Dobrá výchova? Neexistuje

Určitě jsou tu mezi vámi tací, kteří přemýšlí, co z jejich dětiček vyroste. Co bude za 15, 20 let. Dokážeme je vychovat tak, jak bychom si představovali? Co když se někde stane chyba? Co když nebude nic podle našich představ?

Už od začátku těhotenství jsem si kladla otázky, jestli to vůbec zvládnu, mít dítě, protože ještě před 4 měsíci,před mým vlastním otěhotněním, jsem si dělala legraci ze svojí těhotné kamarádky, se kterou jsme chodily na stejnou školu a měli společnou práci: Dítě to máš na celej život :-) Z toho už nevycouváš, babičky nebudou hlídat, kdy se ti zachce :-)! No a přišlo to i na mě…

Začátky mého těhotenství byly super, nový člověk, nový život, nová šance pro něco lepšího. Až mi jistý den zkřížil plány a zatmělo se mi před očima… Začala jsem pochybovat, bát se: „Jaká budu máma? Proboha, vždyť já budu máma!“ Hlavou se mi honily myšlenky na to, co s tím dítětem budu dělat, co mu budu dávat jíst, jak se k němu budu chovat? Budu to umět? Kdo mi pomůže, když moje největší opora odešla? Přeci nebudu dělat to samé, co jsem nesnášela u svojí maminky anebo jo? Budu umět najít ten správný směr výchovy svého syna?

Teď už se nemusím bát těchto otázek, přišlo, co přijít mělo a po mém příšerném těhotenství-netěhotenství se mi narodil syn, který mi změnil můj život… Všechno jsem se naučila rychle, krmení, přebalování, koupání (z toho jsem ze začátku měla strach, byl tak malinký :-) ), oblékání, nakupování věcí pro dítě (v těhu jsem nekoupila vůbec nic) zvykla jsem si na to, že jsem máma…

Přizpůsobila jsem celý svůj život někomu, kdo mi bude organizovat skoro všechno :-) Začátky jsou dosti stereotypní a o zaběhnutí nějakého režimu a „výchovy“… jenže, kdo mi řekne, jestli to dělám špatně? Kdo mi řekne, když budu něco přehánět? Umí vůbec někdo posoudit správnost a normální průběh výchovy, když si každý ten svůj režim zaběhneme nějak jinak? Těžko pak radit a ptát se na radu, když každý říká něco jiného… Svojí pravdu si ale najdeme vždycky :-)

A teď, jaké mohou být následky mojí výchovy? Dokážu vůbec z tak malinkého človíčka vychovat muže, který bude ctít ženy, který bude vzorně studovat a následně pracovat? Muže, který bude mít hlavu na správném místě a v jakékoliv situaci si bude vědět rady? Muže, který jen tak před něčím neuteče? Muže, který bude jednou dobrým otcem svých dětí? Dokáže matka tohle všechno (samozřejmě i s otcem, ale v mém případě zatím žádný není a nebude)?

A co když z mého syna vyroste kriminálník, narkoman, flákač, surovec? Co když se mi nepodaří ho zvládnout? Po mně a svém tátovi bude mít hodně špatných vlastností? Dokážu mu předat jen to nejlepší, aby ho všechno to špatné minulo? Nechci přece, aby bral drogy, kradl, flákal se? Ale dokážu tomu zamezit? Nevím… Znám spoustu lidí, kteří jsou z dobře fungujících rodin, s dobrým finančním i sociálním zázemím, svým dětem se rodiče věnují, děti chodí na kroužky, jsou sportovně založené a přesto začaly brát drogy, skončily ve vězení :-(

Jejich matky ale nikde chybu neudělali nebo ano? Je prostě možné, že z našeho dítěte vyroste někdo, kdo nám bude cizí? Někdo, koho bychom jakoby nikdy neučili správnému chování, jednání… A co potom? Člověk nikdy neví, co bude, nikdo nám nemůže zaručit suprově nalajnovanou budoucnost našich dětí. My můžeme udělat maximum pro to, aby z nich vyrostli dobří lidé a oni nás přesto mohou podrazit. Mohou nás hluboce zklamat…

