Hanušátka 2.
- O životě
- MisaHanuska
- 07.06.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Píše se jaro 2009...A my jsme se těšili z našeho prvního pokladu. A opravdu doslova a do písmene pokladu. Od třech měsíců nám Mišák spal celou noc, snědl co dostal, pořád se usmíval a vystačil si opravdu s málem.
Léto jsme prožili pěkně v klidu na venkově, užívali čerstvého vzduchu a návštěv, které nás tam rozptylovaly. Teplých dní ubývalo a vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu manželovy maminky jsme se rozhodli trávit Vánoce u tchánů. Nepřišlo mi to ani trochu divné, protože jsme tak nějak podvědomě cítili, že to jsou možná poslední společné Vánoce. Prožili jsme je v klidu a s radostí jakou tomuto svátku mohou dodat jen dětská očekávání a svítící očka.
Ale abych neodbočila od našich „miminkovských“ záměrů. Chtěli jsme druhé dítě stihnout do dvou let od prvního a to jak byl Mišák zlaté dítko naše rozhodnutí jen posvětilo. Takže když jsem v listopadu přestala kojit a v prosinci v pohodě dostala MS, byla jsem moc ráda, že vše funguje jak má. Řekli jsme si, že je celý rok 2010 čas na další otěhotnění, ale…
Přišel leden a místo očekávané MS nic. Těhotenský test negativní, takže nezbývalo než zavolat k doktorovi. A prý mám přijít za 14 dní, pokud se MS ani se zpožděním nedostaví. Ještě než jsem tam šla, tak jsem si přece jenom ten test ještě jednou udělala a ony tam svítily ty dvě červené čárky jako dálnice. Takže jsem zvedla telefon a kontrolu posunula, protože v tuto dobu by se ještě na UTZ stejně nic neobjevilo. Za dalších 14 dní už jsem viděla srdíčko našeho dalšího potomka. A byl to teda šok.
Doma sotva 10 měsíční dítě a představa, že budu mít první trimestr „blicí“ jako poprvé mi fakt na náladě nepřidávala. Navíc jsem byla fakt v šoku, že se to podařilo takhle rychle, když na první miminko jsme čekali přes 2 roky. Ale už to tak bylo. Manžel mě ujistil, že všechno zvládneme a ať jsem v klidu. Ono se to řeklo. Jenže já chtěla druhého kluka, parťáka pro Mišáka a od samého začátku jsem měla tušení, že to bude holka. Těhotenství probíhalo o poznání klidněji než to první, snad i tím, že jsem neměla čas to tolik řešit. Synek byl opravdu čipera a prvnímu roku, jak se říká, utekl. Opravdu nám dělal radost. I přes mé těhotenství jsme si naplánovali dovolenou v Itálii. Pan doktor z toho dvakrát nadšený nebyl, ale já jsem byla přesvědčená, že se nemůže nic stát. Prvních 14 dní v červnu už jsem se nemohla dočkat.
Jenže není život jen o radostech a těšení se. V květnu umřela manželova maminka, a tak jsme museli ještě před dovolenou zvládnout i pohřeb. Bylo to sice očekávané, ale i tak to člověka zasáhne. Já si v tu ránu byla jistá, že v bříšku mám holčičku. Stejně jako za dědečka přišel do rodiny chlapeček, tak i teď to bude ženská za ženskou. A taky jo. Den před odjezdem na dovolenou nám ultrazvuk ukázal „kávové zrníčko“.
Dovolená byla super. Léto taky, ikdyž ty vysoké teploty nebyly zrovna k popukání. Bříško už mi pěkně narostlo a já už se pomalu začínala na tu naši holčičku těšit. Dlouho mi trvalo, než jsem se s tím srovnala, ale jakmile jsem začala měnit modrou výbavičku za růžovou, tak to nějak samo přišlo. Měli jsme ještě v plánu koncem léta navštívit naše na Moravě, ale já už se na to nějak necítila, takže jsme nakonec zůstali už doma. TP jsem měla stanovený na 24.10. Všichni strašili, že můžu rodit dřív atd. A já naopak chtěla (zvláštní úchylka), aby se holčička narodila až 25.10., aby měla v datu narození 5 a navíc by byla i stejné znamení jako já.
Přišel říjen. Oblečky pro holčičku byly nachystané, sourozenecký kočárek parkoval na předsíni a moje maminka mě ujistila, že mi opět bude nápomocná. A já jsem si připadala, že je pořád hromada času. Moc jsem si ještě chtěla užít ty dny, kdy mám doma jen jedno dítko. 24.10. se samozřejmě nic nestalo, a tak jsem následující den musela na monitor a kontrolu ke svému doktorovi. Paní doktorka se podívala, konstatovala, že na porod to zatím nevypadá a poslala mě domů.
Bylo pondělí, Mišáka si vzala kamarádka na celé odpoledne, tak jsem měla klídek. Ale celé odpoledne jsem cítila takové divné žmaní v bříšku. Kolem 18h přišel domů manžel a já se šla naložit do vany. Přinesl mi telefona a ptal se, jesli má začít mýt nádobí a já že jo, že je času dost. Jenomže ona vana skutečně zafungovala a kontrakce najednou byly co 5 min. Zkušenost z prvního porodu mě stále nechávaly v klidu. Vylezla jsem z vany, sedla si do křesla a najednou jsem měla pocit, že je to tady.
Takže manžel pochopitelně nádobí nedomyl, sedli jsme do auta a vyrazili směr porodnice. Stihla jsem zavolat mamce, že jedeme a my už pomalu stavěli před porodnicí. To bylo něco málo po 20h. Tam mě prohlédli, napojili na monitor a já myslela, že už bolestí nevydržím. Manžel doběhl pro porodní asistentku, ta na mě mrkla a řekla, že půjdeme na porodní sál. Co přišlo potom, byl fakt fičák. Na porodním sále jsem nestihla ani vylézt na křeslo, jen jsem si dřepla, dvakrát zatlačila a malá byla venku. Manžel to potom okomentoval slovy, že měl jenom strach, aby ji stihli chytit.
Bylo pondělí 21:25 a já držela v náručí uzlíček s váhou 3250g a 50cm. Máme Andulku a jsme čtyřčlenná parta.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1805
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1059
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1906
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 779
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 452
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21785
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2671
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2953
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2661
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1793
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....