Mastodontí hubnutí 5
Všichni mi píšete o deníček, tak tedy píšu. :) Zklamala jsem trochu sama sebe, ale to bych nebyla já, abych se nevyburcovala k činu. Tady je takové mé shrnutí, co se za ten půlrok stalo.
Aktuálně 114kg :-/ v září jsem měla 113kg. Na...
- 2
Se synem v Zoo :)
- 4
Baculka a Kostička :) Tak si ze srandy řikáme s...
- 7
Na Vánoce ;)
- 1
Holky holky, to jsem tomu dala! Měla jsem tak pěkně našlápnuto a vyprdla jsem se na to. No úplně ne. V mé sedmiměsíční pauze se mi povedlo nabrat jen kilo, což je vlastně úspěch. Ale štve mě, že jsem přestala. Kde už jsem mohla být?
Začalo to v říjnu, tam jsem ještě tak nějak cvičila, držela jídlo, ale už jsem to trochu flákala. Ale ještě to šlo. Pak přišel listopad, synovy narozeniny. Našla jsem si cvičení v sokole s prckem a po první návštěvě omarodil. Poprvé po 2 letech. Dostal horečky, aftíky měl po celé puse, takže nám hrozila hospitalizace v nemocnici. Nakonec jsem do něj nějaký tekutiny narvala, puchýřky splaskly a bylo to dobrý. Ale najednou se zas objevila horečka, rýma, únava. Jak jsme byli u doktora s puchýřkama, nějaký prtě na nás fluslo bacila a onemocněla jsem i já. Oba jsme lehli s chřipkou a ty dětský bacily mě fakt odrovnaly.
Než jsme se z toho vyhrabali, byl konec listopadu. Já úplně vycuclá, bez energie a chuti cokoli provozovat. Vůbec nic se mi nechtělo. Šli jsme zase cvičit. Za 2 dny opět u Alexe horečka, rýma, kašel. Zase nějakej bacil. Už jsme tam nešli, měla jsem toho dost. Koupila jsem mu echinaceu na imunitu, homeopatický sirup na kašel, horečky jsme zahnali Nurofenem. Prcek nechtěl papat, jen UM. Tak jak jsem byla ráda, že měl konečně 12,5 kila. Než se z toho vylízal, byly Vánoce a já s energií na nule. Nějaký cvičení? Haha!
Vánoce komentovat nebudu, to zná každej, jak se během nich prasí. 
Ale přišel nový rok a já se do toho zas pustila. Pěkně jsem se vyburcovala, cvičila, zase pořádně držela jídlo.
Přišel 13. leden. Pípla mi smska na mobilu, tak si to tak čtu a málem mě trefil šlak. Paní majitelka mi v smsce oznamovala, že chce prodávat byt a že bude byt potřebovat co nejdřív k dispozici, aby mohla udělat rekonstrukci. Hned jsem ztratila chuť ke všemu. Paní majitelka je moje spolužačka ze střední a ani neměla natolik slušnosti, aby se tu stavila a řekla mi to osobně. Ještě, když její maminka bydlí 100 metrů od nás a ona za ní jezdí. Byla jsem tak naštvaná! Smlouvu jsme měli do srpna a několikrát mě ujišťovala, že v bytě můžeme být jak dlouho budeme chtít, že s ním žádný plány nemá. A teď tohle.
Ale bylo mi jasný, odkud vítr vane, to ten její chytrej, zazobanej přítel. No byla jsem úplně vyřízená. Dva dny předtím, než mi to oznámila, jsem si koupila nový notebook, protože ten starý se rozbil. A ještě k tomu mi to řekne po Vánocích, kdy člověk nemá peníze. 
Oznámila jsem jí, že bez zákonné dvouměsíční výpovědní lhůty mě odtamtud nedostane. Že nemáme peníze a narychlo prostě byt neseženu.
Nakonec na mě poslala ještě svého přítele, který na mě tlačil, abychom do měsíce byli pryč. Řekla jsem, že pokud neseženu byt, tak rozhodně ne. Pak jsem mu oznámila, že se s ním už se bavit nebudu, že majitelka je ona a že s ním už jednat nebudu a nechci. Ale měla jsem štěstí v neštěstí. Moje bývalá učitelka a známá mamky pronajímala 4+kk. No 3+1, trochu předělaný, ale pro nás super. Mamka už dlouho chtěla odejít od přítele, protože to tam prostě nemělo smysl a tohle byla šance. Oznámila jsem jí, že se 1.3. stěhuje. Nejdřív z toho měla šok, ale pak přišla velká radost a akce shánění nábytku z druhé ruky, malování, mega úklid starého i nového bytu. Ten nový byl hrozným stavu, bydleli tam 3 kluci a podle toho to vypadalo, ale já si to dala do kupy.
No měli byste v tomhle náladu ještě řešit nějaký cvičení, hubnutí a já nevím co? Já jsem v noci padala do postele s okousanýma nehtama a těšila jsem se, až budem přestěhovaný a bude klid.
Ještě mě po smskách prudil majitelčin přítel, kterej nedokázal pochopit, že když jsme sepsali smlouvu k jedné adrese, tak mi tam nemůže psát úplně jinou a pořád se oháněl právníkama. Pak jsem se naštvala a napsala spolužačce, že jestli mě ještě bude obtěžovat a vyhrožovat mi, tak na něj podám trestní oznámení a jestli má ona ke mně něco, tak se můžeme sejít a vyříkat si to, ale bez něj. Odezva žádná, ale její přítel už přestal aspoň psát. Při předávání bytu mi sebral předávácí protokol, že já ho nepotřebuju. Tak jsem řekla že to tedy ne, že to je doklad, že jsem byt předala v pořádku a že ho chci. Tak jsem se bála, že mi ještě nafackuje.