Také někdy přemýšlíte nad tím, že by se to nemohlo povést a vaše rodina by nebyla „normální“? Nebo jen já předem řeším katastrofické scénáře a zbytečné obavy? Bude mi to k něčemu dobré? To asi zjistím, až když přijde na věc, třeba nebudu tak překvapená nebo naopak budu? :-) Alespoň nebudu jedna z těch, co si nebudou chtít ani připustit, že by jejich dítě mohlo někdy udělat něco špatného?

Snad vás ta moje divná úvaha moc neunudila, jestliže jste ji dočetli až sem moc vám za to děkuji a budu ráda za vaše názory :-)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Paja R
3635
27.1.11 08:53

Ahojky,
neboj, urcite v techto uvahach nejsi jedinna mamina :-) ja o takovych vecech take uvazovala. Uz nad tim nepremyslej, delej veci tak, jak si myslis ze je nejlepsi a kdyby se neco zvrtlo, jak bude tvuj chlapecek muz, tak aspon budes vedet, ze to neni tvoje vina, ze jsi nikde chybu neudelala a ze ti nema kdo co vytknout. Bud silna a v pohode, my mamy to hold mame tezke, ale jelikoz je prokazano, ze zeny si umeji poradit skoro ve vsem na rozdil od muzu tak bud v klidu a zacni se zabivat temito vecmi, az takova situace nastane. Do te doby si uzivej sveho ditka. Preji hodne stesti ve vychove a hodneho syna, na ktereho v budoucnu budes pysna. :srdce: :-) :andel: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
27.1.11 09:35

Já o tom co bude za 10-20 let vubec nepřemýšlím :oops: .Dítě je nepopsanej list,snažím se ho popsat co nejlépe.Pak mu mohu říci jak to bylo vše u nás :oops: a muže si z toho vzít nějakej příklad že jako já a jeho tatínek by se chovat neměl :lol: a pak už je to jen na něm :wink:

Příspěvek upraven 27.01.11 v 09:36

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
27.1.11 09:36

Já mám v plánu tři věci.

  • O všem včas dostatečně informovat, aby si dítě mohlo vybrat. Dítěti drogy a podobné nezakážu. Ale můžu ho směrovat a hlavně informovat. Člověk si tvoří na všechny věci názor z dostupných informací a pokud bude mít dítě informaci jen jednu „droga je skvělá, zlodějina ti přinese prachy bez práce“ atp, tak je pak skoro jistý, že dítě sběhne. Tedy informovanost, tu považuju za základ.
  • mít s dítětem přátelský vztah (nemyslím kamarádíčkování bez respektu k rodičům), aby se mé dítě nikdy nemuselo svojí maminky bát a mít strach upustit špendlík na zem, jako já měla panickou hrůzu z mojí matky. Aby si kdykoli mohlo přijít s důverou vylít srdce, svěřit se, beze strachu, že mu to o týden později omlátím o hlavu-vyčtu mu to.
  • a třetí věc je, dokola si opakovat že dítě není samozřejmost ani můj boxovací pytel, je to dar, největší dar, nevinný stvoření a já nemám právo svoje dítě mlátit do bezvědomí za to že udělalo nějakou klukovinu. Neříkám že nikdy nedostane po prdeli. :mrgreen: Výchovný plesknutí podle mě bejt musí, ale ne do krve a třeba jen proto že já mám blbou náladu.

Michaelko,já se bojim toho, že budu přesně jako moje matka. A proto se musim snažit svýmu dítěti dát vše, co mě se od mojí matky nedostalo a skutečně si svýho dítěte vážit.

