Mastodontí hubnutí 5
Všichni mi píšete o deníček, tak tedy píšu. :) Zklamala jsem trochu sama sebe, ale to bych nebyla já, abych se nevyburcovala k činu. Tady je takové mé shrnutí, co se za ten půlrok stalo.
Aktuálně 114kg :-/ v září jsem měla 113kg. Na...
- 2
Se synem v Zoo :)
- 4
Baculka a Kostička :) Tak si ze srandy řikáme s...
- 7
Na Vánoce ;)
- 1
Holky holky, to jsem tomu dala! Měla jsem tak pěkně našlápnuto a vyprdla jsem se na to. No úplně ne. V mé sedmiměsíční pauze se mi povedlo nabrat jen kilo, což je vlastně úspěch. Ale štve mě, že jsem přestala. Kde už jsem mohla být?
Začalo to v říjnu, tam jsem ještě tak nějak cvičila, držela jídlo, ale už jsem to trochu flákala. Ale ještě to šlo. Pak přišel listopad, synovy narozeniny. Našla jsem si cvičení v sokole s prckem a po první návštěvě omarodil. Poprvé po 2 letech. Dostal horečky, aftíky měl po celé puse, takže nám hrozila hospitalizace v nemocnici. Nakonec jsem do něj nějaký tekutiny narvala, puchýřky splaskly a bylo to dobrý. Ale najednou se zas objevila horečka, rýma, únava. Jak jsme byli u doktora s puchýřkama, nějaký prtě na nás fluslo bacila a onemocněla jsem i já. Oba jsme lehli s chřipkou a ty dětský bacily mě fakt odrovnaly.
Než jsme se z toho vyhrabali, byl konec listopadu. Já úplně vycuclá, bez energie a chuti cokoli provozovat. Vůbec nic se mi nechtělo. Šli jsme zase cvičit. Za 2 dny opět u Alexe horečka, rýma, kašel. Zase nějakej bacil. Už jsme tam nešli, měla jsem toho dost. Koupila jsem mu echinaceu na imunitu, homeopatický sirup na kašel, horečky jsme zahnali Nurofenem. Prcek nechtěl papat, jen UM. Tak jak jsem byla ráda, že měl konečně 12,5 kila. Než se z toho vylízal, byly Vánoce a já s energií na nule. Nějaký cvičení? Haha!
Vánoce komentovat nebudu, to zná každej, jak se během nich prasí. 
Ale přišel nový rok a já se do toho zas pustila. Pěkně jsem se vyburcovala, cvičila, zase pořádně držela jídlo.
Přišel 13. leden. Pípla mi smska na mobilu, tak si to tak čtu a málem mě trefil šlak. Paní majitelka mi v smsce oznamovala, že chce prodávat byt a že bude byt potřebovat co nejdřív k dispozici, aby mohla udělat rekonstrukci. Hned jsem ztratila chuť ke všemu. Paní majitelka je moje spolužačka ze střední a ani neměla natolik slušnosti, aby se tu stavila a řekla mi to osobně. Ještě, když její maminka bydlí 100 metrů od nás a ona za ní jezdí. Byla jsem tak naštvaná! Smlouvu jsme měli do srpna a několikrát mě ujišťovala, že v bytě můžeme být jak dlouho budeme chtít, že s ním žádný plány nemá. A teď tohle.
Ale bylo mi jasný, odkud vítr vane, to ten její chytrej, zazobanej přítel. No byla jsem úplně vyřízená. Dva dny předtím, než mi to oznámila, jsem si koupila nový notebook, protože ten starý se rozbil. A ještě k tomu mi to řekne po Vánocích, kdy člověk nemá peníze. 
Oznámila jsem jí, že bez zákonné dvouměsíční výpovědní lhůty mě odtamtud nedostane. Že nemáme peníze a narychlo prostě byt neseženu.
Nakonec na mě poslala ještě svého přítele, který na mě tlačil, abychom do měsíce byli pryč. Řekla jsem, že pokud neseženu byt, tak rozhodně ne. Pak jsem mu oznámila, že se s ním už se bavit nebudu, že majitelka je ona a že s ním už jednat nebudu a nechci. Ale měla jsem štěstí v neštěstí. Moje bývalá učitelka a známá mamky pronajímala 4+kk. No 3+1, trochu předělaný, ale pro nás super. Mamka už dlouho chtěla odejít od přítele, protože to tam prostě nemělo smysl a tohle byla šance. Oznámila jsem jí, že se 1.3. stěhuje. Nejdřív z toho měla šok, ale pak přišla velká radost a akce shánění nábytku z druhé ruky, malování, mega úklid starého i nového bytu. Ten nový byl hrozným stavu, bydleli tam 3 kluci a podle toho to vypadalo, ale já si to dala do kupy.
