Náš vztah mě ubíjí
- O životě
- eevcca
- 23.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je krásné myslet si, že poznám skvělého chlapa, budeme mít krásnou svatbu, dvě nádherné děti a dům jako z pohádky. Chtěla bych se vrátit zpátky do dětských let, kdy jsem věřila, že mě takový osud čeká.
Náš příběh začal už na základní škole, byla to moje první láska a také první zlomené srdce. Někdo možná řekne, no, té mohlo být 15 let a vůbec neví, co je to láska a o životě ani nemluvě. Ano, o životě jsem toho moc nevěděla, ale o tom, že tohoto chlapa budu milovat po zbytek svého života, jsem věděla, už když jsem se mu poprvé podívala do očí. Bohužel, jak už to tak v našich letech bývá, můj vysněný princ si chtěl užívat a já se zlomeným srdcem jsem to musela přijmout.
Čas plynul dál, já jsem mezitím dodělala střední školu, poté šla na právnickou fakultu a mým cílem bylo cestovat a užívat si. Mým životem procházely další lásky, ale nikdy jsem to nevydržela déle než rok, něco mě vždycky začalo vadit a já jsem si řekla, jak bych něco takového mohla skousnout, nemůžu celý život dělat, že mi to nevadí, a tak jsem pokaždé vztah ukončila. Až jsem si jednoho dne jen tak brouzdala na internetu a od mého prince mi, mé první lásky, mi přišla žádost o přidání do přátel na FB. První myšlenka byla, co ten chce, vykašlal se na mě, hnusák, nechci ho vidět, natož s ním sdílet sociální síť. Po chvilce přišla zpráva, pak druhá, třetí, bombardoval mě zprávami s otázkami: jak se máš? Jak žiješ? Nechceš se sejít? Ne, děkuji pěkně, nechci, mám se úžasně! Pokaždé následovala tahle odpověď.
Jednou mi napsal, že mu umřel tatínek a že se nemá moc dobře a moje ledová kra praskla a roztála. Začala jsem ho psychicky podporovat a znovu jsme se poznávali, vše zatím přes zprávy, protože jsem z toho měla ze setkání strach, po těch letech jsem pořád k němu něco cítila, akorát jsem se to snažila proměňovat v nenávist. Asi to věděl, proto mi jednoho krásného dne napsal, jsem u tebe před barákem, přestaň se schovávat a vylez. Ne, hlavou mi proběhlo tolik myšlenek, nechci ho vidět, nechci ho milovat, nechci, ublížil mi a já mu už nevěřím, nebuď srab a řekni mu to do očí, a tak jsem taky šla. První pohled na něj, první pohled do očí, hned jsme si skočili do náruče. Držel mě tak pevně dlouho, jako kdyby jen odjel bojovat do Iráku a vrátil se ke své milované. A tak začal náš příběh…
Láska jak trám, po pár týdnech jsme spolu začali bydlet a hned na to jsme se snažili o první miminko. Samozřejmě bylo pár hádek, pár škaredých slov, ale pokaždé jsme to vyřešili a shodli se na tom, že se nebudeme hádat kvůli blbostem. Po 4 měsících jsem uviděla ty dvě kouzelné čárky na testu a oba jsme brečeli
) Přišlo pár dalších zlých hádek, ale to ty hormony, věčné zvracení, kdo by nebyl protivný a náladový. Občas jsem si říkala, ach jo, že já jsem si s ním něco začínala, že jsem nebyla svobodná a šťastná jako předtím. Narodil se nám syn a láska se nám víc utužila, první měsíc by mě na rukou nosil a o malého se staral jen on sám, pořád mi jen říkal ať, odpočívám. Byla jsem šťastná.
Teď je malému 7 měsíců a my se pořád dokola hádáme jako psi
( Přišla nová práce, více peněz, rekonstrukce baráku a my, místo toho, abychom byli ze všeho šťastní, tak se jen dokola dohadujeme, hádáme, řveme. Z peněz, které vydělá, mi nedovolí nic, pořád si kupuje jen věci pro sebe, následně je po pár dnech prodává, a tak pořád dokola. Někdy přijde den, kdy jsem šťastná rodina, ale vydrží to jen do večera, a pak už na sebe zase řveme.
Vadí mi, že malej nosí jen věci po někom, že mu nic nekoupí, pouze věci a hračky z bazarů, o mně ani nemluvím, pořád si chce půjčovat po rodině, přitom peněz máme dost. Stydím se za něj, je mi hrozně, poslední dobou jsem na dně. Náš krásný syn se teď naučil lézt a místo toho, abychom byli šťastní, přemýšlím, jak od něj odejít a kam, když mám jen almužnu. Rodiče přítele nenávidí a já jsem se kvůli tomu, že ho jen všude pomlouvali, s nimi přestala bavit, takže nikoho nemám.
Začalo to pohádkou a skončí to zase tím zlomeným srdcem a nenávistí? Už nevím jak dál, sedím u počítače, brečím a říkám si: ty krávo, máš dům, máš syna, máš kde spát, máš co jíst, jiní jsou na tom mnohem hůř než ty! Proč to nemůže být jako v pohádce?
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1643
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20639
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2609
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....