Děkuji ti za deníček. Moc hezky se mi četl. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
ankasz
6271
27.1.11 09:39

Dobrá úvaha.
Kolikrát se mi honí hlavou to stejné, musíme se prostě snažit, a buď to vyjde a budou to slušní lidé, hodní a pracovití, nebo to hold nevyjde a dostanou se do problémů a my si i přes veškerou snahu, kterou jsme při výchově měli, budem říkat- „Kde jsme udělali chybu“? :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
27.1.11 10:02

Já si myslim že je totiž děsně důležitý si tohle všechno uvědomit, proto se mi deníček líbil. :hug:

Pochybuju že moje matka někdy uvažovala nad tím, jestli se ze mě nestane feťák, nebo jestli neotěhotním v 15ti nebo jestli nechytnu AIDS atp. Protože kdyby nad tim uvažovala, tak mě o tom informuje.

Já ani nevěděla co je to MS. Nikdo mi to nevysvětlil. Jednoho rána jsem se krvavá probudila a začala brečet. Máma mi řekla, že to maj ženský každý měsíc a tím to pro ní haslo. Až po letech, když jsem se pídila po tom, jak to všechno v ženský funguje, jsem si sama zjistila, proč MS je, sama jsem si četla knížky s drogovou tematikou(zajímalo mě to a byla to pro mě neuvěřitelná prevence) atd.

Moje dítě bude vědět všechno o všem a jestli ne, jako matka jsem zklamala.

  • načítám...
  • Zmínit
Mahora
693
27.1.11 12:33

Já si nemyslím, že by dobrá výchova neexistovala. Ta určitě existuje, jen nikde není psáno, že z „dobré výchovy“ vzejde i dobrý, pracovitý, šlechetný atd. člověk.

Každý si neseme svou genetickou informaci z předchozích pokolení. Výchovou můžeme nepochybně do jisté míry ovlivnit určité špatné vlastnosti, ale změnit člověka jako takového, o tom pochybuji.

Hlavní je podle mne respektovat dítě. To, že vychováváte dvě děti proto neznamená chovat se k nim naprosto stejně. Jelikož každý jsme jiný, potřebujeme každý individuální přístup.

Proto také sourozenci, kteří vyrůtají v jedné rodině /dejme tomu stejná výchova/ mohou mít naprosto rozdílné osudy /tím teď myslím že jeden je třeba v pohodě a druhý v krimlu apod. Je samozřejmě otázkou, zda by se člověk dostal do kriminálu za „jakékoliv“ výchovy či nikoli.

Jednou jsem viděla medailonek jedné známé osobnosti a utkvěla mi z toho jediná věta. „To nejhezčí, co jsem od rodičů do života dostal, bylo mé dětství.“

A to je právě to, co pro děti můžete udělat. Dětství to je pilíř života, na kterém budou vaše děti stavět. Dát jim do života jistotu rodiny, domova, lásky.

Jen si vzpomeňte na svoje dětství, kolik z nás je poznamenáno chováním našich rodičů… Jak si uchováváme krásné zážitky s nimi, jak se snažíme neopakovat /ne vždy úspěšně/ jejich chyby.

Kolik lidí je v dospělosti psychicky labilních, a to jen kvůli tomu, co si prožili v dětství…

Tohle pro ně udělat můžeme. Ale děti jsou osobnosti a vyroste z nich dospělí, sám uvažující člověk, se svými vlastními rozhodnutími. To, na jakou cestu se vydá, bude hlavně na něm samotném.

joj to jsem se rozepsala :oops:

