Mastodontí hubnutí 5
Všichni mi píšete o deníček, tak tedy píšu. :) Zklamala jsem trochu sama sebe, ale to bych nebyla já, abych se nevyburcovala k činu. Tady je takové mé shrnutí, co se za ten půlrok stalo.
Aktuálně 114kg :-/ v září jsem měla 113kg. Na...
- 2
Se synem v Zoo :)
- 4
Baculka a Kostička :) Tak si ze srandy řikáme s...
- 7
Na Vánoce ;)
- 1
Holky holky, to jsem tomu dala! Měla jsem tak pěkně našlápnuto a vyprdla jsem se na to. No úplně ne. V mé sedmiměsíční pauze se mi povedlo nabrat jen kilo, což je vlastně úspěch. Ale štve mě, že jsem přestala. Kde už jsem mohla být?
Začalo to v říjnu, tam jsem ještě tak nějak cvičila, držela jídlo, ale už jsem to trochu flákala. Ale ještě to šlo. Pak přišel listopad, synovy narozeniny. Našla jsem si cvičení v sokole s prckem a po první návštěvě omarodil. Poprvé po 2 letech. Dostal horečky, aftíky měl po celé puse, takže nám hrozila hospitalizace v nemocnici. Nakonec jsem do něj nějaký tekutiny narvala, puchýřky splaskly a bylo to dobrý. Ale najednou se zas objevila horečka, rýma, únava. Jak jsme byli u doktora s puchýřkama, nějaký prtě na nás fluslo bacila a onemocněla jsem i já. Oba jsme lehli s chřipkou a ty dětský bacily mě fakt odrovnaly.
Než jsme se z toho vyhrabali, byl konec listopadu. Já úplně vycuclá, bez energie a chuti cokoli provozovat. Vůbec nic se mi nechtělo. Šli jsme zase cvičit. Za 2 dny opět u Alexe horečka, rýma, kašel. Zase nějakej bacil. Už jsme tam nešli, měla jsem toho dost. Koupila jsem mu echinaceu na imunitu, homeopatický sirup na kašel, horečky jsme zahnali Nurofenem. Prcek nechtěl papat, jen UM. Tak jak jsem byla ráda, že měl konečně 12,5 kila. Než se z toho vylízal, byly Vánoce a já s energií na nule. Nějaký cvičení? Haha!
Vánoce komentovat nebudu, to zná každej, jak se během nich prasí. 
Ale přišel nový rok a já se do toho zas pustila. Pěkně jsem se vyburcovala, cvičila, zase pořádně držela jídlo.
Přišel 13. leden. Pípla mi smska na mobilu, tak si to tak čtu a málem mě trefil šlak. Paní majitelka mi v smsce oznamovala, že chce prodávat byt a že bude byt potřebovat co nejdřív k dispozici, aby mohla udělat rekonstrukci. Hned jsem ztratila chuť ke všemu. Paní majitelka je moje spolužačka ze střední a ani neměla natolik slušnosti, aby se tu stavila a řekla mi to osobně. Ještě, když její maminka bydlí 100 metrů od nás a ona za ní jezdí. Byla jsem tak naštvaná! Smlouvu jsme měli do srpna a několikrát mě ujišťovala, že v bytě můžeme být jak dlouho budeme chtít, že s ním žádný plány nemá. A teď tohle.
Ale bylo mi jasný, odkud vítr vane, to ten její chytrej, zazobanej přítel. No byla jsem úplně vyřízená. Dva dny předtím, než mi to oznámila, jsem si koupila nový notebook, protože ten starý se rozbil. A ještě k tomu mi to řekne po Vánocích, kdy člověk nemá peníze. 
Oznámila jsem jí, že bez zákonné dvouměsíční výpovědní lhůty mě odtamtud nedostane. Že nemáme peníze a narychlo prostě byt neseženu.
Nakonec na mě poslala ještě svého přítele, který na mě tlačil, abychom do měsíce byli pryč. Řekla jsem, že pokud neseženu byt, tak rozhodně ne. Pak jsem mu oznámila, že se s ním už se bavit nebudu, že majitelka je ona a že s ním už jednat nebudu a nechci. Ale měla jsem štěstí v neštěstí. Moje bývalá učitelka a známá mamky pronajímala 4+kk. No 3+1, trochu předělaný, ale pro nás super. Mamka už dlouho chtěla odejít od přítele, protože to tam prostě nemělo smysl a tohle byla šance. Oznámila jsem jí, že se 1.3. stěhuje. Nejdřív z toho měla šok, ale pak přišla velká radost a akce shánění nábytku z druhé ruky, malování, mega úklid starého i nového bytu. Ten nový byl hrozným stavu, bydleli tam 3 kluci a podle toho to vypadalo, ale já si to dala do kupy.
