Jak se nám narodil Jonášek
- Porod
- ŠárušN
- 08.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jonášek je náš třetí chlapeček. Ale ten porod mě zklamal. Potřetí to přece musí jít lépe, ne?! Znám spoustu párů, které si přejí dítě a nedaří se. Nám se prozměnu daří až moc. Takže jako pokaždé, i tentokrát jsem otěhotněla vlastně nečekaně, ale tři děti jsme chtěli, takže jsme nesmírně rádi!
Pyšný táta
Jonášek
- 1
S maminkou
Devět měsíců ubíhalo dost pomalu a všechno mě bolelo, ale dobře všechno dopadlo. 5 dní před prvním termínem mě začalo pobolívat bříško. Jelikož jsem nikdy v předchozích těhotenstvích poslíčky neměla, bylo mi jasné že se s největší pravděpodobností jedná o počínající porod…
Večer jsem si dala horkou koupel, popíjela maliníkový čaj, svařáček se skořicí a věřila, že teď jsem to pohnojila dokonale. Co nevidět bude malý na světě! Po té vaně stahy ustaly, ale pak se zase rozběhly a začínaly nabírat grády. Tu noc jsme bojovali s nejstarším tříletým synem, protože byl nemocný a kašlal, až se dusil. Takže starosti s ním a ještě se mnou.
Mezi kontrakcemi jsem řešila jeho kašel a přesvědčovala manžela, že už fakt musíme jet. Hlídání dětí jsme měli domluveno u známých, byli připraveni i kdybychom zavolali třeba o půlnoci, ale manžel je nechtěl budit, a tak jsme čekali a snažili se vydržet co nejdéle doma. Nejlépe až do rána.
Vydrželi jsme. Probudili jsme je až ve čtyři ráno, zavezli tam kluky a do porodnice dojeli kolem páté s dost silnými kontrakcemi po třech minutách. Ale oproti manželově problému byly ty moje zanedbatelné. Chytl průjem a musel mě nechat stát v nemocnici na chodbě a běžel se kamsi vyprázdnit. Musela jsem se mu hrozně smát, ale slíbila jsem, že na něho počkám a přešlapovala po chodbě a prodýchávala kontrakce.
Když se konečně vrátil, šli jsme na příjem. Věřila jsem (na základě předchozích zkušeností), že každou chvíli to musí být! Spletla jsem se. Pan doktor mě vyšetřil a výsledek: Otevřená na špičku prstu! To byla moje smrt. Ale zachovala jsem klid a na jejich doporučení jsem se domů už nevracela a nechala se ubytovat na porodnickém oddělení. Jelikož se podle pana doktora o porod ještě nejednalo, manžel se se mnou musel rozloučit a já jsem tam zůstala sama.
Snažila jsem se hodně chodit a dávala si sprchy, ale otevírala jsem se jen velmi pomalu. Pravidelně jsme natáčeli monitory a dělali mi vyšetření, ale kromě toho, že se miminku dařilo velmi dobře, ostatní zprávy moc utěšující nebyly. Porod jaksi nepostupoval, malý nesestupoval. Bolesti ale nabíraly na síle a kolem půl druhé už jsem šla oznámit na sesternu, že bych si ráda došla na porodní sál, že už to vypadá vážně.
Porodní sály byly plné, tak mě dali na jakýsi záložní, kde nebyla moje oblíbená sprcha, a tak jsem bojovala na balóně a přitom pořád dokola volala manželovi, že rodíme a ať si pohne a konečně přijede. Bolesti byly už fakt strašné a přitom jsem byla pořád hrozně málo otevřená a malý pořád nesestupoval. Dost mě to znervózňovalo, přesto jsem se snažila být klidná a hezky prodýchávala.
Za chvíli se uvolnil jeden box, a tak mě tam přemístili a já si konečně mohla ulevit ve sprše! Skvělé! Manžel mezitím dorazil. Ve sprše bylo parádně, ale jak jsem jednou vylezla ven, už se mi tam nechtělo, myslela jsem si, že už to nemá cenu, malý už přece musí být co nevidět venku, a tak jsem opět bojovala na balóně a všichni mě chválili, že nekřičím, nebrečím, tvářím se pořád stejně a pěkně to zvládám.
