Je to nespravedlivé
- Snažení
- lemaz
- 22.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Kdo má právo rozhodnout o životě toho druhého?
Vy, které mě znáte, víte, že mám za sebou 14 let bez antikoncepce, bez jakéhokoliv chránění, jsem po 1. IVF a stále bezdětná. Po 14. listopadu, kdy jsem zjistila, že IVF nevyšlo, jsem absolutně rezignovala na to mít dítě. Zasunula jsem to hluboko do podvědomí. Nejdřív najít práci, dojet si na dovolenou a pak možná někdy další pokus. Už jsem si i říkala, že by nebylo marné, aby nám došli peníze.
Měla bych to jednou pro vždy vyřešené – prostě vlastní dítě mít nebudeme a hotovo. Jenomže to bych musela letět nejmíň na Jamaicu, a to alespoň na měsíc. Což neudělám, protože se bojím létat. Takže mě druhý pokus asi nemine. Teď to píšu tak, jako kdybych si stěžovala, ale tak to není. Samozřejmě do druhého pokusu chci jít, ale hrozně se bojím neúspěchu. Nicméně jsem to zasunula hluboko a nemyslela na to. Na povrch to zase začalo vyplouvat zhruba před 14 dny, kdy se staly 3 na sobě nezávislé věci.
Zavolala mi má bývalá kolegyně. Už spolu dlouho nepracujeme, ale sem tam se sejdeme na pokec. A tak mluví a mluví a já podle hlasu poznám, že není všechno ok. Tak se ptám a ona na to, že jde zase do nemocnice. To může znamenat jen jedno – další potrat. Už pátý. Je to typ holky, co se na chlapa jen podívá a už je v tom. Opět jí mluvím do duše. Pokolikáté už? Jo, vlastně popáté. Tentokrát už by si to dítě mohla nechat. Má přítele, finančně je zajištěná, tak co jí proboha brání?
Prý se na to ještě necítí a bojí se, že by ho nevychovala správně. No, ona je rapl. V mládí byla nějaký ten rok na pervitinu a byť už je několik let čistá, tak jí to nechalo pošramocené nervy. Nevím, co ode mě chtěla slyšet. Nesouhlasím s ní, ale respektuji. Je to její volba. Správná? To nevím. Škoda, že u nás nejde, že bych si její dítě vzala. Počítám s tím, že za rok bude volat znovu. Nesmí totiž žádnou antikoncepci. Tedy hormonální. Ale ve svých 31 letech se ještě asi nenaučila donutit chlapa, aby si vzal kondom. Je blbá, ale je to její volba.
Den na to jsem se dozvěděla, že moje postižená sestřenka je v tom. Výborně. Další rána. Takže už jsem poslední v rodě, kdo nemá žádné dítě. Zjistila to v pátém měsíci. Nějak si neuvědomila, že nemá ms. Nutno dodat, že je postižená psychicky. Když byla malá, tak měla nádor na mozku. Ten jí byl úspěšně operován, ale moje drahá teta se strejdou velice podcenili rekonvalescenci. Nutno dodat, že strejdu jsem nikdy neviděla (umřel mladý) a tetu asi jednou.
Jenomže oni si řekli – nádor je fuč, tak vesele do života. Takže se jednou (a možná i víckrát – nevím, nesvítila jsem jim u toho) stalo, že šli do hospody, malou nechali v kočárku před ní a veselice až do rána. Bohužel malá promokla až na kost a dost vymrzla. Dostala z toho zánět mozkových blan. Pak jim byla odebrána, no, ale zanechalo to následky. Nakonec si ji adoptoval jiný strýc s tetou, kteří nikdy neměli vlastní děti. Strejda je bezva, ale teta je také velice jednoduchá. Takže zlepšení stavu žádné, jen jí to zhoršili, protože se jí nevěnovali.
