Třikrát a dost
- Porod
- MisaHanuska
- 26.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, proč jsem zatím přesvědčená, že to bylo naposledy. Musím se z toho prostě vypsat. Sdílené trápení je poloviční trápení. Dnes je to 14 dní, co se nám narodilo naše třetí štěstíčko. Ale od začátku. Třetí dítko bylo chtěné. Začátek těhotenství byl jako u těch předchozích prozvracený a intuitivně jsem cítila, že je to kluk, i když já tentokrát chtěla holčičku.
Moje intuice se v 20. tt potvrdila, a tak jsme se začali připravovat na příchod pátého člena rodiny. Tedy připravovat, doma bylo pro miminko všechno vlastně nachystané, jen jsem musela komplet holčičí výbavičku po dcerce vyměnit za klučičí a tentokrát mě to opravdu už nebavilo, ale taky jsem to zvládla. Měsíc před porodem jsem vyprala oblečení, týden před termínem porodu jsme předělali našeho Speediho ze sporťáku zase na hlubokáč a vytáhli ze sklepa autosedačku.
Co se týká samotného těhotenství, tak až na ten začátek bylo fakt pohodové. Žádné obtíže typu cukrovky, vysokého tlaku, otoků, prostě bez problému. Jen se mi ve 32. tt podařilo uklouznout a plácla jsem sebou jak dlouhá tak široká. Svědomí mi nedalo a absolvovali jsme eskapádu Bulovka.
Naštěstí se nic nestalo, jen mě to utvrdilo v přesvědčení, že prostě i tentokrát musíme stíhat dojet do Nera. V 36. tt jsem absolvovala vstupní vyšetření a první monitor, byl ukázkový. Za týden to ale bylo jinak a já tam musela jednu noc zůstat. Naštěstí se to uklidnilo a pustili mě domů. To už jsem se také dozvěděla, že miminko asi bude větší, protože odhad byl tou dobou 3800 g. A blížil se termín porodu.
Ve 40. tt paní doktorka konstatovala, že mimčo už má 4 kg. Já jsem se toho tak nějak zalekla a začali jsme se domlouvat na vyvolání, to bylo úterý 5. 2. Jenže když jsem přijela domů, celé se mi to tak nějak rozleželo. Honilo se mi hlavou, co když to bude horší, bolestivější, vždyť se mrně musí samo rozhodnout, kdy chce ven. Takže jsem do porodnice zavolala, že druhý den na vyvolání nepřijedu a do konce týdne tomu dáme čas.
Ve středu 6. 2. jsem se probudila jako znovuzrozená. Nějak jsem se naprosto dostala do pohody a říkala si, že až to přijde, tak to přijde. Při prvním porodu jsem zvládla kluka s 3650 g, tak při třetím dám 4 kg taky. Ve čtvrtek 7. 2. jsem doprovodila dědečka s dcerou na plavání a byla jim tam k ruce. Odpoledne jsme si s malou užili. Syn byl na návštěvě a tatínek ho vyzvedával cestou z práce. Bylo něco kolem sedmé hodiny a mně začaly křeče v břiše. Říkala jsem si, že jsem asi něco špatného snědla, ale ono ne. Byly to první kontrakce. Tak volám manželovi, a prý už jsou skoro doma.
Sotva jsem položila telefon, praskla mi voda a docela mě to vyděsilo. Tak zaprvé mi u předchozích porodů nikdy voda nepraskla a za druhé měla tahle zelenou barvu a plavaly v ní hnědé kousky „čehosi“. Vlezla jsem do vany, abych nenadělala svinčík po bytě, malá tam samozřejmě běhala za mnou a já u toho volala dědovi, aby rychle přišel hlídat děti, že jedeme do porodnice. Byla to fakt rychlovka, protože do porodnice jsme dorazili krátce po 20. hodině.
Natočili mi monitor, kontrakce jsem měla po cca 5 minutách a byl jsem otevřená na 5 cm, takže se šlo rovnou na sál. Miminko jsem zase měla uložené na pravé straně (stejně jako prvního syna – prostě kluci to dávají mamince sežrat 
) ), ze které se dětem hůře natáčí do porodních cest a díky tomu mi šíleně tlačilo na bedra. Naštěstí mě i manžela moc milá PA Katka ujišťovala, že to nebude trvat dlouho. A fakt, že netrvalo. Najednou bylo na sále spousta lidí (i manžel potom konstatoval, že při žádném z předchozích porodů jich tam tolik nebylo) a šlo se na to.
Tlačila jsem na několikrát, protože klouček měl nakonec 4220 g a 52 cm a byla jsem fakt ráda, že je venku (ve 21:37 hodin). Neslyšela jsem pláč, tak jsem ze sebe jen vysoukala, jestli je v pořádku. Někdo něco houknul a za chvilku vyzvali manžu, ať s nimi jde na dětské. Poprvé mi miminko hned k prsu nepřiložili, ale v danou chvíli jsem měla co dělat sama se sebou.
Také jsem poprvé zažila šití. Asi se teď usmějete, protože to byly jen 2 stehy, ale pro mě, která jsem předchozí dva porody měla bez jakéhokoli poranění, i to stačilo. Navíc jsem pořád dost krvácela. Napíchli mi nějakou kapačku a už se vrátil i manžel s konstatováním, že nám malého do hodinky přinesou. Uběhlo asi 30 minut a já jsem poprvé držela v náruči náš třetí poklad, Marečka. Manžel s námi zůstal asi do půlnoci a potom jel za staršími dětmi. Já jsem byla na sále až do 2:30 hodin. Krvácení se podařilo zklidnit a mohla jsem konečně do postele. Mimčo si vzali na sesternu a nechali mě konečně si vydechnout.
Co se dělo s miminkem, jsem se dozvěděla až v neděli po propuštění domů, když manžel konstatoval, že další porod už fakt zažít nechce. Ono se totiž to naše miminko v důsledku prasknutí vody narodilo s vakem blan přes hlavičku a do toho se ještě nadýchalo té zelené vody, takže vstup do života nemělo vskutku jednoduchý. Museli to z něj vypumpovat, potom ho prohřívali, dávali mu kyslík a i nějaké ATB do zadečku. A tohle všechno si s ním manža zažil. Jsem mu neskonale vděčná, že mi to řekl až doma, protože v té porodnici nevím, nevím, jak bych to ustála.
Malý se ale ukázal jako velký bojovník. I první kontrola u dětské paní doktorky mě v tom utvrdila. Konstatování, že se z toho všeho dostal velmi rychle ještě na porodním sále, bylo všeříkající. Ale já mám pořád ty děsné plíživé pocity, co když tam nějaký následek toho všeho je, jen prostě není vidět?
Právě jsme doma jen s naším nejmenším a ten se začíná dost hlasitě domáhat mlíčka. Takže ty myšlenky zapudím a jdu si pomuchlat ten náš třetí poklad.
Přečtěte si také
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 1690
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 1339
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 2721
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 1452
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 1399
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 8568
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1677
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 3710
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2619
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 2084
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
nic se neděje náhodou!
ale i tak, třetí porod jsem si taky pěkně vyžrala a i teď, 16 měsíců po něm, jsem přesvědčená, že už nikdy 
Malý byl otočený stejně jako tvůj chlapeček, a byl to prostě očistec. Naštěstí byl malý po narození v pohodě (narozdíl ode mě 