Příspěvek upraven 27.01.11 v 15:48

  • načítám...
  • Zmínit
Pettulle
11502
27.1.11 13:46

Tak předně, co je výchova? Nikoho nevychováš, ani to dítě, každý jedinec má svou hlavu, svoje myšlení. Výchovou se nazývájí zákazy, příkazy, dovolování, smění, ale nikdy nevíš co se tomu dotyčnýho honí v hlavě, je to prostě už daný a nepředěláš - nevychováš ho podle svých představ a to mi nikdo nevymluví. Každej si někdy něco zkusil, ale žije podle svýho uvážení, podle svýho rozumu. Kdybych chtěla, tak v těch drogách jedu, kouřím a žiju bujarým životem, ale tohle já nechci a nikdy nechtěla a proto žiju tak jak žiju (a jsem spokojená) a to samý čeká naše děti. Můžeme je vychovávat k obrazu svýmu, ale … Jsem ze 3. dětí a každý jsme jiný i když nás vychovávala jedna a ta samá osoba - matka. I teď, když mu něco říkáš, udělá to? Nebo chvíli přemýšlí a pak to teda udělá a nebo neudělá - má svůj rozum, svou hlavu, i když ti na ten příkaz někdy vyhoví.

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
27.1.11 15:45

mahora :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: krásné a pravdivé :potlesk: :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
vrony
2923
27.1.11 18:17

Petulle, nesouhlasím - přece na samotných zákazech jako principu ještě není nic špatného. A děti, které rostou „jako dříví v lese“ jsou myslím dokladem toho, že výchova má smysl. Jasně, jsou tu ještě další aspekty- vliv rodiny, okolí… ale rozhodně bych existenci výchovy a její význam nezpochybňovala.

  • načítám...
  • Zmínit
Pettulle
11502
27.1.11 18:38

vrony, já měla mámu spíš jako kamarádku, nikdy (teda co si pamatuju) mi nic nezakazovala, nepřikazovala, vůbec se se mnou neučila, takže výchova veškerá žádná a že bych byla kriminálník? To opravdu nejsem. Do školy jsem poctivě chodila (i když se mi občas nechtělo) a na učení jsem byla líná, ale učila jsem se a známky měla tak nějak průměrný, něco mi šlo líp něco hůř a odmaturovala jsem naprosto v pohodě. Když jsem šla na školu tady u nás, tak jsem bydlela u přítele a jeho rodičů, on mě tam ani nechtěl pustit, abych se nechytla nějaký party a nezačala si něco a feťákama, kterejch je tam fakt docela dost a začala jsem fetovat? NE. Mam totiž svůj rozum i bez toho jak mě máma „vychovala“ a k tomu výkladu slova jsem psala víc významů, ne jen zákazy. A navíc, měla jsem tolik rozumu, že jsem nikdy nezkusila chuť cigarety i když jsem k tomu byla „nucena“ nebo spíš hecovaná kamarádama, kteří to zkusili, odolala jsem, protože i jen z toho kouře je mi šoufl a proto nemam ráda bezohledný kuřáky. Můj brácha - vypadalo to, že roste pro krim, ale srovnal se a začal chodit do práce, sice „vůni“ cigaret podlehl, ale jinak seká dobrotu a to se s nim máma rozčilovala víc než se mnou a ségra, to je z nás 3. nejhorší kalibr a jí se máma věnovala a stále věnuje nejvíc, učí se s ní apod., ale ona vůbec neposlouchá, navíc už byla na léčení, ale to nezabralo, tak ať mi nikdo nevymlouvá jak se dá člověk vychovat, když mě se nikdo nevěnoval a jsem normální a ségře se věnujou a je zralá do krimu. Mj. všichni 3 jsme vyrůstali bez otce.

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
27.1.11 19:20

Petulle, si tady tak přemejšlim nad tím co jsi napsala a ty to píšeš jako že „máma mě v podstatě nevychovávala, k ničemu mě nevedla a přesto ze mě není kriminálník, ale naopak slušný člověk“. Jenže ono je to asi trochu barevnější, než jen černobílé že?

Píšeš, že jste byly kamarádky. Tím pádem je jasný, že jsi k mámě měla důvěru. To je totiž strašně důležitý. A vychovávala tě, ale tzv „volnou výchovou“. Získala si tvojí důvěru a ty jsi k ní pak přirozeně vzhlížela a vychoval tě v podstatě její dobrý příklad.

Zároveň jsi měla zdravé sebevědomí, díky kterému jsi se nepotřebovala začleňovat do part kuřáků a feťáků. To je taky strašně důležitý.

