Zobrazuji pouze komentáře k záznamu Cesta do pekla, zpět na záznam v deníčku můžete jít ZDE.

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
1008
8.1.16 10:37

@mejdylko aha, a jsme doma. :) Kovářovy kobyly. :mrgreen: Já si to myslela.
Dvě možnosti, buď bude ochotná na vás dvou (tedy i na sobě )pracovat i maminka. A tak přistoupí na terapii u někoho nezaujatého-tedy cizího (ale vám sympatického a milého) a pak se můžete obě hnout zase o kus dál. A to by dle mého názoru měla, pokud svou poradenskou činnost a terapie dělá upřímně a poctivě, tak sama musí vědět, že je čas a bez vyřešení vašeho vztahu se nehne dál. A každý, kdo jde touhle cestou chce růst. Nebo nepřistoupí a pak je čas bez výčitek jít dál sama, bez ní.
Jinak se budeš neustále pohybovat v kruhu, jednou bude hůř, jednou líp, ale budeš neustále stagnovat, přežívat. A lepší je žít, růst a vyvíjet se, ne?
Ta zátěž z minulého života mne právě také napadla, ale očividně o ní tušíte. Což je fajn, tak ji řešte. Ať se v tom neplácáte zase v životě dalším.
To že máš v životním cíli odpuštění, není vtipný. Naopak to vysvětluje většinu Tvých životních zkušeností. Jen nezapomínej, že odpuštění se vztahuje na ostatní i na sebe samu. A to je teprve prča. :) a náročná.
Terapie vnitřního dítěte. To bych Ti moc doporučila. Super jsou na to meditace. Když se pro ně rozhodneš. Klidně napiš do SZ, ať nejsi za blázna. :lol: Kdybys holka viděla, v jakém stavu bylo to mé před rokem :? Zajímavé je, že na tělesné stránce já měla problém s extrémním hubnutím, podvýživou… ale ve výsledku je to prašť jako uhoď. Nejdřív je třeba srovnat duši, no. :) Ale Tobě to půjde. Nemám strach. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
90
8.1.16 10:38

Teď jsem si přečetla Tvůj příspěvek a je to opravdu cesta odpuštění, která by nám pomohla. Měla jsem půjčenou knížku Radikální odpuštění - nevím už autora, je to hodně americké a neztotožňuji se se vším, ale má to cosi do sebe. Přestat prostě ze sebe dělat oběť, ale říci si, že každá situace má pro mne smysl, něco mi chce říci…je to trochu složitější…ale co chci říci, odpustit se dá, hodně mi to pomohlo, ale když jsem s konkrétní osobou neustále, nelze to vyřešit a z toho kolotoče vyskočit. Hodně mi pomáhá, když třeba na týden odjedeme na dovolenou a získám ten patřičný odstup a neberu dech, ale jinak to opravdu nejde.
PS: Mrně se probudilo a já jsem nic neudělala…aby dnes babička nebyla bez oběd§ :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
2527
8.1.16 10:44

Uff..tohle mě dostalo. Tak ráda bych ti pomohla, objala..úplně mě ten deníček rozložil :,( :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
29350
8.1.16 10:46

@mejdylko dokud budeš nespokojená sama se sebou, neustojíš svou matku… musíš se naučit mít ráda sama sebe… i to své tělo… není to o kilech navíc, opravdu… každý krok musí stejně vyjít od tebe… odpusť svému tělu, že je takové, jaké je… odpusť sobě, že své tělo nemáš ráda a nelíbí se ti… a pak odpusť matce, ať ti udělala cokoliv… odpustit nerovná se zapomenout nebo souhlasit s jejím chováním… je taková, jaká je, nezmění se, byla taková a bude taková, dokud ona sama nebude chtít udělat tu změnu u sebe… odpuštění je asi to nejtěžší, co člověk může udělat, ale nepohneš se bez něho… jinak budeš vždy už na váš vztah hledět s těmi „prapůvodními předsudky“, nebudeš se moct odpoutat… nejspíš jste si měly něco vyřešit, něco starého, co třeba nikdy nezjistíš, co to bylo… ale neznamená to, že musíš mít maminku na krku… najdi jí třeba nějaký malý byt, poděkuj jí za veškerou pomoc, co ti kdy poskytla, a prostě jí řekni, že tak už dál žít nemůžete, že ji máš ráda a jsi jí vděčná a že jí kdykoliv pomůžeš… a jasně, že ona z toho může mít i špatné pocity, bude naštvaná, bude tě citově vydírat… ale ty musíš myslet hlavně na sebe… jsou chvíle, kdy člověk musí být sobecký… a když jde o zdraví (jak fyzické, tak psychické), tak prostě musíš…
TAky jsem měla podobný vztah ke své matce… trvalo mi hodně let, než jsem odpustila… dost dlouho mi trvalo, než jsem se vymanila z té role sebelítostné chudinky, která měla smůlu na rodiče… a nejtěžší bylo nezlobit se sama na sebe, že jsem se tak dlouho nedovedla ozvat a nedovedla jsem říct, co mě trápí… nakonec jsem jí odpustila a od té doby je to mezi námi stokrát lepší… nikdy už to sice nebude takový ten vřelý, láskyplný vztah mezi matkou a dcerou, ale už nemáme ty kostlivce ve skříni a je to stokrát lepší…

