Lapena do vánoční pasti II
- O životě
- eVerča
- 22.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ve svém minulém předvánočním deníčku jsem psala o mém nadšení a o tom, jak dopadlo, nebo spíš nedopadlo moje tvoření. Co myslíte? Vydrželo mi nasazení i po počátečních nezdarech?
Po spálených křížalách a nepovedeném betlému jsem naštvaně vystříhala z obyčejného papíru rampouchy, stromečky, chaloupky a hvězdičky a vyzdobila okno. To jsem úspěšně umyla, i když jsem měla trochu obavy, že kolemjdoucí zavolají hasiče, že je v okně sebevrah. Se svojí psí výškou jsem musela vypadat vskutku zajímavě, když jsem se snažila dosáhnout i na horní rám. Přítel místo obdivování té nádhery utrousil něco jako: „Vidíš, že to jde i když jsi tak malá“. Místo toho aby se kál, že mi tentokrát nepomohl, i když už okno volalo o pomoc nějaký ten týden. Za asistence naší nenechavé dcerky, které jsem co minutu brala z ruky izolepu i jiné propriety, jsem vyzdobila také skleněné výplně dveří a byla jsem štěstím bez sebe.
A začala jsem plánovat a hledat recepty, co všechno napeču. Určitě začnu perníčky! Těšila jsem se. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem z poza trouby vytáhla plechy, které mi dala máma, když jsme se stěhovali. Oni se nevejdou do trouby! 
No slova, která jsem během asi pětiminutového monologu na téma plechy vypustila z úst nemohu publikovat, ale asi si každý nějaké, dle svého slovníku, dosadíte. Nakonec jsem se s mámou dohodla, že „čenžneme“ rohlíčky a linecké za moje kokosové a rumové kuličky a pomalu mě opustil vztek na sebe samu, že jsem plechy nezkusila dřív.
Další přišly na řadu adventní věnce. Jakožto zahradnici by mě hanba fackovala, kdybych nechala mámu věnce koupit v krámě, tudíž jsem se vypravila před místní úřad práce kuchat tůje. Naškubala jsem tak akorát na dva, takže maminka sice měla převelikou radost, nicméně mně už se nechtělo jít pro další větve a neustále jsem to odkládala, takže ač už měla hořet druhá svíčka, na našem stole byl stále jen notebook a hora novin. Ono asi na té kovářovic kobyle fakt něco bude. Svícen jsem vyrobila až tehdy, když už si i náš zfetovaný soused začal ve sprše zpívat koledy tak nahlas, že to bylo přes jádro slyšet až k nám do bytu. Pozdě ale přeci. Celý rok si plánuji, že se nebudu stresovat, tak to přece dodržím.
Ale i tenhle plán nakonec selhal. Po nekonečných problémech se sociálkou konečně dorazily peníze a my začaly dohánět vše, co se nestihlo (nebo spíš nedalo) dříve koupit. Tím pádem jsme absolvovali dvě návštěvy matičky Prahy. Při té první jsme se stihli dokonale pohádat, když jsem (jakožto rodilá Pražanda) navigovala Láďu z Dejvic na Smíchov. Jako neřidička jsem si naivně myslela, že kam může tramvaj, může i auto, takže cesta to byla zajímavá. Na Čerňáku jsme po půl hodině poskakování v řadě aut konečně zaparkovali a uklidnili vřískající Domču, která už tak vytočeného tatínka deptala natolik, že nemít vyndaný airbag z volantu, měl by ho po svém vzteklém výlevu v obličeji. Tatinek byl vyslán pro jídelní židličku a já se s dítkem v nákupním vozíku vydala pro jídlo. Přežili jsme, i když vánoční pohodu si opravdu představuji trošku jinak 
Druhá návštěva hlavního města proběhla také bez větší zdravotní újmy. Při příjezdu do města jsme zahlédli pány policajty s radarem a natěšeným výrazem, že si před svátky trochu přivydělají. Než Láďa stačil doříct, že ten tachometr ukazuje víc než ve skutečnosti jedeme, příslušník už mával lízátkem. Smířeni s tím, že tachometr nakonec měří tak jak má a že budeme o pár set chudší, jsme zajeli ke kraji silnice a policista s úsměvem mával, ať jedeme dál, že stavěl auto za námi. Rychlost tedy opravdu v pořádku, ale kdyby byl všímavější, stejně bychom dostali pokutu za nepřezuté pneu, pro které mimochodem Láďa zrovna jel 
Já s Domčou jsme se vydaly pro plíny v akci a pro nějaké ty dárečky. To vám povím, je to celkem zážitek, když se na vás chlap spolehne s výběrem dárku pro jeho dvě mladší ségry, věčně nespojenou babičku, tátu a dědu. Když už mluvím o těch dárcích, před nějakou dobou jsem se pohoršovala nad tím, že známá kupuje svému devítiměsíčnímu synkovi pod stromeček autodráhu za tři tisíce. Bila jsem se v hruď, že já tolik peněz neutratím, když z toho dítě ještě nemá rozum. A svůj slib jsem dodržela i přes to, že nás nakonec milá zlatá Domča vyšla na dvacet tisíc 
Kočárek (sourozenecký) bychom kupovali tak jako tak. Nočník a jídelní židličku také, velký balík přesnídávek rovněž není zbytečnost, nové punčochy potřebuje, jelikož je díky svému stylu plazení á la raněný voják prošoupe na palcích během pár dní. A hračky? Od toho máme babičky a tetičky 
My si nadělíme novou varnou konvici, zimní boty a budeme spokojeni taky.
Ve středu jsem měla kritický den. Přes všechny moje představy, že se letošní Vánoce, včetně připrav na ně, obejdou bez nervů, jsem chytla paniku, že nic nestíhám. Chtěla jsem ještě vyčistit koberec, dodělat cukroví, dobalit dárky, o stromečku a jídle nemluvě. Viděla jsem ten chaos kolem sebe a když mi Láďa „vynadal“, že tady smrdí koš s plínama, rozbrečela jsem se jak malá holka. Je čtvrtek, zbývá mi ještě udělat jeden druh nepečeného cukroví, dojet za mámou, dodělat koberec v obýváku, uplácat salát, připravit kapra, ozdobit stromeček, takže mám nejvyšší čas vypnout počítač a jít něco dělat, ať jsou nakonec aspoň ty svátky opravdu šťastné a veselé a plné klidu a pohody
Všem přeji hezké Vánoce a povedený vstup do nového roku a doufám, že nám všem ten předvánoční shon vynahradí šťastné dětské obličejíčky při rozbalování dárečků 
Přečtěte si také
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 180
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 130
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 138
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 125
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 152
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 5309
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 12416
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 2859
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 3543
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 2845
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...
