Chilli papričky
- O životě
- ncc1701
- 16.11.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj muž si našel novou zálibu. Jednoho krásného dne přišel domů, sáhl do kapsy a strčil mi pod nos malou chilli papričku. Co s tím budeš dělat? Ptám se. Jíst.
Někdy na konci léta objevil můj přítel kouzlo chilli papriček. Ne že by o nich do té doby neslyšel, ale právě se nachomýtl ke sklizni obří úrody svého kamaráda. Ten mu také nabídl, ať si vezme, zkusí a když konzumaci rozdýchá, může si kdykoli přijít pro další.
O dva dny později po příchodu domů znovu sáhl do kapsy, vyndal tři chilli papričky, znovu mi je strčil pod nos a pustil se do obšírné přednášky o kapsaicinu, jeho množství, nejpálivější papričce světa a jak se tyhle papričky takovému statutu vůbec, ale opravdu vůbec neblíží.
Zaujala mě (jestli se tomu tak dá říct) paprička hnědá, baňatá. „To je habanero chocolate,“ poučil mě můj drahý. „Čuchni si, voní jako čokoláda, že jo?“ Čuchám si a vážně, voní jako čokoláda. Nehtem nařízl špičku, lízl si, zatvářil se znalecky a zhodnotil: „No jo, ona i tak chutná. Lízni si.“
Naivně poslechnu a opatrně se jazykem dotknu špičky papričky. Najednou mě polije horko, v uších mi hučí, před očima bílo. Utíkám do lednice, hltám mléko a chleba ukusuju přímo z bochníku. Do očí se mi derou slzy. Jsem přesvědčená, že vypít obsah mého kasru je bezpečnější než tohle. Můj drahý to ale vidí jinak. „Fakt jak čokoláda, že jo?“
O další týden později se pakuje ven a bere s sebou náš zánovní houbařský košík. Teprve když se vrátí, pochopím, že ho odnášel proto, aby jej nechal naplnit papričkami všech různých druhů, barev i tvarů, ale stejně nepoživatelných chutí. „Uděláme si guláš!“ navrhuje a už odhazuje nádobí z linky, jen aby se mohl na hodinu ponořit do výběru papričky, která bude mít tu čest dát guláši ten správný říz.
Večeříme. Ke guláši s těstovinami ukusuji chleba. Mléko je po ruce. Nechápu, proč vůbec plácal mletou paprikou a majoránkou. Škoda masa. Cítím jen papričky. U večeře pláču, krabička s kapesníčky už je prázdná. Můj drahý je s výsledkem své práce také nespokojen: „Vůbec to nepálí.“
O měsíc později. Dveře do bytu rozráží vysoká kytka zasazená do kýble. Teprve co projde a zanechá po sobě spoušť v podobě padajícího listí a odpadající přelité zeminy, všímám si, jak si ji hrdě nese můj drahý s úsměvem na rtech. Je plná papriček. „Mám jich plné auto,“ hlásí a utíká do zpátky, aby během chvíle zaplnil náš 2+kk půlmetrovými keříky papričkovníků. Ukazuje se, že jsem náš byt považovala za malý zbytečně. Měl ještě velké rezervy. Ty už ale vzaly za své. Dostávám obavy o naše auto. Jak mohlo přežít ten šílený převoz? Je nové, sedačky jsou z broušené kůže. „No víš… radši tam nechoď.“
Kytičky mají své místo. Nejlepší je to nad televizí. Hurá zalít papričky, ať nám nepojdou. Jdu do obýváku zkontrolovat, zda je pod každým květináčem nějaká miska na zachycení vody. Pozdě. Nejvíc vody zachytil prodlužovák v provozu.
Je listopad. Výhled máme do parčíku, kde právě fouká vítr a padá listí. Hodně listí. Ne však tolik, jako u nás doma. Zametám desetkrát denně. Hlína je na skříních, na reprákách, v televizi. Při přebalování nepozoruje náš prcek nic jiného než padající listí, které ho těsně míjí. Listí je i v posteli. Už z něj začínám mít noční můru. Prosím mého drahého o likvidaci vadnoucích a očesaných paprikovníků. Vezme jeden květináč, odnese ho do kuchyně. Ustřihne suchou kytku a zase ji odnese přes celý byt k oknu, kde ji vyhodí. Rozpráší při tom trochu hlíny, kterou, netušíc, okamžitě roznáší na svých sněhobílých ponožkách po celém bytě.
Papričky už nerostou. Už je nepěstujeme. Všechny jsme sklidili, máme je v bedně a rozdáváme každému, koho potkáme. Guláše už nevaříme. Teď máme lepší věci na práci. Ten nápad se zrodil v hlavě mého geniálního muže. My je budeme prodávat na internetu! A pozor, už máme koupenou i doménu. Počítám, že do roka ho popadnou ambice vyšlechtit papričku, která překoná i tu nejvíc nejpálivější. S mým mužem se člověk prostě nudit ani nemůže 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1778
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1042
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1868
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 768
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 442
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21648
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2662
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2941
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2650
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1788
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
ale ted se fakt solidně směju 
Gratuluji!
Ale určitě se musí pomaličku, polehoučku. Ať ti muž někdy uvaří něco jemného, třeba si časem pálivé zamiluješ. Krom parádní chuti je to i velice zdravé a povzbuzující 
Tak já jsem se pěkně pobavila…hezký a odlehčený deníček…