Filutové z Chytrálkova - Verunka na dámské jízdě

Tak, hned si pošlu komentář.
Ahoj holky a kluci!!!
Víte, co jsme tam s mamkou zapomněly napsat? Že jsem pěkně rozvázala. Už zvládnu i větu o více slovech. Třeba Teta má balom, nebo Mama ham tam. Taky už krásně říkám ahój a aťo (auto) a maminka - to teda vyslovuju mami - ka s velikánskou mezerou. Tak by to mohlo taky znamenat mámina ruka, noha, nebo motorka. Ale mamka ví moc dobře, co já myslím Motorka už většinou není jen ka, ale moto-ka a bábovky jsou místo bábo bábo-ky.

Dneska jsem mamce dávala pěkně zabrat. Strašně ji totiž bolela hlava a Ibuprofen došel, tak se snažila co nejvíc ležet. Ale se zdravým nemocným Filipem, který už opravdu překypuje energií a přitom je třeba držet ho vleže a se mnou, to moc nešlo.
Napřed volala teta Sylva a mamka si vzala telefon na záchod, abych jí nemačkala tlačítka. Jenže, když volal Filípek, že kakám (byla jsem bez plínky), mamka taky nemohla vstát, a tak jsem pěkně zasrajdila sedačku. Když to mamka uklidila, volala teta zase a to jsem pěkně pomalovala prostěradlo fixou. Odpoledne mě mamka zkusila nechat bez plínky, tak jsem se pěkně 3× po sobě vyčurala do nočníku a po čtvrtý taťkovi na to pomalovaný prostěradlo. Pak zase 3× správně a po čtvrtý mamce na peřinu - zase se pokoušela ležet. Jo jo, já jsem mrška podšitá 

Ale máme s mamkou dotaz pro maminky holčiček: Když je necháte bez plínky nebo na nočníku, utíráte je po čurání něčím, nebo umýváte? Mamka mě totiž nechala jen tak, jen oklepala a do večera jsem byla pěkně opruzená.

Tak ahoj
Verča zrzečka

P.S. pro tetu: My si ten deníček v sobotu rádi přečteme. Pak ho spojíme dohromady a můžeme to vydat knižně:-D 

No to je přesně ono, co bylo u nás za problém, já jsem dřív jen tak otřela, aby nebyly počůrané nožky a na zbylé kašlala. Když jsem viděla, jak se jí to uvnitř hezky zanítilo, tak už skoro 14 dní omývám alespoň žínkou nebo v nouzi používám vlhčené ubrousky. Akorát ještě stále chytám ten správný gryf pro polohu ve stoje, zkoušela jsem ji naučit, aby zvedla nožičku jak čůrací pejsek, ale stejně se všude nedostanu. Doma je to dobrý, to si jí položím na gauč, pošimrám u pupíku a tudiž mám pár rozchechtaných vteřin na hygienu, ale na cestách a návštěvách už je to horší. Začíná mi připadat, že zlaté klučičí přetahování (navzdory Svěrákovskému sloganu).

p.s. novinky pošlu zítra, musí trochu uležet

Romana

Ahoj holky,
dík za informace. My se zvedáním nožiček problémy nemáme, Verunka se nadšeně umývá v bidetu. Ale zní to dobře. Budeme muset natrénovat, pro případ čurání venku. to zatím proběhlo jen párkrát.
Jak říkáš Romy, zlatí pindíci i s tím přetahováním a operačními zákroky.
Já jsem měla strach Verču umývat pokaždé, protože mi to kamarádka nedoporučila. Že jí tím malá strašně zchoulostivěla a když pak nebyla možnost, opruzovala se ještě víc. Tak teď nevím, co si vybrat. Sama podle sebe vím, že od té doby, co používám bidet, mám větší tendence k zapaření (když odjedu třeba na chatu). Tak zatím asi budeme umývat nebo otírat mimi kapesníčkama a uvidíme, co po 2. roce. Třeba už bude mít otužilejší kůžičku.
Díky za rady
 Jana

Ahojky prťata

Trochu drzost od nejmenšího z vás všech,co

Právě jsem se šíleně prokecal do dalšího deníčku který jsme museli napsat do foroty už dnes a tak budu dneska asi o něco kratší,snad mi to tentokrát odpustíte.

Verunko, já na tebe celý týden vzpomínal jak už umíš všechny aerobikový kroky a ty zatím radši písek a koně a skákací hrady, to jste teda ty mamky moc neproháněli,styďte se!! Tím že je necháte lenošit a válet se na skákacím hradě a ještě je k tomu pohoupávat,pěkně kazíte morálku Ale jinak ti tu dovču zdravě závidím,hlavně ty motorky a bagry, protože co má kola, to já můžu.

