Je to nespravedlivé

Kdo má právo rozhodnout o životě toho druhého?

Vy, které mě znáte, víte, že mám za sebou 14 let bez antikoncepce, bez jakéhokoliv chránění, jsem po 1. IVF a stále bezdětná. Po 14. listopadu, kdy jsem zjistila, že IVF nevyšlo, jsem absolutně rezignovala na to mít dítě. Zasunula jsem to hluboko do podvědomí. Nejdřív najít práci, dojet si na dovolenou a pak možná někdy další pokus. Už jsem si i říkala, že by nebylo marné, aby nám došli peníze.

Měla bych to jednou pro vždy vyřešené – prostě vlastní dítě mít nebudeme a hotovo. Jenomže to bych musela letět nejmíň na Jamaicu, a to alespoň na měsíc. Což neudělám, protože se bojím létat. Takže mě druhý pokus asi nemine. Teď to píšu tak, jako kdybych si stěžovala, ale tak to není. Samozřejmě do druhého pokusu chci jít, ale hrozně se bojím neúspěchu. Nicméně jsem to zasunula hluboko a nemyslela na to. Na povrch to zase začalo vyplouvat zhruba před 14 dny, kdy se staly 3 na sobě nezávislé věci.

Zavolala mi má bývalá kolegyně. Už spolu dlouho nepracujeme, ale sem tam se sejdeme na pokec. A tak mluví a mluví a já podle hlasu poznám, že není všechno ok. Tak se ptám a ona na to, že jde zase do nemocnice. To může znamenat jen jedno – další potrat. Už pátý. Je to typ holky, co se na chlapa jen podívá a už je v tom. Opět jí mluvím do duše. Pokolikáté už? Jo, vlastně popáté. Tentokrát už by si to dítě mohla nechat. Má přítele, finančně je zajištěná, tak co jí proboha brání?

Prý se na to ještě necítí a bojí se, že by ho nevychovala správně. No, ona je rapl. V mládí byla nějaký ten rok na pervitinu a byť už je několik let čistá, tak jí to nechalo pošramocené nervy. Nevím, co ode mě chtěla slyšet. Nesouhlasím s ní, ale respektuji. Je to její volba. Správná? To nevím. Škoda, že u nás nejde, že bych si její dítě vzala. Počítám s tím, že za rok bude volat znovu. Nesmí totiž žádnou antikoncepci. Tedy hormonální. Ale ve svých 31 letech se ještě asi nenaučila donutit chlapa, aby si vzal kondom. Je blbá, ale je to její volba.

Den na to jsem se dozvěděla, že moje postižená sestřenka je v tom. Výborně. Další rána. Takže už jsem poslední v rodě, kdo nemá žádné dítě. Zjistila to v pátém měsíci. Nějak si neuvědomila, že nemá ms. Nutno dodat, že je postižená psychicky. Když byla malá, tak měla nádor na mozku. Ten jí byl úspěšně operován, ale moje drahá teta se strejdou velice podcenili rekonvalescenci. Nutno dodat, že strejdu jsem nikdy neviděla (umřel mladý) a tetu asi jednou.

Jenomže oni si řekli – nádor je fuč, tak vesele do života. Takže se jednou (a možná i víckrát – nevím, nesvítila jsem jim u toho) stalo, že šli do hospody, malou nechali v kočárku před ní a veselice až do rána. Bohužel malá promokla až na kost a dost vymrzla. Dostala z toho zánět mozkových blan. Pak jim byla odebrána, no, ale zanechalo to následky. Nakonec si ji adoptoval jiný strýc s tetou, kteří nikdy neměli vlastní děti. Strejda je bezva, ale teta je také velice jednoduchá. Takže zlepšení stavu žádné, jen jí to zhoršili, protože se jí nevěnovali.

A teď je těhotná. Na nějakém spešl vyšetření v Praze (nikdo mi nebyl schopný říct, co to bylo) se zjistilo, že je to zřejmě holčička, ale že je postižená. Jakási vrozená srdeční vada a ještě něco k tomu. Jelikož už nešel udělat potrat, tak se rozhodli, že počkají do porodu a malou dají do ústavu. Ještě teď, když to píšu, tak mám chuť do něčeho praštit.

