Cvrček - 13,14,15 měsíc

Nyní už lítám jako letadlo a nikdo mě nedohoní. Maminka venku nedělá nic jiného, než že mě honí a hlídá, abych si neublížil. Hrozně totiž miluju, když mě nemůže chytit a nejvíc jí rozčílím, když na mě volá a já se ani neohlédnu a utíkám dál. To pak musí nechat kočár kočárem a běžet za mnou, protože bych se určitě ztratil. Přestěhovali jsme se totiž do nového bytečku a okolí zatím moc neznám, ale už se pomalu začínám orientovat.

Mám teď svůj pokojíček. Je to docela príma, protože tam můžu mít pěknej binec a nikdo mi nenadává. Jen večer musím mamince pomoct uklidit hračky do takové modré plastové krabice. Teda abyste rozuměli. Moje pomoc spočívá v tom, že maminka do ní hračky dává a já je zase vyndavám ven a nakonec si do krabice vlezu sám. Jenže pak nemůžu ven a jsem odkázaný na to, až se jim zachce mě vyndat. Mám tam spoustu hraček, stoleček se 2 židličkami, postýlku a také už i skoro dospěláckou postel, akorát s tím rozdílem, že tahle poroste se mnou.

Hlavně mám teď spoustu práce, vymýšlet nové a nové vylomeniny. Protože je teď doma všechno nové, stačí nějaká malá lumpárna a rodiče se už čertí. Tak například týden po tom, co jsme se nastěhovali, se mi podařila vyndat ze skříně láhev s olejem a všechen jsem ho stačil vylít v kuchyni na zem, než si toho maminka všimla a ještě se v něm pořádně vyválet. Moc velkou radost neměla. Asi za dva dny jsem si to zopakoval s kečupem, ale ten jsem stihl rozpatlat i po dvířkách linky. Moc se mi líbilo, co jsem namaloval, ale mamince ne. Vůbec nerozumí umění.

Asi za týden jsem měl horečku a tak jsem stále brečel a nemohl jsem spát a tak byli rodiče docela zničení. Přes noc se mi ulevilo a tak jsem byl ráno velmi čilý. Rodiče si chtěli pospat, ale protože já byl už vzhůru v půl 6, tak mě vyndali z postýlky, že si budu hrát a oni si alespoň chviličku poleží, i když spát už nemohli.

Ale to neměli dělat. Mé banánové obrázky stály za to. Rodiče doteď netuší, jak se mi podařilo ty dva již velice zralé banány sundat ze středu stolu, když tam nedosáhnu, ale jak zjistili, jsem schopen všeho. Banán byl na podlaze v kuchyni, po skříních, na zdech a podlaze až v chodbě. Měl jsem ho samozřejmě také ve vlasech a všude na oblečení. Prostě kam se hrabou malíři světových kvalit.

Také se mi podařil strhnout ze stolu i s tatínkovou snídaní talíř s míchanými vajíčky. Maminčin oblíbený talíř se rozprsknul a vajíčka byla všude. Nechtějte vědět jak jsem dostal vynadáno, ale maminka vynadala také tatínkovi, že na mě nedává pozor, takže mi to zase až tak nevadilo.

Mojí velmi oblíbenou hrou je Hádej, kam jsem to uklidil? Musím říct, že jsem opravdu přeborník. Někdy rodičům trvá i půl hodiny, než mnou schovaný předmět najdou. Například, když maminka chtěla upéct perník, hledala v šuplíku metličku. Místo ní tam byly 2 od písku špinavé lopatičky. Nakonec jí našla u nich v posteli pod peřinou. Své ponožky například uklízím do obýváku mezi videokazety, oblečení si také stále přerovnávám, ale maminka je nepoučitelná, hrníček je nejlépe schovaný v záchodové míse, plechovky piva (podotýkám plné) se nejlépe vyjímají v koši na odpadky.

Jo mimochodem. Nejlépe jídlo chutná také z odpadkového koše. Že jste to ještě nezkusili? Tak poslouchejte mojí radu. Musíte vytušit, kdy přijde nějaká návštěva. Pak odmítat jíst oběd, nebo svačinu a když je návštěva v plném proudu, zajít si ke koši a najít něco, o čem víte, že se nejí. Já si například vzal do jedné ručičky velice špinavou šlupku od brambory a do druhé ohryzek od jablíčka a šel jsem s hladovým výrazem za návštěvou. A víte co pak následovalo? Nejprve se všichni smáli, pak se zhrozili, jaký nepořádek je kolem koše, pak jsem dostal vynadáno, že jsem čuníček a nakonec jsem dostal rohlíček s marmeládou. Tak vidíte, že to nemám s rodiči vůbec jednoduché. Musím na ně vymýšlet takhle složité strategie.

Ještě se musím vrátit ke svému pokojíčku. Od prvního dne co jsme se nastěhovali v něm spím sám tzn. od 1 roku. První 3 dny jsem se tedy bál usínat a musela tam zůstat maminka dokud jsem neusnul, ale teď usínám sám a většinou okamžitě, když mě v 19.00 položí do postýlky. Tak mě vždycky zničí dávat pozor na rodiče. Ráno ale kolem 6 jsem už zase připraven vyvádět věci, které by Vás ani ve snu nenapadly.

A co mi dávají nového k snědku? Cornflakes s mlékem (Nutrilon), rajskou s knedlíčkem a hovězím masíčkem, obalované rybí prsty s brambůrkem, pečené kuřátko také s brambůrkem. Tak to je to co mi nového dávají rodiče, a teď Vám řeknu, co ochutnávám sám ? slupky od brambor, noviny, písek, hlínu, kamínky, trávu, pampelišky, mýdlo (to nedoporučuji, pěkně jsem pěnil), toaletní papír, psí granule (ty naštěstí maminka v mojí pusince objevila dřív, než jsem je stačil sníst) a to bych mohl pokračovat ještě dlouho, vždycky na něco dobrého přijdu, i když to pak zas tak dobré, jak jsem si myslel není.

Byl jsem také u nové paní doktorky. Je docela sympatická, ale hned jsem dostal včeličku proti hemophilu. Ani ne za 14 dní jsem šel na očkování proti obrně, ale to šlo, protože jsem jen musel polknout takovou sladkou vodičku na lžičce. Dalším očkováním byly zarděnky, spalničky a neštovice a na posledním očkování v těchto 3 měsících jsem byl na přeočkování proti obrně a ještě na žloutence typu A. Trošku jsem brečel, to se přiznám, ale nebylo to tak hrozné.

Také jsem byl už 2× u holiče. Poprvé to byla hrůza, protože já chvilku neposedím a tak mi kadeřnice zvládla ostříhat pouze ofinu, ale podruhé jsem byl jinde a tam to bylo lepší, protože tam zrovna nějaké paní malovali něco na nehty a já si při tom sledování těch barviček ani nevšiml, že už jsem ostříhaný. Tak konečně vypadám jako kluk.