  • načítám...
  • Zmínit
2527
8.1.16 10:48

Tvůj bracha David? Tomáš? A jen tak mimochodem..Tebe tady sleduji a jen taková drobnost..máš nádherný obličej, jednou zhubnes, protože máš dva super chlapy a ti tě podrží..a budeš táková kost. Jo a kup si knížku Miluj svůj život. Letos jsem ji kupovala brachovi k Vánocům…

  • načítám...
  • Zmínit
2612
8.1.16 10:49

@hebu
Trochu nesouhlasím, abych mohla odpustit, musí mi být odpuštěno, není to jednostranná záležitost. Matka se na autorce dopustila a dopouští „zločinů“, ona je opravdu oběť psychického teroru. A autorka s tím bojuje statečně, prostě jen pohár přetekl a už potřebuje pomoc z venčí.

  • načítám...
  • Zmínit
29350
8.1.16 10:51

@mejdylko Já jsem zjistila, že můj životní úkol tady, je odpuštění. Není to vtipný? :D jinak my tam máme celkovou zátěž i z minulých životů atd.
Tak už jsem dočetla až sem… není to vtipné, je to pravdivé… ač se najde spouta lidí, co si budou klepat na čelo… odpuštění je základ… a dokud se to nenaučíš, budeš se dostávat do stále víc podobných odpuštění vyžadujících situací… je to smyčka… dokud nerozvážeš ten suk, budeš chodit pořád dokola a každý další „suk“ bude těžší a náročnější… aby se ti otevřely oči… aby tě to nakoplo… a jdu dočíst ostatní komentáře…

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
8.1.16 10:55

Víš co musíš udělat. Jediné řešení je odstřihnout matku.
Taky jsem to musela udělat, dělala úplně to stejné co ta tvoje. A já si uvědomila že to nechci. Je to těžké protože všechno uvnitř tebe křičí že je to tvoje rodina, nejbližší člověk, ten, který tě porodil. Není to tak snadné jako se vykašlat na kamarádku. Ale je to to jediné co ti pomůže.

A pak čekat a doufat že se to vrátí do normálu. Já jsem stále na 115 kg, a jsem tam kde ty. Říkám si - ujím se a bude pokoj. Ale mám dítě, přítele. A kvůli nim to neudělám. Jestli zhubnu, nevím. Jenom se chci vyléčit z toho co na mě napáchala matka a co bude dál se uvidí.

  • Upravit
29350
8.1.16 10:56

@Adinka_2012 ne, nemusí jí být odpuštěno, aby mohla odpustit… to by vzájemně vylučovalo jakoukoliv akci… každá strana by tak čekala do nekonečně na ten prvotní akt protistrany a byl by to nekonečný kolotoč…
Každá má svou polovinu problému… ale každá strana může řešit jen ten svůj problém… takže ona matce odpustí a vyřeší si své starosti, své noční můry, své problémy… ale nemůže být zodpovědná za jednání matky, když ona neodpustí (třeba proto, že bude zaslepená a bude si myslet, že ona na situaci nenese žádnou zodpovědnost), tak to bude už jen její problém… a bude se tím trápit matka, ne Mejdylko… ale ta naštěstí odpustí, minulost sice nezmění, ale bude už potom vidět všechno jinak, jinýma očima a podle toho se bude i ona chovat a už jí to nebude tak ubližovat… a o to jde…

  • načítám...
  • Zmínit
90
8.1.16 10:59

@Regina Hero naprostý souhlas. pěkně napsáno. Já sice nevěřím na minulé životy, ale věřím, že to přechází z generace na generaci a je to potřeba zastavit.

  • načítám...
  • Zmínit
29350
8.1.16 11:02

@mejdylko Ale já jsem její dítě a měla by mě zahrnout láskou a ne výčitkama.
Jo a ještě se zbav zbytečných očekávání… jsi její dítě… ano… jsi… ale někdy ani kdyby ses na hlavu postavila, tě rodič nebude zahrnovat láskou… nemusí… i když je to rodič, i když je to matka… nejvíc škody na nás napáchají nesplněná očekávání…

Budu hodná, tak mě musí všichni mít rádi… a prdlajs… spolužačky mě budou nenávidět a rodičům se nezavděčíš a budou na tobě vidět jiné chyby…
Budu štíhlá, tak mě musí všichni chlapi milovat… a houbeles… můj vysněný princ miluje tu tlustou ošklivku z vedlejší třídy a normální kluci se mi vyhýbají…

V životě to tak prostě nefunguje… svět funguje na úplně jiných principech než aby se plnilo naše očekávání… a dávej velký pozor na svá přání, protože tam ta ironie funguje stoprocentně nejlépe… :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
11370
8.1.16 11:08

@LennaZS Jo Miluj svůj život jsem kdysi četla, máma jí má taky a je to super kniha. Luisa teprve měla trápení, když jsem četla o jejím životě, tak to já mám ještě blahobyt :D Budu jí muset zas vyhrabat a začíst se.
Jinak brácha byl nejdřív Tomáš a půl roku před smrtí se přejmenoval na Davida. Ale pro mě to vždycky bude Tomáš :) Jinak děkuju za písmenka… každý písmenko v této diskuzi mi pomáhá.

