Janino, nežer!
- Pro zábavu
- mejdylko
- 02.03.16 načítám...
O jednom dopoledni u mé 85leté babičky, která ví všechno nejlíp a má hromadu nevyžádaných rad. Ale i tak ji mám ráda. :)
Je pátek. Vstávám v 6:30, umeju se, snažím se ze sebe linkami a tužkou na oči udělat aspoň trochu člověka a pak vzbudím Alexe. Kouká na mě jak na blázna, že se ho pokouším v tak nekřesťanskou hodinu budit. No nějak ho nakonec proberu, oblíknu a jdeme do školky.
Je docela ještě kosa a Alexovi se u základky už moc jít nechce. Nakonec ho na fakultu doslova dotáhnu, celá zpocená ho navlíknu do tepláků a předám učitelce, která sama vypadá, že měla krušnou noc.
Vyjdu ven a zamířím si to asi o 100 m níž k babičce. Kam taky jinam. Domů se mi nechce a kafe s kámoškou mi bouchlo. Nejdřív se pokouším hlavní dveře odemknout klíčem od mého bytu, pak mi to dojde (Mašková, nespi!) a vylezu do prvního patra, kde chvíli zápasím se zámkem.
Opravdu by se k babičce nikdo nevloupal, dveře otevřu po chvilkovém boji (klíč se musí nastavit na určitej úhel, jinak s ním člověk nehne) a po 2 minutách, kdy už chci dveře vykopnout, povolí a jsem v bytě. Odhodím věci, pověsím klíče na háček, který je už z dob mého bydlení jen můj a jdu do kuchyně, kde jako vždy tuším babičku. Tuším správně.
Jen, co otevřu dveře, nestihnu ani říct ahoj a babi spustí: „Koukej si mazat pro ťapky!“
Tak říká pleteným plácačkám s bambulkou, které jsem vždycky nesnášela. Takže si jdu pro ťapky a konečně jdu pozdravit babičku.
„Ahoj Jandulo, pojď si nalejt meltu, zrovna jsem ji uvařila.“
A to já ráda. Naleju si velkej hrnek a sednu si naproti ní ke stolu. Zrovna snídá.
Je na ni krásnej pohled. Na hlavě kohouta, vytahanou asi 30 let starou noční košili, je bez zubů a v očích má ještě pár ospalků. Ale hned se pustí do vyprávění. Ani nemusím mluvit, stačí kývat a dělat hmmm.
Hned se dozvím, kdo se zas rozvádí, která sousedka má novýho chlapa a která měla mrtvici, pak mi začne vyprávět o tátovi a tý jeho nádheře, jak jí říká (má macecha Petra), a co je u nich nového. To mě vcelku nezajímá, s tátou nekomunikuji už roky, ale ptám se na bráchu. No a takhle proběhne tak první půl hodina.
Babička se po snídani jde umýt, natřít se tisíce a jednou mastí a pak si navlíkne punčochy, které má zaplácané lakem na nehty, aby se jí nedělaly oka. Má je co si pamatuji. Nic nevyhodí. A nakonec si oblékne tzv. pracovní šaty.
A tu najednou: „Jandulo, sejdeme dolu do mandlovny a vypodložíme tu skříň, aby se neprohýbala.“
„Ale babi, prosím tě, neřeš to, nic se jí nestane. A bůh ví, jestli ji vůbec někdy použiju.“
Snažím se jí ukecat, ale vím, že marně.
„Nene, pěkně to tam vypodložíme. Já musim vrátit klíče.“
Tím pro ní debata hasne a jdeme. Já v ťapkách s bambulkou. Doufám, že nikoho nepotkáme. 
Babička kráčí v čele, já jdu za ní a snažím se dělat, že tam nejsem. Vkročíme do mandlovny.
„Vidíš to, jo? Sotva se sem nastěhovali, už zabrali celej prostor. Drzouni. Takových krámů.“
A nakopne nejbližší krabice. K mé smůle babička mluví tak tiše, že to slyší celej barák. Snažím se jí naznačit, že moc křičí tím, že si dám ukazovák před pusu, ale ona jen mávne rukou.
Někde čorla část plovoučky, dá ji na zem a já musím všechny části skříně vzít a dát ke zdi. Do toho mi neustále ukazuje, jak to dávám blbě a jak to musím dělat, aby se to neprohýbalo. Nejradši bych s tím třískla na zem a nechala to rozřezat na podpal. Při poslední položené poličce mi opět řekne, jak jsem to tam dala blbě, poličku zvedne, otočí s ní a bohužel rohem vezme i část mého trika.
Vydám ze sebe jakýsi zvuk, který zní asi jako: „UÁÁÁÁUUUURRRRG!“
Babi se zasekne a kouká.
„Babi, to je moje nejlepší triko, jestli na něm budu mít díru…!“
„Tak máš jít v teplákách a košili. Nechápu, proč musíš být vymóděná jak na mecheche.“
„Džíny a triko na mecheche, jo?!“
Mávne nade mnou rukou, otočí se poličkou na rameni, takže mi ji málem ještě natankuje do spánku a tím končíme. Stále se modlím, aby si nevymyslela ještě něco. Rozhodne se, že navštívíme ještě sklep. Kouká do něj, nic samozřejmě nevymyslí, ale snaží se mi vnutit aspoň 50 let starý lyže. Prej pro Andreje, až pojede domů do Rumunska (Cavnic je horské městečko), aby měl na čem lyžovat. Radši jí rychle umlčím a jdeme.
