Hanušátka 1
O naší Hanušecí smečce od začátku. Začalo to všechno jednoho slunného dne v roce 2006.
Byla jsem v tu dobu smutná, životem a chlapama otrávená holka, která se chtěla vracet zpět z hlavního města do toho svého „baťovského“. Ale i tak jsem se ještě jednou podívala na výpis ze seznamky a praštilo mě to okamžitě do očí. S tímhle klukem se prostě musím ještě potkat.
A přišlo první rande. Ano, už tady se stalo něco dost vtipného. Nedomluvili jsme se konkrétně, kde na Václaváku se potkáme. Jak jsem na Můstku vystoupila z metra, napadl mě Baťa, když už teda pocházím, odkud pocházím. Vytáhla jsem mobil, že to vycvakám a na mobilu už je obálka z textem: Čekám tě u Bati. Fakt síla! Procházka se změnila v posezení, posezení v kino a kino v doprovod domů a končilo to ve 2 h ráno.
Na podzim už jsme spolu bydleli, na jaře začali plánovat svatbu a v červenci 2007 jsme si řekli ANO. Už na tom prvním rande v srpnu 2006 jsme se neuvěřitelně rychle domluvili na třech dětech, ale to první ne a ne k nám přijít. To víte, že už jsem z toho začala blbnout a panikařit, při každém zpoždění jsem letěla pro test, prostě magorka.
Ale tak co, našla jsem si novou práci, začali jsme řešit vlastní bydlení a čekali už jen na to, kdy mi uplyne zkušební doba. A podařilo se! Budeme mít vlastní byt! Odjeli jsme k rodičům na Moravu, že oslavíme manželovi 30té narozeniny u příbuzných ve sklípku. MS nepřicházela, tak jsem si ten test zase udělala a ony tam byly…ty vytoužené dvě čárky. To bylo 9.8.2008.
Letěla jsem to celá šťastná říct manželovi, on se jen pousmál a totálně mě odzbrojil konstatováním, že on už to týden ví, protože jsem se doslova porýpala ve svém oblíbeném jídle.
Je to tady. První těhotenství. Doslova a do písmene horor. První téměř 4 měsíce jsem trávila u záchodové mísy, šla s váhou dolů o 13 kg a v průkazce už měla výstražný vykřičník. Potom se to sice trochu srovnalo, ale začal mi kolísat tlak. Jediné pozitivum bylo, že jsem až do února mohla nosit své kalhoty, až tehdy mě mamka ukecala, abych si už konečně koupila ty těhotenské. TP byl stanoven na 14.4. a já už byla celá netrpělivá, až si to naše první mrně pochovám.
Bylo to umocněné tím, že mi na podzim umřel můj milovaný dědeček a já v tu chvíli věděla, že nosím v bříšku chlapečka. I když to dlouhou dobu byla Barunka:o))) Jenže ono bylo 15., 16. a miminko si pořád hovělo u maminky. Vyprala jsem záclony a pověsila je v celém bytě, uklidila jsem. Prostě už jsem nevěděla, co dělat.
V noci se začalo něco dít, tak jsme vyrazili do porodnice. Tam ale řekli, že je to na dlouho a tatínka poslali domů. Já trpěla jako zvíře. Ten malý raubíř mi takovým způsobem tlačil na bedra, že jsem chtěla vyskočit z kůže. V pátek v 1 8h mi praskla voda, tak jsme volali tatínka. No, nebudu vám tady popisovat ta muka, ono bude stačit, když napíšu, že v sobotu v 8:55 se nám narodil náš první poklad s váhou 3640g a 50cm.
Nakonec dostal jméno po mamince. Máme MIŠÁKA!
Přečtěte si také
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 39
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 104
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 99
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 117
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1874
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1120
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2004
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 820
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 497
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22225
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.