Když láska bolí II
- O životě
- Suzume
- 22.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Druhý díl mého příběhu bude možná trochu zmatený. Mám na to období spoustu vzpomínek, snažila jsem se tedy popsat alespoň to nejvýraznější, co se událo.
Ráno po té šílené noci jsem nemohla mluvit, jen jsem sípala. Zřejmě se mi nějak pohmoždily hlasivky. Když jsem se v koupelně oblékala, všimla jsem si, že mám zarudlý a trochu nateklý krk. Na zádech v oblasti lopatek jsem měla obrovské černofialové podlitiny. Mamka se mě ptala, co se včera stalo, řekla jsem jí, že jsme se pohádali a poprali a dál to nerozebírala. Bylo vidět, že ji to trápí, ale nic mi neřekla (později se mi svěřila, že kvůli mně často brečela a v duchu mě prosila, abych dostala rozum a vrátila se zpátky domů).
Kolem desáté mi zazvonil mobil. Byl to on. Prý se mnou chce mluvit. U toho se strašně divil, co mám s hlasem. Dali jsme si sraz na půli cesty našich domovů, v jednom snack baru. Tam mi řekl, že si pamatuje, že jsme se hádali, ale jinak nic moc. Když jsem mu povyprávěla, co se dělo a ukázala mu svoje záda, v očích měl slzy. Moc se omlouval, tvrdil, že měl zřejmě nějaké zatmnění a že si nic nepamatuje. Ano, uvěřila jsem mu. A toto bylo naposled, kdy jsem se jeho útoku bránila.
Zdárně jsme se nastěhovali a začalo takové „mezidobí“ našeho vztahu, které trvalo zhruba rok a půl. Náš vztah probíhal stále podle stejného vzorce. Chvíli, třeba dva nebo tři týdny, byl relativní klid, pak pořádná hádka spojená samozřejmě s nějakým fyzickým útokem a poté si vždy sbalil všechny věci (včetně postele, varné konvice a pračky), odstěhoval se k rodičům a pak si to za týden, někdy za dva rozmyslel a vrátil se s velkou parádou zpět. Při tom všem mi velice úspěšně vymyl hlavu řečmi, že by mě nikdo jiný nechtěl, že můžu být ráda, že mám alespoň jeho, protože taková neschopná ženská jako já by si už nikoho nenašla.
Za fyzické útoky se mi přestal omlouvat, po čase začal tvrdit, že si za to můžu sama. Modřiny se mi prý objeví hned, když se mě někdo dotkne. Neuměla jsem uvařit ani pořádně vajíčko (protože nešlo oloupat), špatně jsem prala, žehlila, měla jsem moc silná stehna (přitom jsem v té době vážila historicky nejmíň, zhubla jsem tehdy o 13 kilo). A já, hloupá, jsem mu to vše věřila. Nevážila jsem si sama sebe a pokládala se za nulu. Přitom v této době mě přijali na vysokou, kterou jsem i při zaměstnání a tom stresu s ním zvládala levou zadní.
Přestala jsem se stýkat se svými kamarádkami. Jemu se nelíbily a jim na oplátku se mnou došla trpělivost. Vytýkaly mi, že jsem se změnila, že už nejsem ta vtipná pohodářka, jakou jsem kdysi bývala. Měly pravdu. Se svojí rodinou jsem se také stýkala minimálně, kvůli němu nás nechtěli moc navštěvovat a on je taky neměl rád, takže jsem k nim radši nejezdila. Neustále jsem se někomu omlouvala, on mě totiž doma nutil, abych řekla „promiň“ úplně za každou kravinu. Moje mamka to už úplně nesnášela, jednou mi řekla, že se snad „promiňuju“ a že bych se měla trochu vzpamatovat.
V práci mi dělal scény (i před ostatními), nesměla jsem se na své kolegy ani usmát a oni byli na oplátku před ním zdrženliví a moc se se mnou nebavili, zřejmě tušili, že bych si to pak odnesla. Byla jsem úplně pod jeho vlivem, co řekl, to jsem udělala, buď ze strachu z jeho reakce, nebo ze strachu, že by mě nechal. Opravdu jsem věřila, že bych to bez něj nezvládla. Doteď vůbec nedokážu pochopit, co se to se mnou stalo, jak jsem sebou mohla nechat takhle manipulovat. Mám z toho i po letech dost výčitky.
