Kdy už to skončí?!
- O životě
- milujicimáma
- 21.12.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už nemůžu, už jsem zoufalá. Co ještě musíme zkusit, než bude dobře?
Když bylo mé dcerce diagnostikováno astma, myslela jsem, že to nejhorší je už za náma. Že už konečně nebudeme v nemocnici, ale budeme si užívat konečně jako rodina.
Dcerka byla celkem 9× v nemocnici kvůli bronchitídě. Když už jí byla nasazená trvalá léčba, o 100 % se vše zlepšilo. Malá začala krásně dýchat, ustálil se i počet záchvatů. A hlavně už jsme kvůli tomu nemusely ani ležet v nemocnici. Konečně klid, konečně štastná, říkala jsem si. Pak přišlo velké „ALE“.
Byla jsem s dcerkou 13 dní doma od poslední hospitalizace, kdy mi malá začala ráno znatelně chodit na velkou. Myslela jsem, že je to zubama, které, jsem si všimla, že jí rostou… Odpoledne se do toho přidala teplota a já se ještě víc upnula na to, že to jsou zuby. Jenže když měla malá jít po obědě spát, začala hrozně plakat. Hned jsem poznala, že tohle není jen tak nějaký pláč. Byl naříkavej. Když už malá neplakala, začala mi říkat, že má „auví“.
Postavila jsem ji s tím, že jí přinesu pití. Nechtěla, začala mi odmítat pít.
No paráda, řekla jsem si, uvidím, zda jí bude líp, až se prospí. Jenže malá nechtěla vůbec spát. Chtěla se chovat a pořád plakala. Najednou se předklonila, chytla se po bříšku a neuvěřitelně jakoby naříkala. Šíleně jsem se toho lekla, změřila jsem jí okamžitě teplotu, která sahala ke stupnici 39°C. Manžel byl na odpolední a já vůbec netušila, co si počít. Volám tedy k našemu obvodnímu doktorovi, který ale jak na potvoru měl dovolenou.
Volala jsem tedy na 112 a popsala, co se s malou děje. Ti mě pak přepojili na pohotovost, kde jsem paní doktorce popsala znova, co s malou je. Ta mi řekla, že mi hned posílá sanitku a odvezou nás na vyšetření. Já se začla hroutit. Přece není možný, aby zase byla nemocná!! Teď jsem se vrátily z nemocnice…
Když jsme dorazily do nemocnice, paní doktorka usoudila, že malá musí okamžitě na infuze. Malé totiž stačilo, že nepila dvě hodiny a už byla dehydratovaná.
No byla jsem s toho pořádně vyděšená. Malá tedy putovala rovnou na JIP a mně řekli, ať si kolem 18. hodiny zavolám pro výsledky. Zkroušeně jsem se vracela domů s tím, že tohle už přece nemůže být pravda, že přece není možný, abychom měli tolik smůly.
Když jsme s manželem volali do nemocnice, abychom zjistili, co tedy malé je, tak nám bylo řečeno, že nám nic neřeknou, ať rovnou jedeme do nemocnice. Nemusím vám říkat, jak se mi v tu chvíli honily černý myšlenky hlavou…
Přijeli jsem do nemocnice, malá už byla izolovaná od ostatních. Ale zatím nám doktoři nebyli schopný říct, co jí vlastně je. „Jedná se o infekci střev, ale zatím nevíme od čeho.“ My pak odjeli, protože jsem k dceři nemohli jít. Malá byla v izolaci a nikdo k ní nemohl, bylo to pro mě šílený.
Třetí den nám doktoři řekli konečně, co to s malou je. „Vaše dcera má infekci střev způsobenou salmonelou.“ 
Nechápavě jsem koukala na doktorku, co to vlastně řekla a nejistě jsem to zopakovala. „Ano, salmonela,“ odpověděla mi znova doktorka a mně se začalo honit v hlavě, kde k tomu skara mohla přijít?! Přece jsem s ní nikam nechodila. Nesměli jsme, byla po nemoci. Byli jsem přece jen u obvodáka na kontrole. Doma nic nesnědla, přece jíme to samé, co ona a nic nám není. Dodnes nevím, co to mohlo způsobit.
U nás doma je vyhlášená karanténa. Nikdo nesmí k nám a ani my k někomu, dokud dcerce nebudou 3× po sobě jdoucí vyšetření negativní. Bezvadný, teď před svátky…
Malá mi zhubla kilo za celou dobu na dietě a stále mi nechce moc jíst. Začínám s toho už krapet šílet. Ale proč to? Proč je pořád tak nemocná… Nedokážu si vůbec vysvětlit, proč se nás drží taková smůla. Přesto ale věřím, že tu smůlu jednou prolomíme a bude konečně klid!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1597
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1635
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20611
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
.
snad se z toho už úplně dostane a bude zcela zdravá a naplno si užívat života, není nic horšího než vidět trpět svý vlastní dítě a nevědět jak pomoc 
taky pořád něco… akorát ty děti už jsou dvě.. takže je to ještě násobené… přesně jako ty si užívám každé chvíle kdy mám obě děti doma a doufám, ž ekaždý další problém už je ten poslední… takže přesně chápu jak se cítíš.. prostě nezbývá než doufat 
doufam 
Malé bude zase dobře..Kždp. máte můj obdiv!
Je mi to moc líto a přeju hodně sil a hlavně konečně štěstí 