Prodám miminko, zn. spěchá
- Rodičovství
- eVerča
- 03.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rok výroby 2010, do provozu uvedeno 4/2011, první majitel, servisní knížka, palivo: žere to všechno, za příplatek přidám kočárek P&T Explorer 2011, hadrů jak na trojčata, postýlku, plíny a palivo na 2 měsíce. Foto na požádání. Cena dohodou. Důvod prodeje: neustálé tahání kabelu od notebooku, vrzání dveřma a celková hlučnost.
- 5
- 1
- 3
andílek s ďáblem v těle
- 4
Ano, i takové myšlenky se mi honí hlavou, když po třicáté šesté vytahuji hystericky řvoucí Domču z pod stolu, kde se zase praštila, a tu dřevěnou trnož, o kterou si i já nejmíň třikrát do týdne udělám modřinu, když si chci přehodit nohu přes nohu. „Proč tam lezeš?“ tážu se dítka, přestože odpověď dobře znám. Kabel od počítače, drobečky od snídaně a v neposlední řadě ty skvělé třásně ze stromečku, z kterých si Domča tak ráda dělá zubní nitě. Pokaždé, když ji takovou nit z huby vytahuju, v duchu (a nezřídkakdy i nahlas) proklínám Tři krále a zvyk, že se stromek likviduje právě v tento den 
Povedlo se, Domča už nefňuká a mlátí flaškou do hlavy „Tytyho“ (plyšový Tweety) a já usedám k ranní kávičce, jež už hodinu dlí bez povšimnutí na lince v kuchyni. Uééééé! Klid netrval dlouho. Domča se zkácela hlavou přímo na skříňku. Zvedám ji, směju se, že až bude nosit ze školy samý pětky, tak aspoň víme, čím to je a s hlasitým „Jéé hele, kostka“ ukazuju dítěti další zábavu. Vida, Domča buší fialovám kuželem do zeleného kvádru a já stíhám pověsit prádlo. Naštěstí už Domča nechytá hysteráky, o kterých jsem psala v jednom z mých předchozích deníčků.
Přichází čas jídla aneb chvíle, které se obávám víc než porodu. Usazuji Domču do židličky, uvazuji bryndák a začínám vyluzovat neartikulovatelné pazvuky, abych upoutala její pozornost a při troše štěstí vystihla okamžik, kdy otevře pusu, abych doň vpravila lžičku. Pakliže se lžičku do úst vpravit povede, nastává jedna ze tří možností: Buď je sousto okamžitě vyprsknuto a následuje smích či fňukání, nebo je v dětské papule drženo tak dlouho, dokud není dostatečně smíseno se slinami a nezačne samovolně vytékat ven a nebo je spolknuto, načež mám chuť vyskočit metr do výšky a zařvat hurá 
Netuším proč, Domča posledních pár dní děsně zlobí a jídlem, ale abych ji jen nepomlouvala, dneska zblafla bez protestu přesnídávku, jogurt i rýži a dokonce i dobrovolně pila čajík, tak snad už se to zase obrátí k lepšímu.
Po obědě oblékám Domču do překrásného kožíšku od tety Marušky a těším se na procházku. To byste nevěřili, jak mě dokáže vyčerpat pouhé usazování Domči do kočárku. Po chvíli přemlouvání a vysvětlování, že by přece jen bylo lepší, kdyby v kočárku seděla, se mi daří uvolnit sevření ručiček, jež se pevně drží kočárku a podrazit nožičky, aby si místo stání dřepla. Ve výtahu nandavám - již počtvrté - čepičku a už si to šineme k rybníku dát kachnám zbytek toustového chleba. Přežrané kachny však nejeví nejmenší zájem, tak jen zakleju cosi o zmlsanejch prevítech a vysypu chleba na mělčinu.
Po návratu domů mám pocit, že nám miminko někdo vyměnil, ale kdy sakra? Že by v krámě, když jsem omdlívala nad tím, že zase zdražili sejra? Domča v klidu sedí u bedny s hračkama a za hlasitého „be be be“ se hrabe v kostkách. Stíhám uvařit, oproti týdnům minulým, v klidu. Domča si dokonce vydrží půl hodiny hrát samotná v pokojíčku, kam se nenápadně odplíží. S ušima nastraženýma poslouchám, jestli tam nepáchá nějaké nepřístojnosti a když zvědavě nakouknu, vidím, jak Domča dloube prstem do plyšáka a ani neví, že nějaká máma existuje. Beru zpět, inzerát už není aktuální. Tohle hodný miminko nikomu nedám. „Domčo, udělej paci paci.“ žadoním. Dítko s úsměvem zaplácá rukama a maminka je naměkko.
Opravdu mám někdy pocit, že se mi denně doma vystřídají dvě až tři děti. Jedno bych přetrhla jak hada, druhé bych vystavovala a třetí? To třetí mě dostalo včera večer, když byl čas k spánku. Posadím Domču na přebalovák, že půjdeme do pyžámka a ona ztropí scénu. Křičí „tata tata“ a natahuje ruce k tátovi, který se zrovna chystal odnést odpadky. Asi dvacet minut se od něj nemůže odtrhnout, nechce se s mámou převlíkat a nejradši by byla, kdyby máma odešla z pokoje úplně. A máma se usmívá, že tyhle tátovy slzy dojetí viděla naposledy v porodnici, když se tohle naše zvíře narodilo 
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 1949
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1179
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 985
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 340
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2166
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 4189
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1504
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1579
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 963
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3648
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
Mimochodem krutá zima prej začne až za měsíc, tak že bych nasáčkovala mojí škodici do přibližovadla a dorazila směr „další inspirace k deníčkům“? 
,občas mám taky pocit že Terezka 
a malá je krásná katá princezna, ale Ti čeríci jí koukají z očí, jen co je pravda 
jooo krasna teorie, ale takhle to nefunguje 
Takže gratuluji k odvaze a přeji dalšího takového anděloďáblíka, které ho si všichni budou chtít koupit. I když maminka umí napsat inzerát tak, že je asi jedno, co chce prodat. 
