Janino, nežer!
- Pro zábavu
- mejdylko
- 02.03.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O jednom dopoledni u mé 85leté babičky, která ví všechno nejlíp a má hromadu nevyžádaných rad. Ale i tak ji mám ráda. :)
Je pátek. Vstávám v 6:30, umeju se, snažím se ze sebe linkami a tužkou na oči udělat aspoň trochu člověka a pak vzbudím Alexe. Kouká na mě jak na blázna, že se ho pokouším v tak nekřesťanskou hodinu budit. No nějak ho nakonec proberu, oblíknu a jdeme do školky.
Je docela ještě kosa a Alexovi se u základky už moc jít nechce. Nakonec ho na fakultu doslova dotáhnu, celá zpocená ho navlíknu do tepláků a předám učitelce, která sama vypadá, že měla krušnou noc.
Vyjdu ven a zamířím si to asi o 100 m níž k babičce. Kam taky jinam. Domů se mi nechce a kafe s kámoškou mi bouchlo. Nejdřív se pokouším hlavní dveře odemknout klíčem od mého bytu, pak mi to dojde (Mašková, nespi!) a vylezu do prvního patra, kde chvíli zápasím se zámkem.
Opravdu by se k babičce nikdo nevloupal, dveře otevřu po chvilkovém boji (klíč se musí nastavit na určitej úhel, jinak s ním člověk nehne) a po 2 minutách, kdy už chci dveře vykopnout, povolí a jsem v bytě. Odhodím věci, pověsím klíče na háček, který je už z dob mého bydlení jen můj a jdu do kuchyně, kde jako vždy tuším babičku. Tuším správně.
Jen, co otevřu dveře, nestihnu ani říct ahoj a babi spustí: „Koukej si mazat pro ťapky!“
Tak říká pleteným plácačkám s bambulkou, které jsem vždycky nesnášela. Takže si jdu pro ťapky a konečně jdu pozdravit babičku.
„Ahoj Jandulo, pojď si nalejt meltu, zrovna jsem ji uvařila.“
A to já ráda. Naleju si velkej hrnek a sednu si naproti ní ke stolu. Zrovna snídá.
Je na ni krásnej pohled. Na hlavě kohouta, vytahanou asi 30 let starou noční košili, je bez zubů a v očích má ještě pár ospalků. Ale hned se pustí do vyprávění. Ani nemusím mluvit, stačí kývat a dělat hmmm.
Hned se dozvím, kdo se zas rozvádí, která sousedka má novýho chlapa a která měla mrtvici, pak mi začne vyprávět o tátovi a tý jeho nádheře, jak jí říká (má macecha Petra), a co je u nich nového. To mě vcelku nezajímá, s tátou nekomunikuji už roky, ale ptám se na bráchu. No a takhle proběhne tak první půl hodina.
Babička se po snídani jde umýt, natřít se tisíce a jednou mastí a pak si navlíkne punčochy, které má zaplácané lakem na nehty, aby se jí nedělaly oka. Má je co si pamatuji. Nic nevyhodí. A nakonec si oblékne tzv. pracovní šaty.
A tu najednou: „Jandulo, sejdeme dolu do mandlovny a vypodložíme tu skříň, aby se neprohýbala.“
„Ale babi, prosím tě, neřeš to, nic se jí nestane. A bůh ví, jestli ji vůbec někdy použiju.“
Snažím se jí ukecat, ale vím, že marně.
„Nene, pěkně to tam vypodložíme. Já musim vrátit klíče.“
Tím pro ní debata hasne a jdeme. Já v ťapkách s bambulkou. Doufám, že nikoho nepotkáme. 
Babička kráčí v čele, já jdu za ní a snažím se dělat, že tam nejsem. Vkročíme do mandlovny.
„Vidíš to, jo? Sotva se sem nastěhovali, už zabrali celej prostor. Drzouni. Takových krámů.“
A nakopne nejbližší krabice. K mé smůle babička mluví tak tiše, že to slyší celej barák. Snažím se jí naznačit, že moc křičí tím, že si dám ukazovák před pusu, ale ona jen mávne rukou.
Někde čorla část plovoučky, dá ji na zem a já musím všechny části skříně vzít a dát ke zdi. Do toho mi neustále ukazuje, jak to dávám blbě a jak to musím dělat, aby se to neprohýbalo. Nejradši bych s tím třískla na zem a nechala to rozřezat na podpal. Při poslední položené poličce mi opět řekne, jak jsem to tam dala blbě, poličku zvedne, otočí s ní a bohužel rohem vezme i část mého trika.
Vydám ze sebe jakýsi zvuk, který zní asi jako: „UÁÁÁÁUUUURRRRG!“
Babi se zasekne a kouká.
„Babi, to je moje nejlepší triko, jestli na něm budu mít díru…!“
„Tak máš jít v teplákách a košili. Nechápu, proč musíš být vymóděná jak na mecheche.“
„Džíny a triko na mecheche, jo?!“
Mávne nade mnou rukou, otočí se poličkou na rameni, takže mi ji málem ještě natankuje do spánku a tím končíme. Stále se modlím, aby si nevymyslela ještě něco. Rozhodne se, že navštívíme ještě sklep. Kouká do něj, nic samozřejmě nevymyslí, ale snaží se mi vnutit aspoň 50 let starý lyže. Prej pro Andreje, až pojede domů do Rumunska (Cavnic je horské městečko), aby měl na čem lyžovat. Radši jí rychle umlčím a jdeme.
Postupně mi sklepení ukazuje, kde jaká místnost je, vypráví mi její historii a u toho si stěžuje, jak jsou tyhle prostory nevyužitý a jak velký mohli mít sklepy a úložnej prostor. Pak si postěžuje, jak si sousedky rozebraly některé prostory a jak je to nespravedlivý. Postupně se ji snažím utišit, protože mluví tak potichu, že to musí slyšet i lidi ve vedlejším vchodě.
