Nekončící příběh – snad je někde happyend?
- Snažení
- karjak
- 07.05.18 načítám...
Když jsme se před lety pustili do dobrodružství s IVF, předpokládala jsem, že jediné, co mi bude před Vánoci 2015 kazit postavu, bude vánoční cukroví a velký pupek... Cukroví zatím ani jedny Vánoce napečené nebylo a o pokaženou postavu se se ctí postaraly hormonální dávky.
Jdeme do finále s posledním pokusem a přiznám se, že mi všichni ti rozněžnělí lékaři a soucitné sestřičky budou chybět. Stali se za ty dlouhé měsíce mojí druhou rodinou. S nimi jsem strávila Velikonoce, prožila letní dovolené a oslavila narozeniny. A ač všichni dělali, co mohli, vaječníky mají na věc jiný názor a odmítají jakoukoli spolupráci.
Tak páni doktoři naposled nasadili koňské dávky. Nikdy bych nevěřila, co se mnou může taková hormonální smršť udělat. Nejenom že slzím i u reklamy na životní pojištění, ještě mě neskutečně dojímají pejsci. Zvlášť ti malí, roztomilí… Úplně nejvíc ten smeták, co stává s bezdíky v parku. Tak toho bych chtěla zachránit, vyrvat těm nemytým existencím a vybudovat mu doma malý roztomilý pelíšek… Snad bude mít pes štěstí a hormony brzy vyprchají, takže zůstane spokojeně v parku a bude dál lovit ty malé roztomilé sýkorky. Potvora chlupatá, jak je mi těch nebožáčků líto… A což teprve babičky a dědečkové šourající se na nákup…
Hormonální šílenství došlo tak daleko, že jsem zcela dobrovolně nabídla mamince, že ji i její tři kamarádky vyvezu na výlet. Asi bych měla být na pár dnů prohlášena za nesvéprávnou. A tak jsem jednoho mrazivého rána naložila dámy do auta a vyjely jsme za nákupy. Tedy, vyjely jsme až po čtvrthodinové debatě, zda se holky připoutají, nebo ne, protože: „Karjuško, je vidět, že jsi byla učitelka a bazíruješ na pravidlech. My tu pokutu kdyžtak zaplatíme.“ Jenže, milé dámy, pokutu si klidně plaťte, ale opravdu nestojím o to, aby mi při prudším zabrzdění letící bába srazila vaz.
Po dlouhých vyjednáváních dámy provedly pokus o kompromis. Uchopily pásy a ležérně je přehodily přes boky. A takto si je budou držet a policajti nic nepoznají, mrkají na mě se šibalskými úsměvy. Nakonec se všechny tři podařilo připoutat a vyjely jsme. Po pár metrech se ze zadních sedadel ozvalo tichoučké: Cvak. Cvak. Cvak. Zastavuji u krajnice. Dámy protáčí panenky, ale boj pro tuto cestu vzdávají a definitivně se připoutávají. Během jízdy se vzadu zapnou tři navigace.