No měli byste v tomhle náladu ještě řešit nějaký cvičení, hubnutí a já nevím co? Já jsem v noci padala do postele s okousanýma nehtama a těšila jsem se, až budem přestěhovaný a bude klid.
Ještě mě po smskách prudil majitelčin přítel, kterej nedokázal pochopit, že když jsme sepsali smlouvu k jedné adrese, tak mi tam nemůže psát úplně jinou a pořád se oháněl právníkama. Pak jsem se naštvala a napsala spolužačce, že jestli mě ještě bude obtěžovat a vyhrožovat mi, tak na něj podám trestní oznámení a jestli má ona ke mně něco, tak se můžeme sejít a vyříkat si to, ale bez něj. Odezva žádná, ale její přítel už přestal aspoň psát. Při předávání bytu mi sebral předávácí protokol, že já ho nepotřebuju. Tak jsem řekla že to tedy ne, že to je doklad, že jsem byt předala v pořádku a že ho chci. Tak jsem se bála, že mi ještě nafackuje.
Prostě jsem ho donutila, aby sedl do toho jeho obřího auta a jel ten protokol okopírovat do papírnictví. Ve starým bytě jsem si kecla na balkon a čekala, až přijede a protokol mi dá. Spolužačka jen koukala a neřekla ani slovo. Pak mi poslala smsku, že přítel je trochu od rány a že se mi za něj omlouvá. Od tý doby jsme si nic nenapsaly. Další velký zklamání v přátelích. Jak peníze dokážou udělat hodně…
Začal maraton zabydlování, nastěhovávání a hlavně zvykání prcka na nový prostředí. Pořád mi nosil boty a chtěl domů. Bylo mi ho líto, když stál u dveří a plakal. Za 14 dní byl už klid, ale spaní nám začalo pokulhávat. Dřív jsem dala do postýlky a usnul sám od sebe. Teď chtěl usínat jedině u nás v pelechu, pak jsem ho dala do postýlky a v noci se budil s hrozným pláčem. Takže jsem si ho zas vzala k sobě. A tak nějak to je dodnes. :-/
V březnu se mi ozval rest z roku 2009 od O2. Vím, že jsem něco splatila, ale asi ne všechno, a teď se ozval telekomunikační úřad, že tam mám s úroky asi 16 tisíc. Jo, za blbost se platí, nebyla jsem žádný zlatíčko. A tohle byl trest. Ale protože jsem se tam dostavila, vyjádřila se k tomu, nasypala si popel na hlavu, tak mi odpustili část penále. Teď řešíme splátkový kalendář, takže jsem to nakonec snížila skoro o půlku. Měla jsem víc štěstí než rozumu.
No a to je můj poslední půl rok. Ztratila jsem chuť ke všemu. Bylo to fakt stresující období a jsem ráda, že je teď tak trochu klid. Jediný co jsem fakt ráda, že jsem to všechno nenabrala zpět. Je fakt, že během toho půl roku jsem stále držela snídaně, jídlo 4× denně, pití vody, nežraní na noc. Ale už jsem moc neřešila, co jím, a velikost porcí. Tak nějak jsem to honila jak kočka myš a dělala jsem si to bez přemýšlení. Proto se mi asi povedlo váhu aspoň udržet, ale nehubla jsem.
Teď už 4 dny zas jedu. Sice ten pohyb pokulhává, cvičila jsem jen jednou. Ale začala jsem si zas zapisovat jídelníček do kalorických tabulek, vážím si jídlo, abych se neodbývala nebo naopak nepřežírala. Piju vodu s citronem, nejím sladkosti (max. ke snídani müsli s jogurtem a ovocem), nežeru na noc. Jím zas hodně zeleninu a ovoce. Používám místo cukru stevii. Snažím se hodně věcí dělat bez tuku v troubě atd. Prostě si zas najet na ten starej režim. Jo, někdy mi to dává zabrat. Ale díky tomu, že jsem vlastně nenabrala (no jen to kilčo), tak pokračuji tam, kde jsem skončila. Nechci se zas nechat vykolejit a chci opravdu máknout a jet. Zas jsem se na sebe naštvala. Snad mi to vydrží. Držte mi palce. 
PS: Omlouvám se všem, co jste mi fandili, že jsem trochu zklamala. Ale tak život je plný pádů a vzestupů a já doufám, že jsem zas na vzestupu. Mějte se hezky a snad brzy s úspěchy v dalším deníčku.
Přečtěte si také
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1815
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1231
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 931
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 668
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 780
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2870
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 2281
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1548
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1810
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 1273
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
na fotkách ti to sluší, máš nádherný obličej. Hodně štěstí a sil do dalšího hubnutí.
Ja se kolikrat vymlouvam, abych si sla zacvicit, jen z lenosti 
A ty jsi zdarnym prikladem ze to jde, jsi cim dal hezci zena, vydrz 
, tak se fakt snažim. 
jo a necvičím, to prostě nestíhám 