No měli byste v tomhle náladu ještě řešit nějaký cvičení, hubnutí a já nevím co? Já jsem v noci padala do postele s okousanýma nehtama a těšila jsem se, až budem přestěhovaný a bude klid.
Ještě mě po smskách prudil majitelčin přítel, kterej nedokázal pochopit, že když jsme sepsali smlouvu k jedné adrese, tak mi tam nemůže psát úplně jinou a pořád se oháněl právníkama. Pak jsem se naštvala a napsala spolužačce, že jestli mě ještě bude obtěžovat a vyhrožovat mi, tak na něj podám trestní oznámení a jestli má ona ke mně něco, tak se můžeme sejít a vyříkat si to, ale bez něj. Odezva žádná, ale její přítel už přestal aspoň psát. Při předávání bytu mi sebral předávácí protokol, že já ho nepotřebuju. Tak jsem řekla že to tedy ne, že to je doklad, že jsem byt předala v pořádku a že ho chci. Tak jsem se bála, že mi ještě nafackuje.
Prostě jsem ho donutila, aby sedl do toho jeho obřího auta a jel ten protokol okopírovat do papírnictví. Ve starým bytě jsem si kecla na balkon a čekala, až přijede a protokol mi dá. Spolužačka jen koukala a neřekla ani slovo. Pak mi poslala smsku, že přítel je trochu od rány a že se mi za něj omlouvá. Od tý doby jsme si nic nenapsaly. Další velký zklamání v přátelích. Jak peníze dokážou udělat hodně…
Začal maraton zabydlování, nastěhovávání a hlavně zvykání prcka na nový prostředí. Pořád mi nosil boty a chtěl domů. Bylo mi ho líto, když stál u dveří a plakal. Za 14 dní byl už klid, ale spaní nám začalo pokulhávat. Dřív jsem dala do postýlky a usnul sám od sebe. Teď chtěl usínat jedině u nás v pelechu, pak jsem ho dala do postýlky a v noci se budil s hrozným pláčem. Takže jsem si ho zas vzala k sobě. A tak nějak to je dodnes. :-/
V březnu se mi ozval rest z roku 2009 od O2. Vím, že jsem něco splatila, ale asi ne všechno, a teď se ozval telekomunikační úřad, že tam mám s úroky asi 16 tisíc. Jo, za blbost se platí, nebyla jsem žádný zlatíčko. A tohle byl trest. Ale protože jsem se tam dostavila, vyjádřila se k tomu, nasypala si popel na hlavu, tak mi odpustili část penále. Teď řešíme splátkový kalendář, takže jsem to nakonec snížila skoro o půlku. Měla jsem víc štěstí než rozumu.
No a to je můj poslední půl rok. Ztratila jsem chuť ke všemu. Bylo to fakt stresující období a jsem ráda, že je teď tak trochu klid. Jediný co jsem fakt ráda, že jsem to všechno nenabrala zpět. Je fakt, že během toho půl roku jsem stále držela snídaně, jídlo 4× denně, pití vody, nežraní na noc. Ale už jsem moc neřešila, co jím, a velikost porcí. Tak nějak jsem to honila jak kočka myš a dělala jsem si to bez přemýšlení. Proto se mi asi povedlo váhu aspoň udržet, ale nehubla jsem.
Teď už 4 dny zas jedu. Sice ten pohyb pokulhává, cvičila jsem jen jednou. Ale začala jsem si zas zapisovat jídelníček do kalorických tabulek, vážím si jídlo, abych se neodbývala nebo naopak nepřežírala. Piju vodu s citronem, nejím sladkosti (max. ke snídani müsli s jogurtem a ovocem), nežeru na noc. Jím zas hodně zeleninu a ovoce. Používám místo cukru stevii. Snažím se hodně věcí dělat bez tuku v troubě atd. Prostě si zas najet na ten starej režim. Jo, někdy mi to dává zabrat. Ale díky tomu, že jsem vlastně nenabrala (no jen to kilčo), tak pokračuji tam, kde jsem skončila. Nechci se zas nechat vykolejit a chci opravdu máknout a jet. Zas jsem se na sebe naštvala. Snad mi to vydrží. Držte mi palce. 
