Zobrazuji pouze komentáře k záznamu Cesta do pekla, zpět na záznam v deníčku můžete jít ZDE.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Veveří
5616
10.1.16 09:40

Mejdylko, vis, ze skvele pises? Holka, ty nutne potrebujes zvednout sebevedomi, takze:
1. matka musi bydlet sama, nebo ti rozlozi rodinu,
2. najdi ztracenou silu a hubni, ale s odborniky v zadech - vyzivovy poradce, psychoterapeut
3. zaloz si svuj vlastni blog a vyuzij svuj talent. Jednak to fakt umis, jednak to bude tvoje psychotetapie.
4. mmch podle fotek jsi krasna zenska, co potrebuje zhubnout hlavne kvuli zdravi (fyzickemu i psychickemu)
Moooc ti drzim palce.

  • načítám...
  • Zmínit
MilijonDolarBejby
8547
10.1.16 11:03

Ahoj, ve tvém deníčku je hodně bolesti. Zradila te matka a to tě svazuje.
Za me se v první řadě musíš zbavit jí. Cely život te ponizovala a ty sis ji k sobě nastehovala. Myslím, ze sis ji nastehovala podvědomě proto, ze se ji chces zavděčit. Ale nemá to smysl a ty se tím jen užíráš. Manzel te má rad a syn taky. Jsi skvělá silná ženská, jen jsi pod tlakem matky.

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25037
10.1.16 18:27

@mejdylko Mejdylko,kazdopadne o tech vecech s mamou mluv a pis. Cetla jsem i tvou diskusi nedavno a myslim, ze to ze sebe potrebujes dostat. Jidlo ber jako potravu pro telo a najdi si potravu pro dusi, kterou momentalne nemas a nahrazujes ji jidlem.Mamu kopni do zadele, to uz jsem ti taky psala minule.Ona to tenkrat nerekla jen protoo, ze byla opila.Je zla a leci si na tobe mindraky, protoze se nechas. Nesmis se dat. Nedelej ji uz hromosvod. Venuj se partnerovi a synovi a ji odrizni.Cim driv, tim se ti rychleji ulevi.

  • načítám...
  • Zmínit
solip
867
11.1.16 07:21

:hug: ani nevíš, jak ti rozumím :,( já mám naštěstí milující mámu, takže tuhle část naštěstí neznám, ale s tím hubnutím a opětovným tloustnutím jsem na tom stejně… obě ale víme, že to za nás nikdo neudělá, že se jednoho rána nevzbudíme a nebudeme hubené. Musíme s tím něco udělat samy. Já jsem teď těhotná, ale po porodu jsem odhodlaná začít shazovat, tak ti pak napíšu a můžeme se hecovat navzájem :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Anikaa02
4315
11.1.16 13:46

Musíš

Ahoj, musíš se prostě sebrat a začít znovu… šlo ti to perfektně a strašně moc jsem ti fandila!! Nebála bych se mamce říct že je čas se odstěhovat je sama at si najde nějakou 1+1 a jde bydlet sama. Uvědom si že máš skvělého manžela užasné dítě a to jsou ti dva co tě drží nad vodou :) Je zbytečné se podcenovat a nemít se ráda kvůli někomu kdo to neocenní a nevidí co všechno děláš, musíš se snažit a makat kvůliu těm co jim na tobě záleží!!! Pevně držím pěsti a věřím, že to všechno zvládneš jak jen nejlépe budeš umět!!! :) :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
fiona313
9269
12.1.16 21:57

Nevěš hlavu. Já měla loni v srpnu taky 97 kg ze 115kg. Pak přišla nemoc. Dlouhá a docela urputná. Najednou jsem měla 7 kg navíc. Ale bojuju dál. Měla jsem zákaz jakýchkoli diet. Byla jsem týdny slabá a snila jsem o tom, že začnu znovu. Teď po půl roce jedu znovu. Nevzdávej to, život je boj. Když jsem byla nemocná, tak jsem poznala, že jsou i horší věci. Tohle se dá lehce spravit. Hlavu vzhůru. :hug:

Příspěvek upraven 12.01.16 v 21:57

  • načítám...
  • Zmínit
mlejnice01
87
13.1.16 09:25

Každý člověk má na tomto světě nějaký význam a ty, i když, jsi ta jeho nejvýznamnější část, protože jsi silná bojovnice. Kdyby jsi nebyla, tak nemáš dítě a cit, který ještě tvou mámu nevykopl na ulici. Držím palce

