LETNÍ MIMINKA č. 48 - Úvod do vztekání
Ahoj maminky, Náš deníček už se propadl kamsi hluboko do archívu, tak jsem si po dohodě s Gabikou dovolila sepsat něco o tématu, které mě (a doufám, že i vás) v poslední době dost zajímá. A to je vztekání. Něco už jsem načetla a vstřebala, něco vyzkoušela a něco prodebatila s jinými maminkami. A tak si vám teď troufám nabídnout následující povídání:
Každé dítě potřebuje pro svůj správný duševní (a vlastně i fyzický) vývoj už od začátku jasné hranice. Děti vyrůstající bez hranic jsou podle výzkumů psychologů plné nejistoty a v dospělosti se potýkají se závažnými problémy i v běžných životních situacích.
Stručně řečeno - naše „ne“, i když to tak v tu chvíli nevypadá (dítě reaguje ječením, válením sudů, zahazováním hraček), připraví toho malého človíčka na život lépe, než dvacet universit.
Teď něco o tom, jakými důležitými etapami dítě ve vývoji prochází, a kdy se vlastně hranice tvoří.
Psychologové hovoří o těchto fázích tvorby hranic:
1)Vytváření pout - základ budování hranic Úplně na začátku si kojenec vytváří pouto s maminkou a tatínkem. Potřebuje se naučit, že je přijímaný a v bezpečí. K tomu je ale nutné stálé, vřelé, láskyplné a emocionálně předvídatelné prostředí.
V této etapě dítě nemá žádné vědomí sebe sama bez matky. Myslí si: „Já a maminka jsme totéž.“ Vytváří se tzv. emocionální ukotvenost. Česky řečeno - dítě si vytváří vnitřní pocit, že někam patří a že je v bezpečí i tehdy, když není v matčině přítomnosti. (Později je tento pocit bezpečí velmi důležitý během výchovy, kdy rodiče stanovují pravidla, která se dítěti nelíbí).
2)Oddělení a individuace - stavba duše
A teď to přijde. Kolem prvního roku dítěte (s trváním zhruba do tří let), se z jindy klidného a poslušného miminka stane vztekající se ukřičené batole. Je to změna sice poněkud převratná (až rozvratná
, ale naprosto normální.
Když děti získají vnitřní pocit bezpečí, dostaví se nová potřeba - samostatnosti a nezávislosti. Dítě se potřebuje začít vnímat jako oddělenou bytost. Dítě začíná být „já“. Ale ještě předtím si musí vymezit „ne-já“, tedy - co nejsem, co nechci, co nemám rád.
Tvorbu „já“ pro přehlednost psychologové rozdělili do těchto etap:
a)Klubání - Maminka a já nejsme totéž
Je to doba velkých průzkumů, nových vjemů a pocitů. Děti jsou stále velmi závislé na matce, ale už s ní nejsou v tak úzkém spojení. Dítě se vlastně cítí natolik v bezpečí, že si troufne riskovat (to je přeci povzbudivé, ne?
. Všimněte si batolat v pohybu. To je fofr, že?
Pro některé maminky je to ale náročnější období. Je jim líto, že z mazlíka se stává samostatná bytost, která má potřebu dávat neustále najevo, že nikoho nepotřebuje.
Pro dítě je ale tato etapa nutná!
b) Zkoušení - Můžu dělat cokoli!
Zatímco „klubající se“ dítě prožívá úžas nad světem a stále se hodně opírá o matku, v období „zkoušení“ chce matku nechat za sebou. Po té co batole získá jistotu v chůzi, cítí se skoro všemocné. S vervou a energií se pouští do čehokoli zajímavého, včetně lezení ze schodů a strkání prstů do zásuvky.
A jak se má zachovat rodič? Dítě od něj v této fázi potřebuje vnímat, že s ním prožívá jeho radosti a nadšení. Také ale už potřebují pevné a bezpečné hranice. (Dobří rodiče se baví s dětmi, které bujaře skáčou na posteli. Horší ve svých dětech radost uháší a skákání jim zakážou. V opačném extrému nestanoví žádné hranice a nechají své děti skákat jim přes džus s kávou.)
