Jak Štěpánek přišel na svět

Po celé těhotenství jsem pročítala deníčky těch, co popisovaly porod. Většina z nich psala, jak to bylo příšerné, že nemohly rozdýchávat bolesti, hekaly, stěžovaly si a prosily o epidural. Já jsem svůj porod něchtěla dramatizovat a tak jsem poslušně dělala to, co mi PA a doktor poradili, snažila jsem se to dodržovat a zachovávala pořád úsměv, důvtip a nenechala na sobě nic znát.

Š.jpg Š.jpg

Den mého porodu podle MS měl nastat 21.8.12, kde nic tu nic. Celé těhotenství jsem se těšila na toto datum a pořád jsem si představovala, jak asi bude vypadat takový den a jaké budu mít pocity, třeba mi každou chvíli praskne voda a pojede se. Ten den utekl jako nic a nic takového se nekonalo. Cítila jsem se skvěle - asi nejlépe za celé těhotenství.

Přišel další den 22.8 a opět jsem se už od rána cítila normálně. Celý den se u nás konaly poslední přípravy na příchod našeho synka. Uklízela jsem jako šílená a šlo mi to kupodivu docela od ruky. Večer jsem po celým dni byla vyčerpaná, ale i přesto jsem se dokopala stoupnout k plotně a udělat palačinky. Ve 22:00 cca jsem měla vše hotové a usedla jsem k televizi. Dám si skleničku vína k věřte nevěřte, řekla jsem si. Snad to třeba uspíšim a dnes v noci se to rozjede. Koukám si tak na příběhy z věřte nevěřte, popíjím si po malých doušcích vínko, vypadalo to na klidnou noc, kterou opět strávím s přítelem a malým špuntem v bříšku v postele. Když jsem dopila dvojku bílého pomyslela jsem si: K čertu s babskýma radama, sklenička prázdná a nic!! Myšlenku jsem nestihla ani domyslet a pocítila jsem dole křupnutí a najednou se pode mnou cosi rozteklo, lupnutí zaregistroval i můj sluch ( ten zvuk nikdy nezapomenu ).

Sakra plodovka!! Pomalu jsem se zvedla z gauče a jakoby nic jsem se odšourala do koupelny podívat, co že se to vlastně stalo. Než jsem oznámila přítelovi, že se má zvednou z postele a odvést mě do porodnice, chvíli jsem studovala tekutinu. Je nebo není to plodovka, mám ho zvednout z té postele nebo ne?? :D Opět se spustil proud po nohou a už jsem si byla jistá, nic jiného to být nemůže, jede.

Přihnala jsem se k přítelovi a cestou jsem přemýšlela, jak mu originálně oznámit, že rodím. No, co se v tu chvíli dalo vymyslet. Byla jsem tolik plná pocitů, že jsem ze sebe vysoukala jen: Tak jedeme. Odpověď zněla:,,a kam jako?" divil se přítel. Do porodnice, odpověděla jsem. Tak rychle a mrštně se zvednul z postele. Chudák nevěděl, co má dělat. Já byla klidná. Do ruky jsem si vzala papírek se seznamem věcí, které jsem neměla v tašce a pomalu jsem přidávala věci do tašky. V duchu jsem si pořád řikala:,,Hurá už je to tu,,. Chtěla jsem skákat radostí a hrozně se smát. Nedala jsem na sobě ale nic znát a dělala jsem jakoby nic.

V půl 12 v noci jsme přijeli do porodnice. Přijala mne sestra, která mimochodem zaskakovala párkrát o mého obvodního gynekologa. Předala jsem jí vložku, řekla, že mi nejspíš praskla voda. Ano, je to plodovka odpověděla, dnes v noci porodíte. Poslala mne do kabinky s jejich košilí, ať se převléknu a příjdu si sednou na monitor. Divila se, co v kabince dělám tak dlouho. Já jsem si rovnala oblečení, ve kterém jsem přijela do tašky, špinavé spodní prádlo do pytlíčku atd. Chtěla jsem to mít pečlivě vše srovnané. Přišla za mnou do kabinky, zda je vše v pořádku, že mi to nějak dlouho trvá. Viděla, jak si vše rovnám, zasmála se a řekla:,,Na to se vykašlete, hoďte to na zem a pojďte za mnou :D".

