Jakoubek a Matýsek

Po přečtení příspěvku od Dany a Markéty mi nedá, abych také nenapsala můj příběh. Musím upřímně říci, že chápu, co obě cítí a jsem velmi ráda, že jsem měla možnost přečíst si jejich příběhy, nebot mi dodaly odvahu a hlavně sílu, že nejsem v tom co prožívím sama.

Jelikož můj manžel bohužel nemůže mít děti, byla jsem přinucena otěhotněn pomocí umělého oplodnění. Po třech neúspěšných pokusech IUI jsem otěhotněla napoprvé po IVF v září lonského roku. Transferem mi byla dána 3 embrya (všechna, která byla). Po měsíci však nastalo silné krvácení, ale na ultrazvuku jsme zjistili, že těhotenství se udrželo a že tam dokonce jsou dva plody. Další měsíce probíhaly více méně v pořádku, chodila jsem na procházky a opravdu většinou odpočívala. 21.2.2006, v 26 tt (bez jednoho dne) ráno jsem byla objednaná ke své doktorce na ultrazvuk. Od rána jsem měla trochu křeče v bříšku, které jsem připisovala zácpě, kterou občas trpívám. P.doktorce jsem o tomto řekla, doporučila mi sirup na zácpu, na ultrazvuku byli malí v pořádku- kluci byli otočení ve svislé poloze opačně, jeden dolů hlavičkou a druhý nohama. P.doktorka mi však řekla, že čípek je krátký (1,3) a musím doma ležet - s tímto jsem neměla problém. Šli jsme do města nakoupit sirup a jídlo a jeli domů,kde jsem ulehla do postele.

Odpoledne bříško stále bolelo a kolem 19.00 hod jsem cítila i bolest v zádech, to už nám bylo jasné, že je něco v nepořádku. Jeli jsme hned do porodnice. Tam nám řekli, že jsem již otevřená na 5 cm, což je již půlka porodu a že se to bohužel nedá zastavit. Provedli mi císařský řez (nebot se prý ven dral spíše chlapec, který byl nožkama dolů). V tu chvíli jsem věděla, že jsou sice malí, ale třeba se zachrání, měla jsem strašný strach, aby neumřeli.

Ráno přišla na JIPku p.doktorka z novorozenecké JIP s tím , že děti se narodili velmi nezralé (to slovo jsme slyšeli později aspon tisíckrát) , větší Jakub (830 g, 35cm) však bohužel zemřel dvě hodiny po porodu, menší - Matýsek (710 g, 31cm) bojuje o život. Já jsem pak byla umístěna na oddělení rizikového těhotenství a mohla jsem kdykoliv chodit navštěvovat našeho Matýska.

Musím říci, že veškerý personál odd.rizikového těhotenství a také novorozenecké JIP(FN Brno-Obilní Trh) byl velmi vstřícný a milý a jsem velmi ráda, že jsem mohla být v těchto chvílích právě tam. Samozřejmě bez podpory svého manžela bych všechno to, co se mi přihodilo možná ani nezvládla a moc mu za to děkuji.

Matýsek byl velký bojovník, byl na JIP nejmenší, ale před tímto oddělením nás vždy povzbuzovaly desítky fotek dětí, které se narodily předčasně a ve zdraví vše přežily (byly tam děti od 500g). To vše nám dodávalo velké naděje. Matýsek se velmi snažil, měl silné srdíčko a chtěl tu s námi být, ale bohužel mu nefungovaly ledviny. Proto i on nás po 17 dnech plných občasného smutku a občasného optimismu opustil.

Jsem zvyklá na různé věci, ale musím říci, že nikomu na světě nepřeji, aby se mu něco podobného stalo. Ani nemluvím o tom, když jsme vyřizovali formality s pohřbem, nejdříve jednoho a potom druhého miminka. Vím, že spousta z Vás prožívá také podobné příběhy a vím, že všechno časem přebolí, píši tento článek s tím, že možná někomu pomůže, tak jako mě pomohly příspěvky výše zmíněné.

Všem Vám držím palce, ať se Vám (a snad časem i mě) narodí krásná a zdravá miminka.
Věrka-beruška

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
jufka
361
18.3.06 11:49

Ahojky, musim rict, ze jsem brecela jak zelva. Vis, mam dve osvojene deti, 12 leteho syna a 7 letou dceru a s druhym manzelem se mi pred 16 mesici narodila dvojcatka. Byla ze spontanniho otehotneni, narodila se v 35plus6 a vazila - holcicka 2,270 a chlapecek 3,080. Nic neni v zivote jednoduche, ale moc drzim palecky, aby ses taky dockala.

jufka plus 4

  • načítám...
  • Zmínit
vajo
272
18.3.06 15:25

Ahoj Věrko,

moc mě mrzí co se ti stalo, je to opravdu příšerná životní zkušenost. Právě jsem se vrátila taky z porodnice Obilný Trh po revizi. Miminko nám umřelo asi v 9 tt, zjistili to až ve 12 tt. Taky jsem z toho moc smutná, protože jsme se na miminko moc a moc těšili. Hlavně naše dvouletá dcerka, kerá mě už dlouho dávala pusinky na bříško a dělala miminku malá. Bohužel můj manžel byl v době kdy se vše událo pryč a vrací se až zítra, takže se z toho snažím dostat sama. První noc po propuštění jsem byla u rodičů, ale teď jsem dorazila domů a trochu to na mě padá. Vím že můj případ není tak hrozný v porovnání s tím co zažíváš ty, ale každý si musí prožít tu svou bolest. Taky se potýkám se zdravotními problémy na mé straně mám anovulační cyklus a PCO, takže přirozené těhotenství které mě potkalo se rovná trochu zázraku.