Prostě jsem ho donutila, aby sedl do toho jeho obřího auta a jel ten protokol okopírovat do papírnictví. Ve starým bytě jsem si kecla na balkon a čekala, až přijede a protokol mi dá. Spolužačka jen koukala a neřekla ani slovo. Pak mi poslala smsku, že přítel je trochu od rány a že se mi za něj omlouvá. Od tý doby jsme si nic nenapsaly. Další velký zklamání v přátelích. Jak peníze dokážou udělat hodně…
Začal maraton zabydlování, nastěhovávání a hlavně zvykání prcka na nový prostředí. Pořád mi nosil boty a chtěl domů. Bylo mi ho líto, když stál u dveří a plakal. Za 14 dní byl už klid, ale spaní nám začalo pokulhávat. Dřív jsem dala do postýlky a usnul sám od sebe. Teď chtěl usínat jedině u nás v pelechu, pak jsem ho dala do postýlky a v noci se budil s hrozným pláčem. Takže jsem si ho zas vzala k sobě. A tak nějak to je dodnes. :-/
V březnu se mi ozval rest z roku 2009 od O2. Vím, že jsem něco splatila, ale asi ne všechno, a teď se ozval telekomunikační úřad, že tam mám s úroky asi 16 tisíc. Jo, za blbost se platí, nebyla jsem žádný zlatíčko. A tohle byl trest. Ale protože jsem se tam dostavila, vyjádřila se k tomu, nasypala si popel na hlavu, tak mi odpustili část penále. Teď řešíme splátkový kalendář, takže jsem to nakonec snížila skoro o půlku. Měla jsem víc štěstí než rozumu.
No a to je můj poslední půl rok. Ztratila jsem chuť ke všemu. Bylo to fakt stresující období a jsem ráda, že je teď tak trochu klid. Jediný co jsem fakt ráda, že jsem to všechno nenabrala zpět. Je fakt, že během toho půl roku jsem stále držela snídaně, jídlo 4× denně, pití vody, nežraní na noc. Ale už jsem moc neřešila, co jím, a velikost porcí. Tak nějak jsem to honila jak kočka myš a dělala jsem si to bez přemýšlení. Proto se mi asi povedlo váhu aspoň udržet, ale nehubla jsem.
Teď už 4 dny zas jedu. Sice ten pohyb pokulhává, cvičila jsem jen jednou. Ale začala jsem si zas zapisovat jídelníček do kalorických tabulek, vážím si jídlo, abych se neodbývala nebo naopak nepřežírala. Piju vodu s citronem, nejím sladkosti (max. ke snídani müsli s jogurtem a ovocem), nežeru na noc. Jím zas hodně zeleninu a ovoce. Používám místo cukru stevii. Snažím se hodně věcí dělat bez tuku v troubě atd. Prostě si zas najet na ten starej režim. Jo, někdy mi to dává zabrat. Ale díky tomu, že jsem vlastně nenabrala (no jen to kilčo), tak pokračuji tam, kde jsem skončila. Nechci se zas nechat vykolejit a chci opravdu máknout a jet. Zas jsem se na sebe naštvala. Snad mi to vydrží. Držte mi palce. 
PS: Omlouvám se všem, co jste mi fandili, že jsem trochu zklamala. Ale tak život je plný pádů a vzestupů a já doufám, že jsem zas na vzestupu. Mějte se hezky a snad brzy s úspěchy v dalším deníčku.
Přečtěte si také
„Tak se mluví u vás na vesnici?“ Tchyně mě ponížila před všemi
- Anonymní
- 23.05.26
- 77
Na rodinných obědech už poslední dobou skoro radši mlčím. Stačí totiž, abych něco řekla po svém, a moje tchyně si ze mě okamžitě začne dělat srandu před ostatními. A čím dál víc mám pocit, že jí...
První výročí svatby mělo být romantické. Manžel ale odešel do hospody na hokej
- Anonymní
- 23.05.26
- 62
Nedávno to byl rok, co jsme měli s Michalem svatbu. Doufala jsem, že zajdeme na večeři, do kina nebo se jen projdeme večerním centrem. Nemusela to být žádná drahá romantika jako z filmu. Stačilo by...
Na oslavě mě přemluvili stoupnout si na váhu. To, co následovalo, bolelo
- Anonymní
- 23.05.26
- 145
Měla to být obyčejná rodinná oslava, během které jsem jen nešťastně zmínila, že se mi po porodu podařilo trochu zhubnout. Netušila jsem ale, že o pár minut později budu stát před celou rodinou na...
Fitness trenér se navážel do mé postavy. Teď nemám vůbec žádnou motivaci
- Anonymní
- 23.05.26
- 78
Sebrat odvahu a poprvé přijít do fitka pro mě bylo těžší, než si asi někdo umí představit. O to víc mě zasáhlo, když mi trenér během prvního tréninku řekl větu, po které jsem měla chuť se otočit a...
Kadeřnice mi úplně zničila vlasy. Teď tvrdí, že je to moje vina
- Anonymní
- 23.05.26
- 106
Po dlouhé době jsem se chtěla cítit hezky a objednala se na zesvětlení vlasů. Místo radosti jsem ale odcházela z kadeřnictví v šoku, se zničenými vlasy a pocitem, že za všechno vlastně můžu já sama.
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 2145
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 772
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 2797
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 1004
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 1282
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
na fotkách ti to sluší, máš nádherný obličej. Hodně štěstí a sil do dalšího hubnutí.
Ja se kolikrat vymlouvam, abych si sla zacvicit, jen z lenosti 
A ty jsi zdarnym prikladem ze to jde, jsi cim dal hezci zena, vydrz 
, tak se fakt snažim. 
jo a necvičím, to prostě nestíhám 