Začala jsem se pídit po tom, co je to za vadu, jestli lze operativně odstranit, jaký život to dítě bude mít. Nikdo mi nebyl schopný odpovědět. Poslali ji totiž do Prahy sanitkou jen s tetou. Sestřenka ví houby a teta je, jak už jsem psala, velice jednoduchá. Nemohli mi ani říct, kde to vlastně byly, protože ani jedna si to nezapamatovala. Takže jsem ani nemohla zavolat doktorům a zeptat se.

A tak se to ve mě začalo bít. Jít po tom, zjistit co nejvíc a v případě, že to půjde, malou adoptovat a postarat se o ni? A co když to postižení bude velké a nenapravitelné? Zvládla bych to? Nevím, nevím, nevím. A kdyby to přeci vyšlo, kde mám záruku, že se za pár let nezačne snažit chtít dítě zpátky? Unesu to? Všichni z rodiny, komu jsem řekla o svém plánu, mi to rozmlouvají. Já jsem také nahnutá. Prostě nevím. Tak si tak říkám, že asi počkám, až porodí a pak se uvidí.

Jenomže to mi přijde hrozně sobecké. Jako kdybych měla bednu pomerančů a čekala, až jestli nějaký neshnije, abych si ho mohla vzít domů. Je jasné, že před porodem z nich žádné info nedostanu. Jsou přes celou republiku a domluva po telefonu je šílená. Neví, že existuje něco jako scener, internet a email, aby mi mohli poslat zprávu od doktorů. Taktéž neví, že si můžou originál nechat ofotit a poslat mi kopii. Prostě neví. A já v současné chvíli nemám možnost tam jet osobně. Takže je to celé naprd.

Bije se to ve mně šíleně. Konečně bych měla své miminko. Že bych ho neporodila sama, to mi nevadí. Jenže. Ze strany tety jsou různé genetické dispozice, prostě všichni tam byli a jsou nějakým způsobem šáhlí. Tedy krom starší sestřenky, tak je normální a super ženská. Já prostě nevím, jestli bych měla na to, abych vychovávala postižené dítě. Jasnačka, kdyby se narodilo mě, tak ani nepípnu, ale tohle je jiné. Takže mám dilema ještě na 4 měsíce.

Další událost, která mi připomněla, že bych mohla mít dítě, je veskrze pozitivní. A to jsou deníčky tady na emimi. A to konkrétně deníčky bývalé prodigy222, dnes mirušeprodigy. Mimochodem super holka a skvělá máma. Vlila mi zase trochu optimismu do žil. A malá Verunka je tak sladká, že ani nejde, abych na děti zanevřela, když se na ní podívám.

Takže se smiřuji s myšlenkou, že půjdeme do dalšího pokusu, a možná budeme mít v létě už doma „cizího“ broučka. Myslím na tu nenarozenou holčičku každý večer. A doufám, že to dobře dopadne.

Važte si toho, že jste mámy. Některé by za to daly půlku života, jen aby mohly být na vašem místě.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
lleennttiillkkaa
27265
22.1.11 13:33

Lemaz já ti fandím v tom nápadu osvojit si tu nenarozenou holčičku tvý sestřenice. Držím pěsti ať se brzo dočkách svýho broučka, ale pomůžeš li tomuhle, tak uděláš strašně moc.
Zkus se informovat na sociálce, jak by to bylo, co pro to můžeš udělat.

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
22.1.11 13:53
:oops: :oops: :oops:

Lemaz teda o tomhle jsi mi vůůůbec neřekla!!! :cert: Zlobidlo jedno!!! :mrgreen:

Hele já tě tak nějak už znám a vím, že kdyby šlo spasit svět a napravit veškerou nespravedlnost, tak ty jsi ta první, která by se do toho pustila! :hug:

Jenže spasit svět nejde, nespravedlnost tady bohužel je a my hold musíme jen nečinně přihlížet a radovat se z krásných maličkostí, které jsou také součástí našich životů.

Můj názor na adopci té maličké je takový, že jsi báječná ženská už tím, že koketuješ s myšlenkou adoptovat postiženou holčičku a dát jí život v mnohem lepším prostředí než by měla v ústavu. Ovšem jak velká jsou poškození, to je právě to, že to nikdo neví. :-(

Přirovnání k bedně pomerančů bylo sice pěkný, ale tohle nejsou pomeranče. To je život tvůj a té holčinky. Jde o hodně!