U nás je teď Terko-plačící období. Kvůli vysvědčení na kterém budou dvě dvojky - prý si pro takovou ostudu zítra nepůjde.Kvůli paní učitelce kterou už příští rok mít nebude a jinou nechce. Kvůli okousaným nehtům(rozumějte,kdyby nebyly dnes okousané,vyhrála by sázku).Kvůli brzké návštěvě paní zubařky,je sice šíleně hodná,nejhodnější ze všech, ale Terezce se mléčné stoličky nenávratně rozpadají a už asi ani nepůjdou pospravovat.A kvůli táboru na který Terča v sobotu odjíždí,je to poprvé a nepojede žádná kamarádka ( argumenty že jede plný autobus dětí z jednoho města a bude jich znát nejméně polovičku samozřejmě nebere).A taky kvůli kamarádce co tu nebude celé léto, bú, bú, bú. Prostě předprázdninová depka,ale protože naše Tery je stará známa sboristka,nikdo jí nebere zas tak vážně a to jí rozesmutňuje ze všeho nejvíc 

Holčičí čůrací problémy nemáme,takže nemůžeme moc sloužit.Mamka si prý na podobné problémy u Terezky nepamatuje, tudíž zřejmě nebyly,ach ta pamět. Pravdou je, že když jsem já začal čůrat do nočníčku a chodit doma „dole bez“,taky se mi pindík malinko oprudil.Mamka taktéž uvažovala o otírání ubrousky,ale nějak jsem jí vždycky utekl či co,takže z toho nakonec sešlo a teď už je to v pohodě, možná si opravdu jenom musí ta kůže trošičku zvyknout,ale u holek je to prostě jinak.My máme zase přetahovací problémy,tak si vyberte,že.

Tak se mějte,Filípkovi a mamce Janě přejeme brzké uzdravení!!!

Pa pa Vojta a Stáňa

Tak Filip právě odjel a já už jsem nešťastná. Navíc se mi srdce svíralo, když jsem sledovala, jak si zvyká na kolo, řídítka se kvedlaj a on mezitím vjíždí mezi kolony aut sjíždějících z magistrály - pfuj, ještěže to má na nádraží dvě minuty, tak snad se nic nestane.

Ještě se chci vrátit k úternímu srazíkování a pochlubit se, Johanka už není srazíkovský andílek . Měla to být dámská jízda: My, Mismiska s Bárou a Mishicka s Barbánkem, ale pak jsme zjistily, že přibyl i nádherný pohodář Šimon. Johanka Šimona hezky vyrazila z autíčka a přejela ho - skvělý mládenec, ani moc nebrečel. Barbánkovi se Joko zprvu sice nelíbila, ale Barborka jí jo, takže se Joko snažila, až zaznamenala první úspěchy, směla se přiblížit na dosah. Dokonce mohla být odměněna prvním vykrákáním za vlasy, ale Mishicka to zatrhla - netuší nic o Johančině masochismu a že by se jí to tudíž líbilo. No doufám, že si to holky brzy vynahraděj. Když mamky dlabaly, tak dost řádila v dětském koutku, našla si tam pětiletého chlapa, s kterým si tam chodila hrát na jukanou do domečku a hrát na manžele v posteli - přikryté žíněnkou, chodila jsem je kontrolovat, co se pod tou žíněnkou děje. Zblbla toho kluka natolik, že byl ochoten si ji i vzít domů (přesto, že tam prý má malého brášku). A Mismisčinu Báru tudíž řádně ignorovala, protože si přeci nebude hrát před ženichama s prckem.
Ještě předvedla vzorné kočárkové usínání, nevzorné obědvání - jí teď skutečně od sebechutnějšího jídla jen cca pět soust. Já si suprově podrbala a pak jsem cestovala dál po nákupech. Na Palmovce jsem si dala srazík s Filipem a chtěla počkat s Johankou v zahrádce kavárny - no takovou ostudu už jsem dlouho nezažila. Hodinový jekot a jekot a jekot. Nejprve, že prý ham mňam, pak že to dlouho nenesou a na závěr, že už žádná palačinka s jablky a skořicí, ale že si radši uloví vlastního holuba na refíži. a Filip mě taky namíchl, přes ten soustavný zvukový maják nás tam nenašel - i když je pravda, že on takto řvoucí Joko nezná, když totiž začne doma kňourat hlasitěji, tak všichni startujem a vždycky se najde ta správná náplast na její bolístky.

