Dvě holčičky, co mě přesvědčily
- Rodičovství
- nikol.ondrášovka
- 11.06.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vždycky jsem chtěla mít dvě děti, ale po tom, co se narodil syn a já si prošla skoro depresemi, strašným smutkem a chybami ve vztahu, jsem jaksi slevila a smířila se s tím, že už asi psychicky druhé dítě nezvládnu.
Pátek 31.5.2013 nastala změna. Měli jsme odjíždět k přítelovým rodičům, ale ten den se jaksi nic nedařilo. Přijeli jsme se synem jako každý pátek za ním na oběd, že pak pojedeme rovnou po práci. Je to z jeho práce blíž, tak jsme zbalili už ve čtvrtek a on jel do práce autem s už zabalenýma věcma. Máme čerstvě odkočárkovaného skoro dvouleťáka (odmítal v kočárku být), tak už vyrážíme bez něj. Druhý pátek za sebou pršelo, ale už jsme si zvykli, že vždy, když jedeme dál, tak prší. Vzala jsem tedy prcka do rukou, protože se loudá a nesla jeho 11kilo váhy na rukou až k autobusu vzdálenému asi 5 minut chůze. V tom nejhorším dešti jsme došli na autobus, který nás odvezl k metru, protože na metro je to ještě dál. Dorazili jsme do práce za přítelem asi po 40 minutách cesty, jako vždy. Šli jsme na oběd v jednu jako vždy a když jsme si dávali kávu, tak už přestalo pršet. Domi po obědě nespal a pomáhal ve skladu nosit baterky, balit balíčky atd. Když padla pátá hodina, vyrazili jsme sbalení směr vysočina.
Už bylo krásně a svítilo i trochu sluníčko a my se sunuli ucpanou Prahou směr k dálnici. Když hlásila cedule, že jižní spojka má stupeň 4, tak jsme se rozhodli to někudy objet. Trošku jsme zabloudili, takže na dálnici dorazili asi o půl hodiny později než by bylo obvyklé, ale stejně by jsme stáli na spojce, tak jsme byli šťastní, že jsme našli dálnici a už jsme se rozjížděli. Při rozjíždění, asi na 90km/h se auto začalo šíleně klepat a nedalo se jet rychleji než sedmdesátkou, což je naprosto na dálnici nemyslitelné. Na dalším sjezdu jsme sjeli, v Průhonicích jsme zavolali rodičům, že nedorazíme, že máme nějaké „rozbité“ auto 
, a že ho kdyžtak v sobotu ráno dáme do servisu a dorazíme na oběd, protože jsme měli odpoledne domluvený výběr svatebních dortů. A jeli jsme na domov. Takže zase přes celou Prahu. A bohužel přes centrum, protože po okruhu by to nešlo (třepající se auto). Takže další zdržení.
Když jsme se blížili k domovu, tak jsme zjistili, že nemáme doma nic k jídlu, protože by se to přes víkend zkazilo. Tak jsme se rozhodli, že si sjedem do mekáče. Sedli jsme si k dětskému koutku aby mohl malý řádit a my ho mohli hlídat. Jenže tam je taková plošina, která je přístupovou cestou do patra a ke skluzavce a já měla o malého starost, aby tam někde neupadl, tak jsem si tam sedla na tu plošinu a on byl nahoře s holčičkama. Jedna byla předškolní a druhá chodí do druhé třídy. Zapovídaly se se mnou, hrály si s Dominičkem, pomáhaly mu jezit na klouzačce, povídali si s ním, říkaly, že mají ještě jednu sestru, že bratříčka nemají, a jestli Domíšek bude mít sestřičku, tak jsem se tak trošku zamyslela. Viděla jsem jak si s nima Domí rozumí, směje se s nimi, hraje si s nimi a svým způsobem i komunikuje. A tak mi došlo. On potřebuje sourozence. Poprvé od jeho narození, poprvé od probděných nocí, od těch záchvatů vzteku, pokousaných bradavek mi to prostě docvaklo. Druhé mimi. To je ono. Po tom všem, co jsem prožila stresů, večerů bez přítele, který sedí u PC a malýho si nevšimne, po tom, co jsem měla zkrat a na pár měsíců ho opustila a on tady založil diskusi, po tom všem stresu z toho všeho.
Když jsme spolu později seděli zase na kávě, řekla jsem mu o tom, že mě ty holčičky nepřímo přesvědčily o tom, že chci druhé mimi. Ať už holčičku, nebo chlapečka. Tak hezky se na mě usmál, a dohodli jsme se, že po svatbě, kterou máme posledního srpna, se začneme snažit. Od toho pátku miminko vážně chci. Vždy, když nějaké vidím, zase se úplně rozplývám.
Díky za přečtení. 
PS. Auto házelo proto, že mělo zadní levé kolo jako hrušku a mělo jen kousíček do prasknutí.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1598
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1635
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20612
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
v listopadu jsem nechtěla o prckovi ještě ani slyšet a od února jsem snažilka, nemůžu to malé udělat a ze všeho nejvíc se těším jestli se mimi podaří na to jak to celé bříško i pak miminko bude prožívat malá a jak jednou přijdu do pokojíčku a tam si děcka budou spolu hrát nebo štěbetat večer v postelích 
ať se svatba vydaří a miminko ať přijde hned po ní 
Smekám nad změnou názoru. Já žádné větší obtíže neměla a přesto rozhodnutá nejsem..
Jéé Niky..tak přeju at se brzo zadaří:o)