Jak (ne)hrotím kojení
- Rodičovství
- hanak
- 26.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nejsem od přírody kojivý typ, tenhle dar mi byl přírodou upřen. Vždy jsem to vnímala jako osobní selhání, neschopnost nakrmit vlastní dítě, ale přírodě se poručit prostě nedá.
Svou prvorozenou jsem kojila sotva dva týdny, pak se mléko nenávratně ztratilo. U syna se mi pro jistotu neudělalo vůbec, ač se lékaři a posléze i já doma snažili sebevíc, nejmladší dcera pak byla kojena sotva týden, poté přišla diagnóza fenylketonurie a spolu se stresem zmizelo i to málo, co se stihlo vytvořit, beztak to nebyla žádná sláva.
Nedělala jsem si proto iluze, že se poštěstí krmit našeho nejmladšího, nedávno narozeného benjamínka, a psychicky jsem se opět připravovala na krmení UM. Hrdinně jsem všude hlásila, že kojení opravdu hrotit nebudu, buď to půjde, nebo to nepůjde, všechny mé děti úspěšně vyrostly na UM, tak to přeci nebude problém, jak zacházet s lahvičkami umím se zkušeností profesionála. Cítím se silná v kramflecích, přeci se kvůli kojení nebudu trápit! Fanatismus laktační ligy mě nechává ledově klidnou.
Den první, den porodu
Ihned po probrání z akutní sekce dostávám malého k sobě. Snaživá sestřička mi malého přikládá k prsu, používá velmi zvláštní polohu, ale jsem za ni vděčná, malý tak nenaléhá na čerstvý řez. Prcek je evidentně při chuti a přisaje se silou odpadního zvonu. Celý den snaživě přikládám střídavě k levému i pravému prsu. Malý se stále zuřivě snaží sosat z prázdného zdroje, hlad je ale silnější, a tak se začíná dožadovat něčeho pořádného do žaludku. Dobře, drobečku, na pomoc přichází trochu novorozeneckého mléčka. Na ex vyžahne 50 ml a mě začíná pomalu docházet, že si budu asi muset pořídit dojnou krávu. Kde se asi dá pořídit?
Den druhý
Stále snaživě přikládám, malý sosá, co to dá, ale ono to nic nedává, na pomoc přichází opět UM. Nu co, nejde to, trápit se pro to nehodlám, důležitější je přeci spokojené a nakrmené dítě.
Den třetí
Přikládám, ale už méně snaživě. Malý se stále snaží, prsa však nikoliv, nateklé kokršpanělí uši odmítají vydat životodárnou manu. Zlatá UM!
Den čtvrtý
Přikládám, ale už jen občas. Nějak to nehrotím, malému UM chutná, na cvaknutí víčka od UM reaguje stejně jako náš pes na cvaknutí víka od psí konzervy. Podobnost čistě náhodná.
Den pátý
Nepřikládám, kašlu na to, stejně to nemá význam. Rezignuji na celé čáře.
Den šestý
Do nového dne se probouzím s podivným pocitem v prsou a ke svému úžasu objevuji první kuličky. Hele, mléko! Malého okamžitě popadám a přikládám k prsu. Kouká na mě značně překvapeně, co blbnu, s bradavkou si jen tak hraje, podudlává, občas se usměje, má mě na háku. Co teď? Vždyť na tenhle okamžik čekám celý svůj život!
Jaká to škoda, mlíčko by bylo zapotřebí odsát, ideálně elektrickou vakuovou odsávačkou. Necítím se však na to vyrazit někam po obchodech, řez je stále dost živý a manželovi sotva můžu vysvětlit, jakou odsávačku chci, když nevím, jaká je v obchodech nabídka. Zalovím tedy na Amazonu a objednávám expresně tu nejlepší, co najdu, v ceně průměrného notebooku. Snad to bude stát za to!
Poprvé se v hlavě rodí myšlenka, že tentokrát se jen tak nevzdám a společně s odsávačkou objednávám ještě nějaké přírodní preparáty na podporu kojení a čajíčky. V dálce bliká jiskřička naděje a já se jí chytám jak tonoucí stébla.
