Trauma z porodu
- Porod
- zrzana2
- 13.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Pořád tady čtu, jak byl porod tím nejkrásnějším okamžikem vašeho života, před porodem mě to uklidňovalo a i já jsem se na něj začala těšit. Poslední dny, když čtu deníčky o porodu, tak se víc a víc stydím, že já mám z porodu akorát obrovské trauma. Abyste mi rozuměli, svoji holčičku miluji, ale...
Těšila jsem se na to, až svoji holčičku vytlačím, oni mi ji položí na břicho a já zapomenu na bolest a budu si užívat blízkost toho ulepeného drobečka. To se ale nekonalo.
8. 9. v den mého druhého termínu jsme jeli i s mužem na pásy do porodky. Já jsem ho nechala stát na chodbě porodnice s tím, že jsem do půl hodiny venku. Seděli jsme tam tři. Já, paní s prasklou vodou a holčina s kontrakcemi jako prase a normálně jsme se bavily. Měli frmol, to se musí nechat, ale když vešla do místnosti paní doktorka a s patřičně nasraným tónem zahlásila, že když nás tam vidí, tak je jí špatně, tak mě napadlo, že jsem si vybrala špatně a že se mrknu na netu, kde kolem Prahy berou rodičky bez registrace, to už jsem ale nestihla. Bylo mi řečeno, že se už miminku nedaří dobře a že mi porod vyvolají.
„Milá“ paní doktorka mě vyšetřila, udělala mi Hamiltona (samozřejmě bez upozornění) a pak, že změří mimčo. Jenže po tom hmatu jsem poznala, jaký je rozdíl mezi poslíčkem a kontrakcí, a fakt mi dělalo problém ležet. To ale paní doktorku nezajímalo a musela mrňouse měřit zrovna, když jsem se vyrovnávala s novou bolestí… no fajn. Pak že mě tedy přijmou, že se to asi rozjede samo. Následoval zátěžový test, při kterém jsem měla nějaké stahy taky, ale už jsem nějak věděla, jak si s nimi poradit. To bylo cca 12 dopoledne. Ve tři mě odveleli na lůžkové oddělení gynekologie s tím, že večer dostanu tabletu na vyvolání. Tu mi dali v 5, prý určitě ještě rodit nezačnu.
Bolesti začaly o půl šesté
V jedenáct monitor, u kterého jsem se kroutila jako žížala a věděla jsem, že ležet prostě nebudu. Následoval přesun na porodní sál, klystýr… kontrakce po třech minutách a informace, že nález je pořád stejný. Prosila jsem o něco na bolest, ale porodní asistentka mi řekla, že by to mohlo zastavit porod. A pak mě po hodině přišla vyšetřit paní doktorka… nález pořád stejný, a když mi chtěla udělat dalšího Hamiltona, prostě jsem ji odstrčila( ne schválně, přišla na mě miliontá kontrakce a já už se prostě neovládala). Následoval pojeb, že se neotvírám (jako bych za to mohla) a že se mám uklidnit (jako by to šlo) a přestat děsit další maminky (na hekárně jsem byla určitě sama).
Následoval další monitor a už souhlasili, že u toho můžu stát a chodit(huráá). Jenže tam došel po pár minutách papír a po dalších deseti už mi fakt přišlo zbytečné stát tam přivázaná, když to stejně nepsalo. Tak jsem se odpojila a šla to říct, ale bohužel pro mě jsem potkala pouze paní doktorku, která mě opět seřvala, že se sama odpojit prostě nemůžu, že co si to vůbec dovoluji a tak. To bylo kolem 4. ráno a já už několik hodin, vždy mezi kontrakcemi, spala (jj vždy ty cca 3 minuty do té další) a zdály se mi divoké sny. O půl šesté se nález konečně pohnul a já dostala něco na bolest a svolení zavolat si muže.
Kolem půl sedmé jsem se i s mužem stěhovala na porodní sál. To už jsem se vůbec neovládala. Prosila jsem, křičela, plakala a uvnitř cítila takové zoufalství, jaké už nikdy nechci poznat. Poprosila jsem o epidural, který se nakonec nekonal prostě proto, že jsem nedokázala vydržet dvě kontrakce v klidu. Anestezioložka projevila lítost, že jsem si od té bolesti mohla odpočinout, ale chytrá paní doktorka mě pro změnu opět poučila, že je blbé, když něco chci a nedokážu spolupracovat.
Pak už si toho moc nepamatuji. Bolesti se prodloužily na po 10 minutách, tak jsem se mezi nimi vyspala a při nich jsem se prala s přítelem i s personálem. Nevím, kdy se šlo tlačit, ale prý jsem se s hlavičkou venku chtěla zvednout, že jdu pryč, že už na to nemám. Holčička byla venku 9. 9. v 9.25 s 52 cm a 4100 g, na břicho jsem ji nedostala a vzhledem k tomu, že jsem v tu chvíli pocítila účinky toho, co mi dali na bolest (a muselo toho být asi dost), tak to mám celé v mlze. Asi jsem všem opravdu dala zabrat.
Omlouvám se za zmatenost i za délku, ale potřebovala jsem se vypsat.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20597
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....