Na monitoru byly vidět už kontrakce. Byly slabé a snesitelné. Poté nás i s přítelem poslala do pokoje, kde byla postel, křeslo, hrálo tiše rádio (příjemné prostředí). Cítila jsem se tam dobře a ještě líp mi bylo, když tam přítel mohl být celou noc se mnou a čekal, až se vše rozjede. No čekal, zaujal vodorovnou polohu přímo na posteli a já tam ležela s ním. Ležet jsem nemohla, kontrakce mi přišly hrozně silné a tak jsem se rozhodla sedět na křesle. Kontrakce jsem měla jednou po 5 min, někdy po 10 min a někdy zase po 3 min. Daly se snést, já nehekala, nevydala jsem ze sebe za celou dobu ani hlásku. Byla jsem vzorná rodička. Na sestru jsem nezvonila, nic jsem nepotřebovala a poslušně čekala, až se po hodině dostaví zas sestra, zda něco nepotřebuji a zda je vše ok. Vždy jsem řekl, a že je mi dobře a nic nepotřebuji. Na tváři jsem měla vždy úsměv a snažila jsem se vtipkovat. Smích mě přecházel po vyšetření doktora, zatlačil mi na čípek, který byl pořád tuhý a otevřená jsem byla na dva prsty. Budete chtít epidural? Zeptal se mne. Nasadila jsem opět úsměv a zavtipkovala:,,Ne jsem ženská, takže to vydržím,,. Celou noc, defakto ráno, jsem strávila na křesle a vždy po hodině jsem se přesouvala na kozu. Stále se nic neděje, pokud se to další hodinu nerozjede, budeme muset píchnout antibiotika, bylo mi řečeno.

Asi tak kolem 9 hodiny ranní poslali přítele, aby mi přinesl něco ke snídani, abych měla sílu, přeci jen celou noc jsem nespala a den předtím jsem celý den jen uklízela. Byla jsem už vysílená a chtěla jsem porodit co nejdříve. Porodní asistentky byly moc příjemné a ještě před odchodem na sál mne doprovodily do sprchy. Tam jsem nebyla už schopná udržet ani sprchu a vylézt ze sprchy byl také problém, neb jsem byla šíleně unavená a vysílená. Po osprchování mne odvedli na porodní sál, který byl hned u mého pokoje, kde jsem strávila celou noc. Doktor mne vyšetřil. Řekl, že jsem otevřená na 8 prstů a že se bude rodit.

Zavolali přítele na sál a teď u mě všichni stáli. Doktor vespod, PA u břicha a přítel u hlavy.,,Až přijde kontrakce zatlačte,, rozkázala PA. Cože? Už budu rodit? Jak mám tlačit?? Zmocnila se mne panika a tlačit jsem rozhodně nechtěla :D

Po vysvětlení PA, jak mám tlačit, až přijde kontrakce, jsem se vzchopila a udělala přesně tak, jak mi vysvětlila. Při příchodu každé kontrakce jsem hlásila:„Už jde" a tlačila jsem. Neměla jsem však sílu drobečka po 10 a půl hodinách čekání na porod a celodenním úklidu vytlačit. PA mi při každé kontrakci a mém tlačení skákala na břicho jako zběsilá, díky bohu, že tam byla. Asi po 4 zatlačení mi doktor řekl: „Malý má blbé ozvy, nasaďte mamince kyslík a jdeme na to". Kyslík mi vždy podával přítel mezi kontrakcemi. Měla jsem obrovský strach, že mojí neschopností pořádně tlačit, se miminku něco stane.

Přišla poslední kontrakce a já sebrala všechny síly a pořád jsem myslela na to, že to nemůžu dopustit a tohle mi pomohlo. Strach ze mne vyhnal všechnu sílu, která mi ještě zbyla a malý byl na světe. Kyslík ihned převzal přítel a nasadil ho sám sobě:D. V 10:17 se nám po 10 a půl hodinách narodil syn Štěpánek. Porodní váha 3.240 a 49 cm. Přítele pustili za malým hned, když ho doktorka vyšetřovala a omývala a mohl udělat první fotku našeho chlapečka. Stále jsem z porodní kozy sledovala dveře, které se zavřely za mým malým drobečkem.

Za chvíli se v nich objevil přítel a v náručí držel našeho synka a v tu chvíli jsem byla ta nejšťastnější na světě. Na tento okamžik nikdy nezapomenu. Doufám, že takový pocit štěstí a radosti zažiji ještě jednou :) Po chvíli malého odvezli na dětské oddělení a přítel se mnou zůstal na porodním sále, kde jsem měla v klidu ještě hodinu ležet. Mezitím obvolával rodinu a známé, kteří gratulovali.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
e-lili
9318
31.3.13 07:39

Gratuluju k synovi. A k „peknemu“ porod.
Jen znej citim neco jak pohrdani mamcama co kriceli a prosili o epiural..
Kazdej porod je jinej, tak bud rada ze jsi mela stesti.

Ja rodila cca 1,5hodky od prvni kontrakce, PA u prijmu me chtela poslat domu, ze jako nerodime, kdyz su tak vysmata. Napojila me na monitor, zdesila a rychl do me sahla. Jezis vyodite. Honem na sal kde mi prdly vodu, a ja porad vtipkovala, vyptavala se ji kolik meli dnes holek a kluku atd. Najedno sup na kozu tlacte. Tlacim rvu a najednou malej venku tak vtipkuju dal. No ta zeme nemohla a jeste se na me chodili divat na sestinedeli jako na exota. Pak mi rikala ze neni hrdina ten co tise trpi, ale ten co s neboji klidne kricet, kdyz to pomaha.
Malej mel 4260 g a 51 cm!!! Jo u hodinovyho siti sem nevtipkvala - doktor me nadal at zavru papul a odpocivam.