Tohle je to, čeho bych chtěla dosáhnout u mojí dcery. Jen to bude těžký, protože jsem z rodiny, kde doslova vládla matka a chraň bože říct si svůj názor. Každodenní strach s čím se dneska máma probudí a jestli mě seřeže protože se blbě vyspala, nebo jestli to bude aspoň pár hodin relativně v pohodě.

Já měla sebevědomí na nule, protože ze mě máma tu nulu dělala. Nikam jsem nepatřila, spolužáci mě nesnášeli, protože jsem nosila sukně(nesměla jsem mít rifle ani jiné „modní výstřelky“), protože jsem měla rovnátka, a pak i že jsem se dobře učila(no to bych asi dětství nepřežila kdybych nosila pětky). Přišla puberta a já věděla o AIDS, drogách, cigaretách, alkoholu, chlapcích atp úplný kulový protože tato témata byla doma tabu. A tak jsem ze vzdoru, a taky abych konečně někam začala patřit, začala zdrhat na diskotéky(na které jsem nikdy nesměla), kouřit, chodit s klukem(to neexistovalo) a tak. Dál to nebudu rozvádět (když na to přišla, týden jsem nemohla mezi lidi, protože by mě nepoznali).

Co chci říct…Ano tvoje, ani moje máma nás v podstatě k ničemu nevedly, nepoučovaly, „nevychovávaly“. Ale Tvoje mamka měla tvou důvěru a přirozeně ti šla příkladem a proto se z tebe stala sebevědomá a čestná ženská. A měla k tobě přístup jako k člověku, ne jako ke spratkovi, kterýho může seřezat i za spadnutí příboru na zem. Já k mámě důvěru neměla, a přístup ke mě měla strašnej. Sice nekouřila, nepila, žila naprosto spořádaným životem, ale ten příklad jsem si z ní opravdu nevzala. Protože jsem jí svým způsobem nenáviděla.

Snad jsi mě pochopila správně, někdy mám problém se výstižně vyjádřit. :-?

Tedy můj závěr: je to o přístupu k dítěti a o informovanosti dítěte o možných hrozbách, které ho například ve škole čekají.

Snad se mi to u malé podaří. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
j.s.
11529
27.1.11 19:42

já jsem se ráda dívala na manželské etudy po 15 letech a zaujala mě jedna, rodina, pět dětí, všechny děti parádní, škola, práce, vše jak má být, ale jeden, z těch dětí dovedl tu mámu do blázince, výchova byla u všech stejná, byl třetí dítě a přesto začal krást, fetovat a bylo to s ním hodně těžké…
můžeme se asi snažit jak chceme, ale pokud naše děti padnou ve škole nebo jinde na nějakou bandu dětí, máme asi smůlu :cry: :cry: :cry: :cry: taky se bojím, co z mých dětí vyroste…
budu se snažit, aby to byli hodní poctiví kluci, obyčejní a slušní, budu se snažit zařídit jim školu, a hlavně je zaměstnat nějakým koníčkem, tak aby místo flákání dělali něco, co má smysl a naplňuje jejich volný čas…a snad mi domů dovedou slušné snachy a já budu „hodná“ tchýně a babička.....ale to předbíhám, jednomu je rok a půl a druhý je ještě v bříšku :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Michaelakkk
27.1.11 20:09

Děkuji za reakce :-)

Petulle : nesouhlasím s tebou a nevím zda jsi můj deníček a mě dobře pochopila :mrgreen: Já nechci nikomu nic přikazovat, řídit ho, trestat když to nebude dělat tak jak budu chtít :mrgreen: výchova není vůbec o tom o čem píšeš ty, zřejmě si nikdy neměla V RUCE NĚJAKOU ODBORNOU LITERATURU NA TOTO TÉMA :wink: s tvojí mamkou si měla kamarádský vztah(já s tou svou mám taky takový), ale přesto tě vychovávala, vychovává tě, škola, vychovává tě společnost ve které žiješ a ani si to nemusíš uvědomovat, ale okoukáš návyky druhých, okoukáš jak se kdo chová v různých situacích a i to je výchova :-) Dítě se nevychovává dítě se učí tomu co dělají jeho rodiče a k čemu ho vedoou, těžko přesvědčíš dítě o tom aby nekouřilo, protože je to špatné, když sama kouříš(jen příklad nemyslím tím tebe :-) )