Vím jak strašně po mrňouskovi toužíš a kdyby jsi mohla adoptovat všechny odložené děti, uděláš to. Jenže já vím, že se svých dvojčátek prostě dočkáš! A ne že ne!

Holka moje zlatá neztrácej naději! Jsi zodpovědná a báječná ženská, když si uvědomuješ že je třeba najít nejdřív práci, abyste byli finančně zajištění.

V létě se pokusíte znova o IVF. Tohle už prostě vyjít musí. A i kdyby ne, vyjde další! :hug:

A jestli ti na jaře povezu věcičky pro dvojčátka(které jsme neunosili) zbytečně, proto že jsi to prostě vzdala, tak mě naštveš :-D

Mám tě moc ráda! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
cher
22.1.11 14:12

Je mi tak strašně líto, že někomu se miminko nedaří a nedaří, i když by mohl být naprosto skvělým rodičem. Moc Ti přeju, ať se brzo dočkáš :srdce: A co se týče té nenarozené holčičky- zázraky se dějí a třeba to postižení nebude vážné.

  • Upravit
lemaz
3040
22.1.11 14:22

Miruše - díky za tvá slova. Ty víš, jak potěšit. :hug:

Neřekla jsem to proto, protože se za své pocity stydím. Strašně moc bych jí chtěla zachránit před životem v ústavu, ale na druhou stranu si vůbec nejsem jistá, jestli bych zvládla se starat o postižené dítě. Myslím hodně postižené. Lehčí postižení by nevadilo. Nevím, jestli to v sobě mám. A právě tohle mě na sobě s..re. Sama se sebou kupčím s lidským životem.
Budu se pídit po možnostech.

  • načítám...
  • Zmínit
Havraní
726
22.1.11 17:56

Moc hezky napsané,no vidíš,já patřím k těm,které mají problém přesně opačný,jsem těhotná hned,a někdy mi to hodně zkomplikovalo život,je to nespravedlivý,škoda,že ta plodnost není všem vyměřená stejně,moc Ti přeju,ať miminko vyjde co nejdřív,ať už Tvoje nebo adoptované :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Adaneli
15439
22.1.11 18:19

Lemaz, moc držím pěstičky, aby další IVF už konečně vyšlo, moc si zasloužíš miminko, máš v sobě tolik lásky! Taky vím, co je to čekání na miminko, i když nám se povedlo ještě relativně rychle, po roce a půl, po druhém IUI. Takže to byla nakonec paráda, ale lehko mi taky nebylo. Uvidíš, taky se dočkáš. Já už jsem také uvažovala o adopci, tím jsem se hodně utěšovala, že když to opravdu nepůjde, půjdeme do adopce a budeme mít naše miminko i přesto. Přeji hodně štěstí, vydrž :palec:.

  • načítám...
  • Zmínit
bibinkas
22
22.1.11 20:09

Ahoj Lemaz, je to tezke rozhodnuti a chapu veskere tve pocity. Ale pokud jsi podstoupila „jen“ jeden pokus IVF urcite zkus dalsi.Je to tezke, je to narocne, vim o tom sve, resim to uz pres 3 roky a mam za sebou druhe IVF (predtim inseminace atd).Ale nevzdavej to po prvnim neuspechu.Neznam tvuj pribeh, nevim co presne muzes mit za problem, ale ver mi, ze nam nedavaji skoro zadne sance,ale rekli jsme, ze alespon ty 3 pokusy zkusime, nadeje umira posledni ne?Co se tyce tve sestrenice, chapu ze by ses malicke ujala, pokud by to slo, ale rozhodne bych se neukvapila.Zivot s postizenim musi byt pro rodice i dite velmi narocne. Je tezke ze nemuzes zjistit vice, o co se jedna jak to je,ale co zkusit jeste porad sve?Nechci se te dotknout, nevim co mas za sebou,ale nevzdavej se..