V bytě se mi snaží vnutit vlašskej salát, ten tedy s díky odmítnu, protože ho za prvé nemusím a za druhé ji znám. Všechno má v lednici pár týdnů či měsíců (datum spotřeby je u ní asi šifra pro rozluštění mezinárodního leteckého kódu). Jednou jsem našla i 2 roky prošlou majonézu, ale protože ještě nezdrhala z lednice po svých, tak tam stále vegetila a vzkvétala.
A tak si tam sedím, naleju si druhý hrnek melty, skočím si na jedno zdravotní na balkon („Smrdíš a umřeš!“), pak si pročítám časopis a babička mi vypráví, kde byla na výstavě, na přednášce, na koncertu. Co dělá Marcela, Gágina, že tam byla Ivanka a prostě tak nějak drbeme. Pak jí ovšem dojdou témata a to je špatný, protože začne řešit mě. Na chvíli zmlkne, prohlédne se mě od hlavy k patě a pak řekne větu, při které se mi ježí chlupy.
„Tak co? Už jsi něco zhubla?“
Kouknu na ni pohledem, jestli si ze mě dělá srandu.
„Babi…“
„Loni jsi pěkně zhubla, ale vyprdla ses na to, viď?“
„Mnoo nějak jsem ztratila motivaci.“
„Jsem na tebe koukala, jak ti zas roste pod bradou lalok.“
„Babi copak jsem holub? Nemám žádnej lalok. A tobě se to mluví, celej život máš maximálně 65 kilo. Po Vánocích, kdy se nacpeš (sama pro sebe dělá 6 kilo salátu a 5 kilo cukroví + vánočku), pak 2 dny nejíš, pak zhubneš 10 kilo a nikdy jsi problém neměla a to furt jen jíš.“
„A taky mě za to všichni vždycky obdivovali. Celej život jsem jedla chleba se sádlem, pečenej bůček ke svačině s chlebem a pivo. A nikdy jsem neměla nadváhu. Ale já mám taky tu štítnou žlázu.“
„No vidíš. Já se na čokoládu jen podívám a přiberu 10 kilo. Tak mi prosím tě neraď. Já z toho taky nejsem nadšená, jak vypadám.“
Tím to beru za ukončené, nesnáším, když mi říká, co bych měla dělat. Ale tím jsem odpálila atomovku. A začne to. Jak nemám jíst po 17. hodině, jen jíst 2× denně a málo. A jak prej Absolonová zhubla tím, že jedla jen mrkev. A že bych se měla pořádně hejbat a začít běhat. Koukám na hodiny a snažím se přesměrovat téma hovoru jinam. Aspoň ještě na tu půlhodinu, než půjdu pro Alexe. Povede se a já si oddychnu, že mám pro dnešek vyhráno.
V 11:40 si pobalím věci, poděkuju za zašitý džíny a odeberu se ke dveřím. Dám babičce pusu, pochválím jí ještě meltu a slíbím, že se pak s Alexem stavíme a ať se šetří.
Jdu po schodech, křičíme na sebe hlasité „AHOOOOJ!““ a já v poslední chvíli, než zabouchnu prostřední dveře, zaslechnu: „A Janino, nežer!“
Přečtěte si také
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 652
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1432
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1718
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 4120
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 3660
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
Tchyně řekla mé dospívající dceři, že je tlustá. Ta teď jen počítá kalorie
- Anonymní
- 11.09.26
- 2322
Některé věty dospělí řeknou bez většího přemýšlení. Dítě si je ale může zapamatovat na roky. Přesně to se stalo v naší rodině. Moje tchyně poznamenala před dcerou, že je „nějaká tlustá“. Od té...
Vrátila jsem se do práce, doma ale dál sloužím na plný úvazek
- Anonymní
- 11.09.26
- 6347
Po čtyřech letech na rodičovské jsem se těšila mezi lidi a na práci, ve které budu zase někým jiným než jen mámou. Brzy jsem ale zjistila, že se změnil pouze můj denní program. Péče o děti i...
Všechno máme napůl. Jenže já už nechci být ve vztahu, kde se všechno počítá
- Anonymní
- 11.09.26
- 6020
Dlouho jsem si myslela, že jsme s manželem vzorem moderního partnerství. Oba pracujeme, oba vyděláváme, oba se staráme o domácnost a o děti. Když přijde účet v restauraci, zaplatíme každý polovinu....
Střídání letního a zimního času zase a opět. S dětmi je to peklo
- Anonymní
- 11.09.26
- 655
Nejste už taky naštvaní, že se situace kolem střídání letního a zimního času pořád nevyřešila? Já už tedy značně. Mám dvě malé děti a upřímně každý rok, navíc dvakrát, pokaždé změna času...
WhatsApp chtějí zpoplatnit, přijde mi to nefér. Na čem chtějí ještě vydělávat?
- Anonymní
- 11.09.26
- 1097
Musím uznat, že zpráva o tom, že WhatsApp bude zpoplatněn mě nejdřív dost vyděsila. Přes tenhle komunikační kanál se dorozumívá prakticky celá naše rodina. Přijde mi skvělé, že si můžeme posílat...
nemám slov… 
díky za příjemné čtení
Bohuzel nezmuzu nic, ony si to stejne reknou. Tak drzim palce, at to i priste zvladnes takhle elegantne 
)a navali mi na talir tri naberacky macky s peti knedlema a beda jak si aspon jednou nepridam! 
ale nedá mi to se nezeptat…ty nechodíš do práce? 
pohlazení Alexovi 
Bábina je fajn! Já mám taky jednu takovou 