  • načítám...
  • Zmínit
Rose.le
31.3.13 08:37

:-) také jsem si porod prožilvala sama v hlavě a pečlivě prodýchavala kontrakce, měla jsem hezký porod bez komplikací. Tiše doufám, že u druhého to bude také tak. I když v tu chvíli jsem říkala, že to je nejkrutější zážitek a nechápala, že existuje tolik lidí na světě, když to tak děsně bolí. Ale stojí to za to obrovské štěstí! My ženy-matky jsme stejně hrdinky všechny:-)

  • Upravit
hanka.br.
30422
31.3.13 09:49

Gratuluji k miminku.

Při čtení deníčku jsem si říkala, že jsi ideální klientka české porodnice:nic nedramatizuje, nic nechce, nevydá hlásku a jen se usmívá, plní všechny pokyny PA, na kterou ani nezazvoní…když rodí na 8cm je vděčná za skákání na břiše a pyšně se dívá na své právě narozené dítě skrz zavřené skleněné dveře…Jak sama říká - vzorná rodička. Možná před třiceti lety, ale dnes?

V každém případě hodně štěstí.

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
31.3.13 11:32

No tak hlavně že jsi vzorně mlčela :mrgreen:
I když já bych teda preferovala řev jak na lesy a bez poskakování na břiše, že u toho hrozí ruptura dělohy a poškození mimča jsi věděla? :think:

Při prvním porodu jsem myslím nevydala ani hlásku, mám dojem, že nebyl důvod. Při druhém jsem spíš mručela. Při třetím jsem při tlačení řvala jak Viktorka u splavu.

@hanka.br. tys to tak krásně shrnula, akorát teda s těmi 30lety bych si nebyla tak jistá, ve většině porodnic je tohle stále kýžený standard. Mě je vždycky tak líto těch malých drobečků na fotkách, kde sotva vylezou, už je měřej, vážej, odrbávaj, svítěj na ně… Přitom mají být u mámy :|

  • načítám...
  • Zmínit
panenka87
13770
31.3.13 11:55

Ahoj, gratuluji :kytka:
Ale po precteni Tveho denicku si musim pripadat neschopne, protoze jsem musela stenat a nechala si dat epidural. A to jsem si taky rikala, ze hekat nebudu a epidural nechci. Ale ne vzdy to je tak jak by jsme si praly :nevim: A kazda z nas ma bolesti i jinak velke.
No bud rada, ze jsi mela takovy porod, preji to kazde zene ale z Tveho denicku to nevyznelo zrovna hezky, vuci jinym rodickam, ktere mely porod treba bolestivejsi, delsi, komplikovanejsi ;-)

  • načítám...
  • Zmínit
hanka.br.
30422
31.3.13 12:23

@Gladys To máte bohužel pravdu…Ale před třiceti lety to bylo celkem normální i pro ženy. Dnes obvykle maminky přistupují ke svému porodu úplně jinak, je jim celkem šumák, jestli jsou vzornými rodičkami, protože neobtěžují personál, protože ONY jsou klientkami, které se nemusí stydět za svou bolest, za své požadavky a za právo cítit se u porodu uvolněně. Vůbec pojem „vzorná rodička“ - to je jako kdo?

  • načítám...
  • Zmínit
Faraya
173
31.3.13 12:28

A tak, je důležité, že jsi spokojená s postupy non lege artis a že jste měli s mužem čas na telefony, když vás u toho neobtěžovalo novorozeně :|

Příště si zjisti proč jsou ženy skutečně nespokojené, proč chtějí epidural(a to já jsem spíše odpůrce, ale takhle jako ty bych to neztrhala). Z tvého deníku cítím extrémní neempatii a nadřazenost.

  • načítám...
  • Zmínit
hmvpapir
1598
31.3.13 13:53

Mam kamaradku, ktera take odsuzuje rodicky, ktere u porodu krici. Ale jeji chyba, ze vsechny haze do jednoho pytle. Neuvedomuje si, ze kazda zenska je jina a kazde pomaha neco jineho. Ano, jsou pak sice takove, ktere histerci a nespolupracuji. Ale kazda je holt jina, kazda ma jiny bolesti a kazda to vnima jinak. Nejde rict, ze je to spatne, navic nikdo dopredu nemuze vedet, jak bude porod vnimat… Ja mela porod 4 hodiny, takze jsem hekala az ke konci. Ale nedovedu si predstavit, ze bych v tech bolestech mela byt treba 15, 20 hodin. To uz bych asi taky rvala jak na lesy :-). A to jsem mela kontrakce od zacatku uz po 3 minutach…

  • načítám...
  • Zmínit
hmvpapir
1598
31.3.13 13:55

Jinak gratuluju k uzlicku :-)

  • načítám...
  • Zmínit
zelenaprisera
4151
31.3.13 15:03

Ano, každý má jiný práh bolesti a každý to snáší jinak. hlavně že jsi na sebe pyšná, že jsi nekřičela :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
LadyTommy
14996
31.3.13 15:24

Dobre se cte o peknem prubehu porodu, gratuluji k miminku, ale stejne jako holkam nade mnou, take se mi nelibi ta nadrazenost, s jakou to pises. Kazda jsme jina, kazdy porod je jiny. Ja jsem mela hodne podobny porod jako ty, byla jsem dobre psychicky naladena, bolesti nic hrozneho, nejakych velkych jsem si uzila tak hodinku pred koncem, jinak takove silnejsi menstruacni… Moje telo naprosto vedelo, co delat a za 4 hodiny bylo odrozeno. Nicmene znam mnoho holek, co mely silne kontrakce od zacatku, porod se tahl pul den, den a proste to pro ne byl zahul. Tak proc maji dusit emoce v sobe, jen proto, aby neotravovaly sestricky a nebo aby se mohly chlubit, ze byly za hrdinky?