  • načítám...
  • Zmínit
meduleinka
2613
22.1.11 20:11

Lemaz, já před Tebou smekám, tolik síly a odhodlání! Držím palce ať si šťastná a vše Ti vyjde tak nejlíp jak jen bude možné!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
22.1.11 20:51

Ahoj,
nedá mi to, ale musím reagovat na to, že holčička bude postižená.
Dítě s „jenom“ vrozenou srdeční vadou mi nepřijde nějak zvlášť postižené. Myslím si, že jsou na tom jiné mnohem hůř. Samozřejmě záleží na typu vady.
Jako větší problém vidím spíše ty psychické dispozice.

Vzhledem k tomu, že mám manžela se srdeční vadou a bohužel i dceru se srdeční vadou (podědila nedědičnou vadu srdce), myslím ež trochu vím, o čem píšu.
Ani o jednom z nich nemohu říci, že jsou postiženi.
Kdyby mi to manžel neřekl (od čeho má tu jizvu), tak o tom ani nevím. Lidi, kterým to neřekl, to prostě nemají šanci zjistit. (Teda až na tu jizvu)

A naše malá cácorka? I vlivem toho, že to srdíčko v prvních měsícím nedokázalo „utáhnout“ je po motorické stránce trochu pozadu. (O měsíc až 2 podle tabulek.) Ale takových dětí je i bez vad spousta. ;) A kdo to neví, tak si myslím, že ani nepozná, že měla nebo spíš má nějaký problém.

Myslím si, že máš velkou výhodu, že se o této vadě už ví. Potkala jsem tam totiž i za těch pár dní několik miminek, který Dr. dávají do kupy hned po narození. A oni jsou prostě machři a umí to!!!
Doporučuji ti zjistit si o tom co nejvíc informací a pokud je srdeční vada jediná překážka, tak toho bych se opravdu nebála. Po téhle stránce má šanci po operaci (operacích) žít jako každé jiné zdravé dítě. Jen asi z něj nebude vrcholový sportovec…
A pokud o to opravdu stojíš, tak do toho jdi.
Informace k srdečním vadám bys mohla nalézt i na stránkách : http://srdickari.cz/web/ či http://www.detske-srdicko.cz/ To jsou weby, které mi byly v Motole doporučeny.
Přiznám se, že tam nechodím, zatím jsem prostě neměla tu potřebu. Malá nemá (dle mého názoru) žádnou velkou vadu a tak nemám potřebu tyto weby navštěvovat. Ale třeba se tam hodně dozvíš…

Omlouvám se za anonym…

  • Upravit
Mončiči
682
22.1.11 21:01

Držím palečky at už se rozhodneš tak či onak,chápu Tě taky si myslím,že je tohle nespravedlivé a nevím zda bych se dokázala s bývalou koleg. bavit bez"zášti" sama jsem po dvou IVF a obě nevydařená,poslední skončilo v 7tt též přemýšlím zda jít ještě do jednoho pokusu nebo být štastná doma a smířit se,že budeme mít „jedináčka“

  • načítám...
  • Zmínit
lemaz
3040
22.1.11 21:08

Anonyme - ta srdeční vada je prokázaná. Bohužel nevím, jak moc je vážná. Pak se u malé vyskytuje ještě prý nějaký syndrom. Ale NIKDO mi v současné chvíli nedokáže říct, co to přesně je. Musím se nějak dostat k papírům.

Holky, já potřebuju vědět, jestli do toho mám jít. Jestli se pídit po podrobnostech. nebo jestli od toho mám dát ruce pryč. Já se znám. jakmile do toho začnu rýt, tak pak už vidím jen to, proč to půjde, ale už nedokážu posoudit, co všechno s tím bude spojené.