  • načítám...
  • Zmínit
štefina
3
14.1.16 17:22

Přeji tedy pevné nervy…držím palce :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
mahdalka
16557
14.1.16 22:22

:hug: :hug: :hug: Jak píšou holky, máma ať se odstěhuje, tobě bude líp a začneš se sebou pomalu něco dělat, cvičit apod. Nejhorší je zraněná duše a sebevědomí. Já byla vždycky holka kost a kůže, při výšce 173 cm jsem vážila 54 kilo, pak jsem trochu přibrala, páč mi zjistili sníženou funkci štítný žlázyy a mám rozházený hormony, tak užívám hormonální substituci. Otěhotněla jsem se 67 kily a jakmile se malej ve 4 měs. odstavil, přibrala jsem a vážím 86 kilo, což je pro mě moc a taky svý tělo nemám ráda. Nechci aby se za mě jednou můj syn styděl, stačí že jsem a budu stará matka, tak proč být ještě navíc tlustá. Začínám pomalu hubnout, cvičit a zdravějš jíst. Zakázala jsem si večer u telky čokošku, brambůrky a podobný prasárny :mrgreen: :oops: a začínám se sebou něco dělat, moje motivace je můj dvouletý syn. Hlavu vzhůru, však ono to půjde :hug: Posílám hodně síly :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Veru-nka
826
16.1.16 09:11

Maminka, at si jde zaběhat kolem rybníku :)) TY, jsi žena, která má své dva milované chlapy, kteří Tě zbožňují!!!
Deníčky píšeš absolutně super…když na Tebe padne nějaká depka, vypiš to ze sebe, hodď nám to sem a zabiješ dvě mouchy jednou ranou :) My si to rádi přečteme a Ty se z toho vypíšeš! JSI SKVĚLÁ :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Anne87
191
21.1.16 10:06

Milá Jani,
když čtu Tvoje deníčky, tak z nich vždycky čiší, navzdory tomu, co jsi prožila, rozum, odvaha a chuť žít. Taky z tvého vyjadřování a názorů vidím, že jsi inteligentní holka, která dokáže identifikovat a přiznat si, v čem je problém. Proto mě překvapuje a zároveň hrozně mrzí, že o sobě tak pochybuješ a nemáš se ráda. Máš skvělého manžela a milujícího syna. Když si vezmeš, s jakými „vklady“ jsi v životě začínala, a kde jsi teď, tak jsi sama díky své píli a houževnatosti udělala obrovský pokrok! Není proto důvod nemít se ráda, naopak na sebe můžeš být právem pyšná!!! A jestli tě zase sráží k zemi tvoje postava, tak začni zase pomalu cvičit, víc se hýbat, kila pomalinku začnou jít dolů a s nimi začne zase růst tvoje sebevědomí, vnitřní pohoda a spokojenost sama se sebou. Vím, jak je to těžké, celoživotně bojuju s váhou, nikdy nemám dostatečně pevnou vůli, teď v těhotenství to taky není nijak slavné, ale právě kvůli své slabé vůli chodím jednou za čas na konzultace k lékařce - dietoložce, která je mi, přijde-li rozežranost, oporou a vždycky mi dá tipy, jak to zvládnout. U tebe to teda není teď ani o vůli, je tam chtě nechtě ještě jeden negativní faktor, a to tvoje maminka, která s tebou bydlí. Ano, na jednu stranu je to máma a vypadá to, žes ji ledacos už odpustila (a tak to asi i má být), ale na druhou stranu život je hrozně krátký na to, abys něco musela trpět a nebyla dlouhodobě šťastná nebo aspoň normálně spokojená. Neboj si proto s mámou promluvit, vysvětlit jí, že takhle žít nemůžeš, a zkuste najít řešení (asi to bude i o penězích, viď?), abyste maminku odstěhovali, a přitom se úplně neodcizili, ale mohli jste si s manželem zkrátka žít po svém. Přeju ti hodně síly, aby ses zase vzchopila, začala třeba cvičit a znovu se měla ráda! :srdce: Na druhou stranu, jen o štíhlé postavě bez jediného špíčku to taky není… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzka1111
22
11.2.16 20:52

Myslim, ze by mohly pomoct rodinne konstelace. Skoro v kazdem meste se tim nekdo zabyva…hodne stesti