  • načítám...
  • Zmínit
Dandulkaa
2347
31.3.13 15:28

V prvé řadě gratuluji :kytka:
Také sem před pár lety rodila a možná mě to bude čekat v létě znovu. :D Na porod si pamatuji velmi živě… na prvorodičku sem myslím měla porod rychlý - 14hodin celkově od prvních bolestí. Taky sem nekřičela, ale ne že bych nechtěla, ale prostě sem vedla vnitřní boj s bolestí :mrgreen: každopádně pro mě nejhorší byly monitory, kdy sem musela jenom ležet a PA mi vždy po 30min říkala, že až příště přijde, tak mi to sundá a prdlajs! Nechala mě tam trápit přes dvě hodiny :cert: Další šokující zážitek, když sem měla po klystýru jít na wc a vedle v kabince se rozletěli dveře a v nich stará! fakt stará! ženská kříčí - pomoc sestři rodím 8o no než sem se vybelhala šokem ze záchodů, tak sem měla tlak jak prase a začala sem šokem rodit taky :lol: a to mi ještě slibovali sprchu a hopsání na míči. A asi jediné mé auu sem pronesla u šití a doktor se jenom smál, že teď mě to má jako bolet :mrgreen: jenže já už se na nic nesoustředila, takže už sem to na plno vše vnímala ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Dandulkaa
2347
31.3.13 15:34

A Epidurálu se bojím, tak snad se mu vyhnu :roll: nečekám, že budu opět rodit dle mého asi lehce, ale snad nebudu muset na vyvolání, toho se snad bojím víc než cokoli jiného :lol:

Anibas55 autorko deníčku - jednoduše si měla štěstí, že tě potkal takový to porod. Ne každému se poštěstí a opravdu každý má jiný práh bolesti ;) Není to hrdinství, jde o život vlastního dítěte a je jedno jakým způsobem poleze na svět, ale hlavně, aby byl ten uzlíček zdravý! Já osobně si moc přeji mít hned po porodu své miminko u sebe - první kontakt je nejdůležitější a rozhodně si ho chci u nás v nemocnici vydupat! :)

  • načítám...
  • Zmínit
Domcus1
684
31.3.13 15:42

Gratuluji k miminku a at dela jen radost…

Jen me mrzi, zes to podala, tak ze zenska co si kapanek zaheka je asi naprosta blbka, precti si muj denicek a pochopis :(

  • načítám...
  • Zmínit
Cuarentena
8071
31.3.13 16:37

Musím se připojit k ostatním - taky se mi nelíbí, jak jsi šmahem odsoudila křičící rodičky a vychválila sebe. Při prvním porodu jsem taky nevydala ani hlásek. Mimochodem, byl asi hodně podobný tvému - nutili mě tlačit příliš brzo, nebyla jsem ještě dost otevřená, taky to nakonec skončilo dvěma hodinama tlačení, skákáním po břiše a šitím všeho možného včetně děložního čípku. Je to už ale 16 let, snad se časy mění. Podle diskuze s PA vyloženě chyba porodníků.
Druhý porod byl mnohem bolestivější, třetí, to bylo peklo, tam jsem si u posledních dvou tří kontrakcí vážně zařvala. Nedá se to prostě srovnat, kdo nezažil, nepochopí.

  • načítám...
  • Zmínit
Alenaxxxx
907
31.3.13 18:51

Gratuluji k miminku. Jenom nechápu, proč si byla tak vzorná a nechala jsi si líbit, že Ti odnesli dítě, to já bych (po porodu) řvala, že by si to za rámeček nedali! Možná kdybys nechala emocím průchod, nemusela jsi rodit tak dlouho. Já jsem si zařvala 1× na to tlačení a zatlačila jsem tak mocně, že ze mě dítě vyletělo. Byla jsi někdy v posilovně? Tam chlapi taky vydávají zvuky (skoro řev) když rvou nahoru těžkou činku… Tak tak nějak chápu ten svůj řev, ač mě při tom zatlačení vlastně nic nebolelo, jen bylo potřeba pořádně se do toho opřít a kašlat na to, jestli jsem nebo nejsem vzorná.

