Lékaři? Já? Osud?
- O životě
- milujicimáma
- 23.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Kdo za to může, já snad? Či lékaři? Nebo zasáhla jen špatná ruka osudu...
Je mi 23 let, mám roční holčičku a jsem vdaná… Zní to krásně? Mladá maminka, která je i vdaná… OMYL! Ano, je mi 23 let. 23 let, které prozatím pro mě znamenali jen strach, utrpení, tyranii a zoufalství.
Když jsem byla malá, zažila jsem si psychické týrání ze strany svého nevlastního otce. Byla jsem to vždy já, která udělala vše špatně. Mohla jsem dokonce i za to, když se špatně vyspal.
Bylo 14 dní do Vánoc, když mě jednou v noci ze spánku vytrhl křik, a mlácení do oken. Byl to zase „von“… Byl opilej a vyhrožoval, že pokud ho nepusíme dovnitř, že podpálí dům. Tehdy bylo mému nejmladšímu sourozenci teprve rok, a máma z toho byla celá vyděšená. Zmohla jsem se jen na jedno. Zavolat policii. Bylo mi tehdy 20 let, když se máma s NÍM konečně rozvedla. Vezmu to rychle… od té doby kapitola otčím uzavřená!
Když jsem poznala svého manžela, myslela jsem, že všechno zlé už bude pryč a já konečně začnu žít. Přestěhovali jsme se do společného bytu a já za nedlouho zjistila, že jsem těhotná. Měli jsme z toho velkou radost. Ale moje těhotenství už tak skvělé zase nebylo. Ranní nevolnosti - normálka, otékaly mi nohy - taky normální… ale proč mě tak neustále bolí hlava. Vysoký tlak jsem podle moje doktorky neměla. Tak co to je?
Jednou ráno, byla jsem tehdy ve 12. tt, jsem v sobě neudržela už ani čaji. Skončila jsem v nemocnici na kapačkách. Když tu… „Máte tu návštěvu“, volala na mě sestra. Přišel manžel.
„Hurá, konečně jsi tady, lásko, je mi zle, bolí mě hlava,“ řekla jsem manželovi a přitom jsem svírala levou ruku, u který mě začaly brnit prsty. „Tobě něco je?“, ptal se mi manžel. Ale už jsem mu neodpověděla. Najednou mě polilo horko a já cítila, jak mi ztrpnul jazyk.
Manžel okamžitě volala na sestru, která mě odvedla na pokoj a zavolali doktora.
Pamatu si, že mě napojili na infuzi a cosi do mě začali cpát za léky. Vzbudila jsem se až druhý den ráno.
„Prodělala jste mrtvici,“ Zaznělo z úst doktora.
Nemusím popisovat, co se dál dělo… Okamžitě mé těhu hlídali v nemocnici a já se celé těhotenství strachovala, jak to vše dopadne.
Další rána osudu přišla na 32. tt, kdy mi doktorka řekla, že moje miminko je ve vývoji až o tři týdny pozadu. Že to nejspíš nic nebude, ale že to pohlídají.
Když jsem byla ve 39. tt, moje kontrola dopadla špatně. Bílkovina v moči a snížená funkce placenty. Následovala okamžitá hospitalizace s tím, že malou budou hned druhý den vyvolávat. Že prostě neprospívá a nechtějí nic riskovat.
Malá se mi narodila druhý den, po samovolném porodu, žádné vyvolávání.
Když malá vykoukla na svět, měla 2350 g a 47 cm. Přesně, jak mi doktorka říkala, byla o tři týdny pozadu. Byla hypotrof. Když jsem si malou nesla domů, vážila 2220g. Myslela jsem si, že to nejhorší už bylo a že se nic už stát nemůže.
Malé byly necelé dva týdny, když mi začla neuvěřitelně zvracet. Okamžitě jsem jí odvezla na pohotovost, kde malá byla dáná na JIPku. Ležela tam týden.
Domů jsem s ní šla s verdiktem, že malá neměla dotvořenou mikrofloru v bříšku. Že to upraví nasazení probiotik. Naštěstí to zabralo a brzy bylo vše ok.
Když už jsem si říkala, že teď už opravdu nemůže osud nijak zvlášť zasáhnout, byl to zase omyl. Malé byly 2 měsíce, když se mi přes den zdála nějaká víc unavená. Změřila jsem jí teplotu a ejhle - 38.7°C. Sakra co teď? Tak jsem jí dala čípek s tím, že to bude brzo ok.
Když teplota klesla, tak jsem si říkala, že to bylo jen něco narázového. Nebylo.
Na večer jsem malé zase změřila teplotu a teploměr mi ukazoval hranici 39.1°C po odečtu! Okamžitě jsem malou popadla a jeli jsme s manželem do nemocnice.
Když jsme tam přijeli, malá už měla očička v sloup a nereagovala na žádné podněty. Okamžitě nás poslali na rentgen plic, že to vypadá na zápal plic. Zápal plic? Kde by k němu přišla, ani nekašle a nemá rýmu, řekla jsem si.
Když jsem se s malou vrátila, byla už v mdlobách. Okamžitě mi jí vzali a bez jediného slova nás nechali stát před JIPkou skoro dvě hodiny. Když konečně přišla doktorka, řekli nám, že malá má opravdu těžký zápal plic, že jsme ji dovezli za pět minut dvánáct. Ten neuvěřitelný strach, co jsem prožívala, nemusím snad nikomu popisovat… Už jsem se modlila, abych už mohla s malou v klidu žít! Že to přece není normální, aby tak malé miminko mělo neustále takové problémy?
Všechno se pak časem ustálilo, a já věřila že vše zlé je za náma. Zase tomu tak nebylo… Jak jsem už psala v předešlém deníčku Křísila jsem vlastní dítě. Je tam popsána neskutečná hrůza, co jsem prožila. Takže to tu nebudu popisovat znovu.
Teď bude mojí princezně za dva dny rok a já už jsem na pokraji sil s tím, co nám přinese druhý rok. Možná jsem jen hysterická máma, která přehání strach o své dítě. Ale už někdy opravdu nevím kudy kam. Pohybuju se po nemocnicich víc jak doma a zatím to nevypadá ani jinak. S malou nás teď čekají další vyšetření, u kterých se rozhodne, co a jak bude dál.
Nejhorší na tom je to, že mi obvodní lékař naší malé řekl, že tohle vše, co malá musí prožívat, je možná způsobené tím, že u mě už během těhotenství byly zanedbány různé varovné signály. Kladu si tedy otázku - může za „zničené“ zdraví mojí malé už špatná péče ze strany doktorky během těhotenství? Nebo jsem jen zvyklaná svým osudem a mám „zbytečný“ strach o své dítě?
Přečtěte si také
Dívám se, jak se syn se snachou uštvou. Pomoc ode mě ale odmítají
- babiMáňa
- 19.11.26
- 841
Když jsem synovi nabídla, že jim občas pohlídám děti, aby si se snachou mohli někam vyrazit, odpověděl mi, že dneska už se rodiny organizují jinak a že moje rady nepotřebují. Zůstala jsem stát s...
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 914
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 620
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 305
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 566
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 1149
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 843
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 785
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 676
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 587
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...