LETNÍ MIMINKA č. 49 - Úvod do vztekání II.

Ahoj maminky.

Čekám dělníky zase na ty naše okna a tak uvidím, co zvládnu napsat než přijdou.

DENÍČEK- Karolinko, je mi líto, ale z tohoto deníčku na mně padají trošku chmurky. Doufám, že tě potěší alespoň to, že na mně padají i při pročítání různých poraden dětských psychologů. Jde o to, že rady jsou jistě správné a ůčinné, ale právě až pro větší děti. Snažím se na Šimonka aplikovat co se vzhledem k věku dá. Metodu pevného obětí znám ze školy. Učili jsme se PROČ, KDY a JAK, ale ne JAK DLOUHO. Sháněla jsem tu informaci na netu a v jedné poradně paní psycholožka psala, že ona sama strávila jednou v pevném obětí dlouhých 5 minut!!! Z toho jsem usuzovala, že něco u nás není v pořádku, když to nezabírá. Rekord máme zatím jen 28 min. Bezůspěšných. Taky psychologové doporučují tuto metodu jako řešení při záchvatech vzteku na veřejnosti a to mi tedy jaksi nesedí. Chtěla bych vidět prodavače nebo číšníky, jak mi budou tolerovat 2-4 hodiny řevu v jejich podniku. Nemluvě o tom, že jak už vím, po čase si sami zákazníci začnou stěžovat na hluk a mít ty, pro matku hrozné, řeči…

Taky přemýšlím o tom, že alespoň u nás přicházejí ty záchvaty vždycky, když se to zrovna nejméně hodí a tím pádem není technicky možné 2-4 hod objímat (neboj pochopila jsem to snad správně, že časem by se ta doba měla zkracovat). Ty na veřejnosti se nehodí asi nikdy, že, ale myslím ty doma. Třeba když jsme na nějakou hodinu objednaní k lékaři, nebo někam jinam jdeme na předem smluvený čas. Lékaře rušit moc nejde, kamarády rušit někdy jde, ale i ty dobré, to po čase přestane bavit. Popravdě řečeno, snažím se udržovat kontakty se všemi svými předtěhotenskými známími, ale už to jde ztěžka. Někteří už odpadli dříve, protože jsem už jim pořádně třeba nestíhala v nových zážitcích atd. Moje nej kamarádka mi nedávno po hodině strávené se mnou a Šimonkem řekla, že mě ráda viděla, ale, že příště půjdeme raději bez Šimonka. A to celou dobu naprosto vzorně seděl v kočárku (až jsem se sama divila) a já mu jen podávala pití a hračky. Ona sama ještě není matka a tak si možná neuvědomila, že ikdyž to možná nemusela myslet tak zle, jak to vyznělo, tak, že mě se to přeci jen dotklo. K tomu, že nemůžeme chodit ani k nikomu na návštěvy kvůli tomu, že Šimonek je jak demoliční četa snad ani není, co víc napsat.

Kamarádky maminky s hodnýma holčičkama se kterýma jsem se nedávno sešla na jednom ze svých srazíků se na mně dívali dost divně, když jsem se divila, jak to, že jedna z nich má doma na stole ubrusy, na poličkách u země ozdobné předměty, svíčky, po bytě běžně na zemi stojí květináče a její holčička si toho ani nevšimne… Naše návštěvy probíhají tak, že chodím za Šimonkem a hlídám, aby třeba nestrkal ruce do klece s krysama nebo neotvíral akvárka s hadama, aby neotvíral skříňky a nevyhazoval věci na zem, aby nepřesazoval kytky… Vždy se snažím být důsledná a zakazovat, co opravdu nesmí. Když to situace dovoluje, tak mu věc vysvětluji, proč se tohle nedělá a odvádím pozornost někam jinam, ale žádných větších výchovných výsledků nedosahuji. Narozdíl od některých jiných maminek, které " jí vysvětlily, že se to nedělá a ona to pochopila a nedělá to". No, možná si říkáte, že jsem od vztekání odbočila, ale ono to tak není. Vzteká se samo i proto, že něco nesmí ( jistě uznáte, že nůž dětem do ruky nepatří). Už jsem si dokonce vypracovala v hlavě systém " DĚLENÍ ZÁKAZŮ". snažím se ještě před tím svým ne-ne sama sobě říct, jestli je opravdu nutné toto zakázat nebo raději dovolit Šimonkovi, aby si pod mým dozorem něčeho nového užil. Ale je to těžké. Uvedu jeden příklad za všechny. V kavárně kam chodíme na srazíky je i skluzavka. Dávno na ni umí vylézt a teď se rozhodl, že bude i sám sjíždět dolů. Když na můj zákaz (než stačím doběhnout k němu) reaguje tím, že se přeci jen sám sklouzne a to celkem šikovně až ho ostatní maminky chválí, mám mu říct, že se to nedělá a i příště zakázat nebo se přidat k maminkám a chválit jak to šikovně zvládnul? Jde o to, že ho učím sklouzávat bezpečně- po bříšku a když jsem u něj, tak to i dodržuje, ale jinak se klouže tak, že si do té skluzavky nakročí a padá po zádech a někdy se bouchne do hlavy.

