Lapena do vánoční pasti II
- O životě
- eVerča
- 22.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ve svém minulém předvánočním deníčku jsem psala o mém nadšení a o tom, jak dopadlo, nebo spíš nedopadlo moje tvoření. Co myslíte? Vydrželo mi nasazení i po počátečních nezdarech?
Po spálených křížalách a nepovedeném betlému jsem naštvaně vystříhala z obyčejného papíru rampouchy, stromečky, chaloupky a hvězdičky a vyzdobila okno. To jsem úspěšně umyla, i když jsem měla trochu obavy, že kolemjdoucí zavolají hasiče, že je v okně sebevrah. Se svojí psí výškou jsem musela vypadat vskutku zajímavě, když jsem se snažila dosáhnout i na horní rám. Přítel místo obdivování té nádhery utrousil něco jako: „Vidíš, že to jde i když jsi tak malá“. Místo toho aby se kál, že mi tentokrát nepomohl, i když už okno volalo o pomoc nějaký ten týden. Za asistence naší nenechavé dcerky, které jsem co minutu brala z ruky izolepu i jiné propriety, jsem vyzdobila také skleněné výplně dveří a byla jsem štěstím bez sebe.
A začala jsem plánovat a hledat recepty, co všechno napeču. Určitě začnu perníčky! Těšila jsem se. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem z poza trouby vytáhla plechy, které mi dala máma, když jsme se stěhovali. Oni se nevejdou do trouby! 
No slova, která jsem během asi pětiminutového monologu na téma plechy vypustila z úst nemohu publikovat, ale asi si každý nějaké, dle svého slovníku, dosadíte. Nakonec jsem se s mámou dohodla, že „čenžneme“ rohlíčky a linecké za moje kokosové a rumové kuličky a pomalu mě opustil vztek na sebe samu, že jsem plechy nezkusila dřív.
Další přišly na řadu adventní věnce. Jakožto zahradnici by mě hanba fackovala, kdybych nechala mámu věnce koupit v krámě, tudíž jsem se vypravila před místní úřad práce kuchat tůje. Naškubala jsem tak akorát na dva, takže maminka sice měla převelikou radost, nicméně mně už se nechtělo jít pro další větve a neustále jsem to odkládala, takže ač už měla hořet druhá svíčka, na našem stole byl stále jen notebook a hora novin. Ono asi na té kovářovic kobyle fakt něco bude. Svícen jsem vyrobila až tehdy, když už si i náš zfetovaný soused začal ve sprše zpívat koledy tak nahlas, že to bylo přes jádro slyšet až k nám do bytu. Pozdě ale přeci. Celý rok si plánuji, že se nebudu stresovat, tak to přece dodržím.
Ale i tenhle plán nakonec selhal. Po nekonečných problémech se sociálkou konečně dorazily peníze a my začaly dohánět vše, co se nestihlo (nebo spíš nedalo) dříve koupit. Tím pádem jsme absolvovali dvě návštěvy matičky Prahy. Při té první jsme se stihli dokonale pohádat, když jsem (jakožto rodilá Pražanda) navigovala Láďu z Dejvic na Smíchov. Jako neřidička jsem si naivně myslela, že kam může tramvaj, může i auto, takže cesta to byla zajímavá. Na Čerňáku jsme po půl hodině poskakování v řadě aut konečně zaparkovali a uklidnili vřískající Domču, která už tak vytočeného tatínka deptala natolik, že nemít vyndaný airbag z volantu, měl by ho po svém vzteklém výlevu v obličeji. Tatinek byl vyslán pro jídelní židličku a já se s dítkem v nákupním vozíku vydala pro jídlo. Přežili jsme, i když vánoční pohodu si opravdu představuji trošku jinak 
Druhá návštěva hlavního města proběhla také bez větší zdravotní újmy. Při příjezdu do města jsme zahlédli pány policajty s radarem a natěšeným výrazem, že si před svátky trochu přivydělají. Než Láďa stačil doříct, že ten tachometr ukazuje víc než ve skutečnosti jedeme, příslušník už mával lízátkem. Smířeni s tím, že tachometr nakonec měří tak jak má a že budeme o pár set chudší, jsme zajeli ke kraji silnice a policista s úsměvem mával, ať jedeme dál, že stavěl auto za námi. Rychlost tedy opravdu v pořádku, ale kdyby byl všímavější, stejně bychom dostali pokutu za nepřezuté pneu, pro které mimochodem Láďa zrovna jel 
Já s Domčou jsme se vydaly pro plíny v akci a pro nějaké ty dárečky. To vám povím, je to celkem zážitek, když se na vás chlap spolehne s výběrem dárku pro jeho dvě mladší ségry, věčně nespojenou babičku, tátu a dědu. Když už mluvím o těch dárcích, před nějakou dobou jsem se pohoršovala nad tím, že známá kupuje svému devítiměsíčnímu synkovi pod stromeček autodráhu za tři tisíce. Bila jsem se v hruď, že já tolik peněz neutratím, když z toho dítě ještě nemá rozum. A svůj slib jsem dodržela i přes to, že nás nakonec milá zlatá Domča vyšla na dvacet tisíc 
Kočárek (sourozenecký) bychom kupovali tak jako tak. Nočník a jídelní židličku také, velký balík přesnídávek rovněž není zbytečnost, nové punčochy potřebuje, jelikož je díky svému stylu plazení á la raněný voják prošoupe na palcích během pár dní. A hračky? Od toho máme babičky a tetičky 
My si nadělíme novou varnou konvici, zimní boty a budeme spokojeni taky.
Ve středu jsem měla kritický den. Přes všechny moje představy, že se letošní Vánoce, včetně připrav na ně, obejdou bez nervů, jsem chytla paniku, že nic nestíhám. Chtěla jsem ještě vyčistit koberec, dodělat cukroví, dobalit dárky, o stromečku a jídle nemluvě. Viděla jsem ten chaos kolem sebe a když mi Láďa „vynadal“, že tady smrdí koš s plínama, rozbrečela jsem se jak malá holka. Je čtvrtek, zbývá mi ještě udělat jeden druh nepečeného cukroví, dojet za mámou, dodělat koberec v obýváku, uplácat salát, připravit kapra, ozdobit stromeček, takže mám nejvyšší čas vypnout počítač a jít něco dělat, ať jsou nakonec aspoň ty svátky opravdu šťastné a veselé a plné klidu a pohody
Všem přeji hezké Vánoce a povedený vstup do nového roku a doufám, že nám všem ten předvánoční shon vynahradí šťastné dětské obličejíčky při rozbalování dárečků 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1185
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 702
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1229
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 510
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 312
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19135
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2754
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2476
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1657
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