  • načítám...
  • Zmínit
2527
8.1.16 11:13

@mejdylko vím, tvého brachu mám před očima z Dlouhé cesty. Drž se, nemáš to lehké a pozorně si přečti, co ti psala Regina Hero. Je v tom tolik pravdy. Odpust všem, uleví se ti.

  • načítám...
  • Zmínit
11370
8.1.16 11:17

Mě holky teď nakrkla od ní taková kravina. Já jsem nachcípaná, ona přišla sem do obýváku a že si jde dělat čaj, jestli chci taky. Tak jsem řekla že jo. A ona na mě: Chceš to nechat tady nebo dát na stůl? A já: Nech to tam, je to vařicí, Alex se tu šmdrolí a já pak stejně půjdu na záchod, tak si to vezmu. A ona: No ale jak já tě znám, tak to budeš pít studený dám ti to na stůl. :cert: no tak když už si nemůžu sama rozhodnou, jestli chci mít čaj na kuchyňský lince nebo na stole? A pa mě rozhodí takovýhle blbosti, protože jí mám plný zuby. Štve mě jak mluví, chodí, prdí, krká, jak má rádoby vtipný hlášky, jak chodí polonahá a musim se na ní koukat, jak si čistí zuby jednou za měsíc a pak chce synovi dávat pusu. A jak si stěžuje, že má málo peněz a jen poslouchám, že jí cucáme z pěněz. Necucáme, jen když máme větší byt, větší náklady a když tu bydlí, musí se spolupodílet na placení nájmu. A to jsou maličkosti, které se hromadí a já pak jsem zralá na kazajku :( přítel mi řiká, ať jí neposlouchám, jedním uchem dovnitř a druhým ven, ale bohužel tohle mi nikdy moc nešlo :D

Příspěvek upraven 08.01.16 v 11:19

  • načítám...
  • Zmínit
736
8.1.16 11:19

@mejdylko Všechno, co bych ti chtěla napsat tu už bylo řečeno. Máš krásnou profilovou fotku, nejsi vůbec ošklivá. Pokud chceš zhubnout, je to v hlavě. S oblibou sleduji na kabelovce TLC pořad „Můj 270 kilový život“. A víš co? Všichni ti lidé, co už prakticky ani nevstanou z postele, mají problém - psychický. Trauma z dětství, z manžela, týrání.. Pokud nebudeš v pohodě, budeš se akorát hubnutím trápit a nepůjde ti to. Matinku vystěhuj a žij si svůj život. Nauč se mít ráda sama sebe. Klidně se dojdi poradit s odborníkem, ostuda to není (taky jsem chodila) a to jak na psychiku, tak na hubnutí. Držím palce!

  • načítám...
  • Zmínit
11370
8.1.16 11:21

@LennaZS :hug: já až odpoledne po školce dám prcka spát, tak si k tomu sednu a ještě si to tu v klidu pročtu. A jinak děkuju, děkuju moc :andel: teď musim pro satánka do školky :D

  • načítám...
  • Zmínit
3931
8.1.16 11:44

J mi strašně moc líto když čtu jak se cítíš ale neboj Ty to zvládneš protože si silnáb a statečná ženská :hug:. Tu paní co si říká Tvá máma bych poslala bydlet jinam protože to aby se k tobě nakvartýrovala a pak tě ještě psychycky týrala mi moc normální nepříjde. Uvědom si že máš skvělího chlapa a syna a už pro ně přestaň myslet na nesmysli a začni konat :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
401
8.1.16 12:21

Ahoj buď ráda že máš chlapa takového jakeho máš a líbíš se mu taková jaká jsi a za chování matky to nechápu, tu bych vykopala ze života ať si žije svůj život a tebe a tvoji rodinu nechá být. Dávat tobě zavinu že tvůj bratr si vzal život to je dost kruté a nelidské, matka ať se fakt odstěhuje jinak se v tom budeš plácat pořád a pořád tě bude ponižovat pokud to tak necháš. Mám chlapa velmi milujicího a bere mě takovou jaka jsem a moje maminka se do nás neplete. Držím pěstičky a ať se odrazíš a začnete s chlapem a ze synem žít tak jak se vám líbí. :mavam: :mavam: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
24
8.1.16 12:38

@mejdylko Jsi nádherná ženská dle profilovky :D. Nikdy to nevzdávej, vím o čem mluvíš. Jak s váhou, tak s pokusem o sebevraždu. Mé kila jsou sice v úplně jiné váhové kategorii, ale v hlavě to mám stejné. Pocit méněcenosti a nenávidění svého těla… Ale už nikdy bych si na život nesáhla. Miluji svoji dceru natolik, že ji to udělat nemůžu… A s maminkou, to vezmi radikálně…

Příspěvek upraven 08.01.16 v 12:56

  • načítám...
  • Zmínit
1531
8.1.16 12:51

Peknej denicek, urcite ti tu vsichni drzi pesti tak se drz, kasli na ostatni, hlavne na svou mamku a zacni se mit rada. Najdi na sobe neco za co jsi nq sebe hrda, co se ti libi. kazdy den si opakuj co je na tobe krasne a zacni se mit rada. Nehubni pro ostatni aby si se jim libila, delej to pro sebe. Jde to neboj se. Me svagrove umrelo miminko a totqlne zmenila svuj zivot, zhubla uz 50 kg. Verim ze i ty se budes mit brzy lip, budes se mit rada a vse bude lepsi, hlavne se nevzdavej a bojuj.

