Prodám miminko, zn. spěchá
- Rodičovství
- eVerča
- 03.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rok výroby 2010, do provozu uvedeno 4/2011, první majitel, servisní knížka, palivo: žere to všechno, za příplatek přidám kočárek P&T Explorer 2011, hadrů jak na trojčata, postýlku, plíny a palivo na 2 měsíce. Foto na požádání. Cena dohodou. Důvod prodeje: neustálé tahání kabelu od notebooku, vrzání dveřma a celková hlučnost.
- 5
- 1
- 3
andílek s ďáblem v těle
- 4
Ano, i takové myšlenky se mi honí hlavou, když po třicáté šesté vytahuji hystericky řvoucí Domču z pod stolu, kde se zase praštila, a tu dřevěnou trnož, o kterou si i já nejmíň třikrát do týdne udělám modřinu, když si chci přehodit nohu přes nohu. „Proč tam lezeš?“ tážu se dítka, přestože odpověď dobře znám. Kabel od počítače, drobečky od snídaně a v neposlední řadě ty skvělé třásně ze stromečku, z kterých si Domča tak ráda dělá zubní nitě. Pokaždé, když ji takovou nit z huby vytahuju, v duchu (a nezřídkakdy i nahlas) proklínám Tři krále a zvyk, že se stromek likviduje právě v tento den 
Povedlo se, Domča už nefňuká a mlátí flaškou do hlavy „Tytyho“ (plyšový Tweety) a já usedám k ranní kávičce, jež už hodinu dlí bez povšimnutí na lince v kuchyni. Uééééé! Klid netrval dlouho. Domča se zkácela hlavou přímo na skříňku. Zvedám ji, směju se, že až bude nosit ze školy samý pětky, tak aspoň víme, čím to je a s hlasitým „Jéé hele, kostka“ ukazuju dítěti další zábavu. Vida, Domča buší fialovám kuželem do zeleného kvádru a já stíhám pověsit prádlo. Naštěstí už Domča nechytá hysteráky, o kterých jsem psala v jednom z mých předchozích deníčků.
Přichází čas jídla aneb chvíle, které se obávám víc než porodu. Usazuji Domču do židličky, uvazuji bryndák a začínám vyluzovat neartikulovatelné pazvuky, abych upoutala její pozornost a při troše štěstí vystihla okamžik, kdy otevře pusu, abych doň vpravila lžičku. Pakliže se lžičku do úst vpravit povede, nastává jedna ze tří možností: Buď je sousto okamžitě vyprsknuto a následuje smích či fňukání, nebo je v dětské papule drženo tak dlouho, dokud není dostatečně smíseno se slinami a nezačne samovolně vytékat ven a nebo je spolknuto, načež mám chuť vyskočit metr do výšky a zařvat hurá 
Netuším proč, Domča posledních pár dní děsně zlobí a jídlem, ale abych ji jen nepomlouvala, dneska zblafla bez protestu přesnídávku, jogurt i rýži a dokonce i dobrovolně pila čajík, tak snad už se to zase obrátí k lepšímu.
Po obědě oblékám Domču do překrásného kožíšku od tety Marušky a těším se na procházku. To byste nevěřili, jak mě dokáže vyčerpat pouhé usazování Domči do kočárku. Po chvíli přemlouvání a vysvětlování, že by přece jen bylo lepší, kdyby v kočárku seděla, se mi daří uvolnit sevření ručiček, jež se pevně drží kočárku a podrazit nožičky, aby si místo stání dřepla. Ve výtahu nandavám - již počtvrté - čepičku a už si to šineme k rybníku dát kachnám zbytek toustového chleba. Přežrané kachny však nejeví nejmenší zájem, tak jen zakleju cosi o zmlsanejch prevítech a vysypu chleba na mělčinu.
Po návratu domů mám pocit, že nám miminko někdo vyměnil, ale kdy sakra? Že by v krámě, když jsem omdlívala nad tím, že zase zdražili sejra? Domča v klidu sedí u bedny s hračkama a za hlasitého „be be be“ se hrabe v kostkách. Stíhám uvařit, oproti týdnům minulým, v klidu. Domča si dokonce vydrží půl hodiny hrát samotná v pokojíčku, kam se nenápadně odplíží. S ušima nastraženýma poslouchám, jestli tam nepáchá nějaké nepřístojnosti a když zvědavě nakouknu, vidím, jak Domča dloube prstem do plyšáka a ani neví, že nějaká máma existuje. Beru zpět, inzerát už není aktuální. Tohle hodný miminko nikomu nedám. „Domčo, udělej paci paci.“ žadoním. Dítko s úsměvem zaplácá rukama a maminka je naměkko.
Opravdu mám někdy pocit, že se mi denně doma vystřídají dvě až tři děti. Jedno bych přetrhla jak hada, druhé bych vystavovala a třetí? To třetí mě dostalo včera večer, když byl čas k spánku. Posadím Domču na přebalovák, že půjdeme do pyžámka a ona ztropí scénu. Křičí „tata tata“ a natahuje ruce k tátovi, který se zrovna chystal odnést odpadky. Asi dvacet minut se od něj nemůže odtrhnout, nechce se s mámou převlíkat a nejradši by byla, kdyby máma odešla z pokoje úplně. A máma se usmívá, že tyhle tátovy slzy dojetí viděla naposledy v porodnici, když se tohle naše zvíře narodilo 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1185
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 702
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1227
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 510
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 312
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19134
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2754
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2475
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1657
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Mimochodem krutá zima prej začne až za měsíc, tak že bych nasáčkovala mojí škodici do přibližovadla a dorazila směr „další inspirace k deníčkům“? 
,občas mám taky pocit že Terezka 
a malá je krásná katá princezna, ale Ti čeríci jí koukají z očí, jen co je pravda 
jooo krasna teorie, ale takhle to nefunguje 
Takže gratuluji k odvaze a přeji dalšího takového anděloďáblíka, které ho si všichni budou chtít koupit. I když maminka umí napsat inzerát tak, že je asi jedno, co chce prodat. 
