Když láska bolí IV
- O životě
- Suzume
- 06.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Poslední díl mého příběhu o tom, jak jsem se vyrovnala s domácím násilím a dala si život do pořádku. Tentokrát o nepodařeném vloupání, mém novém vztahu a o tom, jak to všechno dobře dopadlo.
Byla neděle, on byl už pár hodin pryč a já se z pocitu naprostého štěstí začala pomalu propadat do pochybností. Zvládnu to vůbec sama? Bude mě někdo chtít? Myšlenky mi vířily hlavou jedna za druhou. Z chmurných úvah mě vyrušilo zvonění telefonu. Sama sebe jsem překvapila zjištěním, že mi při pohledu na displej srdce poskočilo radostí. Volal mi M., jestli nemám chuť na výlet, abych se trochu rozptýlila. Jako by mi četl myšlenky. Objezdili jsme snad veškeré pomníky a památná místa v okolí. Při mé snaze přeložit jeden francouzský epitaf, mě náhle vzal kolem ramen. Vylekaně jsem se vysmekla a povídám „promiň, já to jaksi nezvládám, potřebuji se s tím vším nějak srovnat“. Vzal to s pochopením a já jsem si uvědomila, jak moc mi záleží na tom, aby si o mně myslel jen to nejlepší.
V pondělí jsem z práce napsala zprávu svému nyní již bývalému, zda mohu počítat s tím, že toto je opravdu definitivní konec. Odepsal obratem, že ano, mám si prý jít svou vlastní cestou, skončili jsme. Výborně! Nyní mám i písemný důkaz! V tu chvíli mi to přišlo důležité, měla jsem (nyní vím, že naprosto iracionální) strach, že bez hmatatelného důkazu bude chtít… nevím. Vrátit se? Nařknout mě z nevěry (ano, myslela jsem při tom na M. a jeho krásné hnědé oči)? Prostě to pro mne bylo tehdy důležité. Možná jako tečka za tím vším.
V úterý následovalo kino s M., ve středu mě M. vyzvedl z práce, protože měl prý cestu kolem. Ve čtvrtek jsem přijela k M. na kávu. Seděli jsme u nich na terase do pozdních hodin a domlouvali se, že na víkend vyrazíme na jejich chatu. Když v tom mě políbil. Prostě jen tak. Polibek jsem opětovala, ale doma jsem půlku noci nespala a přemýšlela. Není moc brzy na nový vztah? Nezklamu ho? Nejsem příliš k ničemu na to, aby se mnou mohl vůbec někdo být? V pátek jsem měla dovolenou, už od rána jsem se tedy chystala na odjezd na chatu. Přípravy byly hotové už dvě hodiny před odjezdem a já nervózně počítala minuty. Hrozně jsem se těšila, zároveň jsem ale měla strach. Pak konečně nastala hodina H, M. mě vyzvedl a jelo se. Víkend byl úplně úžasný a ano, strávili jsme spolu noc. Vlastně obě noci. A já byla totálně zamilovaná. City byly oboustranné, takže po návratu z chaty se frekvence našich setkání ještě zvýšila. Večeře, kino, oběd, odpolední kávička, výlet… Asi po čtrnácti dnech jsem ho pozvala poprvé k sobě.