  • načítám...
  • Zmínit
Anibas55
31.3.13 19:14

Musím uklidnit vaše pocity z mého deníčku a uvést na pravou míru jak jsem myslela asi jsem to blbě napsala. Určitě napohrdám maminky které prosily o epidural, křičel atd. ale že jsem prostě svůj porod chtěla pojmout jinak a soustředila jsem se jen na to co mi radili aby nedošlo ke komplikacím. Když jsem četla ostatní deníčky jak porody jsou příšerné ovšem ne všechny, lekla jsem se a bálala jsem se svého porodu že to bude bolet atd. Tak jsem prostě popsala svůj pohodový porod a tímto jsem chtěla podpořit nastávající rodičky, že porod ne vždy je dramatický. Ovšem každý porod je jiný. Omlouvám se těm co jsem urazila, ale nebylo to tak myšlené :)

  • Upravit
Anibas55
31.3.13 19:17

@Dandulkaa První kontakt jsme měli také to v deníčku nepíši. Po omytí miminka a vyšetření mi přítel miminko přinesl a PA se mne hned zeptala jestli chci miminko k sobě a přiložit k prsu. Samozřejmě jsem neodmítla a po 5 min jsem si miminko převzala k prsu, byl to krásný pohled. Jen mi ho pak museli odnést protože začal chladnout nebo jak tomu říkali.

  • Upravit
Faraya
173
31.3.13 19:31

@Anibas55 Ahoj, tak možná začalo chladnout, že ho hned umyli, dnes už bývá zvykem, že děti nejprve otřou a Johnsonujou je až po pár hodinách. Jako mít dítě je bezva věc, ale je fajn na danou problematiku kouknout i z pohledu toho dítěte. Pochybuju, že by si vybralo Kristellerovu expresi a klasiku dnešních porodnic. Asi tě to překvapí, ale komplikace nejsou vždycky „díky“ nespolupracujícím rodičkám, ale třeba lékaři podají oxytocin na urychlení, dítě nedorotuje a už tu máme tíseň plodu a okamžitě na sál maminko. Z tvých odpovědí na mě dýchá naprostá neinformovanost.

  • načítám...
  • Zmínit
wra
1914
31.3.13 19:39

A účelem deníčku bylo abych se jako zastyděla ze jsem u porodu hekala a rvala, protoze mi to pomahalo? Vzpamatuj se holka, už dávno se nejede ten styl za kterej ty se tady placas po ramenou… Vzorna rodicka, dovol abych se zasmála :palec: gratuluju k miminku a preju ti, abys pristi porod měla takhle v pohode a neměla bolesti při kterejch by ti slejzaly vlasy z hlavy, natož abys premyslela jestli náhodou nekoho svým porodem neotravujes, ach jo.

  • načítám...
  • Zmínit
Alenaxxxx
907
31.3.13 20:08

No hlavně, že jsi jim uvěřila, že Ti miminko „museli“ po 5-ti minutách odnést a zřejmě na docela dlouho. Možná si nejdříve něco přečti o přirozených porodech, třeba zjistíš, že miminko neprochladne, když se hned neodnáší od matky na koupání a že nejlepší způsob jak už prochladlé miminko zahřát je dát si ho na svoje nahé tělo, dát mu prso a hodit na sebe deku. Dokud budou rodičky jako ty, nebude personál nemocnic nic muset měnit. Jistě že je pro ně pohodlnější mít miminka pod dozorem v jedné místnosti, než muset docházet za novorozencem a rodičkou několikrát a kontrolovat teplotu a stav dítka. Promiň, ale díky ženám, které jsou neinformované a spolupracující jako ovce vypadá stav porodnic tak jak vypadá… Kdyby nebyly ty, co jsi jdou za svým, tak do dneška nejsou ani otcové u porodu a děti se vozí jen na kojení jako před 20-ti lety.

  • načítám...
  • Zmínit
agabuska
651
31.3.13 20:16

Nekdy nejde poslouchat rady pres ty velike bolesti a co se tyce vzorne rodicky, no to ja urcite nebyla a bylo mi to uplne jedno. Ten kdo nedokaze pochopit, ze zenska silene trpi bolestma a krici o sto set, by vubec nemel co delat v porodnici. Porodila jsem dva chlapaky, prvni porod po 14ti dnech prenaseni vyvolavany, sileny bolesti ze Bych triskala hlavou o zed, doktorka priserne neprijemna, ze jsem si vubec dovolila zarvat az na me vyjela, proc vlastne rodim a chtela jsem miminko, kdyz nedokazu snest porodni bolesti, a stejne mi bylo jedno jak je neprijemna, rvala jsem si stejne o sto sest, po 8 hodinach byl kluk konecne venku. Druhy porod pouhych 2 a pul hodky, ve ctyri rano me vzbudili bolesti a kluk prisel na svet 6.45 ano porod rychly ale opet bolestivy Jako svin a opet jsem si pekne zarvala, bohuzel v tu dobu epidural jeste nepichali bez objednani a ja ho mela objednany na sedm rano ale bohuzel jsem porodila o 15min driv. Ted po treti tehu a narovinu rikam tentokrat bez epidaralu ani ranu, takze jestli si maminka chce zarvat a pomuze Ji to, Jen at klidne rve a vyprdnout se na titul vzorna rodicka :))))). Jinak gratuluju k prckovi :kytka: :P :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Elke
2153
31.3.13 20:42

No, a kdyby Tě v porodnici nechtěli mít rychle z krku a počkali na otevření na 10 a přirozenou potřebu tlačit, nejspíš by se to obešlo i bez toho skákání po břiše.