  • Upravit
resli
746
28.1.11 01:02

ahoj mám tři dcery,je mezi nima velký věkový rozdíl,nejstarší je 20let,prostřední bude 15let a nejmladší je 9měsíců.Jedno vim,že výchova je moc složitej a širokej pojem.Každej člověk je originál,jeden problém by jsme každá druhá řešila jinak a podle svýho nej přesvědčení.
Co mě hodně děsí,rozčiluje a hlavně nechápu,když rodiče svému dítku od malička naplánují život.Dítě ještě není na světě a oni už vědí že bude hrát fotbal,chodit na jazyky nelíp už ve školce,samozřejmě se bude výborně učit a bude z něj při nejhorším doktor!!!
Dopadá to tak, že rodiče tomu opravdu věří,ale vůbec netuší co dítě chce co si přeje,co by vždyt oni to s nim myslí dobře,chtěj pro něj to nejlepši!!!!
Tak tohle je krutá výchova,to je budování velký propasti.
Mám takový příbuzný,děsně mě to rozčiluje,tak jsem se musela vykecat :-D
Já se holkám věnovala co to šlo,určitě jsem udělala spoustu chyb,jenže to asi nikdy nezjistim,ve škole jsem s nima dřela tak do třetí třídy a pak postupně povolovala opratě,musim říc že ve všem.Pořebujou volnos a důvěru.Mám štěstí,jsou v poho,jedna na vejšce,druhá se chystá na gympl.Jsem na ně pyšná.Netvrdim,že nebyly hádky,nějakej ten zákaz a trest.NIKDY né výprask vařečkou,páskem a tak,to nikdy.Když vidim dítě co se krčí a čeká že jedna přiletí,je mi ho líto,jde to i jinak.
A jak to zvládnu s nejmladší princeznou? Snažim se,aby byla štastná,spokojená a zdravá.Jen mám trochu strach, když už mám přeci jen věk, (je mi 40)abych to s tou péčí moc nepřehnala,no snad né :-D
Držim všem pěsti,at vám děti dělaj jen radost a díky jestli jste to mí blábolení dočetly :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
vrony
2923
28.1.11 10:30

Petulle, nemám teď čas psát sáhodlouhý komentář, ale zkus si znovy přečíst mou předchozí odpověď. To, co z dítěte je výsledkem různých věcí.
A za mě: máma má být máma, ne kamarádka, nejasnost rolí umí pěknou paseku.

  • načítám...
  • Zmínit
Petullka82
2156
28.1.11 10:54

Ahojky,

je to dobra uvaha, ja tak taky premyslim:o) Uz ted mi to ditko prijde velmi sve, i kdyz je jen miminko a spoustu veci si proste dela po svem.
Ani my matky nejsme roboti, ale jen lide a delame chyby.Ale mame za ukol to proste zvladnout co nejlepe :mrgreen:
Takze hodne stesti a sily :kytka:
Peta a Bolek

  • načítám...
  • Zmínit
Mišuja
12
28.1.11 12:59

To je téma :-)