No, asi to trochu zakřikli, protože sotva jsem si vylezla na porodní křeslo, kde mě znovu vyšetřili, začala jsem křičet, brečet a nadávat. Měla jsem šílené bolesti po minutě, nejprve jsem se snažila dýchat co to šlo, ale pak už jsem jen řvala, a i když mi pomáhali při otvírání i ručně, nikam se to nehnulo, měla jsem pocit že trpím absolutně zbytečně. Tohle jsem u předchozích porodů nezažila.
Pořád překážel lem, malý byl pořád moc vysoko a porodní asistentka i paní doktorka mě marně přesvědčovaly, že pokud budu dál ležet na křesle s nohama nahoře, tak neporodím ani do další směny, a že musím ještě na balon nebo do sprchy. Slézt jsem se ale bála, protože jsem nevěřila, že ty bolesti zvládnu v jiné poloze než v této, a hlavně, začaly mi docházet síly a chtěla jsem to mít už konečně za sebou! A tak jsem tam ječela ještě asi hodinu aniž by porod postoupil, a když už bylo nade vše zřejmé, že takhle to dál opravdu nepůjde, pustili mi cosi do žíly a násilím mě z toho křesla sundali.
Už ani nevím, kolik lidí mě drželo v poloze, ve které bylo možné ze mě malého dostat. Pamatuji si jen, jak jsem se věšela na manžela, ten si se mnou tentokrát užil! Tlačila jsem, až se hory zelenaly, ale bolelo to ještě víc a prostě to nešlo. Paní doktorka do mě strkala ruku a pomáhala malému na svět, protože sama bych ho prostě nevytlačila. Už ani nevím, jak ho ze mě vyšťárali, vím jen, že říkali, že bude dost veliký, a proto to nejde. Nakonec jsem se dozvěděla, že to nešlo, protože byl v „zadní poloze“.
No, prostě mi dal pěkně zabrat, ale narodil se! V tu chvíli jsem byla štěstím bez sebe! Bylo mi jedno, jak dlouho se budu z tohoto zážitku zotavovat, hlavně, že už je to nejhorší za mnou! Nechali jsme dotepat pupečník a my s manželem jsme si užívali první chvíle s naším chlapečkem. Pak bobiška odnesli na vážení atd. a mě paní doktorka vyšetřila a velice se mi ulevilo, když mi oznámila, že stejně jako po předchozích porodech, ani teď nemám žádné poranění a vše je v pořádku! Ale i tak, ještě 2 hodiny po tomto porodu jsem se klepala a říkala, že už nikdy! Teď už to neříkám. Stálo to za to.
Jonášek se nám narodil 4. 11. 2011 v 17:43 hodin, vážil 3700 g a měřil 52 cm. Musím moc poděkovat personálu šumperské porodnice za jejich trpělivost a pohodový přístup k porodu. Dělali vše pro to, abych mohla porodit přirozeně a chovali se ke mně opravdu pěkně. Bez jejich podpory bych to snad nezvládla. Jonášek nám krásně roste a je to hodné miminko.
Přečtěte si také
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 7998
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1262
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 634
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 2577
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1065
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2919
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1539
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 3409
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 7687
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 3323
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
já teda měla porod rychlý a hladký ovšem narozdíl od tebe mě trochu šít museli…gratuluju, opravdu sis užila perné chvilky 
z boku na záda.Teprve,když mi řekli,že už půjde malá ven,zmobilizovala jsem síly(nevím,kde se vzaly,když předtím už žádných fakt nebylo) a šťastně porodila své nejmladší děťátko.
A taky mi u porodu překážel ten lem. Jako že jsem byla celou dobu potichu, tak když mě PA ručně otvírala, řvala jsem jak na lesy 
Gratuluji k Jonáškovi.
první porod bývá těžší, druhý lehčí a třetí zase těžší 
ale je to tak, říká se to. Teď už je to jedno, mimi máte u sebe tak hodně zdravíčka
gratuluji k miminku,a seš dobrá,jak si to vše zvládla 
no nemela jsi to lehke a zasnu ze po tomhle vsem jsi nemela zadne poraneni.. tak jeste jednou gratulace maminko 
Ale už nás je dost, to už stačí 
, máte můj obdiv.
. Rodila jsem 14 hodin a hlavní problém byl právě jak píšete ten držící „lem“… měla jsem šílené bolesti a oni jen koukli a jakože se ještě nic neděje 
, k závěru jsem už byla dost zoufalá… nakonec mi také pomohli píchnutím čehosi do svalu a po dvou kontrakcích se šlo rodit. Samotný porod byl proti bolestem, které mu předcházely procházka růžovou zahradou 