Jinak já jsem si sice u porodu zařvala celkem dost, ale zato jsem si po porodu dokázala dost nekompromisně vyřvat taky to, že mi dítě nikam neodnesou. Vzorná jsem rozhodně nebyla, ale jsem dost pevně přesvědčená o tom, že tohle moje dítě tenkrát ocenilo o dost víc.

  • načítám...
  • Zmínit
Ninocka.1
31.3.13 21:30

Dobry vecer, taky gratuluji k pohodovemu porodu :-) Pozitivni mysleni + idealna telesna konstituce ( predpokladam) zarucily prijemny prubeh :-)

Takhle krasne jsem si to taky naplanovala, ale bohuzel realita byla jina. Porod mi museli vyvolat o 2 tydny drive. Bolelo to, nemohla jsem si ulevovat, protoze jsem byla stale na pristrojich a epidural byl pro me vysvobozenim. Nejvic me ale dostal manzel, kdyz vsem znamym vykladal, jaky jsme meli pohodovy porod - priste budu davat emocim volny prubeh :-)

  • Upravit
nepřihl. Betty1981
31.3.13 21:48

Mě po příjezdu do porodnice připla sestra na monitor, měla jsem kontrakce po 3 minutách, na monitoru vypadaly nic moc, ale já se kroutila a svíjela na židli, abych to ustála…a vedle mě seděla druhá rodička, kontrakce jí podle monitoru skákaly o dost výš než mně, měla je stejně často a četla si časopis, ani nehla brvou. Taky narozdíl od ní jsem porodila za hodinku a něco od přijetí…
Holt každý člověk je jiný, někdo třeba nemá bolesti před menzes a některou to vyřadí na dva dny „z provozu“.
Já poslední hodinu na sále fakt řvala a mlátila rukou do zdi - moc mi to pomáhalo vypořádat se s bolestí, normálně nejsem nijaká citlivka… Přišlo mi to přirozený, prostě jsem jednala pudově a nesnažila se krotit a jestli to někoho obtěžovalo, to je mi fakt fuk :roll:
Chybí Ti pokora, děvče.

  • Upravit
Danieli
544
31.3.13 22:07

V prve rade ti blahopreju k synovi…ale musim rict ze taky moc nesouhlasim.Ja mela bajecny personal a skvelou doktorku co mi moc pomahala, snazila jsem se ridit vsemi radami a presto jsem vzdychala o 106 nebot mi to moc pomahalo pri bolesti. A to jsem mela bolesti kazdou minutu a pul a misty se to fakt nedalo.Sama doktorka mi rekla jestli mi to pomuzu ze mam rvat co muzu. Souhlasim s holkama tady ze kazda zena to ma jinak.Mas moc stesti ze jsi mela takovy skveli porod

  • načítám...
  • Zmínit
Mišanila
1.4.13 08:40

„Svůj porod jsem nechtěla dramtizovat“ :) to je hezký, ale někomu se ten porod zdramatizuje sám i s takovýmhle pozitivním přístupem.

Jít do toho s úsměvem a pozitivně je dobrý, ale souhlasím s ostatníma, chtělo by to víc pokory.
A podle mě zrovna přístup „nedat na sobě nic znát“ u porodu nemusí být to nejlepší, tělo se tím může poněkud zablokovat. Nejlepší je dělat to, co zrovna přijde bez nějakých omezení nebo pocitů, že tím snad někoho obtěžuješ, potřebuješ řvát tak řvi, nebo nadávej, pokud to rodičce uleví, není na tom nic špatného a může to pomoct. A poslušně dělat co ti kdo radí, taky nemusí být vždy to pravé ořechové. Já si myslím že někdy si tělo samo říká, co je nejlepší a žena to cítí, někdy je dobré nechat si poradit, ale s tou poslušností ybch to nepřeháněla, mně jsou sympatičtější ženy, které spíš vědí samy co chtějí.

Já jsem třeba ani u jednoho porodu neřvala a nepovažuju to za nějakou ctnost, prostě jsem měla menší bolesti a rychlejší porody než jiné.