  • načítám...
  • Zmínit
24
8.1.16 12:56

@mejdylko A také pozor na diety. Jak jsem psala příspěvěk výše mám jich za sebou hromadu… Dnes díky tomu všemu co bylo nemohu mít další děti. Mé tělo se vzepřelo a hormony se vzbouřily tak, že léčím štítku a ve 32letech jsem se ocitla v přechodu… Raději zdravá, usměvavá maminka s pár kily navíc :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
6499
8.1.16 13:00

Od začátku čtení deníčku mě provázely myšlenky, že si za to můžeš sama. Nemyslím to nijak zle, ale nidko jiný tvou obezitu nezpůsobuje Ty jsi ta, co to jídlo kupuje, co se jím cpe, co po něm tloustne. A čím jsem se blížila ke konci deníčku, tím byl ten můj pocit intenzivnější. Čím dál častěji se tam zmiňuješ o „těch druhých.“ Oni na tebe byli zlí, oni tě neměli rádi, oni tě ponižovali, máma tě neměla ráda, brácha ti umřel. Ty za nic vlastně nemůžeš. Ale není to tak. Za to, jak vypadáš a jak se cítíš, jsi zodpovědná ty. Jedna věc je, co říkají nebo si myslí ostatní a druhá (ta důležitá) je tvůj pocit, to jak ty to vnímáš, jak si to vykládáš a jak se k tomu stavíš. Takže vezmi konečně zodpovědnost za své pocity, za svůj život a za svou postavu do svých rukou a už se přestaň litovat a vymlouvat na všechny okolo ať jsou kdokoli. Oni za tebe v kabince plakat nebudou.

(Mám za sebou problémy s jídlem, hubnutí, přejídání, tloustnutí. Vím dobře, jaké to je. A právě proto ti nemažu med kolem huby. To by ti uškodilo, věř mi.)

  • načítám...
  • Zmínit
11370
8.1.16 13:11

@Karleon i takový názor jsem čekala, se divím, že tu nebyl ještě dřív. A já ho beru. Beru i to všechno okolo. Taky to moje rozhodnutí v roce 2014 bylo jen mé rozhodnutí se sebou něco dělat. A udělala jsem. Jen se jsem se vypsala z toho, co jsem tehdy prožívala a jak jsem to viděla. To, že jsem si k sobě nastěhovala svou a matku a já zas tloustnu, je taky ve finále moje chyba. Neměla jsem si jí sem brát. Takže ano, vlastně si za to můžu sama. Teď je jen na mě jestli s ní budu dál žít a mít zní nerva. Nebo si budu o svým životě rozhodovat sama s vlastním rozumem :) ale plnou vinu sama na sobě nechávat nebudu. ;) kdybych žila v něčem jiném, asi bych jinak i sobě smýšlela a nemusela jsem se sama na sobě dopustit tolika chyb :)

Příspěvek upraven 08.01.16 v 13:53

  • načítám...
  • Zmínit
27254
8.1.16 13:13

Mejdýlko, tvoje mastodontí deníčky jsem četla ráda. Tohle se mi špatně četlo. Holka seber se, najdi psychologa, psychiatra, na matku se vy.er a mysli jen a jen na sebe, svého muže a svého syna. V první řadě tentokrát hlavně na sebe. Je škoda to všechno zahodit, jenom proto, že si na tobě celý tvůj život, hojí ego někdo, kdo by tě měl mít na světě nejradši. Drž se kočko

Příspěvek upraven 08.01.16 v 14:41

  • načítám...
  • Zmínit
971
8.1.16 13:49

Ahoj. Promluv si se svým mužem o tom co se Ti odehrává v hlavě. Zkuste spolu promyslet jak to vyřešit s mámou. Bydlí ona u Tebe, né ty u ní. Nastavte pravidla, buˇje budeš respektovat a nebo jdi kam chceš. Jsi dospělá, krásná žena. Nenech si svůj a né jen svůj život takto ničit.
Věřím, že to zvládneš :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
2895
8.1.16 14:12

@Karleon Naprosto souhlasim a rozhodne vim o cem Mejdylko ppise.Ale chce to opravdu zvednout hlavu a postavit se k zivotu pozitivneji, tady to fnukani nevede k nicemu.Zkus se opravdu zmenit ty sama a vyhledej odborniky. Vzhledem k tomu jak furt hubnes a pribiras, premyslela si nekdy o operativni moznosti zaludku? Myslim, ze by ti to hodne pomohlo, sakra hodne.

  • načítám...
  • Zmínit
1281
8.1.16 15:00

Necetla jsem diskusi, ani predchozi denicky…

Jednak velmi dobre pises. Nevim, jakou mas kvalifikaci a cim se zivis, ale mas velmi dobry sloh a nejsi hloupa. Moje postranni hobby je delat redaktorku literarniho serveru, a takhle dobre nepise 70% lidi, co se o to zamerne snazi.

K obsahu: mas prisernou matku. Tecka. Jsem si jista, ze jeji vlastni matka a tim padem destvi a vyrustani taky nestalo za nic, a ze to je jakesi dedictvi rodinne linie, ale myslim, ze je nacase, aby to nekdo utal. Je to strasne tezke, ale ver mi, ze je to strasne potrebne. Jinak te to fakt znici.

Matka neschopna lasky, emocne nedostupna, ti nikdy neda to, co potrebujes, at budes jak dlouho chces cekat.

