Dvojí tvář tchyně
- O životě
- Kačta
- 25.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nejdřív jsem si myslela, že mám super „tchyni“. Pak ale přišlo pár situací a já se obávám toho, co se stane, až otěhotním a porodím miminko, o které se s přítelem nyní začínáme snažit.
S přítelem jsem začala chodit, když nám bylo oběma 18 a půl. Jeho mamka mi hned nabídla tykání, byla moc milá a příjemná, vždy se ke mně chovala přátelsky. Ona se tak tedy chová pořád, ale asi si ani nepamatuje, jak mě jednoho krásného dne ranila a nevědomky občas zraňuje pořád.
Má problémy s alkoholem, po velmi těžkém rozvodu to přestala zvládat a začala svůj žal utápět v alkoholu. Dnes už je pro ni lahev vína před spaním samozřejmostí, a to nemluvím o jejích víkendových návštěvách hospody, které mnohdy končí tím, že s přítelem v noci sbíráme její věci roztroušené po celém dvoře, jak se po cestě domů vysvléká. Jednou jí dokonce odvezla sanitka se zlomenou klíční kostí, upadla ožralá na chodník a bylo. V nemocnici byla sprostá na doktory a nechala se odvézt na revers zpátky domů.
Ale to, o čem tady chci hlavně napsat, se stalo letos v únoru. V tu dobu jsem s přítelem chodila už 4,5 roku a dokonce jsme spolu už rok žili. Tchyně měla oslavu narozenin a tak se u ní doma v obýváku sešla rodina, celkem asi 15 lidí. Přítel měl ten den práci, a vzhledem k tomu, že oslava byla už od tří, tak jsme se dohodli, že tam pojedu sama a on pak dorazí na osmou večer.
Jak je jejím dobrým zvykem, kolem šesté už byla tchyně namol. Shodou okolností se tam oznamovalo těhotenství jedné přítelovy sestřenice, a jak jsme se o tom bavili, tak se mě někdo zeptal, jestli bych už chtěla taky děti. No odpověděla jsem popravdě, že ano, ale že přítel se na to zatím tolik necítí, takže si budu muset ještě chvíli počkat. Tohoto tématu se chytila tchyně a začala prohlašovat, že jestli si pořídíme nějakého parchanta, tak ať nepočítáme, že by nám ho třeba hlídala, že má těch parchantů ve školce dost (dělá, pro mě nepochopitelně, ředitelku mateřské školy.) Já jsem to odkývala, věděla jsem, že má upito a tím to pro mě skončilo, i když mě to zamrzelo.
Jenže ona pokračovala, a začala vykládat, jak má sice své chlapečky ráda (přítel je ze dvou dětí, má bratra), ale že kdyby se jí narodily holčičky tak že by je měla mnohem radši. Ohradila jsem se, že to ať přede mnou neříká, že to nebudu poslouchat a jak to vůbec může říci. Odpovědí mi bylo jen to, že prý to sama jednou poznám, až se mi narodí vlastní děti. To už jsem nevydržela a se slzami v očích jsem odpověděla, že mě vůbec nezná a že já bych nikdy neměla své děti ráda podle toho, jakého jsou pohlaví. No atmosféra zhoustla, hned se začalo mluvit o něčem jiném a já jsem s brekem odešla z místnosti.
Pár minut potom přišel můj přítel a tak jsem mu řekla, co se stalo. Byl hodně naštvaný, ale vzhledem k jejímu stavu nemělo smysl, aby jí cokoli říkal. Ráno si to nepamatovala, nic jsme jí neřekli, ale přítel k ní byl velmi chladný a nějakou dobu jsme se u ní ani neukazovali na návštěvu. Ve mně to tedy zůstalo dodnes.
V poslední době se zase normálně vídáme, bavíme se a tak. Před dvěma týdny mi zase vyrazila dech, tentokrát tedy střízlivá. Že prý čeká, že bude mít první vnouče od přítelova bratra. Tomu je 20 let, maturitu si dodělával letos napodruhé, nemá a nikdy neměl žádnou přítelkyni, každý den kouří marihuanu… No málem mi vypadly oči z důlků, ale neřekla jsem nic a odkývala to.
Teď z toho mám strach. Co udělá, až otěhotním? Bude naštvaná, místo aby měla radost? Moji rodiče se ptají, kdy už bude nějaké vnouče, evidentně se už těší, a co ona? Neumím si představit, že bych jí někdy dala naše dítě pohlídat na déle jak 10 minut, bála bych se, že se ožere a něco se stane! Na tom se naštěstí s přítelem shodneme, ale bez problémů to nebude. Je mi z toho smutno a je mi to líto i kvůli příteli. No, uvidíme, co nám čas přinese. Jen jsem se z tohoto trápení chtěla trochu vypsat.
Děkuji všem, kteří dočetli můj deníček až do konce.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1631
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20597
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....