  • Upravit
Anibas55
1.4.13 12:04

Opět opakuji, že malého odnést museli, měla jsem ho u sebe asi 10 minut a začal fijalovět, museli ho dát pod světýlko abych se s nimi hádala aby mi ho nechali i přes to jak malý byl sám vyčerpaný z porodu a byl celý fijalový by nebylo správné a bylo by ode mně sobecké si vydupávat aby mi ho nechali na porodním sále přes jeho stav. Jsem ráda že ho odnesli protože hodinu co jsem ležela ještě na porodním sále jsem se pozvracela lili do mě vodu na lačno kvůli tomu, že jsem byla šitá u močové trubice a chtěli abych se co nejdříve vyčůrala. No voda na lačný žalůdek nic moc takže to šlo ven neumím si představit že bych potřebu vykonala na malého.
Také jak už jsem psala malý měl při porodu špatné srdeční ozvy tak proto mi ho nepřiložili hned po porodu, ale až po vyšetření cca po 10 min zda je vše v pořádku a tak jak má zdravé novorozeně být. Malého jsem u sebe chtěla a také měla jen né hned v první minutě, ale po 10 a vůbec mi to nevadilo na nikoho jsem nekřičela ani nenapadala neb jsem věděla, že vyšetření z hlediska jeho stavu při porodu bylo nutné. Když mi malého přinesli přiložili na prso, chovala jsem si ho, mazlila jsem se s ním a po chvíli upozornila že je hrozně fijalový a studený proto ho odnesli. Takže v tom nevidím žádnou chybu ani mojí že jsem ho u sebe nechtěla ani doktorů či PA. Myslím si že tohle by bylo zareagování ve všech porodnicích stejné když je vidět že se miminku něco nelíbí. Když mne převezli na pokoj vše jsem si vybalila z tašky do skříněk a šuplíků a zašla jsem si pro malého, který ležel v postýlce na stejném oddělení ( u novorozeňat ) a už se mnou také zůstal. Hned po příchodu s ním na pokoj jsem se pokoušela ho nakojit. Šlo nám to spolu, sehráli jsem se úžasně. Asi za hodinu přišla sestra jestli jsem náhodou nezkoušela přiložit, řekla jsem že ano a že malý ode mne pil cca asi 10 min. Na svou porodnici si neztěžuji a myslím, že vše udělali správně tak aby hlavně vyhověli stavu miminku né mé sobeckosti, že nehledim na st av miminka a že jsem se s nimi nehádala aby mi ho nechali. Samozřejmě miminka kteří se narodí a nejsou sami vyčerpaní z porodu můžou mamince nechat a nikam ho neodvážet pokud by to byl i náš případ jsem raději, ale co se dalo dělat.

Příspěvek upraven 01.04.13 v 12:16

  • Upravit
tanik1912
16666
1.4.13 15:23

Trochu me desi, jak dotycna maminka jen popsala svuj porod, jak to zvladla a vsechny ji tady doslova lyncujete… :think: :think: :think: na me z toho denicku nedycha to, ze by pohrdala rodickami, ktere krici nebo si nechaji podat epidural. jen proste chtela rodit jinak. a ze ji miminko odnesli?? no tak ji ho odnesli, myslim, ze pokud ji to takhle vyhovuje a nijak zvlast ji to nevadilo, nikdo nema pravo ji za to odsuzovat.

ja si nic na porod neplanovala, bylo mi jedno jestli budu nebo nebudu kricet,,, na konci jsem ale uz vazne hekala :mrgreen:, rodila jsem 35 hodin a mala mela 4650 g, ja upadala do bezvedomi, takze mi ji taky po par minutach odnesli a videla jsem ji jen nekolikrat denne. nevadi mi to a rozhodne si nepripadam jako spatna matka.
je strasny jak je ted neco nastaveny a kdyz to nekdo ma jinak, tak ho vsichni za to odsoudi! jsi spatna, kdyz nekojis, kdyz nemas dite u sebe 24 hodin denne, kdyz chces Epidural… kazdy jsme jiny a absolutne nikdo nema pravo na to nekoho za to ci ono odsuzovat!

Příspěvek upraven 01.04.13 v 15:24

  • načítám...
  • Zmínit
hanka.br.
30422
1.4.13 15:38

@tanik1912 Myslím, že to s tím lynčováním trochu dramatizujete. Zakladatelka se sama odprezentovala jako „vzorná rodička“ co má stále úsměv na tváři a nedá na sobě nic znát, vše vzorně plní dle pokynů a to včetně zákroků, které jsou vyloženě nebezpečné. Jednoznačně z toho vyplývá, že kdo se tak u porodu nechová, tak vzorná rodička není. Ale tento příklad podle mě není radno následovat, rodičky by měly pěkně nahlas říkat, co si přejí, a nepředstírat úsměv, aby nedejbože personál neobtěžovaly. To se pak v českém porodnictví nic nehne ani o kousek.

  • načítám...
  • Zmínit
tanik1912
16666
1.4.13 15:47

@hanka.br. ja myslim, ze ona to tak proste vidi. vidi se jako vzorna rodicka. nechtela kricet, chtela poslouchat co ji radi.. tak proc ne? nemuzu si pomoct, ale prijde mi, ze se nic nezmenilo. driv, kdyz jste kriceli a delali problemy, byli jste za sragoru. ted kdyz nekricite a nedelate potize, jste taky za sragoru. :think:
jde prece hlavne o to privest na svet zdrave dite a je jedno jak. a pokud je clovek uz od prirody takovy, ze nerad dela problemy, hada se s nekym, tak co? ona doktorum verila, at uz udelali nebo neudelali neco spravne, ona jim duverovala, ze to tak ma byt. vzdyt je to jeji zivot, jeji porod, jeji dite.
jen mi prijde lito, jaka smrst se na ni tady sesypala. ja bych teda z takovych reakci brecela tak mesic… :,(