  • načítám...
  • Zmínit
elibro
12.2.16 09:35

Mejdylko, vrátila jsem se k tvému deníčku po pár týdnech a pořád mě to děsí - pár tvých hubnoucích deníčků jsem četla a říkala jsem si: tak silnou vůli bych chtěla mít! Ale s tvou matkou v bytě proti tobě stojí hrozně velká síla, to se dá jen těžko zvládnout v jednom. Chtěla bych tě jako hodně jiných tady podpořit, aby sis našla průvodce-terapeuta, abys na to nebyla sama. Píšeš o sebenenávisti a přitom by byl na místě sebeobdiv, sama jsi toho už unesla tolik! Jenom holt každý máme své limity, nemůžeš po sobě přece chtít, abys sama zvládala úplně, úplně všechno :(

Prostě ti držím palce, to jsem tak nějak chtěla říct :)

  • Upravit
sharunka03
22818
12.2.16 14:55

Mejdylko: náhodou jste hezká ženská a co to máte za matku, to je teda hrůza 8o. Máte tu spoustu fanynek a hodně toho na čtení, aspoň nějaké odreagování se a posílení do dalšího boje s matkou i s váhou :potlesk:. Tady opravdu, bych dala za pravdu ostatním. Chce to buď s matkou promluvit (jestli to vůbec lze) nebo ji nějak vysvětlit, že s ní nemůžete být, že vám to bere nervy a už vůbec nepomáhá s problémem. Vykašlat se na to, co vám říká a nebrat si to tak, zrovna od takového člověka (byť je to matka) to házet za hlavu a těšit se ze své rodiny :). I když se stalo, to co se stalo, že přišla o syna, nemá právo, vám něco vyčítat, všechny to vezme, to je jasné, ale tohle není od ní řešení.
Taky vám napíšu od nás příhodu, co se stalo.
Já, jsem sice nebývala nijak silná, zvlášť když vzpomenu na pubertu, prostě, tak akorát, ale též jsem musela čelit narážkám a to z příbuzenstva, ze strany tátovy (tzn.teta, strejda, děda, další strejda, sestřenice, bratranci a pak další příbuzní nedaleko - ve městě). Tato rodina (nevím proč) je postižená nějakým perfekcionismem :nevim:. A když se narodily mé sestřenice, tak začalo se mnou srovnávání, když byly už větší (mohlo jim být, tak 12 - 20 let). To bylo, pořád si mě vždy prohlíželi, jen co jsme přijeli a ptali se mě, jestli jsem neztloustla, jindy se jim zdálo, že jsem hubenější a k tomu ty různé okecávky :cert:. Různě nás se setřenkama, někdy i sebe převažovali, kolik vážíme, jak moc jsme přibraly, no hrůza. Párkrát i moji mamku jakoby zprdli, jak vypadá (bohužel taky není z nejhubenějších a říkávala, že se nenechá převažovat, jako prase na porážku, že je to od nich pitomý. Bylo mi vždy trapně z toho všeho, pak jsem se už vážit nechtěla holky též ne, už je to nějakých dost let, co to nedělají, ale ten perfekcionismus tam je stále. Vždy když jde někdo kolem, tak kdo jde, jak vypadá, co dělá, co má, co nemá - strašný. A když jsem taky nijak neubývala dodnes na váze, spíš nepatrně vždy přibylo nějaké to kilčo, tak už se to tam neřeší, naštěstí. Mně je už 33 let a holky jsou již také dospělé). Holky sice vypadají jako modelky, ale žádná se tomu nevěnuje, někdy mě to přepadne, proč nevypadám, jako oni, ale pak nad tím mávnu rukou, že mě nikdo už neřeší, tak na to taky kašlu. :D

Příspěvek upraven 12.02.16 v 14:57

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
2.3.16 10:57

Tak z tohoto deníčku mě opravdu zamrazilo. četla jsem hubnoucí deníčky a měla jsi můj obdiv s jakým elánem jsi se na hubnutí vrhla.
chtěla jsme ti jen napsat, že veškerou lásku, kterou potřebujeme, jsme si schopny dát my samy. láska od partnera, dětí, rodičů už je jen příjemný bonus. lehká matematika, pokud se nemám ráda, nemám v sobě lásku, nemohu ji dát dál. resp. můžeš, ale vynucuješ si ji tím od okolí. takle to máš ty, takle to má tvoje matka. jsou to „jen“ programy v hlavě.
možná se cítíš na pomyslném dně, pořádně si to tam prohlédni a potom už jen vzhůru!
slova tvojí maminky jsou opravdu zranující a upřímně po tomhle bych jí vystěhovala pryč/našla jí jiné bydlení. když nejsi štastná proč v tom setrváváš? čekáš až na tebe přijde rakovina (která vzniká hlavně ze sebenenávisti)?…
podle těch hubnoucích deníčků jsi silná osobnost a pevně věřím, ž tě něco nakopne konat a žít! :srdce:
nad kineziologií si nepřemýšlela? držím ti moc palce! a těším se snad už jen na pozitivnější deníčky.

