Sbohem, nevěro
- O životě
- Kačta
- 20.04.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Způsob, jak ukončit jednu neveselou kapitolu mého života.
Milá (odporná) nevěro,
dnes je to naposledy, co se Tebou chci zabývat. Ovlivnila jsi mi půl roku života. Nestála jsem o to, neprosila se Tě, abys mi vtrhla do vztahu a všechno pochroumala. Ale nevadí. Dějí se horší věci, a proto Ti dnes píši tenhle dopis.
Zjistila jsem to sice až po půl roce, kdy se to stalo, ale to nijak nezmenšilo moji bolest. Vzpomínám si, že mi bylo, jako by mi někdo vytrhl srdce z hrudi a ještě do něj kopal. Byla to opravdu jízda. Zničila jsi mi důvěru k partnerovi, kterému jsem do té doby bezvýhradně věřila. Vím, že za to nemůžeš jen ty, ale hlavně on sám a taky ta paní, která ho k sobě pozvala (a jejíž jméno stále nedokážu vyslovit, aniž by se mi nezvedl žaludek). Ale pokud by ses soustředila na někoho jiného, třeba by se to nestalo.
Na druhou stranu to nebyl jen tenhle případ, kdy jsem měla tu čest se s Tebou setkat. Navštívila jsi mě už před třemi roky, ale tenkrát to bylo jiné. Vyhlídla sis mě. Já jsem se líbala s kamarádem a zamilovala jsem se do něj. Ano, v jistém úhlu pohledu je tohle horší než „jen“ sex bez citů. Pokud by mi tenkrát ten kamarád kývl, okamžitě bych se s partnerem rozešla a začala od znova s ním. Naštěstí se to nestalo. A já jsem to pustila z hlavy. Už dávno nejsem z kamaráda poblázněná, a neklepu se při každé příležitosti ho vidět. A protože to vidím u sebe, věřím i svému partnerovi. Jako já jsem dokázala zapomenout a už to pro mě nic neznamená, tak i pro něj to nic neznamenalo. Tvoje neustálé tvrzení opaku mě o tom nepřesvědčí.
Když se můj přítel konečně dozvěděl co jsem provedla, neřekl mi nic. Ani mi to nevyčetl, prostě jako by se to nestalo. Já tohle nedokážu. Ale proto Ti taky píšu až teď, po půl roce. Každý dělá chyby. A já si v sobě dokážu odůvodnit, že i můj partner jí udělal. I já jsem jí udělala. Ale teď ho miluji ještě víc než předtím, co jsem ulítla. Věřím, že mě také stále miluje, a nikdy nepřestal, i když vzpomínky na Tebe a Ty samotná se mi snažíte vsugerovat opak, abyste mi zničili život. Ale já už se nenechám.
Postavila jsi mě před nesnadné rozhodnutí, zda zůstat nebo odejít. Já jsem zůstala. Věřila jsem, že naše partnerství je silnější, než nevěra, než všechno ostatní. Věřila jsem, že pokud by mě nemiloval, odešel by a nepodstupoval by ty těžké chvíle se mnou. Také jsem věřila, že pokud bych to cítila jinak, bylo by v našem vztahu špatně i něco jiného, také bych odešla. Brala bych to jako poslední kapku. Ale tak jsem to brát nemohla, protože to byla spíš taková první (a doufám že i poslední) kapka. Nikdo není neomylný. Velikým důkazem pro mě bylo partnerovo přiznání mému otci. Nechápala jsem, proč to udělal, nic takového jsem nečekala a hlavně jsem po něm nic takového nechtěla. Byla to jeho volba, asi se potřeboval ospravedlnit před mým otcem. Nevím proč, já jsem nechtěla tuhle záležitost tahat do rodiny, to by bylo pod mojí úroveň. Mámě jsem to ale řekla, je to i moje kamarádka a potřebovala jsem poradit od někoho zkušenějšího. No ale abych moc neodbíhala od tématu.
