Sbohem, nevěro
- O životě
- Kačta
- 20.04.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Způsob, jak ukončit jednu neveselou kapitolu mého života.
Milá (odporná) nevěro,
dnes je to naposledy, co se Tebou chci zabývat. Ovlivnila jsi mi půl roku života. Nestála jsem o to, neprosila se Tě, abys mi vtrhla do vztahu a všechno pochroumala. Ale nevadí. Dějí se horší věci, a proto Ti dnes píši tenhle dopis.
Zjistila jsem to sice až po půl roce, kdy se to stalo, ale to nijak nezmenšilo moji bolest. Vzpomínám si, že mi bylo, jako by mi někdo vytrhl srdce z hrudi a ještě do něj kopal. Byla to opravdu jízda. Zničila jsi mi důvěru k partnerovi, kterému jsem do té doby bezvýhradně věřila. Vím, že za to nemůžeš jen ty, ale hlavně on sám a taky ta paní, která ho k sobě pozvala (a jejíž jméno stále nedokážu vyslovit, aniž by se mi nezvedl žaludek). Ale pokud by ses soustředila na někoho jiného, třeba by se to nestalo.
Na druhou stranu to nebyl jen tenhle případ, kdy jsem měla tu čest se s Tebou setkat. Navštívila jsi mě už před třemi roky, ale tenkrát to bylo jiné. Vyhlídla sis mě. Já jsem se líbala s kamarádem a zamilovala jsem se do něj. Ano, v jistém úhlu pohledu je tohle horší než „jen“ sex bez citů. Pokud by mi tenkrát ten kamarád kývl, okamžitě bych se s partnerem rozešla a začala od znova s ním. Naštěstí se to nestalo. A já jsem to pustila z hlavy. Už dávno nejsem z kamaráda poblázněná, a neklepu se při každé příležitosti ho vidět. A protože to vidím u sebe, věřím i svému partnerovi. Jako já jsem dokázala zapomenout a už to pro mě nic neznamená, tak i pro něj to nic neznamenalo. Tvoje neustálé tvrzení opaku mě o tom nepřesvědčí.
Když se můj přítel konečně dozvěděl co jsem provedla, neřekl mi nic. Ani mi to nevyčetl, prostě jako by se to nestalo. Já tohle nedokážu. Ale proto Ti taky píšu až teď, po půl roce. Každý dělá chyby. A já si v sobě dokážu odůvodnit, že i můj partner jí udělal. I já jsem jí udělala. Ale teď ho miluji ještě víc než předtím, co jsem ulítla. Věřím, že mě také stále miluje, a nikdy nepřestal, i když vzpomínky na Tebe a Ty samotná se mi snažíte vsugerovat opak, abyste mi zničili život. Ale já už se nenechám.
Postavila jsi mě před nesnadné rozhodnutí, zda zůstat nebo odejít. Já jsem zůstala. Věřila jsem, že naše partnerství je silnější, než nevěra, než všechno ostatní. Věřila jsem, že pokud by mě nemiloval, odešel by a nepodstupoval by ty těžké chvíle se mnou. Také jsem věřila, že pokud bych to cítila jinak, bylo by v našem vztahu špatně i něco jiného, také bych odešla. Brala bych to jako poslední kapku. Ale tak jsem to brát nemohla, protože to byla spíš taková první (a doufám že i poslední) kapka. Nikdo není neomylný. Velikým důkazem pro mě bylo partnerovo přiznání mému otci. Nechápala jsem, proč to udělal, nic takového jsem nečekala a hlavně jsem po něm nic takového nechtěla. Byla to jeho volba, asi se potřeboval ospravedlnit před mým otcem. Nevím proč, já jsem nechtěla tuhle záležitost tahat do rodiny, to by bylo pod mojí úroveň. Mámě jsem to ale řekla, je to i moje kamarádka a potřebovala jsem poradit od někoho zkušenějšího. No ale abych moc neodbíhala od tématu.
