Konečně jsme se dočkali
- Porod
- Mallisa
- 28.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozhodla jsem se s vámi podělit o průběh mého porodu, jelikož to bylo to nejtěžší, co jsem v životě zažila. Nemyslím kvůli bolesti, nýbrž kvůli strachu, který jsem o našeho broučka měla.
13. 12. 2012
V 5:25 mi zvoní budík a tentokrát ihned vstávám, mám strach, abych nezaspala, stihla se nachystat a hlavně si vzít do porodnice všechno. Jsem 41+2 a zrovna dnes se doktorka rozhodla, že malýho vyvoláme. Před 7 hodinou ranní odjíždíme s partnerem do porodnice. Veze nás jeho tatínek, abychom se nemuseli nervovat řízením. Nakonec nás jede vyprovodit i mamka.
Po 7. hodině mě přijímá sestřička na porodní sál, dává mi nemocniční košili a mám se převléct. Potom už jdu na přijímací pokoj, kde mi doktorka hned zavádí tabletku na vyvolání, sestřička sepisuje papíry a druhá sestra měří tlak a dává pásy. Nakonec se domlouváme, co s tátou. Díky bohu je mi nabídnuto, že může zůstat po celou dobu, což s radostí přijímám. Kolem tři čtvrtě na 8 se dostávám na svůj box (s číslem 5), kde už na mě čeká převlečený přítel, poprvé ho vidím ve fialové.
Najednou mi přijde, že se hodiny strašně vlečou. Občas dorazí sestra s nějakými radami co a jak při bolestech. Většinu času trávím na záchodě a ve sprše. Ve čtvrt na 10 mě čeká druhá tabletka, potom hopsám na balonu a koukám z okna. Dokonce se i trošku nudím, tak říkám chlapovi, ať koupí křížovky.
Sranda mě přechází zhruba kolem 1, prý jsem otevřená na 1–2 prsty a nabízejí mi vanu proti bolestem. Vanu jsem využila, byl to krásný relax. Díky vodě přežívám až do půl 3., kdy přichází doktor, že praskneme vodu (nic bolestivého to není, ale není to ani příjemné). Potom už má všechno velice rychlý spád, bolesti jsou k nevydržení, a ač jsem o epidural moc nestála, nakonec o něj prosím. Ve 4 hodiny mi sestřička napíchne kanylu a bere krev kvůli epiduralu. O půl 5. na mě mrkne doktor, aby epi schválil, ale ejhle. „Paní, epidural nestrihneme, už budete rodit.“
Držím přítele za ruku, funím jako pes a sestřička mi přikáže lehnout si na bok, aby mohla hlavička dorotovat. Nikdy v životě jsem tak často neopakovala větu: To nejde a já už nemůžu, jako v této poloze. Čas utíkal rychle (alespoň se mi to tak zdálo) a můžeme pomaličku tlačit. Sestřičky mi radí, jak na to. Za chvíli přichází doktor a já už situaci ani moc nevnímám, protože nastávají komplikace. Pamatuji si nástřih, sestru, jak mi tlačí břicho a doktora, jak s něčím zápasí. Nakonec slyším, že to zkusíme ještě jednou a budeme asi muset na sál. Tlačím jako o život, najednou obrovská úleva. Pak už jen jedno zatlačení a vidím nahatou prdelku, která mi leží na břiše.
Bohužel ji ihned odnášejí, já nic moc nevnímám, jen říkám příteli, ať jde za Lukáškem. Neposlouchá a zůstává u mě. Konečně chvilku odpočívám, doktor čeká na placentu. Poslouchám a dochází mi, že jsem malýho neslyšela plakat. V tu chvíli jsem ten pláč zaslechla a začala taky. Myslím, že jsem se ptala, kolik Lukášek váží. Jsem v šoku, když mi říkají: 3170 g.
Přichází dětská doktorka, představuje se a říká, že si Lukáška odnáší a musí ho dát do inkubátoru. Jen ji poprosím, jestli mi ho předtím ukáže a pak odcházejí. Potom mě doktor zašívá, a když je konec, můžu si oddechnout. Opět přichází dětská doktorka a poprvé nám sděluje, co je s Lukáškem. Musela jsem rodit vexem, protože prďolka měl šňůru okolo krčku, docházel mu kyslík a nakonec se narodil přidušený. Proto si ho vzali do inkubátoru. Lukáška jsem byla ještě ten večer navštívit a celý druhý den jsem na něj musela čekat, abych si ho s velkou radostí v sobotu mohla vzít na pokoj.
Narodil se v 17:12, měl 3170 g a 50 cm. Když nás pustili z porodnice, ve zprávě jsem se dozvěděla další podrobnosti, co s malým vlastně bylo. Ještě dnes se děsím při vzpomínce, jak malé měl Apgar score. Mrzí mě, že jsem neprožila bezproblémový porod s přiložením k prsu hned po narození. Na druhou stranu ale vím, že doktorky i sestry se o malýho skvěle postaraly. Malej je velký bojovník, nakonec jsme v porodnici ještě všechno dohnali a byli propuštěni v pořádku po 4 dnech domů. Sestřičky i doktorky si Lukáška zamilovaly, jedna dokonce natolik, že si ho chodívala chovat.
Jediné negativum z porodu vidím v tom, že jsem v sobotu v noci zjistila, že ve mně doktor nechal při šití tampon.
Porod byl náročný, bolestivý, ale vždycky když se na malýho podívám, tak mám velkou radost. Zdá se mi, že roste jako z vody a jako by každý den vypadal jinak. Myslím, že je tím nejhezčím, co se mi v životě povedlo 
PS: Doufám, že už nás čeká jen to dobré.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1835
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1079
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1942
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 795
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 470
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21901
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2680
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2963
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2678
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1800
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Jaky měl
Velká gratulace