Píši Ti tento dopis, abych se s tebou navždy rozloučila, abych tě už vymazala ze svého života a mohla jít dál. Chci jít dál, s mým přítelem po mém boku. Ano, slyšíš dobře. Nedokázala jsi zničit náš vztah, jako jsi zničila mnoho dalších. Chceme spolu mít rodinu a já nedovolím, abys s námi trávila své volné chvíle a podsouvala mi myšlenky na něco, co se ani nestalo. Už nechci žádnou nedůvěru, žádné podezírání a kontrolování. Vím, že se milujeme a chceme spolu strávit zbytek života. A k tomu si, jak doufám, co nejdříve, pořídíme miminko.
Co jsem se od tebe naučila? Že co oči nevidí, to srdce nebolí. A že někdy člověk naivně a slepě někomu věří, a ten člověk ho i přesto zklame. Ale neznamená to, že už nebudu věřit. Budu. Ale ne slepě, to už nedopustím. Už nebudu hloupá a naivní a víc v některých věcech poslechnu svoji intuici. Jo, a taky jsi mě ještě naučila, že je někdy lepší nepátrat a nezjišťovat, ale prostě to nechat být. Protože je lepší sladká nevědomost než tvrdá skutečnost.
A co jsi mi sebrala? Sebrala jsi mi spokojený a pevný vztah, jehož vybudování nebylo lehké. Já ho teď od tebe chci zpátky, a to bez odmlouvání a kompromisů. Ještě i teď po takové době se mezi nás pleteš a my se kvůli tobě hádáme. Je to tím, že mi podsouváš myšlenky, a v mé hlavě se z nich stávají monstra. Bezdůvodně. Nechci, abys časem otrávila i přítele, natolik, aby mu došla trpělivost a opustil mě kvůli Tobě. Nestojím o to.
Mám milujícího přítele, který mi svou lásku dává najevo a lituje toho, co udělal. Já ho také miluji. Máme společné plány do budoucna, chceme spolu zestárnout.
Takže, sice jsi mi byla věrnou společnicí, která mi vždy spolehlivě zakalila myšlenky, ale já se s Tebou nyní loučím. Děkovat Ti nebudu, nemám za co. Popřeji Ti však šťastný odchod a sbohem. Žádné na shledanou. SBOHEM. Loučím se s Tebou a beru svůj život zpět do vlastních rukou. U nás dvou již nejsi vítána.
Budu teď šťastná.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1829
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1078
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1934
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 790
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 468
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21871
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2962
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2672
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Preji uz jen ty krasne dny a brzy stastnou rodinu 
A ano, píšu o ní jako by se sama stala, protože je to pro mě způsob, jak se s tím srovnat.
dokonale napsane…
Ale zaujalo mne jedno - tvůj partner řekl tvýmu otci, že ti zahnul??? 
tedy to o svojí mamce - zas jí můžeš jen věřit. Sobě taky můžeš jen věřit- Z toho plyne, že nevíš nic.
Nechápu, jak někdo může s jistotou tvrdit, že ho partner nikdy nepodvedl a nikdy nepodvede. Člověk může věřit, ale jistota prostě není a nebude.
ani mě se ta mrcha nevyhla, o to bolestivější to bylo, že jsme měli roční dceru. Troufám si říct, že ona nás udržela pohromadě. Už je tomu 2,5 roku a i když můžu říct, že jsem manželovi odpustila, tak jsem stále nezapomněla. Nevědomost je skvělá věc, tenkrát jsem podezřívavě nakoukla do jeho mobilu a bohužel se ukázalo, že moje obavy byli oprávněné. A i když vím, že se to nemá, čas od času mě přepadne i teď myšlenka na to „co když“ a projedu mu zprávy. Tvůj deníček mi zase vloudil slzy do očí, protože je to jako by si chvílema psala o mém životě. Kdybych se teď ohlídla za svým vztahem, tak ale udělám mnohé jinak, hlavně bych od manžela odešla i přes to, že jsme spolu měli dítě. Doufám, že se s námi všemi tahle paní nevěra už nadobro rozloučila, a přeji všem jen spokojené vztahy plné lásky a porozumění…