Přišel rok 2009, který byl milníkem mého života. Jednoho dubnového odpoledne mi šéf zavolal, že potřebuje, abych s ním a ještě dvěma dalšími manažery jela jako překladatelka do Srbska na důležité a velmi spěšné jednání. Odjíždět se mělo ještě ten večer. Přítel to vzal kupodivu dobře, dokonce mi pomohl zabalit věci. V Srbsku jsme po náročném celodenním jednání šli do hotelové restaurace na večeři. Mobil jsem nechala na pokoji. To byla chyba. Měla jsem tam dva nepřijaté hovory od něj. Hned jsem se strachem volala zpět. Zvedl to, začal na mě ječet, že se tam někde ku..ím a pak mi položil telefon. Brečela jsem a pak jsem usnula, byla jsem fakt po celém dnu unavená.
Druhý den jsme se vrátili domů. Už tam na mě čekal. Zeptal se mě: „ Tak co, jaký to bylo? Vykouřilas ho šéfovi dobře?“. Nevím, co to do mě vjelo, nějaká vlna revolty, nebo co, tak jsem odvětila, že ano a nejen jemu. Nato mě shodil na zem, škrtil mě, pěstmi mě tloukl do zad a do břicha a křičel na mě sprosté nadávky. Házel se mnou tak, že mi roztrhal triko. Pak mě jednou rukou přidržoval za krk a přitom mi na hlavu a do obličeje lil minerálku. Pak mě tam nechal ležet na zemi a šel si na terasu zapálit. Já jsem se jen schoulila k radiátoru a brečela. Pak se sbalil a odjel do města. Vrátil se až druhý den. Za tu noc jsem vypila litry kafe, vykouřila snad krabičku cigaret a přemýšlela, jak to skončit. Věděla jsem, že ho už dávno nemiluji, měla jsem z něj ale strach, byla jsem sama, bez přátel i bez rodiny a přišla jsem si úplně ztracená.
Počátkem května přišla do naší firmy krize. Vyhodili ho. To zrovna zase chvíli bydlel u rodičů, protože jsme prožívali jeden z našich mnoha rozchodů. Byla jsem tedy doma zase sama, a pak mi o víkendu zavolala jedna dávná kamarádka z tábora. Kdysi bydlela ve vedlejší vesnici, ale pak se s manželem odstěhovala. Teď je prý na víkend u rodičů a ráda by mě po letech viděla. Sedla jsem tedy na vlak a jela, nebylo to daleko, jen 10 minut cesty. Povídaly jsme si spolu u nich na dvoře, když v tom přišel její bratr M.
Věděla jsem, že nějakého bratra má, ale nikdy předtím jsem neměla tu čest. Přisedl si k nám a povídal si s námi. Byl to úplně normální chlap, trochu upovídaný, vtipný a prostě v pohodě. Bavili jsme se o naučných slovnících na internetu a on mě poprosil, zda bych mu neposlala nějaké odkazy a předal mi svoji e-mailovou adresu. Poznenáhla jsme si začali psát. A já jsem k nim sem tam (vždy pouze když byl zrovna přítel odstěhovaný) zase zajela na kávu, i když jeho sestra tam zrovna nebyla. Nic jsme spolu neměli, ale věděla jsem z jeho náznaků, že by zájem měl. Věděl, že jsem zadaná a věděl, že nevěra zrovna není moje hobby, takže přímo nic neřekl ani neudělal. Před přítelem se mi existenci M. podařilo utajit.
Jednou, to bylo někdy v červenci 2009, jsem k nim přijela zase na kávu, a protože jsem měla sukni, vykoukl mi zpod ní obrovský tmavě fialový monokl. Zeptal se mě, co se stalo. Začala jsem blekotat, jak jsem spadla na schodech, on se na mě s povytaženým obočím díval a já… rozbrečela jsem se a všechno mu vysypala. Radil mi, ať se na něj vykašlu, že tohle není láska, že určitě existují jiní, kteří by mě na rukou nosili. Samozřejmě jsem věděla, že má pravdu, jen jsem to prostě musela pořádně promyslet a naplánovat. Musela jsem si nějak dodat odvahu.
Pokračování příště
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1595
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1633
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20605
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
ted už je to snad za Tebou a já Ti přeji, abys měla v životě více štěstí 
hlavne ze uz se ted mas lepe, uff 
Všechno má svůj čas, i happy-end 
drz se drzim ti pesti a uz se tesim na pristi pokracovani, doufam ze uz veselejsi 
