Jak to probíhalo
- Porod
- Elessar
- 18.07.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Bylo páteční ráno, 28.června, prostě další normální den, kdy se budu vláčet s břichem. Jooo, kdybych věděla, že už je poslední, tak si to užiju víc! :D
Ráno jsem se probudila s lehce mokrýma kalhotkama. Nic zvláštního, přece. Jseš těhotná a tohle se v těhotenství stává. 
Hned takhle brzo ráno jsem letěla dvakrát na záchod. Ne na malou, normálka, byla jsem přece nervózní z kontroly u doktora. Ha ha.
Takže jsem ten den měla kontrolu na gyndě. Šly jsme s kamarádkou, která měla termín jen pár dní po mně (mmch ještě pořád neporodila, to jen tak pro zajímavost). Doktor mi opět (už asi potřetí) řekl, že mám dole všechno nachystaný a že už to vypadá na hodně brzký porod. Tak jsem se zasmála, že mi to říká už potřetí a že se pořád nic neděje. 
A on na to: „No jo, ale TEĎ už to fakt vypadá!“ Termín jsem měla 16.7.
Od doktora zase pěkně domů, chvíli po mně dorazila i mamka, která se vracela z pohovoru na super práci a dostala ji! Tak nám ten den pěkně začal. Hned na to dorazila návštěva s dárečkem pro mimčo v podobě lahvičky od Aventu, ta se totiž nikdy neztratí, no ne? Joo, vědět tenkrát, jak moc bude vytížená…
Hoďku na to dorazila další známá a přivezla kočárek. Super, hned jsme skládali a myli a prali a rovnou ho nechali v chodbě, proč ho na těch pár dní cpát do sklepa, že…
Odpoledne jsem přemýšlela, jestli večer vyrazit na třídní sraz. Konečně se nás mělo sejít přes půlku třídy, dlouho jsem je neviděla a chtěla jsem to risknout i s břichem. Zaplaťpánbu, že jsem nakonec nesehnala odvoz!!!
Po venčení psa jsem opět lehce vytekla…říkala jsem si, dobrý, to asi jak se rozčiluju, když pes neposlouchá, volám na něj jak vzteklá a on nereaguje. Vzala jsem si vložku, co kdyby náhodou, ať mám co ukázat v nemocnici, kdyby to nepřešlo.
Večer jsem se přesunula do postele, opět napojená na eMimino, čtu si zdejší příspěvky. Bylo 20:45 a najednou ŠKRUUUP a voda, spousta spousta vody. Tolik že se mi do toho břicha nemohla vejít! Přišlo mi to jak tři litry. Tak honem, vypodložit ručníkama (mám přece novou postel! ) a čekat, až doteče. To už jsem začínala brečet, když mi došlo, že teda jako budu RODIT! 
Jen co to na chvíli přestalo, šup do sprchy, převlíknout a hurá do porodnice. To už mi začaly kontrakce (cca po 15 minutách od prasknutí vody).
Byla jsem domluvená, že mě odveze mamka. Tak sebrat tašku a jede se. Cesta trvala asi 45 minut, semafor, samý zatáčky a díry, fakt super k porodu. Kontrakce byly po 3 až 5 minutách, pořád se to měnilo. Ale super, daly se krásně rozdejchat, čekala jsem horší.
Dorazily jsme k porodnici, všude spousta mladejch, nedošlo mi, že je vysvědčení a všichni razí do hospod. Bylo asi třičtvrtě na 10. Vylezu z auta a zase tolik vody! Fakt jsem myslela, že už všechna vytekla a teď ze mě proudil snad další litr. Takže jako frajerka, celý kalhoty mokrý, sotva chodící jsem se ploužila k porodnici a nějak mi bylo fuk, že je okolo tolik lidí a asi i koukaj. Už jsem chtěla být vevnitř a mít okolo sebe super tým zdravotníků.
Vlezly jsme dovnitř, na porodním už čekala sestřička, šup se mnou na vyšetřovnu, svlíknout, ukázat tu extra nasáklou vložku, vyskočit na postel. Šáhla do mě, nepříjemná baba, už nevím, co měla za řeči, ale nic hezkýho to nebylo. Chtěla jsem včas epidural, na to mi řekla, že to snad nezáleží na mně…no tak pardon, že vás o to žádám, babo. A výsledek? Otevřená na 1 cm!!! No tě pic. Představa, že tam ležím x hodin a čekám na 10 cm, šly na mě mdloby. Tak mi dala pásy a že budou hlídat ozvy. Po chvilce se jí něco nelíbilo (mně taky, protože kontrakce přestaly a bolelo to POŘÁD, bez přestávky). Zvedla telefon a někomu volala. Pak ještě dvakrát. Přiběhl mladej doktor (mooooc pěknej, tak moc, že mi bylo i v týhle situaci trapně ), taky si do mě šáhnul, taky konstatoval ten 1 cm, pak koukal na ozvy a ptá se, jestli mě to bolí. Říkám že jo, že to bolí pořád, proč se asi tak kroutim, no ne?