Bylo to ve středu odpoledne a my leželi nazí v mé posteli a jen tak si povídali o všem možném. Když v tom se ozval domovní zvonek. Už ráno mi přišla zpráva od bývalého přítele, že nad vším přemýšlel, že mu chybím a rád by to zkusil znovu. Mojí odpovědí bylo, že v žádném případě, že rozchod byl přece definitivní, tak jsme se dohodli a já se podle toho zařídila. V první chvíli mě opravdu nenapadlo, že by to mohl být on. Hodila jsem na sebe v rychlosti jen triko a kraťase a šla otevřít. Stál tam a rozpačitě se usmíval. „Co tady děláš?“, povídám. „Rád bych s tebou mluvil, chci to všechno zpátky, chybíš mi. Mimochodem, co to tu stojí za auto?“, odvětil. „Mám návštěvu. Pánskou“, osmělím se k odpovědi. Významně se na mě podíval a zeptal se, jestli jsem s ním spala. Než jsem stihla odpovědět, objevil se za mnou M., košili ještě rozepnutou. Takže to bylo jasné. Začali na sebe pokřikovat a já dostala strach, že dojde na násilí. „A dost!“, křiknu zvýšeným hlasem. Rychle zabouchnu dveře a zamknu na dva západy. Úplně se klepu nervozitou. M. mě obejme a navrhuje, ať strávím noc u rodičů, abych se trochu uklidnila. Šla jsem si tedy sbalit pár věcí a M. mě odvezl o těch pár vesnic dále. U našich už bylo pozdvižení, prý se tam stavoval bývalý. Otevřela mu sestra a on se jí hned vyptával, s kým ho podvádím a jak dlouho. Ta samozřejmě nic nevěděla, takže ani nic neřekla.
Druhý den mě M. vyzvedl z práce a jeli jsme ke mně. Jaké bylo ale překvapení, když jsme uviděli napůl vypáčené dveře, ochmatané dveře od terasy a nedopalek ve sklepě! Do sklepa se dostal vysazením větracího okýnka, na terasu musel vylézt po metr a půl vysoké zdi, dveře byly prakticky zničené. Dal si záležet. Úplně jsem se rozklepala a začala panikařit. M. mě uklidňoval, že něco vymyslíme. Nejprve navrhoval policii, to jsme ale zavrhli, nebylo nic odcizeno a dovnitř se vlastně vůbec nedostal. Sbalila jsem si věci na týden a M. mezitím lépe zabezpečil dům a u vchodů nachystal různé pastičky, abychom poznali, zda tam bývalý proniknul, nebo to ještě zkoušel. Připadala jsem si jako v nějaké detektivce. U našich jsem nakonec zůstala pro jistotu čtrnáct dní. S M. jsme jezdili každý druhý den zalévat květiny a hlavně kontrolovat, jestli je vše v pořádku. Naštěstí se to ale už neopakovalo.
První dva měsíce od rozchodu mi od bývalého chodila spousta zpráv a e-mailů, některé zamilované, jiné škaredé. Nespočetněkrát se ptal, jestli se k němu nechci vrátit. Reagovala jsem buď zamítavě, nebo vůbec. Několikrát se stavoval u nás v práci „na kafe“, a poté mi vždy psal, jak mi to sluší a jak doufal, že s ním půjdu k němu (mám pružnou pracovní dobu, mohu v podstatě kdykoliv odejít a přijít) a podobné šílenosti, které jsem zdatně ignorovala. Pak se situace uklidnila a přišlo jen občas pár zpráv. Můj život se konečně vracel do normálu. V této době jsem se dozvěděla, že bývalý má nějakou mladičkou přítelkyni. Získat na ni kontakt nebylo zas tak těžké, takže jsem jí zaslala e-mail, kde jsem ji varovala před jeho agresivitou. Na e-mail nereagovala a byli spolu dál pak ještě nějakou dobu. Od našeho společného kamaráda jsem se dozvěděla, že z ní vymámil celkem dost peněz.
M. se ke mně po pár měsících postupně přestěhoval, plánovali jsme budoucnost a těšili se z naší lásky. Povýšili mě v práci, takže jsem už nevařila kávu a nepřekládala prezentace na jednání, teď jsem vedla svoje vlastní jednání se svými dodavateli (pracovala jsem před mateřskou v zahraničním nákupu). V září 2010 jsme se s M. vzali. Bez velkého ohlašování, bez velké parády. Prostě jen tak z lásky. Oznámení jsme našim známým zasílali až po svatbě e-mailem. Do odesilatelů jsem jen tak mimochodem vsunula i bývalého přítele a tehdy zprávy ustaly konečně úplně. V lednu jsme se s M. rozhodli, že bychom chtěli rozšířit naši rodinu, takže jsme se začali snažit o miminko. Mezitím jsme se přestěhovali, vrátili jsme se k mojí mamce, kde jsme si zrekonstruovali polovinu domu – nyní máme vlastně takový dvojdomek s oddělenými vchody, jen dvůr je společný. Podařilo se k naší velké radosti v červnu. V práci jsem ještě mlčela jako hrob, ale v duchu jsem už počítala týdny, kdy to budu smět oznámit. Když vtom v září přišel pořádný šok. Bývalého přijali zpátky!