A teď je těhotná. Na nějakém spešl vyšetření v Praze (nikdo mi nebyl schopný říct, co to bylo) se zjistilo, že je to zřejmě holčička, ale že je postižená. Jakási vrozená srdeční vada a ještě něco k tomu. Jelikož už nešel udělat potrat, tak se rozhodli, že počkají do porodu a malou dají do ústavu. Ještě teď, když to píšu, tak mám chuť do něčeho praštit.
Začala jsem se pídit po tom, co je to za vadu, jestli lze operativně odstranit, jaký život to dítě bude mít. Nikdo mi nebyl schopný odpovědět. Poslali ji totiž do Prahy sanitkou jen s tetou. Sestřenka ví houby a teta je, jak už jsem psala, velice jednoduchá. Nemohli mi ani říct, kde to vlastně byly, protože ani jedna si to nezapamatovala. Takže jsem ani nemohla zavolat doktorům a zeptat se.
A tak se to ve mě začalo bít. Jít po tom, zjistit co nejvíc a v případě, že to půjde, malou adoptovat a postarat se o ni? A co když to postižení bude velké a nenapravitelné? Zvládla bych to? Nevím, nevím, nevím. A kdyby to přeci vyšlo, kde mám záruku, že se za pár let nezačne snažit chtít dítě zpátky? Unesu to? Všichni z rodiny, komu jsem řekla o svém plánu, mi to rozmlouvají. Já jsem také nahnutá. Prostě nevím. Tak si tak říkám, že asi počkám, až porodí a pak se uvidí.
Jenomže to mi přijde hrozně sobecké. Jako kdybych měla bednu pomerančů a čekala, až jestli nějaký neshnije, abych si ho mohla vzít domů. Je jasné, že před porodem z nich žádné info nedostanu. Jsou přes celou republiku a domluva po telefonu je šílená. Neví, že existuje něco jako scener, internet a email, aby mi mohli poslat zprávu od doktorů. Taktéž neví, že si můžou originál nechat ofotit a poslat mi kopii. Prostě neví. A já v současné chvíli nemám možnost tam jet osobně. Takže je to celé naprd.
Bije se to ve mně šíleně. Konečně bych měla své miminko. Že bych ho neporodila sama, to mi nevadí. Jenže. Ze strany tety jsou různé genetické dispozice, prostě všichni tam byli a jsou nějakým způsobem šáhlí. Tedy krom starší sestřenky, tak je normální a super ženská. Já prostě nevím, jestli bych měla na to, abych vychovávala postižené dítě. Jasnačka, kdyby se narodilo mě, tak ani nepípnu, ale tohle je jiné. Takže mám dilema ještě na 4 měsíce.
Další událost, která mi připomněla, že bych mohla mít dítě, je veskrze pozitivní. A to jsou deníčky tady na emimi. A to konkrétně deníčky bývalé prodigy222, dnes mirušeprodigy. Mimochodem super holka a skvělá máma. Vlila mi zase trochu optimismu do žil. A malá Verunka je tak sladká, že ani nejde, abych na děti zanevřela, když se na ní podívám.
Takže se smiřuji s myšlenkou, že půjdeme do dalšího pokusu, a možná budeme mít v létě už doma „cizího“ broučka. Myslím na tu nenarozenou holčičku každý večer. A doufám, že to dobře dopadne.
Važte si toho, že jste mámy. Některé by za to daly půlku života, jen aby mohly být na vašem místě.
Přečtěte si také
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 127
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 134
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 167
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 187
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 131
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 719
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1072
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 3739
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1164
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1273
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
Zlobidlo jedno!!! 
.
A kdo to neví, tak si myslím, že ani nepozná, že měla nebo spíš má nějaký problém.
a taky kdyby si to ivf vzdala.Neznám nikoho komu by se to povedlo napoprvé,tak to nevzdávej 
Musíš počítat i s tím že tě bude těšit a muže brzy odejít.To se samozřejmě muže stát i u zdravého dítěte jako se to stalo u nás.
(ne páteře).