Naděje ale je vždycky, chce se to jen nadechnout a stoupnout si znovu na tu startovní čáru a jít znovu do toho. Držím moc a moc palečky, aby se vše brzy obrátilo k lepšímu.

Eva

  • načítám...
  • Zmínit
makina
15326
18.3.06 16:20

Ahoj Věruško Beruško,

to je tak strašně nespravedlivé!!! Strašně!!! Hluboce s tebou soucítím a je mi z toho hrozně na duši, ale zdaleka si nedovedu představit bolest, kterou s mužem prožíváte.

Jsi skvělá, že jsi našla sílu se nám tady s tvým trápením svěřit. Když si budeš chtít popovídat, klidně písni SZ.

Určitě, určitě na nás někde nahoře čeká miminko, které se na vás těší a bude jenom vaše. A když ne nahoře, tak třeba možná dole. Naši známí dlouho dlouho nemohli mít děti a prošli obrovským martíriem vyšetření, hormonální léčby, absolvovali pětkrát umělé oplodnění, jednou čekali miminko a jednou miminka, ale bohužel ani jednou se to nepodařilo. Teď mají doma skoro dva roky adopčátko a jsou úžasná spokojená rodina a jednomu mimískovi dali skvělou šanci na plnohodnotný život.

Posílám ti na dálku hodně hodně síly a objímám tě, drž se. Ahoj Makina

  • načítám...
  • Zmínit
Inkah
755
19.3.06 11:33

Milá Věrko, je mi moc líto, čím jste si museli projít a přeji Tobě i manželovi, ať tu bolest co nejdřív překonáte. Věř, že Jakoubek a Matýsek jsou v Andělíčkově, kde je jim krásně, jsou a budou stále s Vámi a ochraňují vás.
I když jsem neprožila to co Ty, věřím v Andělíčkov, protože i já tam mám své dva andílky.

Inka (z diskuze Těhotenství po potratu)

  • načítám...
  • Zmínit
Evis21
2
19.3.06 13:06

Milá Věrko,
Hrozná životní zkušenost,kterou bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli.je nespravedlivé,že ten,co děti mít nechce,jich má plno a na opak ten,co by je chtěl…ale věřím,že se to jednou povede a vy s manželem budete chovat nádherného drobečka.Nevzdávej te se,buďte silní!!!!držím palce.

  • načítám...
  • Zmínit
E_vasek
436
19.3.06 19:58

Věruško - beruško,

je to hrůza hrůzoucí, co na to říct?? Vůbec si to nedokážu představit, mám doma dvojčátka a stačilo mi, když byli na půl dne v inkubátoru, když jsem je tam viděla se spoustou hadiček, brečela jsem jako želva.
Z toho co píšeš, jsi hrozně moc silná a statečná a věřím tomu, že jednou budeš bezvadná maminka, ta nejlepší!!!! Moc vám držím pěstičky, ať i vy máte to své vytoužené miminko v náručí a ať zažene alespoň částečně vaše smutky… Jakoubek i Matýsek už jsou jistě v Andělíčkově a je jim moc dobře a jsou vděční alespoň za tu chvíli co s vámi mohli strávit.
Jsem taky z Brna a na Obilňák jsem chodila s holkama na neurologii, vždycky jsem tam koukala na fotečky malinkatých dětiček a obdivovala tu sílu a odhodlanost v jejich očičkách…moc mě to mrzí!!!! myslíme na vás!!! Posíláme spoustu teplíčka a pohlazení do vašich srdíček.....

Evásek

  • načítám...
  • Zmínit
sutka
422
20.3.06 13:58

preji moc sil a hlavne, aby se zase zadarilo.
Drzim palce, myslim na Tebe- ja taky cekam na IVF a tak si castecne dovedu predstavit, co prozivas. Je to krute, ale bojuj a zvedni se, odpocin si a jdi do toho znovu, uricite se podari.Neumim Ti pomoci, je mi lito, cim prochazis, ale verim, ze bude lip…

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzicak
1308
20.3.06 19:43

Věrko, taky mi to je moc líto, ale pevně věřím, že druhý pokus vyjde a za nějaký čas nám napíšeš o svém štěstí!!!!

Manželovo kolegovi se stalo něco podobného. Jeho ženě se ve 27tt utrhla celá placenta a obě holčičky taky nakonec nepřežily. Jeho ženu naštěstí zachránili… Bylo mi z toho hrozně. Bohužel se to stává a život je někdy hodně krutý!

Drž se a příště bude vše určitě v pořádku!
Zuzka z Květňátek 2005

  • načítám...
  • Zmínit
Misinka1
57
21.3.06 18:53

Ahoj, Věrko, moc mě mrzí, co se vám přihodilo. Strašně moc vám držím palečky a věřím, že příště už bude všechno v pořádku. Život je někdy nespravedlivej a hodně, hodně krutej. Ale jak se říká, čas všechno zahojí. Přeju tobě a tvému manželovi strašně moc štěstíčka. Všechno bude v pořádku, věřím tomu. Kdybys někdy potřebovala si jen tak popovídat, určitě mi napiš. Drž se. Mišinka

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část