Když jsem ho tehdy v kanceláři uviděla, udělalo se mi úplně špatně. Instinktivně jsem se chytila za břicho. Pak jsem se v duchu napomenula „co blbneš? Ten už ti nic neudělá. A tady určitě ne.“, to mi pomohlo trochu se zklidnit. První rozhovor na sebe nenechal dlouho čekat. Potkali jsme se po obědě v oddychové místnosti. Ptal se, jestli jsem v práci autem. Odpovídám kladně. „Tak to bys mě mohla po práci hodit domů, ne? Jedeš okolo.“ Nejprve jsem měla pocit, že jsem špatně slyšela. „To snad nemyslíš vážně! A kde máš svoje auto?“, odvětím popuzeně. S ledovým klidem mi odvětil, že by mě to snad nezabilo a že auto musel prodat. Od kolegů jsem se později dozvěděla, že má obrovské finanční problémy, všude dluží peníze a k jeho rodičům ho chodí hledat exekutoři. Dělat mu taxi jsem samozřejmě odmítla a doteď nechápu, kde se v něm vzala ta drzost, takhle bezostyšně mě o to žádat. „Nemáš cigáro?“, navázal další hovor. No to snad ne! On nemá ani na cigarety! Tohle opravdu nesnáším, podle mne pokud chce někdo kouřit, musí na to mít i peníze. „Nekouřím“, odvětím už opravdu naštvaně. „Cože? A od kdy jako?“, ptá se užasle. „ Už půl roku. A mimochodem, jsem těhotná“, přisazuji si. Zůstal stát s otevřenou pusou a já si zcela škodolibě vychutnávala svůj triumf. Otočila jsem se na patě a odešla zpět do kanceláře. Tak, to bychom měli.
Těch několik dalších měsíců, než jsem zůstala doma na mateřské, jsem se mu pokud možno vyhýbala. Zjistila jsem také, že nejsem sama. Nikdo z kolegů s ním nechtěl chodit na oběd, takže sedával u stolu sám. Některé kolegyně se mi svěřily, že si od nich neustále půjčuje cigarety a nevrací je, takže když se objeví v kuřárně, radši utíkají rychle pryč. Dozvěděla jsem se, že žije stále u rodičů, kteří jsou na něj ale kvůli dluhům pořádně naštvaní. Dluží i některým kolegům v práci, na internetu jsem našla, že je v insolvenčním řízení a dluží různým institucím souhrnem půl milionu. Má také další přítelkyni, nějakou o šest let starší paní, která je však prý psychicky nemocná a má dítě, které je ale v péči otce.
A já a můj život? V březnu 2012 se nám narodila dcera Sára. S mým manželem M. žijeme spokojeně a bez dluhů ve svém (mamka nám svatebním darem přepsala tu naši půlku domu) a jsme opravdu šťastní. Často myslím na to, jaké to bude, až se zase vrátím do práce. I když tam bude nejspíš zase sedět za stolem on, jsem dost silná postavit se mu kdykoliv. Už se ho nebojím a jsem to konečně zase já!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1631
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20598
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2603
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
..Konečně máš chlapa kterého si zasloužíš
uz tyden oteviram emimino a cekam na zaver a porad nic. Tak konecne a krasny konec!
Musela jsem počkat, až na mě dojde řada 
Suzume gratuluji a držím palec, štěstí je krásná věc, zvlášť to „zasloužené“ 
?
moc ggratuluju k manželství i k dítěti 