PS: Omlouvám se všem, co jste mi fandili, že jsem trochu zklamala. Ale tak život je plný pádů a vzestupů a já doufám, že jsem zas na vzestupu. Mějte se hezky a snad brzy s úspěchy v dalším deníčku.
Přečtěte si také
Píšu si zápisník na vděčnost. Zatím v něm stojí jen: „Dnes nikdo nezvracel.“
- Anonymní
- 28.08.26
- 619
Ne, že bych nebyla vděčná za spoustu věcí. Mám milující rodinu, dvě krásné a zdravé děti a práci, kterou dělám ráda. Přesto mě konec prázdnin doslova ubíjí. Nejdřív měla střevní chřipku jedna...
Jak synovi se snachou vysvětlit, že mi nevadí, když se milují v našem domě
- babiMáňa
- 28.08.26
- 3987
Syn je u nás v domě s rodinou velmi často. Jsem za to nesmírně ráda, protože jejich děti nadevše miluji a klidně bych brala i další vnouče. Pravda je, že mi přijde, že o tom diskutují i oni dva,...
Zamilovala jsem se do táty ze školky. Jenže naše děti jsou nejlepší kamarádi
- Anonymní
- 28.08.26
- 5041
Začalo to úplně nevinně. Ranní pozdravy v šatně, pár zpráv kvůli dětem, společné vyzvedávání a občasné kafe po školce. Jenže dneska čekám, kdy mi napíše, a doma se tvářím, že se nic neděje. Jenže...
Zasnoubili se po 10 letech a nespěchají. Naplánovaly jsme jim svatbu samy
- Anonymní
- 28.08.26
- 699
Po deseti letech! Přesně tak dlouho trvalo mému synovi, než se rozhoupal a koupil prsten. Když mi pyšně oznámil, že svou přítelkyni konečně požádal o ruku, spadl mi ze srdce balvan. Hned jsem si v...
Syn si mě doma nevšímá. Když jsem odjela na služebku, probrečel dva dny
- Anonymní
- 28.08.26
- 2404
Nedávno jsem se po mateřské vrátila zpátky do práce. Mám dva kluky, čtyři a pět let. Když přišla nabídka na čtyřdenní služební cestu, trochu jsem se zdráhala, ale nakonec jsem si řekla, že to...
Kratší vánoční prázdniny? Mně jako mámě dvou dětí naprosto vyhovují
- Martrich
- 27.08.26
- 1878
Když jsem si přečetla, že se část rodičů bouří kvůli kratším vánočním prázdninám, trochu jsem se zastyděla. Protože moje první reakce byla úplně opačná. Přijde mi, že těch prázdnin je obecně až...
Na rodičáku jsem si tajně nabrala půjčky. Teď se bojím to přiznat příteli
- Anonymní
- 27.08.26
- 2742
Rodičovský příspěvek v Česku není žádná hitparáda. Když se k tomu přidá fakt, že vás partner drží finančně zkrátka, stane se z každého měsíce boj o přežití.
Děti u babičky, doma spousta práce, ale manžel by jen souložil
- Anonymní
- 27.08.26
- 3233
Na poslední týdny prázdnin jsme odvezli děti k babičce. Já osobně jsem měla představu, že konečně po měsících, kdy náš dům i zahrada vypadá jako skladiště, trochu zabereme a pohneme s prací. Jenže...
Přestala jsem sledovat toxické lidi. Nevím, co s rodinnou skupinou na WhatsAppu
- Anonymní
- 27.08.26
- 2121
Svou rodinu miluji, dokonce si myslím, že i má tchýně s tchánem jsou skvělí, ale pravda je, že mít je v baráku, jdu si rovnou žádat o nové občanství v Kanadě. Když mi terapeut doporučil, abych si...
Začala jsem si stanovovat hranice. První z nich jsou zamčené dveře na záchod
- Anonymní
- 27.08.26
- 3504
Celé rodičovství je jedna velká invaze do soukromí. Když byly děti ještě maličké, byla to samozřejmost. Nejen ony chtěly být za každou cenu se mnou, ale i já. Byly jsme jako jedna bytost. Jenže...
na fotkách ti to sluší, máš nádherný obličej. Hodně štěstí a sil do dalšího hubnutí.
Ja se kolikrat vymlouvam, abych si sla zacvicit, jen z lenosti 
A ty jsi zdarnym prikladem ze to jde, jsi cim dal hezci zena, vydrz 
, tak se fakt snažim. 
jo a necvičím, to prostě nestíhám 