VIs, hodne lidi zehra na osud, na sve pratele, rodinu, ale delaji si to z 99% sami. Proste - nemas zadnou povinnost s matkou bydlet, nic ji nedluzis. Myslim, ze sama vis, ze to mas v rukou, a ze je to tvoje volba.

Mame proste rekni, ze ti spolecne ziti nevyhovuje, a ze bys rada, aby se odstehovala. Tecka. Nemusis ji nic zduvodnovat, a uvidis, jak se tobe i vsem kolem tebe ulevi, az bude pryc.

Navic si myslim, ze by ti pomohl psycholog, aby jsi se naucila mit rada, protoze clovek, co nemiluje sebe, nemuze opravdu milovat druhe. Mas partnera a syna, potrebuji tvoji lasku vic, nez matka, co ti ji nikdy nedala.

  • načítám...
  • Zmínit
11370
8.1.16 15:35

@umea děkuju za napsání :) jo já si uvědomuju, že to mám všechno sama ve svých rukou, vše je to jen má volba.

Nad psychologem přemýšlím už dlouho. Nemám nikoho komu se vypovídat. Jsem sama, dusím to všechno v sobě a pak jsem klubíčko nervů. Nějaká kamarádka by se samozřejmě našla, ale k nikomu nemám tak velkou důvěru, abych jí tohle všechno řekla. A psycholog to nesmí vykecat :D

Jinak děkuju za pochválení slohu. Už na základce v gramatickém kroužku, jsme jednou dostali za úkol něco napsat, už se nepamatuju co. A učitelka vyhodnotila moji práci jako nejlepší. Řekla mi, že až napíšu první knihu, tak chce první výtisk i s věnováním :D A známky z češtiny jsem si vždycky lepšila slohovkama a byly mezi nejlepšíma (byly by nejlepší, kdybych tam neměla miliardu gramatických chyb) :D V počítači mám pár povídek atd. ale to nestojí za přečtení. Jen takový moje blbnutí :)

Takže díky za komenty, určitě nad tím popřemýšlím. Teď momentálně marodím a jsem ráda, že si dojdu na záchod, natož ze sebe něco plodit :D

  • načítám...
  • Zmínit
88
8.1.16 15:49

Takhle bud chces.nebo nechces. Nic vic v tom neni. Zacni se mit rada, nech si udelat jidelnicek, za 850,– ti ho udela kvalitni vyzivovy poradce ze skupiny fitness motivation cz, zacni se hybat, fot se, at vidis uspechy a nakopne te to, kdyz budes mit tendence se vzdat. A delej to i pro. sveho syna at se za tebe. casem nestydi. Drzim palce

  • načítám...
  • Zmínit
326
8.1.16 15:50

Tak si o tom promluv s manželem a pošte milou maminku do pr… společně. Takhle to dál nejde. Měla by být ráda, žes ji nechala u vás bydlet. Tohle vypustit ta moje, tak má sbalené kufry opřed barákem. :,(

  • načítám...
  • Zmínit
5598
8.1.16 15:59

Tak jsem tvůj nový deníček přečetla jedním dechem.
Jednak bych ti chtěla napsat, že si tvoje máma do Tebe projektuje všechny své problémy. Možná i svou vlastní mámu.
Za druhé. Ona může za to, jak jsi se stravovala jako dítě a tím ti dala do vínku špatný metabolismus a špatné stravovací návyky.
V první řadě je potřeba jí říct vše narovinu, tak jak jsi nám to tu napsala. I kdybys kvůli tomu měla vyrazit z domu a zavolat jí. Nebo jí napiš dopis.
Tím se zbavíš té tíhy, která tě stahuje. Neneseš zodpovědnost za mámino dětství, ale neseš zodpovědnost za dětství svého dítěte. A nejlepší je pro dítě, když má šťastnou mámu :kytka:
A proto je potřeba se zbavit toho břemene, které tě tak tíží.
Nebuď sebemrskačská, nenech si ničit život, už kvůli Alexovi :hug:
Najdi mamce bydlení a žij si po svém.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
8.1.16 17:10

Jestli s tím něco neuděláš, potáhne se to dál. Chceš být za chvíli rozvedená a syn aby měl problémy stejné jako ty? Protože tohle se potáhne dál. Neomlouvat matku, ale odstěhovat ji. Mít kila navíc nikomu neubližuje, zlé řeči a deptání ano. Nenechte si zničit rodinu.

  • Upravit
1159
8.1.16 17:34

Ahoj, tenhle deníček je od tebe první, co jsem četla, nemáš to lehké, ale určitě se to dá zvládnout :-) Jak radí holky, určitě si najdi psychologa, jsou poradny, kde to platí pojišťovna, např. ESET nebo ve Lhotce je centrum Ondřejov..jsou i centra, kde je možné jít skoro okamžitě, když je nějaká akutní krize. Zkus si tam zavolat :-)

A ještě mě napadá, nezkoušelas kontaktovat Cajthamlovou? Já vím, je zprofanovaná, ale je to výživová poradkyně a zároveň psycholožka, ona bude vědět, jak na tebe :-) Vím, jak je super pocit, když se ti podaří zhubnout. Najednou si připadáš krásná a hned jde všechno líp. Já nadváhu nemám, ale i tak každé kilo dole mi dělá radost. U tebe to půjde samo. Ale musíš máknout na té psychice, s tím se hubnout nedá :-)