Den sedmý
Znovu zkouším přikládat. Malý občas sosne, ale nenají se pořádně, spíš si s prsem jen tak hraje. Zato UM vyžahne už 100 ml. Zkouším mlíčko odstříkat do flašky, ale brzy zjišťuji, že prsty by s takovou brzy připomínaly plácačku na mouchy. Tudy opravdu cesta nevede.
Den osmý
Konečně přichází odsávačka a ostatní propriety. Kopnu do sebe tabletku, uvařím si kojící čajík a odsávačku ihned zapojuji na maximální výkon. Poprvé zažívám pocit dojených krav, kulím oči nad bradavkou, která se rázem protáhne o pár cm a nabere dvojnásobných rozměrů. Po půlhodinovém snažení „nadojím“ dohromady necelých 50 ml. Mno, bída. Ale což, začátky jsou těžké a já jsem šťastná jak blecha, že malému můžu dát i tohle málo. Dokrmí se pak UM.
Druhý týden
Zuřivě odsávám každé dvě až tři hodiny. Svět se smrskl na odsávání, krmení, dokrmování, přebalování, chování a uspávání. V noci odsávat odmítám, každá minuta spánku je luxusem. Po dvou dnech mě hlodají výčitky svědomí a začínám odsávat i 2× za noc. Měla bych se cítit unavená, vyčerpaná, ale zažívám prvotní euforii z faktu, že odsávám už 70 ml. Huhůůů, dokrmuji už jen 30 ml UM!
Třetí týden
Překonávám osobní rekord, odsáto 100 ml a malý poprvé dostává plnou dávku jen mateřinky. Vychutnávám si triumf vítězství a připadám si, jako bych právě pokořila Mont Everest. Stále však jedna dávka – před spaním – chybí. Prsa nestíhají vyrábět, navíc přichází růstový sprunt. Na konci tohoto týdne však už odsávám 120 ml a malý je od tohoto okamžiku konečně zcela kojený.
Dostávám radu od kojivé kamarádky, že hodně pomáhá poctivá mrkvová šťáva. Kupuji tedy 100% mrkvový džus a začínám ho do sebe tlačit naveliko. Po třech dnech produkce mléka prudce vzrůstá, spolu s ní se mění i barva mé kůže, dát mi na hlavu zelené roští, jsem od mrkve k nerozeznání, na dálku zářím oranžově jak žárovka. Konzumaci raději omezuji už kvůli možnosti předávkování vitamínem A a strachu z poškození jater. Produkce mléka přesto postupně vzrůstala až na aktuálních cca 150–160 ml při každém odsávání.
Byl to boj, z prsou jsem doslova ždímala každou kapičku, jakmile přestalo téci z jednoho prsu, odsála jsem z druhého, pak se vrátila k prvnímu, a střídala jsem to tolikrát, až jsem z prsou vyždímala opravdu poslední zbyteček. Maličký sice není kojený klasickým způsobem a mléko nekonzumuje přímo z prsou, nýbrž dostává jej odsáté v lahvičce, ale účel světí prostředky, já aspoň vidím, kolik toho vypije a mám jistotu, že hlady opravdu není.
Mé předsevzetí, že kojení nebudu hrotit, se zbořilo jako domeček z karet. S urputností pitbula jsem se do toho zakousla, odhodlaná tentokrát pokořit přírodu. A tak dobrovolně vstávám noci a zuřivě odsávám, zobám homeopatika, přírodní preparát na podporu kojení, čajíčkuji, piji meltu a s hrdostí ukládám do mrazáku přebytky, však oni se budou hodit, až přijde čas na příkrmy. Jo, hormony s námi dokáží divy 
Poprvé věta „máme doma kojence“ nabyla skutečného významu a jsem na to patřičně hrdá!
Aktuální věk: 2 měsíce a 1 týden
Aktuální míry: 6,3 kg
Porodní míry: 3365 g, 51 cm
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1594
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1632
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20602
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
U našeho prvního, to kojení asi už nedohoním (po 2.týdnech šlo do kytek), ale u druhého se snad zadaří 
Moc hezky a vtipně napsané, držim palec ať se dojení daří dál