  • Upravit
Anonymní
2.3.16 20:36

Silný příběh! četla jsem hubnoucí deníčky a byly úžasné!!! Tímhle pozadím jsem dost zaskočená… ale jak to tak všechno čtu, vlastně nacházím podobnost mému příběhu :,( Od mala pošlapané sebevědomí, fyzické tresty, špatné vztahy s matkou, která nedokáže pochopit ostatní, omluvit se, přiznat pochybení a sama se chová a snaží se být středobodem Vesmíru :(
Co jsem se stala sama matkou je moje noční můra nebýt jako ona… Smutné, ale nedá se nic dělat :nevim:
Přeju hodně štěstí a síly na životní boje :hug:

  • Upravit
Anonymní
2.3.16 20:38

… měla jsem na mysli, že je noční můrou „být“ jako ona :roll:

  • Upravit
MartinaIrena
25037
5.3.16 03:06

Jak ctu ty posledni komentare, tak mi to neda.
Napadlo me to hned, jak jsem precetla tenhle denicek v navaznosti na ty hubnouci.
Ze problem s vahou psychosomaticky znaci potrebu se „obalit“ proti nekomu, kdo by nam chtel ublizovat. I se treba rika, ze si nekdo da dobrotu, aby si obalil nervy. Ono to na tu chvilku pusobi uklidnujicim dojmem. Takze pokud se obet odstrihne od agresora, je pomerne velka sance, ze vaha pujde dolu. Protoze se srovna psychika.

  • načítám...
  • Zmínit
katilaw
1
30.8.16 14:11

Ahoj Jani, prave jsem se docetla az k tomuhle clanku. Hrozne ti fandim a drzim pesti, at to vse zvladas. Jak jsem to cetla, pripadali mi to jakoby jsi vypravela zcasti muj pribeh. Mamu mam hodne podobnou, zazila jsem v detsvi to same a taky bych si prala slyset ty pekna slova, nebo aby mela zajem, ale toho se asi nedockame :( ja uz to doma tehdy nemohla vydrzet a zdrhla jsem ode vseho a od vsech, prestehovala jsem se do zahranici, sla jsem delat aupair, a tam jsem zajidala svoje problemy z domova. V te dobe umrela moje milovana babicka, nemohla jsem se ani s ni rozloucit, dal jsem jedla, potaji a hodne. Pak jsem poznala pritele se skoro 100 kily a kdysi se to zlomilo a chtela jsem byt stihlejsi, aby kazdy nerikal, ze ma tlustou prizelkyni, jenze sla jsem na to spatne, mali jedla, zhubla. Pak jsem otehotnela, mame krasneho kloucka, zdravy, milacek, tesne pred porodem umrel muj tata, hruza, je to uz rok, jeste jsem tam nebyla, zacina mi zase v hlave zvonit, ze si mam obalit nervy jidlem, ze to bude lepsi, ale ja nechci. Vim jak ti je, ja se treba neumim krotit, kdyz ti doma vse je ve velkem, proto radsi nakupuju nejvic na dva dny, nesmim si koupit nic sladkeho nebo chipsy atd. jonak bych to vsr slatala, pritel se mnou drzi, kdyz mu reknu, ji nezdtave v praci nebo venku. Ale posledni mesice se mi vubec nedari, blizi se to, ze pojedu domu, uvidim mamu a tata tam nebude, zaziram to proste. Rikam si ne, snazim se hodne chodit se synem ven na hriste a mezi lidi, kdyz myslim na neco jineho nebo delam, co me bavi, pomaha to. Drzim ti palce :dance:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Dovolená jak víno

Vývojová dysfázie a ADHD

Janino, nežer!

Mastodontí hubnutí 5

Mastodontí hubnutí 4

Mastodontí hubnutí 3

Mastodontí hubnutí 2

Mastodontí hubnutí

Mých 13 dní po termínu

Konečně je fajn