Jakoubek a Matýsek

Po přečtení příspěvku od Dany a Markéty mi nedá, abych také nenapsala můj příběh. Musím upřímně říci, že chápu, co obě cítí a jsem velmi ráda, že jsem měla možnost přečíst si jejich příběhy, nebot mi dodaly odvahu a hlavně sílu, že nejsem v tom co prožívím sama.

Jelikož můj manžel bohužel nemůže mít děti, byla jsem přinucena otěhotněn pomocí umělého oplodnění. Po třech neúspěšných pokusech IUI jsem otěhotněla napoprvé po IVF v září lonského roku. Transferem mi byla dána 3 embrya (všechna, která byla). Po měsíci však nastalo silné krvácení, ale na ultrazvuku jsme zjistili, že těhotenství se udrželo a že tam dokonce jsou dva plody. Další měsíce probíhaly více méně v pořádku, chodila jsem na procházky a opravdu většinou odpočívala. 21.2.2006, v 26 tt (bez jednoho dne) ráno jsem byla objednaná ke své doktorce na ultrazvuk. Od rána jsem měla trochu křeče v bříšku, které jsem připisovala zácpě, kterou občas trpívám. P.doktorce jsem o tomto řekla, doporučila mi sirup na zácpu, na ultrazvuku byli malí v pořádku- kluci byli otočení ve svislé poloze opačně, jeden dolů hlavičkou a druhý nohama. P.doktorka mi však řekla, že čípek je krátký (1,3) a musím doma ležet - s tímto jsem neměla problém. Šli jsme do města nakoupit sirup a jídlo a jeli domů,kde jsem ulehla do postele.

Odpoledne bříško stále bolelo a kolem 19.00 hod jsem cítila i bolest v zádech, to už nám bylo jasné, že je něco v nepořádku. Jeli jsme hned do porodnice. Tam nám řekli, že jsem již otevřená na 5 cm, což je již půlka porodu a že se to bohužel nedá zastavit. Provedli mi císařský řez (nebot se prý ven dral spíše chlapec, který byl nožkama dolů). V tu chvíli jsem věděla, že jsou sice malí, ale třeba se zachrání, měla jsem strašný strach, aby neumřeli.

Ráno přišla na JIPku p.doktorka z novorozenecké JIP s tím , že děti se narodili velmi nezralé (to slovo jsme slyšeli později aspon tisíckrát) , větší Jakub (830 g, 35cm) však bohužel zemřel dvě hodiny po porodu, menší - Matýsek (710 g, 31cm) bojuje o život. Já jsem pak byla umístěna na oddělení rizikového těhotenství a mohla jsem kdykoliv chodit navštěvovat našeho Matýska.

Musím říci, že veškerý personál odd.rizikového těhotenství a také novorozenecké JIP(FN Brno-Obilní Trh) byl velmi vstřícný a milý a jsem velmi ráda, že jsem mohla být v těchto chvílích právě tam. Samozřejmě bez podpory svého manžela bych všechno to, co se mi přihodilo možná ani nezvládla a moc mu za to děkuji.

Matýsek byl velký bojovník, byl na JIP nejmenší, ale před tímto oddělením nás vždy povzbuzovaly desítky fotek dětí, které se narodily předčasně a ve zdraví vše přežily (byly tam děti od 500g). To vše nám dodávalo velké naděje. Matýsek se velmi snažil, měl silné srdíčko a chtěl tu s námi být, ale bohužel mu nefungovaly ledviny. Proto i on nás po 17 dnech plných občasného smutku a občasného optimismu opustil.

Jsem zvyklá na různé věci, ale musím říci, že nikomu na světě nepřeji, aby se mu něco podobného stalo. Ani nemluvím o tom, když jsme vyřizovali formality s pohřbem, nejdříve jednoho a potom druhého miminka. Vím, že spousta z Vás prožívá také podobné příběhy a vím, že všechno časem přebolí, píši tento článek s tím, že možná někomu pomůže, tak jako mě pomohly příspěvky výše zmíněné.

Všem Vám držím palce, ať se Vám (a snad časem i mě) narodí krásná a zdravá miminka.
Věrka-beruška

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
jufka
361
18.3.06 11:49

Ahojky, musim rict, ze jsem brecela jak zelva. Vis, mam dve osvojene deti, 12 leteho syna a 7 letou dceru a s druhym manzelem se mi pred 16 mesici narodila dvojcatka. Byla ze spontanniho otehotneni, narodila se v 35plus6 a vazila - holcicka 2,270 a chlapecek 3,080. Nic neni v zivote jednoduche, ale moc drzim palecky, aby ses taky dockala.

jufka plus 4

  • načítám...
  • Zmínit
vajo
272
18.3.06 15:25

Ahoj Věrko,

moc mě mrzí co se ti stalo, je to opravdu příšerná životní zkušenost. Právě jsem se vrátila taky z porodnice Obilný Trh po revizi. Miminko nám umřelo asi v 9 tt, zjistili to až ve 12 tt. Taky jsem z toho moc smutná, protože jsme se na miminko moc a moc těšili. Hlavně naše dvouletá dcerka, kerá mě už dlouho dávala pusinky na bříško a dělala miminku malá. Bohužel můj manžel byl v době kdy se vše událo pryč a vrací se až zítra, takže se z toho snažím dostat sama. První noc po propuštění jsem byla u rodičů, ale teď jsem dorazila domů a trochu to na mě padá. Vím že můj případ není tak hrozný v porovnání s tím co zažíváš ty, ale každý si musí prožít tu svou bolest. Taky se potýkám se zdravotními problémy na mé straně mám anovulační cyklus a PCO, takže přirozené těhotenství které mě potkalo se rovná trochu zázraku.