Postupně mi sklepení ukazuje, kde jaká místnost je, vypráví mi její historii a u toho si stěžuje, jak jsou tyhle prostory nevyužitý a jak velký mohli mít sklepy a úložnej prostor. Pak si postěžuje, jak si sousedky rozebraly některé prostory a jak je to nespravedlivý. Postupně se ji snažím utišit, protože mluví tak potichu, že to musí slyšet i lidi ve vedlejším vchodě.
V bytě se mi snaží vnutit vlašskej salát, ten tedy s díky odmítnu, protože ho za prvé nemusím a za druhé ji znám. Všechno má v lednici pár týdnů či měsíců (datum spotřeby je u ní asi šifra pro rozluštění mezinárodního leteckého kódu). Jednou jsem našla i 2 roky prošlou majonézu, ale protože ještě nezdrhala z lednice po svých, tak tam stále vegetila a vzkvétala.
A tak si tam sedím, naleju si druhý hrnek melty, skočím si na jedno zdravotní na balkon („Smrdíš a umřeš!“), pak si pročítám časopis a babička mi vypráví, kde byla na výstavě, na přednášce, na koncertu. Co dělá Marcela, Gágina, že tam byla Ivanka a prostě tak nějak drbeme. Pak jí ovšem dojdou témata a to je špatný, protože začne řešit mě. Na chvíli zmlkne, prohlédne se mě od hlavy k patě a pak řekne větu, při které se mi ježí chlupy.
„Tak co? Už jsi něco zhubla?“
Kouknu na ni pohledem, jestli si ze mě dělá srandu.
„Babi…“
„Loni jsi pěkně zhubla, ale vyprdla ses na to, viď?“
„Mnoo nějak jsem ztratila motivaci.“
„Jsem na tebe koukala, jak ti zas roste pod bradou lalok.“
„Babi copak jsem holub? Nemám žádnej lalok. A tobě se to mluví, celej život máš maximálně 65 kilo. Po Vánocích, kdy se nacpeš (sama pro sebe dělá 6 kilo salátu a 5 kilo cukroví + vánočku), pak 2 dny nejíš, pak zhubneš 10 kilo a nikdy jsi problém neměla a to furt jen jíš.“
„A taky mě za to všichni vždycky obdivovali. Celej život jsem jedla chleba se sádlem, pečenej bůček ke svačině s chlebem a pivo. A nikdy jsem neměla nadváhu. Ale já mám taky tu štítnou žlázu.“
„No vidíš. Já se na čokoládu jen podívám a přiberu 10 kilo. Tak mi prosím tě neraď. Já z toho taky nejsem nadšená, jak vypadám.“
Tím to beru za ukončené, nesnáším, když mi říká, co bych měla dělat. Ale tím jsem odpálila atomovku. A začne to. Jak nemám jíst po 17. hodině, jen jíst 2× denně a málo. A jak prej Absolonová zhubla tím, že jedla jen mrkev. A že bych se měla pořádně hejbat a začít běhat. Koukám na hodiny a snažím se přesměrovat téma hovoru jinam. Aspoň ještě na tu půlhodinu, než půjdu pro Alexe. Povede se a já si oddychnu, že mám pro dnešek vyhráno.
V 11:40 si pobalím věci, poděkuju za zašitý džíny a odeberu se ke dveřím. Dám babičce pusu, pochválím jí ještě meltu a slíbím, že se pak s Alexem stavíme a ať se šetří.
Jdu po schodech, křičíme na sebe hlasité „AHOOOOJ!““ a já v poslední chvíli, než zabouchnu prostřední dveře, zaslechnu: „A Janino, nežer!“
Přečtěte si také
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 4549
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 1431
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 1672
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 711
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 890
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
S manželem jsme si udělali rodokmen. To, co jsme zjistili, nám zničí manželství
- Anonymní
- 25.04.26
- 5962
Třesu se, i když je v domě teplo. Píšu to sem jen proto, abych se z toho nezbláznila, protože nahlas to vyslovit nedokážu. Máme s Petrem tajemství, které nám během jediného týdne obrátilo život...
Sousedka vyhodila věci po zesnulé matce. Poklad jsem však našla já
- Anonymní
- 25.04.26
- 2483
Dneska mám v sobě takovou zvláštní směsici smutku, vzteku a nakonec i hlubokého údivu. Sedím v kuchyni, dívám se z okna na prázdné parkoviště a pořád dokola si přehrávám události posledních hodin....
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 539
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 1040
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 806
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....
nemám slov… 
díky za příjemné čtení
Bohuzel nezmuzu nic, ony si to stejne reknou. Tak drzim palce, at to i priste zvladnes takhle elegantne 
)a navali mi na talir tri naberacky macky s peti knedlema a beda jak si aspon jednou nepridam! 
ale nedá mi to se nezeptat…ty nechodíš do práce? 
pohlazení Alexovi 
Bábina je fajn! Já mám taky jednu takovou 