  • načítám...
  • Zmínit
Mišanila
1.4.13 16:03

@tanik1912 když nekřičíte a neděláte potíže tak jste za srágoru?
Tolikrát jsem četla, jak rodičky ještě i dnes někde v porodnicích okřikují ať neřvou, nebo když dělají potíže, tak jsou i poněkud hrubí. Promiň, nic ve zlým, ale ale tohle mi přijde jako naprostý nesmysl.
Jasně že doktoři a sestry ocení spíš rodičku, která je potichu, nic nechce, neřve a nepere se s nima, nejsou masochisti :) Ale i s tím je třeba někdy počítat, není každý porod stejně jednoduchý.

Já jsem byla zcela „vzorná rodička“ a nikdo mě teda za srágoru neměl. Zpětne ale vím, že jsem měla být v určitých momentech spíš za potížistku, i když bych si nejspíš narazila a nálepku vzorné rodičky by mi odebrali. :)
Ten úvod od autorky vyzněl špatně, jako že se chlubí a částečně znevažuje ty, které to měly jinak a pochopila to tak většina. Třeba to tak úplně nemyslela, nevím.

  • Upravit
hanka.br.
30422
1.4.13 16:15

@tanik1912 Myslím, že většina maminek si dnes už nemyslí, že je jedno, jak přivést na svět dítě - jedno to není, ale to je na samostatnou diskuzi. Navíc - žena by při porodu měla naslouchat spíše svým instinktům a nenechat si všechno líbit - ono to totiž nejednou skončilo pěkným průšvihem. Z tohoto pohledu je tahle diskuze užitečná a myslím, že se nikdo nevyjádřil neslušně.

  • načítám...
  • Zmínit
Anibas55
1.4.13 17:05

@hanka.br.
Tak přesně o tom můj deníček není. Neotravovala jsem personál protože jsem nic nepotřebovala a ne proto že jsem nechtěla obtěžovat. Neměla jsem silné bolesti a když přišly tak jsem sama hledala způsob jak si to zpříjemnit abych tolik netrpěla. Třeba jak jsem psala na posteli mi bylo mnohem hůř než na křesle a tak jsem celou noc seděla na křesle a čekala na vyšetření. Kdybych něco potřebovala a necítila se dobře samozřejmě bych si pozornost a péči vynucovala, ale po přečtení několika porodu na mě maminky působily jako ti co si bolest vyloženě léčily na PA které se jim snažily pomoc nebo poradit. Vím někdo má porod bolestivější ale opravdu takových deníčků jsem přečetla mnoho, kde spíš mi bylo líto těch sester a maminka se vůbec nesnažila a snažila vše znepříjemnit.

  • Upravit
Anibas55
1.4.13 17:16

@Mišanila
Přesně tak jak jsem psala asi zrovna úvod tak vyplynul, ale nikoho jsem nechtěla urazit. Vím zkrátka jsem měla štěstí že jsem neměla tak dramatický bolestivý porod a že jsem pořád zachovávala klidnou hlavu a nepanikařila. Měla jsem za to, že když nebudu panikařit a ztrpčovat si porod potížemi jako hulákání na sestru atd půjde to mnohem líp a já sama ze sebou budu spokojená. V úvodu jsem chtěla jen říct, že jsem svůj porod pojala klidně spíš jsem popsala to co přesně můj porod neobsahoval, ale né že ty co křičeli, prosili o epidural odsuzuji, ale lituji že měli takový porod a soucítila jsem s nimi ( tedy když jsem četla deníčky ) a přesně tak jsem si představovala i svůj, ale nakonec to bylo jinak, v klidu a s úsměvem. Když jsem psala,, zachovávala jsem stále úsměv a důvtip,, dělala jsem to hlavně pro sebe protože jsem se tak cítila líp a pořád jsem si říkala,, no nic není to zvládnu,, to mi pomáhalo tohle vydržet kdybych si totiž připouštěla všechny zkutečnosti, které u porodu nastaly nebo můžou nastat tak bych na to byla špatně psychicky. O psychiku u porodu také hodně jde. Nejde o to vyjadřovat nějaké pocity nebo naopak je potlačovat. Ale také o to aby si sama maminka dokázala v klidu v hlavě srovnat co chce a jakým způsobem chce přivést dítě na svět. Takže ten,, úsměv a důvtip,, mi pomáhal nepanikařit a neusurpovat lidi co za mojí bolest nemohou.. Tak o tom byl deníček. Omlouvám se maminkám co měli těžký porod a křičet museli. Nemám nic proti křičícím maminkám :D pokud to tak cítí že křičet musí tak ať křičí, ale já ten pocit neměla a to také popisuji, podotýkám pouze popisuji nikoli urážím.

  • Upravit
Alllla
378
3.4.13 13:36

Moc hezký deníček:-)Moc gratuluji :kytka: Ať Vám dělá malý jen a jen samou radost.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část