Snažím se opravdu si na to myslet a zbytečně ho neuvádět do situací ve kterých se bude vztekat, ale taky chci, aby měl dané hranice co může.

Je hodin jako na kostele už tu každou chvíli dělníci musí být, ale přidávám nedávnou historku. Někdy mi přijde, že se chová jako daleko starší než kolik mu je. Normálně si hračky pokud má zájem vybojovává tím, že je ukradne nebo, že soupeře svým tělem odsune, ale v pátek v herně normálně odstrkoval děti rukama a snažil se je i udeřit (kde to viděl nevím, my ho netlučeme). Nakonec jednoho tříletého chlapečka kousl, protože ho nechtěl pustit do jedné části herny. Přísně jsem mu vysvětlila, že tohle se nedělá a že se zlobím. Já nevím, jestli je to i tím, že je to kluk nebo typem osobnosti nebo co já vím. Máte někdo podobnoé zkušenosti nebo jsme exoti ?

Já prostě musím najít nějaký způsob, jak to řešit i u takto malého dítěte. Knihu Malý tyran čekám každým dnem poštou, tak jsem zvědavá. Potřebovala bych mít doma nějakého psychologa, aby mi řekl, co je normál a co ne.

Holky končím. Nechci slibovat, kdy se zase ozvu jako minulý týden. Nakonec mi to prostě nevyšlo.

Hezký den

CIBULKA+ ŠIMONEK skoro 13m

Cibulka - Je mi moc líto, že na tebe padla depka, ale neboj, výčitky si z toho nedělám. Spíš přemýšlím, jak ti jako matka nováček a psycholog amatér poradit. Pozorně jsem tvůj komentář pročetla a napadlo mě několik postřehů. Kdyby to bylo úplně „mimo“, tak se nezlob.

Jednak tě chci ujistit, že mi připadá extrémní spíš to, když roční dítě poslouchá natolik, že není potřeba nic schovávat. Ty děti ani ty rodiče neznám, ale s trochou nadsázky bych řekla, že psychologa by měli navštívit oni. Pokud jsou jejich děti natolik tvárné, že vůbec neprotestují a nevstekají se, ani nezkoušejí, kam až mohou zajít, něco není v pořádku (viz deníček).

Naše Eliška také patří mezi velmi bujné děti (Gabika potvrdí . Všechno zkusí ne 5× ale 50×. Pokud jí ustoupím jen jednou, můžu začít znova. Často se chová skvěle a nedělá, co nesmí, většinou ale s andělských úsměvem leze do myčky, strká prst do zásuvky nebo ochutnává hlínu.
Náš byt má na většině míst jasně danou tzv. čáru ponoru. Eliška v podstě dosáhne jen na věci, které smí brát. Samozřejmě je tu pár neodstranitelných věcí (viz myčka), které jsou dobré k tréninku sebeovládání (maminky . Všechny šuplíky a skříňky, které Eliška zvládne otevřít, má také povoleno vyházet. První měsíc, co to začala dělat, jsem třikrát denně skládala prádlo a jiné věci zpět. Druhý měsíc jsem to dělala jednou denně. Teď to tam prostě nahážu…
Jak je větší, postupně se ale učí také dávat věci nejen ven, ale taky dovnitř. (Teď jsme ve fázi - z jedná strany šuplíku to vyhodím, na druhé straně NĚCO (manželovi klíče) vrátím zpět (do prádelníku .
Tak tě chci povzbudit, jestli nejsou ještě nějaké věci, které bys mohla před Šimonkem schovat, aby těch třecích ploch bylo co nejméně.
Vztekání také dobře známe. Ten záchvat, který jsi tu popsala jsme tedy zažili jen jednou, ale těch menších už jsme zažili dost. Jediné co zabírá je odnést pryč. Pokud u té „inkriminované“ věci musíme zůstat, zamezím Elišce pohyb (ohrádka, postýlka, autosedačka, jídelní židlička). Hodně důležité (tak 50% úspěchu) je podle mě, nezvyšovat hlas. Upřímně - nejde mi to. Ale když se to podaří, vidím, že to má efekt. Když princezna zjistí, že jsem neoblomná a momentálně nevytočitelná, postupně se uklidní. (Dávat batole když zlobí za trest do postýlky - tedy na místo, kde si neublíží - doporučuje i ten psycholog co napsal děti a hranice (mimochodem, vřele doporučuju). Z vlastní zkušenosti radím, aby ale dítě zůstalo ve stejné místnosti, aby za trest nepovažovalo odloučení od rodičů.
Uf, je to elaborát, co jsem napsala a možná úplně nanic… Jen tě chci povzbudit, že podle toho co píšeš, děláš všechno dobře. Myslím ale, že nemůžeme čekat zlom tak rychle, může to trvat i dlouho. Jsou děti, které jsou míň impulzivní a nejdou tak tvrdě hlavou proti zdi (opět zdravím Gabiku . Ty naše to ale nejsou. Ale nám to neva, my to vydr!
Pokud zvládneš, klidně piš častěji, ať se aspoň vypovídáš.