  • načítám...
  • Zmínit
lasička1
8935
22.1.11 21:17

Lemaz-vím,že touha po mimču vede k různým myšlenkám.A je otázka,co je to za postižení.Sestřenice je těhotná 5 měsíců,tzn. při postižení by jí šel udělat potrat-vlastně porod neživotaschopného dítěte.Je možné,že ho s tetou odmítli a chtějí to vyřešit až porodem a odložením holčičky.Někdo je bohužel takto zbabělý.
Znám případ,kdy v těhotenství přišli holčičce na srdeční vadu-neslučitelnou se životem.Matka byla v šoku,babička dítěte řekla,že by to bylo vlastně zabití,porodit malou v pátém měsíci.Rozhodli se pro donošení mimča s tím,že zkusí dát malé šanci,že je dnešní medicína na vysoké úrovni.Že je to stejené,když by jí "zabili " v těhoteství,nebo zemře potom.Bohužel Nikolka se narodila,šla na první operaci,měla potíže…rodiče + babička jezdili po nemocnicích,lékařích a nikdy nezapomenu na slova babičky-vím,že jsme udělali chybu,dnes vím,že to není stejné,malá už tu mezi námi je,my víme,že nemá šanci tu s námi být dlouho.Je to šílené,kruté.Maminka holčičky stále jen plakala.Nikolka podstoupila i další operaci,ale bylo to víceméně prodlužování života.Zemřela ve dvou letech-potkala jsem babičku s maminkou na pouti,brečely jsme všichni,když říkaly,že Nikolka zemřela doma,ve spánku.
Lemaz-zvaž to,že si můžeš vzít mimčo a můžeš tato muka prožívat s holčičkou,kterou budeš jistě milovat.
Myslím,že nejlepší bude podstoupit další pokus IVF,určitě tu šance je-časem,chce to být v klidu-jak směšné toto radit,když to nejde,viď?Je to sice pravda,ale s psychikou nic neuděláme.

Příspěvek upraven 22.01.11 v 21:35

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
22.1.11 22:00

lemaz já radím nechodit.Pokud je to dítě z rodiny a bude zdravé možná tě budou v budoucnu popotahovat a budou chtít dítě zpátky.Muže to bejt boj celej život!
Pokud bude dítě postižené přemýšlej i o tom že to je finančně náročné,nehledě na to že dokud je to miminko tak to jde,ale co pak budeš dělat až bude dítěti 20,třeba bude jen ležet?
Nešla bych do toho.

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
22.1.11 22:10

A myslim si o tobě že si člověk co bojuje celej život a hodně bych se divila kdyby si tady někoho poslechla :lol: a taky kdyby si to ivf vzdala.Neznám nikoho komu by se to povedlo napoprvé,tak to nevzdávej :wink: .
Možná bych si pro sychr zažádala o adopci.Vim že už jen to vědomí že jsou v pořadníku pomuže k vytouženému dětátku.Já bych teda nesnesla ani cizí dítě :oops: když vim že bych dělala rozdíl mezi svim tak by to ani nebylo fér a spíš bych využila formu aby mi dítě někdo donosil.Ani to není dnes nemožné pokud máš peníze.

Víš taky něco o otci dítěte?

Také znám holčičku ze srdeční vadou.Holčička krásná,ale pořád měla omezení,nesměla moc běhat,moc se rozrušovat.Ve 4 letech zemřela když se venku rozeběhla. :cry: Musíš počítat i s tím že tě bude těšit a muže brzy odejít.To se samozřejmě muže stát i u zdravého dítěte jako se to stalo u nás.

Příspěvek upraven 22.01.11 v 22:19

  • načítám...
  • Zmínit
Cee
22.1.11 22:16

lemaz, statistika je taková, že jednou ti IVF prostě vyjít MUSÍ.takže vzhuru do toho!!!Srdíčko máš veliké, to by bylo, aby nebylo. :dance:
Mně se zadařilo až ve 38!!!! :pankac:

  • Upravit
lemaz
3040
22.1.11 23:32

kamčo - otec dítěte - rpý je to někdo z „ústavu“. No, on to není přímo ústav, jen takový dům, kde jsou tihle postižení. Ale nikdo to s jistotou neví. Ona ani nedokázala říct, že měla pohlavní styk. No, takže asi takhle nějak.

A k té druhé věci - že si stejně nenechám poradit. Právě proto to sem píšu, aby lidi, jako jsi ty, řekli pravdu. O tobě je známé, že si zrovna servítky nebereš a já mám tvoje názory hrozně ráda. Protože je to pravda pravdoucí, ať se to někomu líbí nebo ne. A já se teď na to dívám střízlivýma očima. Říkala jsem si, že kdyby bylo miminko celkem zdravé, nebo jen s malou vadou, tak to klíďo udělám. A ta rodina - no, pochybuju, že by se ozvali. tetka (co jí adoptovala) určo nee, a budoucí matka? Pochybuju, že si vůbec uvědomuje, co se děje. No, jo, jenomže do lidí nevidíš a do naší familie už vůbec nee. Křapnout v hlavě jim může.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
22.1.11 23:32

Lemaz,
samozřejmě záleží na tom, jak moc je ta vada vážná. my jsme měli při vší smůle štěstí a i když se na vadu (celkem jednoduchou, dneska při vhodné velikosti a tvaru i odstranitelnou katetrizací) přišlo za minutu 12 (díky zánětu průdušek), tak je malá skoro v pořádku (má bohužel navíc arytmii, ale tu má spoustu lidí a ani o ní neví…). Dokonce si ani nejsem vědoma žádného omezení. Jen to pro nás zatím znamená kvůli té arytmii jezdit 2× ročně do Motola, + kontroly podle potřeby naší kardioložky.
Přiznám se, že v Motole jsem se setkala s různými dětmi - i s dětmi co měly při narození jen polovinu srdce. A přesto nebyli bez šance. Záleželo na tom, kdy se na to přišlo. Čím dřív, tím samozřejmě líp. Proto jsem psala, že máš výhodu, že se o tom ví už teď.
Se syndromem těžko radit. Je pravda, že často ty srdeční vady doprovázejí i jiné vady (např. rozštěpy). I my jsme toho měli víc, ale postupně se vše vrací do normálu.
O tomto oddělení a o tom co dnes kardiochirurgie dokáže dávali loni na Nově pořad Vizita…

A k tvé otázce. Bez podrobností o zdr. stavu dítěte bych do toho nešla. Pokud budeš chtít adoptovat cizí dítě, tak taky budeš znát jeho zdr. stav.
A taydy, když je to v rodině opravdu hrozí, že pokud bude holčička po několika zákrocích OK, že ji pak bude chtít matka s babičkou zpět.
Možná by stálo za to zajít i na sociálku, co by ti vůbec k tomu řekli, jestli je to možné adoptovat dítě z rodiny.

  • Upravit
dalmatinka 123
48576
23.1.11 02:33

Lemaz u mě si žena s velkým Ž .Umíš bojovat a jen tak tě na kolena něco nedostane a když jo,tak jak píšeš vstaneš rychlostí blesku.
Já ti fandím a at se rozhodneš jakkoliv tak vim že to bude nejlíp co mužeš,proto že jestli někdo zvládne všechno tak si to ty :palec:
Já věřim že vše v životě má svuj smysl i když je to docela hnusná bitva a těžká tak nás to posílí a třeba je tvuj osud se o to dítě postarat,ale to vše ukáže čas.
Stejnak ale myslim že to druhé ivf dáš a dobře to dopadne :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
ynax
13119
23.1.11 09:13

a co zkusit adopci cizího dítěte?

  • načítám...
  • Zmínit
lasička1
8935
23.1.11 10:51

Lemaz-zatím bych šla tvrdě za dalším IVF.Na adopci máš zatím dost času.A třeba se do té doby nějak vyřeší matka,co je schopná vaše dítko odnosit.Geny jsou geny,ty nepřevychováš,jen trošku usměrníš.A pořád svoje dítě je svoje dítě.Často ve svých dětech vidím naše myšlenkové pochody,je to k smíchu,takové milé připomenutí našeho mládí…
A srdeční vady-to je bohužel trošku riziko,i když se operace povede :-( vždy je tu riziko arytmie a následného selhání srdce.Přeci jenom je to operační zásah.Znala jsem klučinu,stejně starý jako naše dcera,ten jeho osud jsme s jeho maminkou prožívali skoro od malička-a když mě kamarádka volala,že viděla parte Lukáše,tak jsem brečela jak želva a nechápala,co se stalo.Ten pocit,že kluk ve 13-ti letech padnul před nákupákem,z ničeho nic se zastavilo srdce…bylo mu 13 let. :cry: Hrozný,šílený,nepopsatelný-a když jsem potkala po čase jeho maminku,jen jsme se dlouze se slzami v očích na sebe dívaly a ani jedna ze sebe nevydala hlásku.Proto Lemaz zvaž to dobře.Ano,když je to naše dítě,tak se ho nevzdáme,bojujeme ze všech sil-ale dobrovolně do tohoto jít?Když víme,že něco není v pořádku?Hlavně by to potom byl důvod,proč nezkusit další pokus IVF.Měla by si starosti o toto postižené dítko,chtěla by si mu dát veškerou péči a měla pocit,že dalším dítkem by si postiženou holčičku ošidila.