Píši Ti tento dopis, abych se s tebou navždy rozloučila, abych tě už vymazala ze svého života a mohla jít dál. Chci jít dál, s mým přítelem po mém boku. Ano, slyšíš dobře. Nedokázala jsi zničit náš vztah, jako jsi zničila mnoho dalších. Chceme spolu mít rodinu a já nedovolím, abys s námi trávila své volné chvíle a podsouvala mi myšlenky na něco, co se ani nestalo. Už nechci žádnou nedůvěru, žádné podezírání a kontrolování. Vím, že se milujeme a chceme spolu strávit zbytek života. A k tomu si, jak doufám, co nejdříve, pořídíme miminko.
Co jsem se od tebe naučila? Že co oči nevidí, to srdce nebolí. A že někdy člověk naivně a slepě někomu věří, a ten člověk ho i přesto zklame. Ale neznamená to, že už nebudu věřit. Budu. Ale ne slepě, to už nedopustím. Už nebudu hloupá a naivní a víc v některých věcech poslechnu svoji intuici. Jo, a taky jsi mě ještě naučila, že je někdy lepší nepátrat a nezjišťovat, ale prostě to nechat být. Protože je lepší sladká nevědomost než tvrdá skutečnost.
A co jsi mi sebrala? Sebrala jsi mi spokojený a pevný vztah, jehož vybudování nebylo lehké. Já ho teď od tebe chci zpátky, a to bez odmlouvání a kompromisů. Ještě i teď po takové době se mezi nás pleteš a my se kvůli tobě hádáme. Je to tím, že mi podsouváš myšlenky, a v mé hlavě se z nich stávají monstra. Bezdůvodně. Nechci, abys časem otrávila i přítele, natolik, aby mu došla trpělivost a opustil mě kvůli Tobě. Nestojím o to.
Mám milujícího přítele, který mi svou lásku dává najevo a lituje toho, co udělal. Já ho také miluji. Máme společné plány do budoucna, chceme spolu zestárnout.
Takže, sice jsi mi byla věrnou společnicí, která mi vždy spolehlivě zakalila myšlenky, ale já se s Tebou nyní loučím. Děkovat Ti nebudu, nemám za co. Popřeji Ti však šťastný odchod a sbohem. Žádné na shledanou. SBOHEM. Loučím se s Tebou a beru svůj život zpět do vlastních rukou. U nás dvou již nejsi vítána.
Budu teď šťastná.
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 400
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 296
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 522
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 885
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 209
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1223
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 1003
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 754
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1411
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 670
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Preji uz jen ty krasne dny a brzy stastnou rodinu 
A ano, píšu o ní jako by se sama stala, protože je to pro mě způsob, jak se s tím srovnat.
dokonale napsane…
Ale zaujalo mne jedno - tvůj partner řekl tvýmu otci, že ti zahnul??? 
tedy to o svojí mamce - zas jí můžeš jen věřit. Sobě taky můžeš jen věřit- Z toho plyne, že nevíš nic.
Nechápu, jak někdo může s jistotou tvrdit, že ho partner nikdy nepodvedl a nikdy nepodvede. Člověk může věřit, ale jistota prostě není a nebude.
ani mě se ta mrcha nevyhla, o to bolestivější to bylo, že jsme měli roční dceru. Troufám si říct, že ona nás udržela pohromadě. Už je tomu 2,5 roku a i když můžu říct, že jsem manželovi odpustila, tak jsem stále nezapomněla. Nevědomost je skvělá věc, tenkrát jsem podezřívavě nakoukla do jeho mobilu a bohužel se ukázalo, že moje obavy byli oprávněné. A i když vím, že se to nemá, čas od času mě přepadne i teď myšlenka na to „co když“ a projedu mu zprávy. Tvůj deníček mi zase vloudil slzy do očí, protože je to jako by si chvílema psala o mém životě. Kdybych se teď ohlídla za svým vztahem, tak ale udělám mnohé jinak, hlavně bych od manžela odešla i přes to, že jsme spolu měli dítě. Doufám, že se s námi všemi tahle paní nevěra už nadobro rozloučila, a přeji všem jen spokojené vztahy plné lásky a porozumění…