Naděje ale je vždycky, chce se to jen nadechnout a stoupnout si znovu na tu startovní čáru a jít znovu do toho. Držím moc a moc palečky, aby se vše brzy obrátilo k lepšímu.

Eva

  • načítám...
  • Zmínit
makina
15326
18.3.06 16:20

Ahoj Věruško Beruško,

to je tak strašně nespravedlivé!!! Strašně!!! Hluboce s tebou soucítím a je mi z toho hrozně na duši, ale zdaleka si nedovedu představit bolest, kterou s mužem prožíváte.

Jsi skvělá, že jsi našla sílu se nám tady s tvým trápením svěřit. Když si budeš chtít popovídat, klidně písni SZ.

Určitě, určitě na nás někde nahoře čeká miminko, které se na vás těší a bude jenom vaše. A když ne nahoře, tak třeba možná dole. Naši známí dlouho dlouho nemohli mít děti a prošli obrovským martíriem vyšetření, hormonální léčby, absolvovali pětkrát umělé oplodnění, jednou čekali miminko a jednou miminka, ale bohužel ani jednou se to nepodařilo. Teď mají doma skoro dva roky adopčátko a jsou úžasná spokojená rodina a jednomu mimískovi dali skvělou šanci na plnohodnotný život.

Posílám ti na dálku hodně hodně síly a objímám tě, drž se. Ahoj Makina

  • načítám...
  • Zmínit
Inkah
755
19.3.06 11:33

Milá Věrko, je mi moc líto, čím jste si museli projít a přeji Tobě i manželovi, ať tu bolest co nejdřív překonáte. Věř, že Jakoubek a Matýsek jsou v Andělíčkově, kde je jim krásně, jsou a budou stále s Vámi a ochraňují vás.
I když jsem neprožila to co Ty, věřím v Andělíčkov, protože i já tam mám své dva andílky.

Inka (z diskuze Těhotenství po potratu)

  • načítám...
  • Zmínit
Evis21
2
19.3.06 13:06

Milá Věrko,
Hrozná životní zkušenost,kterou bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli.je nespravedlivé,že ten,co děti mít nechce,jich má plno a na opak ten,co by je chtěl…ale věřím,že se to jednou povede a vy s manželem budete chovat nádherného drobečka.Nevzdávej te se,buďte silní!!!!držím palce.

  • načítám...
  • Zmínit
E_vasek
436
19.3.06 19:58

Věruško - beruško,

je to hrůza hrůzoucí, co na to říct?? Vůbec si to nedokážu představit, mám doma dvojčátka a stačilo mi, když byli na půl dne v inkubátoru, když jsem je tam viděla se spoustou hadiček, brečela jsem jako želva.
Z toho co píšeš, jsi hrozně moc silná a statečná a věřím tomu, že jednou budeš bezvadná maminka, ta nejlepší!!!! Moc vám držím pěstičky, ať i vy máte to své vytoužené miminko v náručí a ať zažene alespoň částečně vaše smutky… Jakoubek i Matýsek už jsou jistě v Andělíčkově a je jim moc dobře a jsou vděční alespoň za tu chvíli co s vámi mohli strávit.
Jsem taky z Brna a na Obilňák jsem chodila s holkama na neurologii, vždycky jsem tam koukala na fotečky malinkatých dětiček a obdivovala tu sílu a odhodlanost v jejich očičkách…moc mě to mrzí!!!! myslíme na vás!!! Posíláme spoustu teplíčka a pohlazení do vašich srdíček.....

Evásek

  • načítám...
  • Zmínit
sutka
422
20.3.06 13:58

preji moc sil a hlavne, aby se zase zadarilo.
Drzim palce, myslim na Tebe- ja taky cekam na IVF a tak si castecne dovedu predstavit, co prozivas. Je to krute, ale bojuj a zvedni se, odpocin si a jdi do toho znovu, uricite se podari.Neumim Ti pomoci, je mi lito, cim prochazis, ale verim, ze bude lip…

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzicak
1308
20.3.06 19:43

Věrko, taky mi to je moc líto, ale pevně věřím, že druhý pokus vyjde a za nějaký čas nám napíšeš o svém štěstí!!!!

Manželovo kolegovi se stalo něco podobného. Jeho ženě se ve 27tt utrhla celá placenta a obě holčičky taky nakonec nepřežily. Jeho ženu naštěstí zachránili… Bylo mi z toho hrozně. Bohužel se to stává a život je někdy hodně krutý!

Drž se a příště bude vše určitě v pořádku!
Zuzka z Květňátek 2005

  • načítám...
  • Zmínit
Misinka1
57
21.3.06 18:53

Ahoj, Věrko, moc mě mrzí, co se vám přihodilo. Strašně moc vám držím palečky a věřím, že příště už bude všechno v pořádku. Život je někdy nespravedlivej a hodně, hodně krutej. Ale jak se říká, čas všechno zahojí. Přeju tobě a tvému manželovi strašně moc štěstíčka. Všechno bude v pořádku, věřím tomu. Kdybys někdy potřebovala si jen tak popovídat, určitě mi napiš. Drž se. Mišinka

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr