Jak Beátka na svět přišla a jak jsme spolu bojovaly
- Porod
- ikyki
- 20.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vytoužené těhotenství po třetím IVF pokusu. Nemám vejcovody, takže maličká je opravdu vytoužené miminko. Poslední dva týdny těhotenství jsem byla zoufalá, chtěla jsem rodit a mít tu mojí lásku konečně u sebe.
Byla sobota 20.4.2013 návštěva u mé mamky jako každou sobotu, máma se mě ptá „Chceš zítra rodit?“ Moje odpověď byla, že samozřejmě. „Tak na, tohle vypij.“ No kopla jsem do sebe ten hnus a po cestě domů jsme se s manželem smáli, že jestli do zítra porodím, tak pořídím mámě kotlík a lexikon lektvarů…
Dala jsem si večeři a koukla na S Tebou Mě Baví Svět. A ejhle Matýsek se posr*l, no a já začínám mít nějaký sakra divný poslíčky. Volám mámě, co to bylo za pití, že je mi akorát zle, její odpověď „Počítej intervaly, až budete 5 minut, jeď.“ Jedem na 5 minut už hodinu. ![]()
Monitor, velmi příjemná prohlídka a test na únik plodové vody. Plodovka pozitivní, ale kontrakce a porod žádný. Na moji otázku, zda ty opravdové bolesti budou horší než tyhle, byla odpověď mlčení, takže asi jo.
Nechají mě na čekateláku, manžel odjíždí, já valím slzy jako hrachy, prořvu celou noc. Bolesti se dají, ale na spaní to fakt nebylo.
Ráno příchází doktor s otázkou, odkdy pozoruji ten odtok tekutiny. Říkám, že od pátku a v tom už ležím na koze a dostávám půl tablety na vyvolání, páč se neotvírám, kontrakce žádné. Dojdu na pokoj, vykoupu se v teplé vodě, převléknu si svou porodní košilku od mé sestry pro štěstí, zalezu do postele, dostanu snídani, na kterou již ale nemám chuť. Volám miláčkovi, že mu zavolám, chudák doma šúruje - asi si myslí, že porodím a on si poveze malou domů nebo co.
Na 20 minut usínám, když mě vzbudí nutkání na toaletu. Sedím tam a už brečím, bolesti se rozjely na plné obrátky, lítám na záchod a na postel, kde sedím. PA mi radí chodit - kdyby nebyla tak milá, tak jí i s chozením pošlu víte kam. A zase záchod a ejhle, někdo tam je. :-/ Vyběhnu na chodbu, kde o koště stojí opřená paní na úklid. Křičím na ní „Kde je další záchod?“ Prej na konci chodby. Říkám jí, že blíž, jinak bude mít práci. Pustila mě na jeden porodní box, kde jsem si v klidu sedla na toaletu a mohla si dát sprchu…
Bolesti zesilují, vracejí se snad každou minutu. Konečně se mohu přestěhovat na porodní box, zavolat manželovi a čekat. Sedím na židli, vyklepená, unavená, v bolestech, když se rozlétnou dveře a v rozkošném převleku tam stojí ON, moje opora.
„Kontrakce jsou, jste otevřená na 4 prsty, vidím to na večer.“ Bylo poledne. Manžel mi pomáhá do sprchy, ze sprchy, horká voda mi dělá moc dobře. Je 14:00, když si mě chce natočit PA na monitoru. Vylézám a říkám, že chci epidurál. Prý za chvilku přijde a uvidíme, co se s tím bude dát dělat. Mezi minutovými kontrakcemi spím. Přichází PA, kontroluje mě, důkladněji žádám o epidurál. Její odpověď „Jeeee, rodíme, už vám ho nestihnem dát.“ mě potěší a zároveň zklame.
„Netlačte.“ No to snad ne, vždyť potřebuju tlačit. To trvá půl hodinky. Když už mohu tlačit, je to úleva. Přichází doktorka. Tlačím, ale nejde to víc, jsem vyčerpaná. Nastřihávají mě, dvě zatlačení a je tu - 3.97 kg a 51 cm. Necelé 4 kilogramy štěstí. PROČ ALE ŽÁDNÉ NECÍTÍM?
Od porodu zastavení laktace, večer mi ukazují, jak se o malou starám. Dělám to mechanicky, opakuji to, co mi ukázaly, strojeně, bez citů, bez lásky. Co se to děje? Vždyť je tak vytoužená, tohle bude to mateřství?
Po příjezdu domů se to nelepší, naopak zhoršuje. Doma nestíhám nic, nejím, nemám čas na nic, jen sedím a chovám věčně to uřvané mimino. Přicházejí léky a diagnoza poporodní blues. Bylo mi hrozně, nebavilo mě se o ní starat, brečela jsem kvůli každé kravině, chtěla jsem zpět svůj beztarostný život.
Uběhly 4 týdny, léky začaly zabírat, bordel neutekl, pač neměl nožičky, a s malou jsme chytly režim. Blýskalo se na lepší časy. Rozmazlovala jsem ji a chtěla jí ty začátky vynahradit. Dopadlo to tak, že mám skoro 4měsíční rozmazlenou princeznu, kterou při odložení z ruky chytne záchvat řevu, takže mám doma uřvané, rozmazlené miminko. Teď už ale vím, že ji miluju nadevše na světě a nic okolo není důležitější než ona. A bordel? Neřeším, uklízím večer, když už mě maličká nepotřebuje.
Manžel byl u porodu skvělý, nebýt tam, nezvládla bych to. Tímto mu chci poděkovat stejně tak jako všem na porodním a i na šestinedělí - byli tak hodní a příjemní…
Po 4 týdnech jsem se manžela ptala, když mě při šití musel omývat, jak to jako dole vypadalo. Tak prý jako po válce.
![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1256
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 740
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1301
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 540
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 330
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19253
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2534
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2772
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2493
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1671
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....