Já děti nemám a ani zatím miminko nečekám. Připravujeme se s partnerem na „uhnízdění“ a příští rok, bychom se rádi o miminko pokusili. Toto je přesně téma, které mám stále v hlavě a stále se snažím „skočit“ do mateřství s trochou odvahy riskovat. Pro mě je totiž rodičovství převeliká zodpovědnost. Za človíčka, za společnost. Lidé si příliš hlavu nelámou, s tím, koho vychovají, aspoň tedy obraz společnosti se takový jeví, jako celek. A když už přemýšlí o tom, jaký ten jejich človíček bude, pak si přinášejí své vzory a své zkušenosti a ty nejsou vždy ideální, ani zalité sluncem. Výchova rodičů, je pro mě zejména předkládání vzorců chování. To je to, co z člověka dělá tím, čím je. Vím na vlastní kůži, jak je těžké, se s negativními vzory vypořádat. Myslím, že pro výchovu dítěte, je nejdůležitější vidět rodiče tolerantní, laskavé, vnímavé k sobě navzájem, k ostatním a k němu. Vidět rodiče pracovité, zvídavé atd. a to není procházka růžovým sadem. To stojí spoustu práce a o tom je pro mě, „být rodičem“. To je ta láska, když si tu práci dáme a tyto vzory jim přineseme, ač pro nás v minulosti nebyly vždy samozřejmostí v našich životech a rodinách. Uf, to jsem se vyplkala :-D

  • načítám...
  • Zmínit
Klárka82
134
29.1.11 12:13

Někde jsem četla, že naše děti nejsou ve skutečnosti „naše“, ale svoje, a že rodiče jsou jako luk, který vystřelí šíp do světa. A můžeme se snažit dát jim to nejlepší z nás a přiblížit se a porozumět jejich světu, ale nemůžeme je nutit aby byly jako my. Nebo tak něco. Docela se mi to líbilo.
Já tedy zatím s výchovou žádné praktické zkušenosti nemám, taky mám trochu strach jestli budu dobrá máma, budu se snažit jak nejlíp umím.. :-?

  • načítám...
  • Zmínit
Mahora
693
29.1.11 12:32

Klárka82: taky se mi to líbí a souhlasím

BÁSEŇ PRO RODIČE
Khalil Gibran (bez názvu)
ze sbírky „The Prophet“ Žena tisknoucí k hrudi děťátko pravila:
Mluv k nám o našich dětech.
A on řekl:
Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou syny a dcerami touhy po životě.
Přicházejí skrze vás, nejsou však vaši.
A třebaže jsou u vás, nepatří vám.
Smíte jim dávat svou lásku, ne však své myšlení.
Neboť mají své vlastní myšlenky.
Můžete ubytovat jejich těla, nikoli však jejich duše.
Neboť jejich duše dlí v domě zítřků, který nemůžete navštívit ani ve svých snech.
Můžete se pokusit stát se jim rovni, nesnažte se však učinit je rovné sobě.
Neboť život jde dál, nevrací se, aniž se pozastaví u včerejšků.
Jste luky, kterými byly vaše děti vystřeleny do života jako živoucí šípy.
Lukostřelec vidí cíl na cestě k nekonečnu a vší silou vás napíná jako luk, aby šípy letěly rychle a daleko.
Kéž je vám toto napnutí rukou Lukostřelce radostí;
Neboť tak jako On miluje šíp v letu, miluje i luk v jeho stálosti…

  • načítám...
  • Zmínit
Klárka82
134
29.1.11 21:20

Jo jo, to je ono :-D

  • načítám...
  • Zmínit
Tiduska
6
29.1.11 23:52

Taky si myslím, že máma, má být máma a ne kamarádka. Moje maminka se snažila být mi kamarádkou a výsledek byl, že jsem se cítila zodpovědná já za ni. To člověku pocit opory moc nedá :roll: . A souhlasím, že je potřeba dítě nejdříve poznat, a pak tomu výchovu přizpůsobit individuálně. Byla jsem svědkem toho, jak tříletou holčičku-princeznu převychovávali její rodiče na sportovce a dravý typ, protože oni takový byli a její sestra dvojče také. Hrůza. Vychovali z ní hysterickou fúrii, nezvladatelnou, trapnou parodii svojí sestry. Jako au-pairka jsem z ní byla na prášky. :zed: To bylo poučný.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část