  • načítám...
  • Zmínit
Lowel
1648
23.1.11 12:22

lemaz, nám bylo řečeno, že většinou třeba u downa je postiženo i srdíčko, že je to jedno s druhým, chodíme ještě teď na genetiku do poradny, přece jen už jsem starší máma. Je možné, že se jedná o tento syndrom. Strýc dawna má a není to s ním vůbec lehké, vím, že máš zlaté srdce , ale chce to aby sis to opravdu dobře rozmyslela, záleží pak na stupni postižení, ono dokud je dítě malé, tak to ještě jde, ale až je to dospělák, tak je to opravdu pak těžké :hug: jestli jste podstoupili 1 IVF prosím nehaž flintu do žita, podívej na nás, my zkoušeli skoro 8 let,i IVF a nedařilo se a nakonec-podařilo se samo od sebe, psychicky jsme to vzdali to snažení, a blok který tím vznikal najednou nebyl, o to větší radost z Ančí máme, s adopcí jsme už taky tehdy koketovali a vidíš nakonec bude brzy v domě další cácorka :kytka: Drž se a nevzdávej to, určitě se zadaří :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Gina108
23847
23.1.11 15:43

Lemaz, já ti nevím s tou holčičkou od sestřenice by to bylo hezké, kdyby sis ji nechala ty. Zas na druhou stranu, kdybys přeci jen někdy šla do adpoce, tak o tom dítku budeš vědět absolutní kulový, jaký mělo pošahaný rodiče, takhle bys aspoň trochu tušila. No snad ta vada srdíčka bude nějak operovatelná. Každopádně ti držím palce, ať už máš co nejdřív také svoje mimi - jakýmkoli způsobem :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Ditta77
4239
23.1.11 20:50

Lemaz......ani nevím, co bych ti chtěla napsat-deníček jsem četla už dopoledne a celé odpolko o Tobě přemýšlím…to, že si skvělá ženská-o tom není pochyb......život někdy píše neuvěřitelný příběhy…celé odpoledne jsem přemýšlela, kdybych byla ve Tvé situaci-jak bych se rozhodla…Popravdě nevím-je to tak nesmírně težká situace, že prostě nevím…A taky musím přiznat, že i když se tu jedná o miminko, které se teprva narodí-tak mě je moc líto Tvé sestřenky, co si od malinka musela vytrpět :cry:
Snad sepíšeš i další deníček, abychom byly v obraze :kytka: :huban:

  • načítám...
  • Zmínit
Ditta77
4239
23.1.11 20:51

Myslím v obraze-jak teda s tím miminkem :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Liva
2469
23.1.11 22:07

Lemaz, četla jsem deníček teď a přemýšlím, co napsat.

Přijde mi úžasné, že uvažuješ o tom, ujmout se holčičky, kterou asi čeká život v ústavu. Pokud by to byla „jen“ srdeční vada, záleží na rozsahu, pak by asi nebylo moc přemýšlení. Pokud je tam i psychický problém, to Ti asi teď nikdo neřekne a projeví se to časem. Možná dřív, možná později a nebo taky nikdy. Rozhodně bych přestala přemýšlet na Jamajkou a dovolenou a rozjela bych se k nim místo za hranice.
Neznám Tě, ale nikde nepíšeš, co na to Tvůj partner. Já si myslím, že je to hlavně mezi Vámi dvěma. On bude ten, který Tě bude podpírat ve chvílích, kdy se budeš potřebovat zastavit a odpočinout. Protože i zdravé děti někdy člověku připraví chvíle, kdy prostě potřebuje pomoct. Jseš si jistá, že to Váš vztah ustojí??? Pro muže bývá velmi těžké starat se o postižené dítě. Samozřejmě ne pro všechny. Ať Ti tady napíšeme my cokoli, žádná z nás Tvůj život s Tebou osobně žít nebude :kytka:
A jak tu někdo zmiňoval tahanice s původní rodinou. No, to je další oříšek, který si musíš rozmyslet, zda ustojíte. Jednodušší lidé pravděpodobně nebudou brát ohledy ani na Tebe, ale ani na tu holčinku :-( a půjdou si trvdě za svým bez ohledu na Vaše vazby. Já bojovala o syna a vlastně i teď to není 100% čisté a jasné, budoucnost ukáže své. A je to moc těžké a skličující. Ale člověk žije z naděje a věří, že to bude dobré.
No, držím pěstičky Tobě na IVF, ale i té holčince, co se ještě nenarodila a už se její vlastní matka rozhodla, že jí nechce. :cry: To mi prostě přijde … já nevím … ani zvířata se takto nechovají :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
DanMaj
8413
23.1.11 23:00