Taky se musím pochlubit, že jsem konečně zavěsila usíťovanou houpačku a konečně viděla Johanku nejistou a bojácnou. V houpačce se jí moc líbilo, dokonce se umí houpat i sama pohybem těla, ale při prvním pokusu o samostatný výstup kecla na zadek (cca 25 cm) a pak několikrát naznačila, že by zkusila nastoupit, ale vždycky se rozmyslela, když se houpačka trošku pohnula.
A poslední novinkou je, že jsem Johanu přistihla při potřebě stěžovat si nebo něco sdělit, ale ono nám to stále nejde. Chtěla zavolat na větší děti, aby přišly za ní - a najednou bylo vidět, že neví jak na to. Doma už se mi párkrát snažila něco vysvětlit a začalo jí vadít, že nerozumím ani japonsky, ani ugrofinsky, natož tatarsky. Tak možná to bude spouštěč k mluvení.
Nočníkování stagnuje, uvědomování si svých potřeb postupuje, takže čekám, až se obé setká, pak už to půjde rychle, začíná to vypadat, že konec prázdnin by mohl být veselejší - tedy když už si nepořídíme žádnou střevní chřipku.
No jdu chystat věci na odjezd do Zlína, navíc musím za mamkou do nemocnice - asi si tam chvilku pobude. A ještě apelovat na strejdu a bratrance, že prababi je taky jejich, tak aby tento týden a přes svátky vypomohli, snad se za prababičkou na chalupě stavěj a nakoupěj jí.
Mějte se fajn
Romana a stále odpadlá Johanka, ba né, už mňouká, tak papa

Všechny slibované i plánované fotky budou bohužel až po svátcích, protože sběrna už si vesele prázdninuje, aniž by hotová foto vydala. A to jsem tam šla přesně na termín.

Hola, hola,
opět změna
jako ostatně hodně často v mém životě. Už jsme byli schystáni k odjezdu, tašky napakovány, jen jsem doposílala poslední věci do práce, když přišla zprávička, že v jedné zásilce byla dost podstatná chyba a zákazník běsní kvůlivá termínu. Takže nezbylo, než zasednout k PC (přestěhovanému a ne zcela zprovozněnému) a danou věc fofrem předělat. Nejvíc mě štve, že mi to ten chlap do telefonu říkal a já na to zapomněla, takže je to vlastně moje chyba - poslední dobou už několikátá - to se dřív zcela bezchybné Romance nestávalo, no nafackovala bych si. A tak odjíždíme až ráno v šest hodin, jsem zvědavá, jak budem Johanku, která usnula chvíli před půlnocí, ráno budit. No bude muset vstát a zbytek si dospí ve vlaku.

Stáňo, tu předprázdninovskou depku znám, nejen ze svých pamětí, letos jsem si ji naplno užila s Filipem. I když neměl ve třidě obzvláštního kámoše, prostě mu docvaklo, že už je stíží někdy uvidí. Na tábor se sice těšil moc a moc, ale ví, že už se dlouho scházet nebudou, přeci jen všichni vyrostli a mláďat je čím dál méně. A Terezce se vůbec nedivím, že je nabručená na ty dvě dvojky, které jí vůbec nepatřily, kdoví od koho je chytla Přimaluj jí od nás hned do orvního dopisu velké sluníčko a spousty srdíček za každou kamárádku, kterou si na táboře najde - i mezi známými tvářemi může najít poklad.

Jano, přesně z toho mám strach, chybějící víkendy brášky Johana přežívala v pohodě, občas zahulákala na patro a občas zašla ke dveřím, jestli nejde, ale bylo to snesitelné. Ale když má táta odpolední a Johana si ho dopoledne užila stíží tu hodinku, co běžně tráví na záchodě a večer už nic, tak o víkendu k němu moc nechtěla a rozhodně ji nedokázal uspat nebo ukonejšit při bolístce či trápení - to jen mňouká mamí, auví /> Naštěstí teď zrovna prožíváme další rozvojový zlom, kdy víc vnímá okolí a prostředí, tak snad si ho v paměti udrží jako nejbližšího přítele a protirodičovského spiklence . No však poreferuju.
Jo a Verče od Joko máš vyřídit, že to je přeci normální, že chlapi jsou ciťácký měkkoty. Na Johanu funguje jen velitelské Hají, připadně doprovázené fyzickým násilným uložením Nějaký Kidy o ubrečený posteli rozhodně nezaberou, maximálně tam vysype krabici s plyšákama, aby té posteli zavřela ústa a měla klid na demolici kuchyně.

A poslední novinka: houpačka slaví nevídaný úspěch, jsem hrda. A na počítač už neprší, před plánovaným odjezdem jsme ho přestěhovali. A po příjezdu budou fota.
A pak hned doufám budou následovat fota z vydařeného Lešenského srazíku.
Pochopila jsem dobře, že se tam vůbec neukážete? Asi ještě zavolám po dojetí.

Romana a Johanka (23m)