„Karjuško, můžeš jet, nic nejede.“
„Je červená.“
„Aha, no ale nic nejede, tak bys mohla, ne?“
Rozjíždím se. „Pozor!“ Prudce brzdím. Nic nevidím. Mrtvola bude pod koly auta… „A to nic. Se mi zdálo, že támhle běží pes, přímo pod auto, ale to se mi zdálo.“
„Nechci ti do toho mluvit, ale já bych zabočila doleva.“
„Tam je jednosměrka.“
„Ale neříkej. Když jsme tu jeli s tátou (asi tak deset let nežije), tak jsme tam v klidu projeli.“
Nakonec přece jen parkujeme na parkovišti kousek od centra města a dámy vyráží. Dáváme si rozchod a za dvě hodiny se scházíme opět u auta. Janička, která peče ty nejbáječnější větrníky, se k nám hrne s kelímky v náručí. „Holky, koupila jsem nám kafe. To bude dobrota. Nějaká Afrika! Káva Togo!“ Neměla jsem to srdce jí vysvětlit, že je to prach sprosté rozpustné kafe…
Přežila jsem dámskou jízdu, přežila jsem i poslední injekci. Ukolébána rutinou jsem nasála léčivo, zapíchla do břicha, zmáčkla píst – a uvědomila si, že veškerý vzduch, který měl být před aplikací vypuštěn, se přesunul, následován tekutinou, do mého břicha. Chvíli jsem se bála pohnout a čekala, kdy to se mnou praští. Po minutě jsem jehlu vytáhla, sepsala závěť a vyrazila do práce. Zatím jsem přežila i toto faux pas…
Jako žena marnivá toužím i při možné narkóze (kdyby se třeba některý folikul uráčil vyrůst) vypadat krásně (zvlášť když to bude asi moje poslední návštěva CARu), a tak jsem si dnes vyrazila ke kadeřnici. Děvče dostalo záchvat kreativity a místo decentního pážecího účesu mi na hlavě vymodelovalo velmi dekadentní… hnízdo? Na to ani tu papírovou čepičku na sále nenarazím…
„Děvče, chybí Ti sebevědomí, musíš se s takovou kreací na hlavě náležitě sebevědomě nést,“ pravilo mé odvážné já. A tak místo, abych na hlavu narazila kulicha, vyšla jsem s hrudí vypjatou ze dveří kadeřnictví a hrdě vkročila do MHD. Proti dveřím stáli dva fešní třicátníci a na můj okouzlující úsměv odpověděli úsměvem neméně okouzlujícím a šibalským pohledem. „Sluší ti to, holka. Jo, sebevědomí, to je základ všeho…,“ spokojeně jsem se usadila na sedačce a uvelebila se tak, aby bylo pohodlně i mým tvrdohlavým nezrajícím folikulům. Periferně vidím, že se krasavci blíží… Honem oprašuji základy flirtu a doufám, že budu neskonale vtipná a pohotová.
Před očima mi propluje odznáček revizora. „Kontrola jízdenek,“ praví jeden z Belmondů. Zuřivě lovím v kabelce a snažím se najít peněženku. Bez úspěchu. Peněženka i s předplatní průkazkou zůstala v kadeřnictví. Pokorně vystupuji na další zastávce, vyplním s hezounky formulář (alespoň znají moji adresu, kdyby třeba chtěli poslat květiny) a pěšky se vracím pro peněženku. V dalším autobuse klímá jen pár puberťáků a piští dvě rozjívené skoroslečny. Tohle by z vás mohlo jednou vyrůst, lenivé folikuly…
Přečtěte si také
Šílené rande: Svlékla jsem se do prádla a on mě obvinil z propagace komunismu
- Anonymní
- 05.05.26
- 4322
První máj, lásky čas... tak se to alespoň říká. No, u mě to byl spíš čas totálního vystřízlivění a pocitu trapnosti, který bych nepřála ani největšímu nepříteli. Chodila jsem s Markem asi dva...
Společná dcera (4) nám rozvrací manželství i vztahy s dětmi z minulých vztahů
- Anonymní
- 05.05.26
- 1631
Tohle je téma, o kterém se špatně mluví. Vlastně je to spíš tabu. Určitě nechci vinit malé dítě, které jsem si navíc strašně přála. Po rozvodu jsem si chtěla užívat, cestovat. Měla jsem přítele,...
Máme doma miminko a já se bojím vyjít ven. Partnerova ex mě napadla
- Anonymní
- 05.05.26
- 1921
Vtrhla k nám na zahradu bez varování a během pár vteřin se všechno změnilo. Bývalá manželka mého partnera mě fyzicky napadla – bez předchozího konfliktu, bez vysvětlení. Mám doma novorozeně a další...
Když srdce bloudí: Můj příběh o ztracené lásce a nekonečném hledání
- Anonymní
- 05.05.26
- 486
Ahoj, možná se potřebuji jen vypsat. Prosím, neodsuzujte mě – jsem prostě jen hrozně nešťastná a začínám pochybovat, že ještě někdy budu šťastná. Je mi 23 let, studuji, a přestože bych měla mít...
Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
- Anonymní
- 05.05.26
- 406
Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 5619
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 2624
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 1389
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 4646
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2960
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Nene 
Deníčky moc nečtu, ale ty tvoje si nenechám ujít. Píšeš skvěle. 
A krásně se to čte. Držím palce, ať to teď už vyjde 
ty vis, kde nosi obcanku? Treba ji nosi mimo penezenku? 
