.26
- 918
Mít vlastní dům se zahradou byl vždycky můj sen. Představa, jak si ráno vypiju kávu na terase a odpoledne si nasbírám vlastní rajčata a jahody ze záhonu, mě držela nad vodou během dlouhých let...
Kryla jsem kamarádčinu nevěru. Když to prasklo, otočilo se to proti mně
- Anonymní
- 21.06.26
- 1914
Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy budu litovat, že jsem chtěla někomu pomoct. S kamarádkou jsme se znaly skoro patnáct let. Prošly jsme spolu školou, prvními láskami, svatbami i...
Na dětské oslavě u kamarádky se málem utopilo dítě. A nikdo si toho ani nevšiml
- Anonymní
- 21.06.26
- 1208
Ještě teď je mi z toho špatně. Měla to být oslava narozenin kamarádky mé dcery ze školky. Johanka slavila své krásné páté narozeniny a její rodiče to pojali opravdu ve velkém. Mají krásnou zahradu...
Rodinná oslava u tchýně se změnila v drama. Museli jsme volat záchranku
- Anonymní
- 21.06.26
- 1127
Tchyně se rozhodla uspořádat rodinnou oslavu bez ohledu na to, že venku panovala opravdu úmorná vedra. Na jejich zahradě není jediný strom a ani pod slunečníkem se člověk moc neochladí. Říkala jsem...
Romantický víkend ve dvou? Přítel na něj pozval své kamarády a já jim měla vařit
- Anonymní
- 21.06.26
- 1019
Jsem na Mirka neskutečně naštvaná a upřímně přemýšlím, jestli má tenhle vztah vůbec smysl. Tohle jsem fakt nečekala. Nejsme spolu dlouho, ale moc dobře ví, že jsem romantický typ. Zatímco já...
Našla jsem si boháče a rodina mě má za zlatokopku. Já ho ale doopravdy miluju
- Anonymní
- 20.06.26
- 2873
Mám pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to nebude správně. Když jsem si kdysi našla kluka, který měl lehký hendikep, máma mi říkala, ať si raději najdu zdravého. Teď mám bohatého a je to zase...
Celý rok jsem se těšila na dovolenou. Po třech dnech jsem chtěla jet domů
- Anonymní
- 20.06.26
- 12975
Celý rok jsem odškrtávala týdny v kalendáři. Když jsem měla špatný den v práci, říkala jsem si, že už jen pár měsíců a budu ležet u moře s knihou v ruce. Když jsem řešila domácnost, účty nebo...
Sousedka chodí každé léto nahoře bez. A můj manžel na ní může oči nechat
- Anonymní
- 20.06.26
- 4854
Naše sousedka je kost, to musím uznat. A dobře to o sobě ví. Každé léto vytáhne lehátko, sundá podprsenku a vystaví slunci svá dokonale vytvarovaná prsa. Když jsme se sem před lety nastěhovali,...
Červenec měl být jen náš. Pak mi manžel oznámil něco, co mě úplně odzbrojilo
- Anonymní
- 20.06.26
- 5386
Někdy mám pocit, že s Karlem mluvíme každý jinou řečí. Nebo snad žijeme úplně jiné životy. Už od Velikonoc mu připomínám, že mám na červenec naplánované dva týdny dovolené. Bavili jsme se o tom...
Na benzín padne polovina mé výplaty. Přesto se z venkova stěhovat nechci
- Anonymní
- 20.06.26
- 1544
Bydlím v malé obci asi čtyřicet kilometrů od krajského města. Když jsem se sem s manželem před lety stěhovala, připadalo mi to jako splněný sen. Za domem pole, les na dosah, žádný ruch, žádné...
) A jak je to s tím TP v květnu? 
Tomu furt nějak nerozumim 
. Teda, já bych asi odpočívala a na e-mimčo písla o trošku dýl, ale já jsem lenoch 
Taky bych chtěla mít takový porod takže RESPECT 
Je nádhernej a já tu zas bulim! 