Načež ta nepříjemná sestřička zase zvedá telefon a někomu říká, ať okamžitě přiběhne, že ti první nedorazili a ona tam někoho rychle potřebuje. Pak se na mě podíval mlaďoch, že se malýmu v bříšku bez vody nelíbí a musím akutně na císaře. Říkám dobrý, dělejte co musíte, hlavně ať je v pořádku. Z nepříjemný sestřičky se najednou stala příjemná, ať se nebojím, že všechno bude ok. Tak fajn.
Najednou okolo mě běhalo snad deset lidí, cévkování, přesun na sál, nasadit punčochy, napojit, přikurtovat nohy, elektrody…blázinec, všichni mluvili přes všechny. Anesteziolog se mě ptá, jestli jsem nalačno (no jasně, já běžně celej den nic nejím, co kdybych náhodou musela na sál! ), tak říkám, že ne, že jsem v 5 večeřela.
„A co jste měla dobrýho?“ „Topinky.“ „Ježišmarja ženská! Tak s tim už nic neuděláme, není čas, musíme to risknout. A kolik jich bylo??“ „Jen dvě a malinký!“ „Jo tak malinký, dobře no.“ „Tááákže teď se párkrát zhluboka nadechnete a usnete.“ To už mi na břicho lili dezinfekci, lepili papíry s otvorem pro řez…a já ještě nespala!
A pak jsem se probudila, až když bylo po všem. Mamka mi ukazovala prcka, pamatuju si, jak ho hladím po hlavičce, řval jako o život. 2830g a 48 cm, narodil se ve 22:15. V krku mě bolelo, mluvit jsem nemohla (to ještě týden, to samý žvýkat, polykat, nevím, co mi do toho krku cpali za trubice, ale je mi zle ještě teď).
Až dýl mi mamka řekla, že to bylo za pět dvanáct, že šel prcek do zástavy. Kolem ní na chodbě lítali doktoři, ani se nepřevlíkali a rovnou běželi na sál, vůbec nevěděla, co se děje. Až pak jí jeden řekl, že přijet o 10 minut dýl, bylo by pozdě. Ale teď že má prcek vyhráno, apgar skóre 10-10-10 A to jsme byli v porodnici před 3 týdny na kontrole průtoků a přírůstků (mé doktorce se nelíbily, za měsíc přibral jen půl kila, měl teda 2500g) a přímo paní primářka řekla, že je vše ok, tak dlouho měřila až naměřila, že má 2990g. Na to prý doktor ze sálu řekl, že se nediví, že je to tady normální!!! Takže porodní váha byla 2830, tzn. - nabral jen 300g za tři týdny. Ale na to radši nemyslet, hlavně že to dobře dopadlo a jestli bude nějaký příště, ještě si hodně rozmyslim, kde rodit…
Jeden den jsem teda strávila na jipce, jizva jako k. áva, ten první den jsem myslela, že umřu, jak mi bylo slabo. Chodit jsem nemohla, zaplaťpánbu za cévku! Pak přesun na normální pokoj a konečně jsem mohla vidět malýho. V porodnici jsem byla 6 dní, bohužel jsem se nerozkojila, takže šmudla hodně ubral, skončili jsme na UM (proto děkuju za lahvičku od Aventu!!). K prsu přikládáme pořád, ale zatím nic. Dávám to za vinu císaři, tomu, že se narodil o tři týdny dřív, tomu, že vám kojení nikdo pořádně neukáže, až když dítě řve hlady. Ale co, už jsme doma, oba v pořádku, spokojený a v klidu.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20596
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
gratuluju a přeju jen to nej pro Tebe i pro sviště 
Ať je vše už jen v pořádku! 
Každopádně moc gratuluji ke zdravému miminku 
ještě se na mě přišel podívat další den na jipku, to jsem vypadala stokrát hůř než při porodu… 
takže tenhle pan doktor je jediná pozitivní věc na celé porodnici 
,ale raz bol u nas na pokoji na vizite 