Jen poslední doporučení, nechci, aby to znělo jako reklama, to se tu nesmí, ale jinak to napsat neumím…Znám skvělý obchod se spodním prádlem, kde si každá žena připadá krásná, slova jako „jsem hnusná“ apod. jsou tam zakázaný. Vede to moc milá slečna a mají nskutečný výběr velikostí :-) od malých obvodů 60 až po 100 a velikánský výběr košíčků. Poradí ti, jak si vybrat to, co opravdu potřebuješ, co ti skvěle sedne…ona správná podprsenka dělá divy, hned změní vzhled postavy a tobě stoupne sebevědomí. FAKT…nejsem žádná jejich zaměstnankyně, jen opravdu spokojená zákaznice…díky nim můžu nosit Správnou podprsenku, což u mě znamená 65 GG a to opravdu jen tak někde neseženeš :-) Název máš v textu, případně ti to můžu hodit do zpráv.

Drž se, jsi silná holka, která ale potřebuje porozumění a možnost se někde vypovídat

  • načítám...
  • Zmínit
193
8.1.16 17:50

Tak to jsi vážně udělala blbost. Bydlet s mámou, se kterou to vždycky skřípalo nebyl nejlepší nápad, ale to už víš. A nejhorší na tpm je, že čím víc se budeš snažit zhubnout, dávat se dohromady, sbírat síly…, tím víc tě bude mamka dusit a shazovat, protože uvidí, že nad tebou ztrácí moc. Zkus to v sobě obrátit: je na mě zlá, pořád mi něco vyčítá, to je dobře, protože je to důkaz, že jsem na dobré cestě. Na cestě od jejích představ.
Jinak ti chci ještě napsat, že na fotce jsi moc hezká a zz textu působíš sympaticky. Píše ti to tu dost lidí, tak asi nebudeš taková zrůda, ne? :lol: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
274
8.1.16 18:06

Moje milá, nečetla jsem všechny tvoje deníčky, ale tenhle mě vzal. Měla jsi hrozně těžký život, musí to být těžké, tohle všechno takhle veřejně napsat. Ale to je ten první krok! Dokážeš o tom mluvit, uvědomuješ si to, chctěla bys něco udělat. JSi dobrá! Máš skvělého syna a partnera, to je velké plus. Vím, jaké to je, když ti máma sráží sebevědomí, i když u mě to nebylo tak hrozné. Beruško, dyrž se své rodiny, ta ti pomůže, zajdi k psychologovi, ten ti taky pomůže, na tohle nemůžeš být sama. Nejsi špatná, nejsi blázen! Řekni všechno manželovi, pošlete tvojí matku pryč (musí pryč, i kdybyste jí měli přispívat na nájem) a už se s ní moc nestýkej. Napiš si na papír vše, co je na tobě krásné, milé, hezké, proč tě mají lidi kolem rádi, co jsi všechno dokázala a když ti bude zle, čti si to. Nejsi na světě sama, máš kolem sebe lidi, kteří tě mají rádi, kteří ti pomůžou. Měj se ráda i ty! Jsi silná a úžasná ženská!

  • načítám...
  • Zmínit
22654
8.1.16 20:36

Mejdylko, přečti si Dorreen Virtue Zbavte se svých kil bolesti. Autorka je úžasná, pomáhala lidem bojovat s nadváhou způsobenou psychickými traumaty, pro tebe jak dělané. Jinak kdybys chtěla přidej se k nám do uzavřené skupiny a začni hubnout hned teď :-). Napiš mi případně SZ. Ty to dokážeš.

  • načítám...
  • Zmínit
11370
8.1.16 21:09

@fashion_victim83 Asi takhle. Ono se to „zlepšilo“ ten náš vztah, hlavně jsme chtěly, protože se mi narodil syn a jí vnuk a u kvůli němu jsme se k sobě chovaly hezky. I pak vlastne umrel ten bracha a my uz mame jen sebe. Nikdo jinej neni. Tak jsme to chtely nejak slepit. A já myslela, že to půjde, že jsme to zvládly, že to co bylo bylo a je to zapomenuto. Spíš takhle, hodně věcí mezi námi vyselo a nebylo vyřčeno. Podle mě to hodně vygradovalo tím, že spolu bydlíme. Máme ponorku, lezem si na nervy, jsme spolu. A tím to šlo do kopru. Něco jiného je spolu být jednou do týdne na pár hodin a trávit spolu každý den 24 hodin denně. A já teď jsem v takovém stavu, že na mě promluví a já bych nejradši na ní zařvala, ať drží hubu. :( Jsme spolu moc a já na to nebyla zvyklá. Nebydlely jsme spolu 7 let, držely jsme si od sebe jakýsi odstup a našlapovaly kolem sebe po špičkách, kvůli určitým tématům. Snažili jsme se k sobě chovat v rámci možností slušně a tak nejak jsme to v sobe potlacily a já myslela, že to tak půjde. Asi i ona. A pak najednou ze dne na den jsme spolu pořád. My lezem na nervy jí a ona nám. Jak jsem psala, ona má dobré dny. Kdy normálně jedem na nákup, třeba na výlet, povídáme si… a pak má den kdy chodí a celej den do mě rypákuje a poučuje mě co mám dělat. Já byla zvyklá být sama, vlastně jsem byla sama, i když jsem měla už přítele - je skoro nonstop v práci. A teď tu mám ji a všechna ta příkoří v nás bublají a jdem si po krku :(

Příspěvek upraven 08.01.16 v 23:06

  • načítám...
  • Zmínit
15413
8.1.16 21:23

@mejdylko Neblbni, jsi hrozně pěkná ženská a s tou váhou zase něco uděláš, už víš jak na to, tak to zase půjde dolů. A hrozně hezky píšeš, takže určitě nejsi k ničemu, máš zdravého šikovného syna, milujícího manžela, je pro co žít.

