Nekončící příběh – snad je někde happyend?
- Snažení
- karjak
- 07.05.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsme se před lety pustili do dobrodružství s IVF, předpokládala jsem, že jediné, co mi bude před Vánoci 2015 kazit postavu, bude vánoční cukroví a velký pupek... Cukroví zatím ani jedny Vánoce napečené nebylo a o pokaženou postavu se se ctí postaraly hormonální dávky.
Jdeme do finále s posledním pokusem a přiznám se, že mi všichni ti rozněžnělí lékaři a soucitné sestřičky budou chybět. Stali se za ty dlouhé měsíce mojí druhou rodinou. S nimi jsem strávila Velikonoce, prožila letní dovolené a oslavila narozeniny. A ač všichni dělali, co mohli, vaječníky mají na věc jiný názor a odmítají jakoukoli spolupráci.
Tak páni doktoři naposled nasadili koňské dávky. Nikdy bych nevěřila, co se mnou může taková hormonální smršť udělat. Nejenom že slzím i u reklamy na životní pojištění, ještě mě neskutečně dojímají pejsci. Zvlášť ti malí, roztomilí… Úplně nejvíc ten smeták, co stává s bezdíky v parku. Tak toho bych chtěla zachránit, vyrvat těm nemytým existencím a vybudovat mu doma malý roztomilý pelíšek… Snad bude mít pes štěstí a hormony brzy vyprchají, takže zůstane spokojeně v parku a bude dál lovit ty malé roztomilé sýkorky. Potvora chlupatá, jak je mi těch nebožáčků líto… A což teprve babičky a dědečkové šourající se na nákup…
Hormonální šílenství došlo tak daleko, že jsem zcela dobrovolně nabídla mamince, že ji i její tři kamarádky vyvezu na výlet. Asi bych měla být na pár dnů prohlášena za nesvéprávnou. A tak jsem jednoho mrazivého rána naložila dámy do auta a vyjely jsme za nákupy. Tedy, vyjely jsme až po čtvrthodinové debatě, zda se holky připoutají, nebo ne, protože: „Karjuško, je vidět, že jsi byla učitelka a bazíruješ na pravidlech. My tu pokutu kdyžtak zaplatíme.“ Jenže, milé dámy, pokutu si klidně plaťte, ale opravdu nestojím o to, aby mi při prudším zabrzdění letící bába srazila vaz.
Po dlouhých vyjednáváních dámy provedly pokus o kompromis. Uchopily pásy a ležérně je přehodily přes boky. A takto si je budou držet a policajti nic nepoznají, mrkají na mě se šibalskými úsměvy. Nakonec se všechny tři podařilo připoutat a vyjely jsme. Po pár metrech se ze zadních sedadel ozvalo tichoučké: Cvak. Cvak. Cvak. Zastavuji u krajnice. Dámy protáčí panenky, ale boj pro tuto cestu vzdávají a definitivně se připoutávají. Během jízdy se vzadu zapnou tři navigace.
„Karjuško, můžeš jet, nic nejede.“
„Je červená.“
„Aha, no ale nic nejede, tak bys mohla, ne?“
Rozjíždím se. „Pozor!“ Prudce brzdím. Nic nevidím. Mrtvola bude pod koly auta… „A to nic. Se mi zdálo, že támhle běží pes, přímo pod auto, ale to se mi zdálo.“
„Nechci ti do toho mluvit, ale já bych zabočila doleva.“
„Tam je jednosměrka.“
„Ale neříkej. Když jsme tu jeli s tátou (asi tak deset let nežije), tak jsme tam v klidu projeli.“
Nakonec přece jen parkujeme na parkovišti kousek od centra města a dámy vyráží. Dáváme si rozchod a za dvě hodiny se scházíme opět u auta. Janička, která peče ty nejbáječnější větrníky, se k nám hrne s kelímky v náručí. „Holky, koupila jsem nám kafe. To bude dobrota. Nějaká Afrika! Káva Togo!“ Neměla jsem to srdce jí vysvětlit, že je to prach sprosté rozpustné kafe…
Přežila jsem dámskou jízdu, přežila jsem i poslední injekci. Ukolébána rutinou jsem nasála léčivo, zapíchla do břicha, zmáčkla píst – a uvědomila si, že veškerý vzduch, který měl být před aplikací vypuštěn, se přesunul, následován tekutinou, do mého břicha. Chvíli jsem se bála pohnout a čekala, kdy to se mnou praští. Po minutě jsem jehlu vytáhla, sepsala závěť a vyrazila do práce. Zatím jsem přežila i toto faux pas…
Jako žena marnivá toužím i při možné narkóze (kdyby se třeba některý folikul uráčil vyrůst) vypadat krásně (zvlášť když to bude asi moje poslední návštěva CARu), a tak jsem si dnes vyrazila ke kadeřnici. Děvče dostalo záchvat kreativity a místo decentního pážecího účesu mi na hlavě vymodelovalo velmi dekadentní… hnízdo? Na to ani tu papírovou čepičku na sále nenarazím…
„Děvče, chybí Ti sebevědomí, musíš se s takovou kreací na hlavě náležitě sebevědomě nést,“ pravilo mé odvážné já. A tak místo, abych na hlavu narazila kulicha, vyšla jsem s hrudí vypjatou ze dveří kadeřnictví a hrdě vkročila do MHD. Proti dveřím stáli dva fešní třicátníci a na můj okouzlující úsměv odpověděli úsměvem neméně okouzlujícím a šibalským pohledem. „Sluší ti to, holka. Jo, sebevědomí, to je základ všeho…,“ spokojeně jsem se usadila na sedačce a uvelebila se tak, aby bylo pohodlně i mým tvrdohlavým nezrajícím folikulům. Periferně vidím, že se krasavci blíží… Honem oprašuji základy flirtu a doufám, že budu neskonale vtipná a pohotová.
Před očima mi propluje odznáček revizora. „Kontrola jízdenek,“ praví jeden z Belmondů. Zuřivě lovím v kabelce a snažím se najít peněženku. Bez úspěchu. Peněženka i s předplatní průkazkou zůstala v kadeřnictví. Pokorně vystupuji na další zastávce, vyplním s hezounky formulář (alespoň znají moji adresu, kdyby třeba chtěli poslat květiny) a pěšky se vracím pro peněženku. V dalším autobuse klímá jen pár puberťáků a piští dvě rozjívené skoroslečny. Tohle by z vás mohlo jednou vyrůst, lenivé folikuly…
Přečtěte si také
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 664
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 744
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1188
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 1668
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 484
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 2827
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 6467
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2731
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1230
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 2721
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Nene 
Deníčky moc nečtu, ale ty tvoje si nenechám ujít. Píšeš skvěle. 
A krásně se to čte. Držím palce, ať to teď už vyjde 
ty vis, kde nosi obcanku? Treba ji nosi mimo penezenku? 
