Hanušátka 2.
- O životě
- MisaHanuska
- 07.06.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Píše se jaro 2009...A my jsme se těšili z našeho prvního pokladu. A opravdu doslova a do písmene pokladu. Od třech měsíců nám Mišák spal celou noc, snědl co dostal, pořád se usmíval a vystačil si opravdu s málem.
Léto jsme prožili pěkně v klidu na venkově, užívali čerstvého vzduchu a návštěv, které nás tam rozptylovaly. Teplých dní ubývalo a vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu manželovy maminky jsme se rozhodli trávit Vánoce u tchánů. Nepřišlo mi to ani trochu divné, protože jsme tak nějak podvědomě cítili, že to jsou možná poslední společné Vánoce. Prožili jsme je v klidu a s radostí jakou tomuto svátku mohou dodat jen dětská očekávání a svítící očka.
Ale abych neodbočila od našich „miminkovských“ záměrů. Chtěli jsme druhé dítě stihnout do dvou let od prvního a to jak byl Mišák zlaté dítko naše rozhodnutí jen posvětilo. Takže když jsem v listopadu přestala kojit a v prosinci v pohodě dostala MS, byla jsem moc ráda, že vše funguje jak má. Řekli jsme si, že je celý rok 2010 čas na další otěhotnění, ale…
Přišel leden a místo očekávané MS nic. Těhotenský test negativní, takže nezbývalo než zavolat k doktorovi. A prý mám přijít za 14 dní, pokud se MS ani se zpožděním nedostaví. Ještě než jsem tam šla, tak jsem si přece jenom ten test ještě jednou udělala a ony tam svítily ty dvě červené čárky jako dálnice. Takže jsem zvedla telefon a kontrolu posunula, protože v tuto dobu by se ještě na UTZ stejně nic neobjevilo. Za dalších 14 dní už jsem viděla srdíčko našeho dalšího potomka. A byl to teda šok.
Doma sotva 10 měsíční dítě a představa, že budu mít první trimestr „blicí“ jako poprvé mi fakt na náladě nepřidávala. Navíc jsem byla fakt v šoku, že se to podařilo takhle rychle, když na první miminko jsme čekali přes 2 roky. Ale už to tak bylo. Manžel mě ujistil, že všechno zvládneme a ať jsem v klidu. Ono se to řeklo. Jenže já chtěla druhého kluka, parťáka pro Mišáka a od samého začátku jsem měla tušení, že to bude holka. Těhotenství probíhalo o poznání klidněji než to první, snad i tím, že jsem neměla čas to tolik řešit. Synek byl opravdu čipera a prvnímu roku, jak se říká, utekl. Opravdu nám dělal radost. I přes mé těhotenství jsme si naplánovali dovolenou v Itálii. Pan doktor z toho dvakrát nadšený nebyl, ale já jsem byla přesvědčená, že se nemůže nic stát. Prvních 14 dní v červnu už jsem se nemohla dočkat.
Jenže není život jen o radostech a těšení se. V květnu umřela manželova maminka, a tak jsme museli ještě před dovolenou zvládnout i pohřeb. Bylo to sice očekávané, ale i tak to člověka zasáhne. Já si v tu ránu byla jistá, že v bříšku mám holčičku. Stejně jako za dědečka přišel do rodiny chlapeček, tak i teď to bude ženská za ženskou. A taky jo. Den před odjezdem na dovolenou nám ultrazvuk ukázal „kávové zrníčko“.
Dovolená byla super. Léto taky, ikdyž ty vysoké teploty nebyly zrovna k popukání. Bříško už mi pěkně narostlo a já už se pomalu začínala na tu naši holčičku těšit. Dlouho mi trvalo, než jsem se s tím srovnala, ale jakmile jsem začala měnit modrou výbavičku za růžovou, tak to nějak samo přišlo. Měli jsme ještě v plánu koncem léta navštívit naše na Moravě, ale já už se na to nějak necítila, takže jsme nakonec zůstali už doma. TP jsem měla stanovený na 24.10. Všichni strašili, že můžu rodit dřív atd. A já naopak chtěla (zvláštní úchylka), aby se holčička narodila až 25.10., aby měla v datu narození 5 a navíc by byla i stejné znamení jako já.
Přišel říjen. Oblečky pro holčičku byly nachystané, sourozenecký kočárek parkoval na předsíni a moje maminka mě ujistila, že mi opět bude nápomocná. A já jsem si připadala, že je pořád hromada času. Moc jsem si ještě chtěla užít ty dny, kdy mám doma jen jedno dítko. 24.10. se samozřejmě nic nestalo, a tak jsem následující den musela na monitor a kontrolu ke svému doktorovi. Paní doktorka se podívala, konstatovala, že na porod to zatím nevypadá a poslala mě domů.
Bylo pondělí, Mišáka si vzala kamarádka na celé odpoledne, tak jsem měla klídek. Ale celé odpoledne jsem cítila takové divné žmaní v bříšku. Kolem 18h přišel domů manžel a já se šla naložit do vany. Přinesl mi telefona a ptal se, jesli má začít mýt nádobí a já že jo, že je času dost. Jenomže ona vana skutečně zafungovala a kontrakce najednou byly co 5 min. Zkušenost z prvního porodu mě stále nechávaly v klidu. Vylezla jsem z vany, sedla si do křesla a najednou jsem měla pocit, že je to tady.
Takže manžel pochopitelně nádobí nedomyl, sedli jsme do auta a vyrazili směr porodnice. Stihla jsem zavolat mamce, že jedeme a my už pomalu stavěli před porodnicí. To bylo něco málo po 20h. Tam mě prohlédli, napojili na monitor a já myslela, že už bolestí nevydržím. Manžel doběhl pro porodní asistentku, ta na mě mrkla a řekla, že půjdeme na porodní sál. Co přišlo potom, byl fakt fičák. Na porodním sále jsem nestihla ani vylézt na křeslo, jen jsem si dřepla, dvakrát zatlačila a malá byla venku. Manžel to potom okomentoval slovy, že měl jenom strach, aby ji stihli chytit.
Bylo pondělí 21:25 a já držela v náručí uzlíček s váhou 3250g a 50cm. Máme Andulku a jsme čtyřčlenná parta.
Přečtěte si také
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1448
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1773
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 543
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 595
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 473
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 765
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 641
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 1001
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 2000
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 401
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...