Vím o čem mluvíš, taky jsem toto od vlastní matky zažila. Slova typu podívejsenasebejakvynapadáš, nikdysitěžádnýkluknenajde mi z hlavy asi nezmizí nikdy. Mám ji i po tom všem hnusném ráda, ale žít bych s ní nemohla. Udělej s tím něco, musí si najít svoje bydlení. Řekla bych jí to na rovinu, naštve se stejně, ať to budeš chtít zaobalit sebevíc, ale po čase se s tím srovná, už kvůli vnukovi bude muset. Já se ti divím, že po tom, když ti řekla, že jsi měla zhebnout ty, jsi ji nevykopla, to bych teda neustála a vyhodila ji a nevím, jestli bych tohle někdy dokázala odpustit. To se snad ani nedá. Za tohle by vylítla hned, matka nematka, takhle se matka nechová, i když se jí stalo to nejhorší, co se jí stát mohlo.

  • načítám...
  • Zmínit
7253
8.1.16 21:36

@hebu Taky tak, jde to z generace na generaci.
@umea Ani já nečetla předchozí deníčky ani žádnou diskuzi (deníčky i diskuze čtu výjimečně) a pocit z jejího psaní mám stejný. Čte se to jedna radost :mrgreen:
@mejdylko To dáš ;) :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
11370
8.1.16 21:45

@kaminky moje předchozí deníčky radši nečti… já si přečetla ten první a řikám si, jak jsem to mohla vyplodit. Takovej debil jsem byla :D :zed: :poblion: ještě, že jsem to všechno přehodnotila a jsem tam kde jsem. Ono já se na jednu stránku mamce nedivim, taky jsem byla pěknej hajzlík a dělala jsem si co chtěla a dojela na to. :D ale tak hlavně, že jsem se srovnala a tak nějak vim co chci, teda doufám :D

  • načítám...
  • Zmínit
Liz
2064
8.1.16 21:52

Krásně píšeš, chtěla jsem najít další Tvé deníčky a klikla na Tvůj profil. jestli ta fotka tam je Tvoje, tak neplač nad svou schránkou. Jsi opravdu krásná. Máš krásné rysy. Zajdi za výživovým poradcem, začni chodit pěšky místo jezdit mhd kde to jde. Zakaž si brambůrky a čokoládu už v krámu. Lépe se odolavá nekoupit to, než doma nesnist to. Nezapomeň hlavně že máš velké štěstí v synovi s manželovi. Spousta hubených holek toto nemá a daly by za to cokoliv. Na změnu životního stylu neni nikdy pozdě. Moc Ti držim palce.

Příspěvek upraven 08.01.16 v 21:58

  • načítám...
  • Zmínit
23847
9.1.16 00:52

No neblázni. Tvoje deníčky o hubnutí jsem si četla a hrozně Ti to záviděla a přála :oops: jak Ti to tak hezky jde. A taky jsi sem dávala fotky. Co si pamatuju, tak i s těmi kily jsi moc hezká ženská. A víš, že existují i plus size modelingové agentury? Tady v ČR je to nahouno, neb tady je plus size modelka každá s BMI 23 :roll: ale v zahraničí - tam bys šanci měla. :palec: A to myslím vážně, nedělám si pr.del. Vygůgli si třeba Tess Holliday.
Joo a ve zkušebních kabinkách to je normála - tam dostávám depku v 90% případů už od sedmnácti a to jsem tehdá to BMI 19 fakt měla :zed: :zed: :zed:
Já nevím, jak voni to vytvářej a to jsem i párkrát zažila rozšiřující zdrcadla 8o Samozřejmě, že jsem si v tom obchodě NIC nekoupila :jazyk: :cert:

  • načítám...
  • Zmínit
261
9.1.16 10:30

Ach jak já Ti rozumím, byla jsem na tom před rokem úplně stejně a to balancování mi už zůstane napořád. Hrozně mi ale pomohla jedna věc: „Můj syn má jenom jednu mámu a on si na ní bude pamatovat jako na chápavou, milující, vitální a štíhlou ženu ne jako na zamindrákovaný uzlíček nervů!“ Taky si nesu stigma z domova se kterým se prostě nesrovnám, hlava mi to nebere, proč mě nemají rádi tak, jak by měli. Ale víš co? O ně nejde, jde jen o tu generaci, kterou my posíláme dál. Máme krásné chlapečky a kvůli nim budeme lepší, uděláme pro ně to, co naše rodiče nedokázali. A když se budeme nenávidět nedokážeme dát lásku ani synům. Dokázala si to už tolikrát tak se zase zvedni a už nepadej! Jsi dospělá, jsi máma a jsi daleko lepší máma než ta Tvá, takže jsi lepší člověk a ona nemá nárok Tě kritizovat! Moc Ti fandím a držím palce!

