Lékaři? Já? Osud?
- O životě
- milujicimáma
- 23.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Kdo za to může, já snad? Či lékaři? Nebo zasáhla jen špatná ruka osudu...
Do které chvíle si za věci můžem sami? A kdy už...
- 2
Moje dítě? Můj život, moje vše!!!!
- 1
Je mi 23 let, mám roční holčičku a jsem vdaná… Zní to krásně? Mladá maminka, která je i vdaná… OMYL! Ano, je mi 23 let. 23 let, které prozatím pro mě znamenali jen strach, utrpení, tyranii a zoufalství.
Když jsem byla malá, zažila jsem si psychické týrání ze strany svého nevlastního otce. Byla jsem to vždy já, která udělala vše špatně. Mohla jsem dokonce i za to, když se špatně vyspal.
Bylo 14 dní do Vánoc, když mě jednou v noci ze spánku vytrhl křik, a mlácení do oken. Byl to zase „von“… Byl opilej a vyhrožoval, že pokud ho nepusíme dovnitř, že podpálí dům. Tehdy bylo mému nejmladšímu sourozenci teprve rok, a máma z toho byla celá vyděšená. Zmohla jsem se jen na jedno. Zavolat policii. Bylo mi tehdy 20 let, když se máma s NÍM konečně rozvedla. Vezmu to rychle… od té doby kapitola otčím uzavřená!
Když jsem poznala svého manžela, myslela jsem, že všechno zlé už bude pryč a já konečně začnu žít. Přestěhovali jsme se do společného bytu a já za nedlouho zjistila, že jsem těhotná. Měli jsme z toho velkou radost. Ale moje těhotenství už tak skvělé zase nebylo. Ranní nevolnosti - normálka, otékaly mi nohy - taky normální… ale proč mě tak neustále bolí hlava. Vysoký tlak jsem podle moje doktorky neměla. Tak co to je?
Jednou ráno, byla jsem tehdy ve 12. tt, jsem v sobě neudržela už ani čaji. Skončila jsem v nemocnici na kapačkách. Když tu… „Máte tu návštěvu“, volala na mě sestra. Přišel manžel.
„Hurá, konečně jsi tady, lásko, je mi zle, bolí mě hlava,“ řekla jsem manželovi a přitom jsem svírala levou ruku, u který mě začaly brnit prsty. „Tobě něco je?“, ptal se mi manžel. Ale už jsem mu neodpověděla. Najednou mě polilo horko a já cítila, jak mi ztrpnul jazyk.
Manžel okamžitě volala na sestru, která mě odvedla na pokoj a zavolali doktora.
Pamatu si, že mě napojili na infuzi a cosi do mě začali cpát za léky. Vzbudila jsem se až druhý den ráno.
„Prodělala jste mrtvici,“ Zaznělo z úst doktora.
Nemusím popisovat, co se dál dělo… Okamžitě mé těhu hlídali v nemocnici a já se celé těhotenství strachovala, jak to vše dopadne.
Další rána osudu přišla na 32. tt, kdy mi doktorka řekla, že moje miminko je ve vývoji až o tři týdny pozadu. Že to nejspíš nic nebude, ale že to pohlídají.
Když jsem byla ve 39. tt, moje kontrola dopadla špatně. Bílkovina v moči a snížená funkce placenty. Následovala okamžitá hospitalizace s tím, že malou budou hned druhý den vyvolávat. Že prostě neprospívá a nechtějí nic riskovat.
Malá se mi narodila druhý den, po samovolném porodu, žádné vyvolávání. 
Když malá vykoukla na svět, měla 2350 g a 47 cm. Přesně, jak mi doktorka říkala, byla o tři týdny pozadu. Byla hypotrof. Když jsem si malou nesla domů, vážila 2220g. Myslela jsem si, že to nejhorší už bylo a že se nic už stát nemůže.
Malé byly necelé dva týdny, když mi začla neuvěřitelně zvracet. Okamžitě jsem jí odvezla na pohotovost, kde malá byla dáná na JIPku. Ležela tam týden.
Domů jsem s ní šla s verdiktem, že malá neměla dotvořenou mikrofloru v bříšku. Že to upraví nasazení probiotik. Naštěstí to zabralo a brzy bylo vše ok.
Když už jsem si říkala, že teď už opravdu nemůže osud nijak zvlášť zasáhnout, byl to zase omyl. Malé byly 2 měsíce, když se mi přes den zdála nějaká víc unavená. Změřila jsem jí teplotu a ejhle - 38.7°C. Sakra co teď? Tak jsem jí dala čípek s tím, že to bude brzo ok.
Když teplota klesla, tak jsem si říkala, že to bylo jen něco narázového. Nebylo.
Na večer jsem malé zase změřila teplotu a teploměr mi ukazoval hranici 39.1°C po odečtu! Okamžitě jsem malou popadla a jeli jsme s manželem do nemocnice.
Když jsme tam přijeli, malá už měla očička v sloup a nereagovala na žádné podněty. Okamžitě nás poslali na rentgen plic, že to vypadá na zápal plic. Zápal plic? Kde by k němu přišla, ani nekašle a nemá rýmu, řekla jsem si.
Když jsem se s malou vrátila, byla už v mdlobách. Okamžitě mi jí vzali a bez jediného slova nás nechali stát před JIPkou skoro dvě hodiny. Když konečně přišla doktorka, řekli nám, že malá má opravdu těžký zápal plic, že jsme ji dovezli za pět minut dvánáct. Ten neuvěřitelný strach, co jsem prožívala, nemusím snad nikomu popisovat… Už jsem se modlila, abych už mohla s malou v klidu žít! Že to přece není normální, aby tak malé miminko mělo neustále takové problémy?
Všechno se pak časem ustálilo, a já věřila že vše zlé je za náma. Zase tomu tak nebylo… Jak jsem už psala v předešlém deníčku Křísila jsem vlastní dítě. Je tam popsána neskutečná hrůza, co jsem prožila. Takže to tu nebudu popisovat znovu.
Teď bude mojí princezně za dva dny rok a já už jsem na pokraji sil s tím, co nám přinese druhý rok. Možná jsem jen hysterická máma, která přehání strach o své dítě. Ale už někdy opravdu nevím kudy kam. Pohybuju se po nemocnicich víc jak doma a zatím to nevypadá ani jinak. S malou nás teď čekají další vyšetření, u kterých se rozhodne, co a jak bude dál.
Nejhorší na tom je to, že mi obvodní lékař naší malé řekl, že tohle vše, co malá musí prožívat, je možná způsobené tím, že u mě už během těhotenství byly zanedbány různé varovné signály. Kladu si tedy otázku - může za „zničené“ zdraví mojí malé už špatná péče ze strany doktorky během těhotenství? Nebo jsem jen zvyklaná svým osudem a mám „zbytečný“ strach o své dítě?
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1815
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1068
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1918
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 784
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 459
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21818
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2675
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2957
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2668
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1798
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
moc vam držím palce at uz vas nic špatného nepotká a malinké hodně zdravíčka 
Držím pěstičky 
Krásně jsi to napsala. 
