Konečně jsme se dočkali
- Porod
- Mallisa
- 28.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozhodla jsem se s vámi podělit o průběh mého porodu, jelikož to bylo to nejtěžší, co jsem v životě zažila. Nemyslím kvůli bolesti, nýbrž kvůli strachu, který jsem o našeho broučka měla.
13. 12. 2012
V 5:25 mi zvoní budík a tentokrát ihned vstávám, mám strach, abych nezaspala, stihla se nachystat a hlavně si vzít do porodnice všechno. Jsem 41+2 a zrovna dnes se doktorka rozhodla, že malýho vyvoláme. Před 7 hodinou ranní odjíždíme s partnerem do porodnice. Veze nás jeho tatínek, abychom se nemuseli nervovat řízením. Nakonec nás jede vyprovodit i mamka.
Po 7. hodině mě přijímá sestřička na porodní sál, dává mi nemocniční košili a mám se převléct. Potom už jdu na přijímací pokoj, kde mi doktorka hned zavádí tabletku na vyvolání, sestřička sepisuje papíry a druhá sestra měří tlak a dává pásy. Nakonec se domlouváme, co s tátou. Díky bohu je mi nabídnuto, že může zůstat po celou dobu, což s radostí přijímám. Kolem tři čtvrtě na 8 se dostávám na svůj box (s číslem 5), kde už na mě čeká převlečený přítel, poprvé ho vidím ve fialové.
Najednou mi přijde, že se hodiny strašně vlečou. Občas dorazí sestra s nějakými radami co a jak při bolestech. Většinu času trávím na záchodě a ve sprše. Ve čtvrt na 10 mě čeká druhá tabletka, potom hopsám na balonu a koukám z okna. Dokonce se i trošku nudím, tak říkám chlapovi, ať koupí křížovky.
Sranda mě přechází zhruba kolem 1, prý jsem otevřená na 1–2 prsty a nabízejí mi vanu proti bolestem. Vanu jsem využila, byl to krásný relax. Díky vodě přežívám až do půl 3., kdy přichází doktor, že praskneme vodu (nic bolestivého to není, ale není to ani příjemné). Potom už má všechno velice rychlý spád, bolesti jsou k nevydržení, a ač jsem o epidural moc nestála, nakonec o něj prosím. Ve 4 hodiny mi sestřička napíchne kanylu a bere krev kvůli epiduralu. O půl 5. na mě mrkne doktor, aby epi schválil, ale ejhle. „Paní, epidural nestrihneme, už budete rodit.“
Držím přítele za ruku, funím jako pes a sestřička mi přikáže lehnout si na bok, aby mohla hlavička dorotovat. Nikdy v životě jsem tak často neopakovala větu: To nejde a já už nemůžu, jako v této poloze. Čas utíkal rychle (alespoň se mi to tak zdálo) a můžeme pomaličku tlačit. Sestřičky mi radí, jak na to. Za chvíli přichází doktor a já už situaci ani moc nevnímám, protože nastávají komplikace. Pamatuji si nástřih, sestru, jak mi tlačí břicho a doktora, jak s něčím zápasí. Nakonec slyším, že to zkusíme ještě jednou a budeme asi muset na sál. Tlačím jako o život, najednou obrovská úleva. Pak už jen jedno zatlačení a vidím nahatou prdelku, která mi leží na břiše.
Bohužel ji ihned odnášejí, já nic moc nevnímám, jen říkám příteli, ať jde za Lukáškem. Neposlouchá a zůstává u mě. Konečně chvilku odpočívám, doktor čeká na placentu. Poslouchám a dochází mi, že jsem malýho neslyšela plakat. V tu chvíli jsem ten pláč zaslechla a začala taky. Myslím, že jsem se ptala, kolik Lukášek váží. Jsem v šoku, když mi říkají: 3170 g.
Přichází dětská doktorka, představuje se a říká, že si Lukáška odnáší a musí ho dát do inkubátoru. Jen ji poprosím, jestli mi ho předtím ukáže a pak odcházejí. Potom mě doktor zašívá, a když je konec, můžu si oddechnout. Opět přichází dětská doktorka a poprvé nám sděluje, co je s Lukáškem. Musela jsem rodit vexem, protože prďolka měl šňůru okolo krčku, docházel mu kyslík a nakonec se narodil přidušený. Proto si ho vzali do inkubátoru. Lukáška jsem byla ještě ten večer navštívit a celý druhý den jsem na něj musela čekat, abych si ho s velkou radostí v sobotu mohla vzít na pokoj.
Narodil se v 17:12, měl 3170 g a 50 cm. Když nás pustili z porodnice, ve zprávě jsem se dozvěděla další podrobnosti, co s malým vlastně bylo. Ještě dnes se děsím při vzpomínce, jak malé měl Apgar score. Mrzí mě, že jsem neprožila bezproblémový porod s přiložením k prsu hned po narození. Na druhou stranu ale vím, že doktorky i sestry se o malýho skvěle postaraly. Malej je velký bojovník, nakonec jsme v porodnici ještě všechno dohnali a byli propuštěni v pořádku po 4 dnech domů. Sestřičky i doktorky si Lukáška zamilovaly, jedna dokonce natolik, že si ho chodívala chovat.
Jediné negativum z porodu vidím v tom, že jsem v sobotu v noci zjistila, že ve mně doktor nechal při šití tampon.
Porod byl náročný, bolestivý, ale vždycky když se na malýho podívám, tak mám velkou radost. Zdá se mi, že roste jako z vody a jako by každý den vypadal jinak. Myslím, že je tím nejhezčím, co se mi v životě povedlo 
PS: Doufám, že už nás čeká jen to dobré.
Přečtěte si také
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 1705
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1458
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 4677
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 320
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 1055
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 5505
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 3131
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1846
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 991
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 9661
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
Jaky měl
Velká gratulace