  • načítám...
  • Zmínit
2156
9.1.16 11:19

Vždyť ty jsi krásná ženská, co blbneš? :zed: :zed: :zed:

Vykašli se na mámu, odpusť jí a jdi dál, ono to jde. Hezky se pohlaď, hlavně ta místa, která nemáš ráda.

Život se boj a tvoje duše chce, aby sis uvědomila svou vlastní hodnotu, ty sama, ne ostatní!!!

  • načítám...
  • Zmínit
18107
9.1.16 12:26

Přečetla jsem deníček a proletěla všechny příspěvky. Téměř všichni se shodli na tom, že hlavní problém je ve společném bydlení s tvou matkou, která se teda občas chová asi dost nechutně, aspoň podle toho, co ty píšeš.
Podle tvých reakcí jsem ale pochopila, že ty s tím bydlením asi nic dělat nehodláš, nevím proč (peníze, co vám máti přispívá nebo strach)?
Tak co s tím teda hodláš dělat? Máš depky, z toho přibíráš, na mámu jsi alergická, ale odstěhovat ji očividně nechceš… :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
Paz
50
9.1.16 15:12

Jako bys psala o mě. Zásadní životní pády byly jiné, ale taky přišly od lidí, co by měli být nejbližší a o to víc pak každá rána bolí. Nejsi k ničemu! Hodnota člověka vůbec nesouvisí s cifrou na váze!!! Podle fotek jsi krásná ženská, v hubnutí se ti dařilo, byl to super úspěch! A máš chlapa, co tě miluje i s kily navíc, kdo z hubených modelek takového má? ;) Zvládlas to jednou, dokážeš to i podruhé. Nebuď na sebe tak tvrdá. Zažila sis hodně špatného, každý by měl nejakou berličku. Někdo cigára, někdo prášky na nervy, někdo alkohol, někdo jídlo. Jsme jenom lidi a nevydržíme všechno a ty máš naloženo opravdu hodně. Duše umí bolet víc než tělo a zranění z dětství se táhnou strašně dlouho a hojí špatně. Neuvažuješ o psychologovi? Ač se snažím psát slušně, tvoji rodiče pos… co mohli :,( A kdybys chtěla podporu v hubnutí (aktuálně jsem se vykrmila na 107kg), ráda do toho půjdu s tebou. Sebenenávist a zajídání stresu znám, s velkou částí rodiny včetně matky už se nestýkám, prostě to nešlo, ničilo mě to. Třeba to konečně zvádneme, když nás bude víc ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Paz
50
9.1.16 16:07

@Tyrger
To jen manipulátoři se v nás snaží vyvolat pocit, že když nám pomohli, je naší povinností se přestat bránit. ;)

Díky za tyhle slova, tesat do kamene! :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
11370
9.1.16 16:44

@bigl momentálně nevim. Asi obojí. Řeším ten svůj strach se jí postavit, to už jsem psala v deníčku, že jsem srab a bojím se jí to říct. A hlavně, ona je taková, že i když jí řeknu, ať vypadne, tak ona stejně nepůjde - ani nemá kam. A pro mě je to složitý. Protože jsem sehnala větší byt s tím, že tu bude s námi a přispívat nám na nájem. Když jí vyhodím, tak na to nebudem mít to celé utáhnout (byt s poplatky stojí skoro 15 tisíc a ona přidává 4,500) a my se budem muset stěhovat. Už po čtvrté a mě se prostě nechce zas shánět byt a stěhovat se jinam. Prostě nechce. Každý rok se stěhujeme a už mě to nebaví. :( ale nějakto řešit budu muset, protože jinak se zblázním. Momentálně nevím jak. :(

  • načítám...
  • Zmínit
1049
9.1.16 19:04

Pokud by jsi chtěla opravdu pomoct napiš mi… něco bychom s tím mohly udělat..;)

  • načítám...
  • Zmínit
90
9.1.16 19:45

Jsem přesvědčena o tom, že i kdyby byla mamka sebemilejší, žít se s ní v jednom bytě nedá. Snad v domě ano, ale sdílet jednu kuchyň, jednu koupelnu - tak to máme my - to je hotová sebevražda. Matka zůstane totiž stále pořád matkou a ty její dcerou a nepřestane ti do všeho „kecat“…toť má zkušenost. Lepší to nebude a kdybych jen tušila, co to společné bydlení bude obnášet, nikdy bych do toho nešla. Ani to, že mi může doma bez problému pohlídat děti, mi za to nestojí.
Utěšuje mě, že je teď horší zimní období, protože mamka si moc nikam netroufá jít a sedí pořád doma, na jaře snad vyrazí alespoň do své zahrádky.
Nevím, v jakém věku je Tvoje matka, ale pokud ještě pracuje, má nějaké koníčky a přátele, tak by se to snad dalo trochu zvládnout. Hlavně si ji nepouštět příliš k tělu. Jde o to vymezit si dobře svoje soukromí (i časově), protože Tvojí rodinu teď tvoří Tvůj partner a děti.
Pokud jsi na mateřské a jsi často doma, tak je to asi horší, ale po návratu do práce se to určitě zlepší. Já jsem si loni chodila do práce od babičky odpočinout :lol:

  • načítám...
  • Zmínit