Lapena do vánoční pasti II
- O životě
- eVerča
- 22.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ve svém minulém předvánočním deníčku jsem psala o mém nadšení a o tom, jak dopadlo, nebo spíš nedopadlo moje tvoření. Co myslíte? Vydrželo mi nasazení i po počátečních nezdarech?
Po spálených křížalách a nepovedeném betlému jsem naštvaně vystříhala z obyčejného papíru rampouchy, stromečky, chaloupky a hvězdičky a vyzdobila okno. To jsem úspěšně umyla, i když jsem měla trochu obavy, že kolemjdoucí zavolají hasiče, že je v okně sebevrah. Se svojí psí výškou jsem musela vypadat vskutku zajímavě, když jsem se snažila dosáhnout i na horní rám. Přítel místo obdivování té nádhery utrousil něco jako: „Vidíš, že to jde i když jsi tak malá“. Místo toho aby se kál, že mi tentokrát nepomohl, i když už okno volalo o pomoc nějaký ten týden. Za asistence naší nenechavé dcerky, které jsem co minutu brala z ruky izolepu i jiné propriety, jsem vyzdobila také skleněné výplně dveří a byla jsem štěstím bez sebe.
A začala jsem plánovat a hledat recepty, co všechno napeču. Určitě začnu perníčky! Těšila jsem se. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem z poza trouby vytáhla plechy, které mi dala máma, když jsme se stěhovali. Oni se nevejdou do trouby! 
No slova, která jsem během asi pětiminutového monologu na téma plechy vypustila z úst nemohu publikovat, ale asi si každý nějaké, dle svého slovníku, dosadíte. Nakonec jsem se s mámou dohodla, že „čenžneme“ rohlíčky a linecké za moje kokosové a rumové kuličky a pomalu mě opustil vztek na sebe samu, že jsem plechy nezkusila dřív.
Další přišly na řadu adventní věnce. Jakožto zahradnici by mě hanba fackovala, kdybych nechala mámu věnce koupit v krámě, tudíž jsem se vypravila před místní úřad práce kuchat tůje. Naškubala jsem tak akorát na dva, takže maminka sice měla převelikou radost, nicméně mně už se nechtělo jít pro další větve a neustále jsem to odkládala, takže ač už měla hořet druhá svíčka, na našem stole byl stále jen notebook a hora novin. Ono asi na té kovářovic kobyle fakt něco bude. Svícen jsem vyrobila až tehdy, když už si i náš zfetovaný soused začal ve sprše zpívat koledy tak nahlas, že to bylo přes jádro slyšet až k nám do bytu. Pozdě ale přeci. Celý rok si plánuji, že se nebudu stresovat, tak to přece dodržím.
Ale i tenhle plán nakonec selhal. Po nekonečných problémech se sociálkou konečně dorazily peníze a my začaly dohánět vše, co se nestihlo (nebo spíš nedalo) dříve koupit. Tím pádem jsme absolvovali dvě návštěvy matičky Prahy. Při té první jsme se stihli dokonale pohádat, když jsem (jakožto rodilá Pražanda) navigovala Láďu z Dejvic na Smíchov. Jako neřidička jsem si naivně myslela, že kam může tramvaj, může i auto, takže cesta to byla zajímavá. Na Čerňáku jsme po půl hodině poskakování v řadě aut konečně zaparkovali a uklidnili vřískající Domču, která už tak vytočeného tatínka deptala natolik, že nemít vyndaný airbag z volantu, měl by ho po svém vzteklém výlevu v obličeji. Tatinek byl vyslán pro jídelní židličku a já se s dítkem v nákupním vozíku vydala pro jídlo. Přežili jsme, i když vánoční pohodu si opravdu představuji trošku jinak 
Druhá návštěva hlavního města proběhla také bez větší zdravotní újmy. Při příjezdu do města jsme zahlédli pány policajty s radarem a natěšeným výrazem, že si před svátky trochu přivydělají. Než Láďa stačil doříct, že ten tachometr ukazuje víc než ve skutečnosti jedeme, příslušník už mával lízátkem. Smířeni s tím, že tachometr nakonec měří tak jak má a že budeme o pár set chudší, jsme zajeli ke kraji silnice a policista s úsměvem mával, ať jedeme dál, že stavěl auto za námi. Rychlost tedy opravdu v pořádku, ale kdyby byl všímavější, stejně bychom dostali pokutu za nepřezuté pneu, pro které mimochodem Láďa zrovna jel 
Já s Domčou jsme se vydaly pro plíny v akci a pro nějaké ty dárečky. To vám povím, je to celkem zážitek, když se na vás chlap spolehne s výběrem dárku pro jeho dvě mladší ségry, věčně nespojenou babičku, tátu a dědu. Když už mluvím o těch dárcích, před nějakou dobou jsem se pohoršovala nad tím, že známá kupuje svému devítiměsíčnímu synkovi pod stromeček autodráhu za tři tisíce. Bila jsem se v hruď, že já tolik peněz neutratím, když z toho dítě ještě nemá rozum. A svůj slib jsem dodržela i přes to, že nás nakonec milá zlatá Domča vyšla na dvacet tisíc 
Kočárek (sourozenecký) bychom kupovali tak jako tak. Nočník a jídelní židličku také, velký balík přesnídávek rovněž není zbytečnost, nové punčochy potřebuje, jelikož je díky svému stylu plazení á la raněný voják prošoupe na palcích během pár dní. A hračky? Od toho máme babičky a tetičky 
My si nadělíme novou varnou konvici, zimní boty a budeme spokojeni taky.
Ve středu jsem měla kritický den. Přes všechny moje představy, že se letošní Vánoce, včetně připrav na ně, obejdou bez nervů, jsem chytla paniku, že nic nestíhám. Chtěla jsem ještě vyčistit koberec, dodělat cukroví, dobalit dárky, o stromečku a jídle nemluvě. Viděla jsem ten chaos kolem sebe a když mi Láďa „vynadal“, že tady smrdí koš s plínama, rozbrečela jsem se jak malá holka. Je čtvrtek, zbývá mi ještě udělat jeden druh nepečeného cukroví, dojet za mámou, dodělat koberec v obýváku, uplácat salát, připravit kapra, ozdobit stromeček, takže mám nejvyšší čas vypnout počítač a jít něco dělat, ať jsou nakonec aspoň ty svátky opravdu šťastné a veselé a plné klidu a pohody
Všem přeji hezké Vánoce a povedený vstup do nového roku a doufám, že nám všem ten předvánoční shon vynahradí šťastné dětské obličejíčky při rozbalování dárečků 
Přečtěte si také
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 2721
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 3841
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 3075
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 3165
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 1769
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 1638
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1675
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 1376
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 1130
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 4315
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
