Dyslexie - hrozba pro školáka ? 1. díl

Já sama jsem člověk, kterému sice nikdy nebyla diagnostikována dyslexie (nikdy jsem poradnu nenavštívila), přesto si ale myslím, že mám mírnou formu dyslexie, mám potíže při čtení textu nahlas a to zejména při čtení textu v cizím jazyce, jako školačka jsem měla tendenci si domýšlet konce slov, potíže mi dělali dlouhá a obtížná slova.
Můj manžel je naopak s největší pravděpodobností dysgrafik a disortografik (také on nikdy poradnu nenavštívil, ale jeho písmo a schopnost vnímat pravopis hovoří za mnohé).

Moje dcera je velmi šikovná a bystrá, přesto ale statistiky hovoří o tom, že díky genům po svých rodičích by mohla mít problémy s učením i ona.

Právě proto jsem se zaměřila na jednu z nejznámějších specifických poruch učení - dyslexii Chtěla jsem o ní vědět co nejvíce. Abych mohla v případě nutnosti „vytáhnout správné zbraně" a dát se do boje.

Specifické poruchy učení (SPU)

V zemích s povinnou školní docházkou se úkol naučit děti číst a psát považuje za základ v počátečním vzdělávání. Neosvojí-li si dítě techniku čtení včas, není schopno rozvíjet své vědomosti a znalosti, slovní zásobu a zaostává jeho duševní vývoj. Nezíská nikdy lásku ke knize a čtení knih se mu nestane potřebou a poučením ani zábavou. Čte velmi nerado, mnohdy jen z donucení. Nechuť ke čtení často přetrvává po celý život.

Přibližně 3 - 4 % jedinců z běžné populace dětí je v průběhu procesu vzdělávání znevýhodněno specifickými vývojovými poruchami učení. Tyto poruchy činí potíže při osvojování učiva běžnými metodami. K nejčastějším poruchám patří:

Dyslexie -porucha, která se projevuje neschopností naučit se číst běžně používanými výukovými metodami. Velmi často se u žáků zároveň s dyslexií setkáme s poruchou pravopisu - dysortografií, a s poruchou psaní - dysgrafií.

Dysortografie -nápadné nebo i nesmyslné pravopisné chyby plynoucí z neschopnosti aplikovat třeba i dobře osvojená pravopisná pravidla v důsledku poruchy funkcí (například sluchové vnímání). Chybí cit pro jazyk.

Dysgrafie -projevuje se výraznými obtížemi v osvojení si psaní (učení se tvarům písmen) nebo celkovou nápadnou neobratností v písemném projevu.

Dyskalkulie -porucha schopnosti operovat s číselnými symboly. Obtíže s orientací v číselné řadě, záměna pořadí číslic a řádů aj.

Vývojové poruchy učení se spíše vyskytují v kombinaci než izolovaně. Konečná diagnóza přísluší odbornému pracovišti (pedagogicko psychologická poradna), které vyloučí záměnu s jinými možnými příčinami obtíží (vada zraku, sluchu, nižší rozumové schopnosti apod.).

Specifické poruchy učení se v názvu označují pomocí předpony dys-, což značí vážné nebo menší narušení funkce. Pojem „vývojové" je v názvu užíván z důvodu jejího výskytu až na určitém stupni vývoje.

Definici expertů z USA z roku 1980 říká, že poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání.

Tyto poruch jsou vlastní postiženému jedinci a předpokládají dysfunkci centrálního nervového systému. I když se porucha učení může vyskytnout souběžně s jinými formami postižení (jako např. smyslové vady, mentální retardace, sociální a emociální poruchy) nebo souběžně s jinými vlivy prostředí ( např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka, psychogenní činitelé), není přímým následkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů.

Možná můžeme nabýt dojmu, že počet dětí se specifickou poruchou učení roste. Není tomu tak, jen se tomuto problému věnuje více pozornosti, zvyšuje se počet učitelů, kteří jsou schopni poruchu odhalit a doporučit odborné vyšetření. Také informovanost rodičů je vyšší.