Držím moc palečky. :huban:
A s tou adopcí, jak tu někdo výše psal…dobře to rozmysli…brát si dítě z rodiny… to do budoucna zavání problémama. Známá měla děti v pěstounce…ale měla je s účastí biologické rodiny. Asi po roce děti musela vrátit a ona se z toho skoro zhroutila :think:

  • načítám...
  • Zmínit
Lizbeth
12978
24.1.11 12:40

Lemaz držím ti palce při snažení, ale s tou adopcí - zkus koukat víc za roh..Já bych do toho nešla. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
24.1.11 13:52

Lemaz, moc ti fandím a zároveň obdivuju :kytka: . Já bych do toho nešla ani omylem. Myslím že z tebe zatím mluví ta nenaplněná touha po miminku. A taky si myslím že určitě za čas budeš vidět v postýlce svoje zdravé miminko :wink: Každopádně každý, kdo dokáže poskytnout domov i postiženému dítěti natož cizímu, ten zaslouží velký obdiv.

A druhá věc na kterou jsem chtěla reagovat. Nepochopím (a prosím neberte mě ve zlém) že někdo dokáže napsat, cituji Lasičku: „Někdo je bohužel takto zbabělý.“
Lasičko, to máš zvláštní názor. Já jsem sama vyrůstala v rodině, kde bylo postižené dítě a musím říci, že NIKDY by mě nenapadlo jít kvůli postižení na potrat.
Otevřeně říkám že cizí dítě s postižením bych si nevzala, na to bych neměla. Ale o svoje bych se dokázala postarat. Za děti, které splodíme bychom měli být zodpovědní, ne? Bohužel znám i případy, kdy šla matka na potrat jenom kvůli roštěpu rtu :roll: (ne páteře).
Takže v takových odsuzujících názorech bych trošku přibrzdila. Nikdy nevíš co k tomu tu rodinu vede, mohou být i věřící.

  • Upravit
lemaz
3040
24.1.11 14:16

Tak už jsem se dozvěděla víc. Pokračování v dalším deníčku Je to nespravedlivé II.

  • načítám...
  • Zmínit
Jannes
4854
24.1.11 14:44

Obdivuju tvojí myšlenku nad adopcí holčičky. Může mít mnohem lepší život u tebe než v ústavu. Ale ještě by ses měla ptát sama sebe, co kdybys po adopci náhodnou otěhotněla a měla svoje vlastní, budeš to vzládat a mít oba prcky ráda stejně…ale já věřím, že ano.

Stejně jako ty se trápí moje sestřenice s otěhotněním už hodně, hodně let a teď se znovu chystá na umělé oplodnění ( už byla na dvou ). Nevzdává to, taky to nevzdávej. Já jsem teď těhotná poprvé a celkem dlouho jsem čekala ze zdravotních důvodů než jsme se mohli začít snažit a pak několik měsíců nebyla vůbec ovulace a já probračela spousty večerů a pak se to zlomilo a teď čekám chlapečka Adámka… Hodně štěstí !

  • načítám...
  • Zmínit
Lena F.
10.2.11 09:25

Lemaz piše:
Už jsem si i říkala, že by nebylo marné, aby nám došli peníze.
Měla bych to jednou pro vždy vyřešené

Davej si pozor na svá přaní, mohla by se Ti splnit :hug:

Příspěvek upraven 10.02.11 v 09:26

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Deník drobnozemědělce IV.

Deník drobnozemědělce III.

Deník drobnozemědělce II.

Deník drobnozemědělce I.

Farma na entou

Půl roku na venkově

První 2 měsíce v novém životě

Co mi dal a vzal poslední rok

Když se daří, tak se daří IV.

Nesmrtelnost chrousta