Tato fáze je velmi důležitá pro tvořivé a svobodné jednání dítěte. Je ale třeba, aby jím s naší pomocí prošlo bezpečně.
Dodávám, že je také nutné, aby v této fázi člověk navěky nezůstal, což se bez hranic může stát. Znám několik dospělých, kteří jsou dodnes velkými nezodpovědnými dětmi, které věří tomu, že si mohou dělat, co chtějí. Aby se to nestalo, je nutná poslední fáze:
c) Opětovné sblížení - Nemůžu dělat všechno
Tato fáze začne zhruba v 18 měsících a trvá zhruba do tří let. Ze všech jmenovaných je pro rodiče i dítě tou nejnáročnější. Dítě začíná chápat, že není všemocné. Uvědomuje si (s naší pomocí) realitu hranic a to se často neobejde bez vzteku, hněvu a smutku.
Je to návrat ke spojení s matkou, ale toto spojení je jiné. Dítě přichází do vztahu jako „já“. Přináší do něj vlastní myšlenky a pocity.
Pojďme se teď podívat na nástroje, jejichž pomocí v tomto věku děti budují hranice.
Hněv
Hněv je důležitý a prospěšný. Pomáhá dítěti uvědomit si, že se liší od okolí. Nedostatečná schopnost hněvat se, je nebezpečná. Takové děti (lidé) jsou snadno ovlivnitelné a zneužitelné.
Vlastnictví
V době opětovného sblížení se ve slovníku našeho dítěte objeví nově slova: já, mně, můj. Najednou se nechce např. dělit o své hračky s jiným dítětem. Důležité je si pamatovat: „já“ a „můj“ nejsou sprostá slova. Dítě si potřebuje vymezit vlastnictví, aby v budoucnu mohlo přejímat za svůj majetek zodpovědnost. Ale zároveň je třeba ho vést k obětavosti a štědrosti. (Např. Máš pravdu, ten medvídek je tvůj. Alenka ti ho nemůže vzít. Ale myslíš, že bys jí ho teď na chvíli půjčil?)
Hranice - NE
Toto bude další hojně používané slovo. V tomto věku jsou děti schopné odmítnout oblíbenou pochoutku nebo hračku jen proto, aby ukázali sobě i okolí, kde začíná jejich já. Může se objevit už v době „klubání“. Stejně jako hněv je slovo „ne“ klíčové pro tvorbu hranic. Je třeba, aby se děti naučily v určitých situacích říkat ne. Děti, které to neumí, budou neschopné obrany proti manipulaci a zneužívání.
Proto nás, jako rodiče, čekají hned dva úkoly. Musíme dětem pomoci cítit se natolik v bezpečí, že se nebudou bát říkat „ne“. Jak píše psycholog John Townsend: „Milujte jeho ne stejně, jako jeho oči.“ Dítě musí vědět, že jsme ochotni ho vyslechnout, a že se od něj citově neodtáhneme, když s něčím nesouhlasí. (Je to trochu sci-fi
. Tady je třeba, aby se oba rodiče vzájemně podpírali. Když už je jeden z neustálého „ne“ na hranici skoku z okna, druhý ho podepře. Pro svobodné maminky může stejně dobře zafungovat telefonát kamarádce.)
Máme ale ještě druhý úkol - naučit naše dítě respektovat hranice druhých. Tedy - přijímat „ne“ od ostatních. (Nepovolovat hysterikům v obchodě, větší děti nechat nějaký čas samotné, vhodně napomínat a v případě nutnosti i naplácat). Hranice, které stanovujeme, musíme uhájit. Jinak budou důsledky výchovy horší, než kdybychom žádné hranice nestanovili!!!
Vím, že je tento deníček velmi dlouhý a zároveň jsem ani nezvládla napsat některé věci víc do hloubky. Cílem tohoto povídání bylo hlavně uklidnit nás maminky, že vývojová etapa, do které naše děti vstupují, bude sice náročná, ale normální a důležitá.
Jestli máte zájem, udělám příští týden něco jako pokračování k tomuhle deníčku. Bylo by to už přímo o vztekání a jak na něj.
Tolik totálně vypsaná Karolinka
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1095
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 2414
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 813
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 2181
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 980
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3625
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1542
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 568
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1526
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 1097
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.