Deníček pro vystrašené prvorodičky:-)
- Porod
- marienela
- 06.06.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o tom, že i první porod může být rychlý, přirozený a krásný.
Když jsem v říjnu minulého roku objevila dvě čárky na těhotenském testu, cítila jsem samozřejmě obrovské štěstí, ale i obavy, mimo jiné i ze samotného porodu a bolesti s tím spojené. Možná to nejsou ty správné myšlenky a člověk by měl cítit obavy výhradně o zdraví miminka, ale která prvorodička se těmto myšlenkám zcela ubrání?
Protože jsem docela studijní typ, hodně jsem četla, jak brožurky, knížky, tak i různé diskuze a deníčky. Nejdříve jsem měla tendenci číst všechny „porodní“ deníčky, abych věděla, co všechno mě může u porodu čekat, a některé mě opravdu vyděsily. Zhruba od půlky těhotenství jsem se ale zaměřila na deníčky pozitivní, protože přece jen pozitivní přístup a víra, že právě můj porod bude z těch hezkých, taky dle mého mnohé zmůže. No, možná i díky tomu jsem měla nakonec opravdu nádherný porod a tímto vyprávěním bych chtěla povzbudit budoucí prvorodičky a dodat jim do žil odvahu a optimismus.
Kromě náročného prvního trimestru, kdy jsem při plném pracovním úvazku a neustálých nevolnostech dokončovala vysokou školu, což mi zřejmě přivodilo dvě vleklé virózy a alergickou reakci na antibiotika, jsem měla opravdu krásné, bezproblémové těhotenství. Ani ke konci jsem netrpěla ve větší míře žádnými typickými neduhy, dokonce jsem se ani necítila na to, že mám o 14 kg více. Kolem 35. týdne mi lékaři začali předpovídat lehce předčasný porod, protože porodní cesty už byly připravené a miminko sestouplé v pánvi, což se nakonec do puntíku splnilo.
V pondělí 37+4 po celonoční bouřce, kterou jsem ale celou v klidu prospala, mě po půl sedmé vzbudila potřeba na WC a „divný pocit“. Na WC ze mě vytryskl proud krve a já jsem docela zpanikařila, vzbudila manžela, rychle jsme volali porodnici, taxi a vyrazili. Cesta taxíkem trvala přes půl hodiny a během ní jsem měřila frekvenci křížových bolestí - byly po 3 minutách. V 8 jsme dorazili do porodnice, kde naštěstí zjistili, že miminko je v pořádku, udělali mi vnitřní vyšetření, aby zjistili, z čeho byla ta krev a nakonec konstatovali, že to bylo pravděpodobně vlivem otvírání porodních cest, protože jsem byla už na 4 prsty. Doktor doslova řekl: „Tak asi rodíte“.
Začaly se vyplňovat a podepisovat papíry, odhadli, že rodit budu někdy odpoledne, zatím se prý udělá vyšetření krve a přesunu se na pokoj…no, nestihlo se ani jedno.
Bolesti už byly po minutě a právě ve chvíli, kdy mi PA říkala, že „když to snášíte tak dobře, porod bude pohoda“, jsem se na ni nevěřícně koukala, protože o nějakém „dobrém snášení“ dle mého nemohla být ani řeč. Minutku na to jsem pocítíla potřebu na velkou, a když jsem to PA řekla, ona odpověděla, že jdeme na sál, což mi v té chvíli připadalo jako úplná kravina, ale pak to šlo ráz naráz - na sál doběhla doktorka, řekla, že budeme tlačit, v tu chvíli mi prý odtekla plodová voda, tlačila jsem celkem 5 minut a moje malinká holčička byla nakonec venku na jedno zatlačení v 9:15, tedy ani ne 3 hodiny od prvních porodních bolestí.
Po porodu mi doktorka řekla, že mě nenastříhla, a po vyšetření dokonce dodala, že není co šít. Nemluvě o tom, že za celou dobu mi nic nepíchli, nepodali žádnou tabletu, neprovedli ani klystýr. Holčička měla 2,42 kg a nižší teplotu, takže mi ji dali na tělo jen na minutku a pak do inkubátoru na 2 hodiny, ale potom už mi ji na pokoji nechali celou dobu.
Kvůli předčasnému narození, žloutence a nízké váze měla ze začátku problém s výraznějším klesáním hmotnosti a neměla sílu se přisát k prsu, ale to se nyní již upravuje a podařilo se nám přejít z umělé výživy na plné kojení. Náš malý andílek nám dělá jen radost a já můžu s klidným svědomím říct větu, kterou jsem do chvíle svého porodu nechápala a nevěřila jí: že porod mé holčičky byl navzdory bolesti tím nekrásnějším zážitkem v mém dosavadním životě.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1814
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1067
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1916
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 784
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 458
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21815
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2675
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2957
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2668
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1798
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....