Houmáč aneb metla matek
- O životě
- PaníKadrnožková
- 23.09.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Home office neboli „práce z domova“ se tváří jako vynikající zaměstnanecký benefit nejen pro zaměstnané rodiče malých dětí. Jeho přejízlivělí neadresáti tomu – jistě ze závisti říkají benefit pro případ, kdy není na odměnu v keši. Osobně k výše uvedenému dodávám, že se jedná o spravedlivou pomstu těm, kteří nejsou schopni vyrovnaně hospodařit s rodičovským příspěvkem.
Každý normální pracující totiž ví, že PRACUJE se lépe v PRÁCI a doma se lépe odpočívá, respektive prokrastinuje (ještě se dodívám na Odložené případy a pak FAKT začnu žehlit). Pokud k vlastní nevůli přimíchám dvouleté akční dítě, vzniká třaskavá kombinace, na jejímž konci je nevykonaná, případně špatně vykonaná práce, otrávené dítě i rodič a místo domácnosti chlív.
No a konkrétně: pokud nemusím, nevyužívám. V současné době však není zbytí, dítě podstupuje takzvaný adaptační proces ve školce, takže nezbývá než týden vybírat půl dny. Ráno začínáme tím, že v klidu vstaneme, v klidu uvaříme kaši, v klidu se nasnídáme, v již menším klidu se nafintím já, v panice obleču dítě a následuje nekoordinovaný úprk na autobus, metro, autobus, kolem bloku a do školky. Z ní sprint na TEN půlden do zaměstnání, kde je potřeba podchytit a zachytit všechny nutné konzultanty na činnosti, které se hodlám věnovat již z domova. Zjišťuji, že čtyři hodiny je opravdu málo téměř na cokoli.
V době všeobecné polední pauzy tajně zabalím, propluji pod kobercem kolem šéfovy kanceláře a pokračuji dalším zběsilým během směr školka. Vyzvedávám dítě, které po cestě získává slané cestičky na tváři řevem, že nechce domů. Na rukávu pláště mi zasychá nudle. Při rvaní kočáru do autobusu se málem oběsím na popruhu od notebooku. V hromadné dopravě dítě s čistým svědomím dobře odvedené práce na mé psychice usíná, takže žádné tupohledění na okolní provoz, ale hezky šaškovat, aby usnulo až doma a já TEDA mohla pracovat.
Doma pohádka, pohladit, usnout a jdu na to. Snažím se nevšímat si Chánova kolem sebe, který přes den vypadá úplně jinak než večer v jemném osvětlení kuchyňského baru. Dobře, jednu pračku založím a fakt jdu na to. No dobře, ještě věci, co z nás opadaly v průběhu předchozího večera a fakt…Dobře, nádobí.
Sedám si, napíšu tři e-maily a…dítě je vzhůru! Jaktože ta potvora kurňa nespí, když normálně vydrží tři hodiny? Nedospané dítě je megaotravné, to víme všichni, a vyžaduje o to více pozornosti (a stejně je to k ničemu). TOHLE ale vyřídit musím, snažím se podplatit malého teroristu gumovými medvídky a odlákat pozornost ke Krtkovi a kalhotkám. Telefonuji s nejnepříjemnějším partnerem (vše, co řeknu, bude brzy použito proti mně), když tu dostanu do kotníku sanitkou a uklouznu po silničním válci. Následuje řev vražděných neviňátek, urvala jsem TEN válec, hovor je naštěstí přerušen pádem telefonu. Definitivně zaklapávám notebook a schvácena dopadám na pohovku.
Zbytek odpoledne trávíme s dítětem v dojemném souznění u Krtka, krátkou procházkou, přípravou večeře a společným dlouhým cachtáním ve vaně (musím mu přece vynahradit ten čas, po který ho házím na krk cizím lidem, že…). V zátylku mi občas zatrne představou nevyřízených věcí, kterou vzápětí zaháním holedbáním se, jak se na ně vrhnu po Všivoňově uspání.
Lehám si k vymydlenému děťátku a…probouzím se, když mě hladí po hlavě a brouká si písničku „padapa mama padapa mama padak MAMA PADÁK“ Spím sladce až do rána.
Přečtěte si také
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 43
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 108
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 103
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 117
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1875
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1120
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2005
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 820
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 497
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22231
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.