Karolinka

Holky jsem jen nakukovatelka,
píšu kvůli pevnému objetí. Zdaleka se nehodí pro všechny děti, jak se někdy píše. Některé z něj mohou mít trauma, jde především o děti, které měly problém při porodu např. s dýcháním. U těch to může být frustrující. Tahle metoda se má správně učit v kurzu, není to jen tak udržet dítě tak, aby mu to bylo příjemné. Ke každému dítku je však cesta. A vy co máte živé dítě nezoufejte, prostě se tak narodilo a vybralo si právě vás, protože vy to s ním zvládnete;-)
 Papapa

Ahojky,

pisu nahonem, uvidim, kolik mi ANie dovoli. Ale specielne pro Cibulku:
Ja se snazim domlouvat vsechny schuzky bud u me doma, nebo u kamaradek, se stejne malymi detmi, abych prave z te navstevy neco mela a nemusela jen ANie hlidat a kontrolovat, co dela. Sice se ti to muze zdat jako nuda (po case…), ale mozna je to lepsi i pro dite, kdyz tim padem slysi min zakazu a tedy ma mene duvodu se vztekat. Ja vim, ze to tvuj problem neresi, ale treba to trosku pomuze. Hi hi, vzdyt i dobra pizza ci jina jidla se daji objednat domu i s dovazkou a tak o pochutnani neprijdes .
ALe jinak fakt nevim. Anie pevne objeti nemusi a ja taky ne. Jak uz jsem jednou psala, ANie kope, mlati rukama a ja na to nemam nervy. Myslim, ze by nakonec ze me stejne vycitila, ze ja v teto pozici nejsem HAPPY, sama jsem se pristihla, jak uz uhybam pred jejimi kopanci ci kousanci a nakonec to muze chapat, jako ze se od ni odtahuju…

No nic, Anie vyzaduje mou pozornost

H.

Ahoj holky,

tak nevím,ale zase jsou ty komentáře trochu přeházené,co s tím kdo vyvádí ?

Koukám,že se nám to tu začíná hemžit dalšíma snažilkama nebo už i těhulema.Holky neblbněte,fakt vám nestačí jedno mimino?Jste fakt odvahy.

Něco k deníčku - fakt taky docela nechápu to pevný objetí.To jako ho mám držet 2 - 4 hodiny pevně a nehýbat se ,nemluvit ? To by bylo určitě daleko větší trauma pro nás pro oba.Oba bysme zdřevěněli.A navíc,kde vzít tolik času ,po třech hodinách už zase spí.

CIBULKO - od včera,co jsem si přečetla Tvůj komentář,pořád přemýšlím,co Ti napsat.S tím vztekáním je to těžký,ale jak psala HROMIX ,snažím se nedávat ke vztekání příčiny.Snažím se držet pevný řád dne.Nechodím nikam,když nutně nemusím.I k doktorce jdu,kdy se to hodí nám a ne jí.Vím na stoprocent,že nemůžu nikam jít třeba ráno v deset,protože to Marťa spí.Ani k doktorce.Prostě ve stejnou dobu,stejný věci.Je to nuda,ale myslím,že za to ty děti stojí.Jim je upně jedno,že bych třeba potřebovala jít ke kadeřnici zrovna teď,když si chce se mnou hrát.Nebo,že musím ještě pověsit prádlo nebo zalít kytky.Všechny tyhle věci můžu dělat jen když spí.Doufám,že chápeš,jak to myslím.A to co popisuješ v tý cukrárně nebo,kde ,to je podle mě hrůza.Myslím si,že si už dávno měla jít odtamtud pryč a nenechat ho tak dlouho řvát a vztekat se.On pak vlastně ani neví,proč se vzteká a nechápe,že se mu nevěnuješ.No a kamarádka,která Ti řekne,že se příště setkáte raději bez Šimonka,tak tu bych poslala do háje.Já vím,je to těžký.Taky nemám žádnou kamarádku,ale jsem zvyklá.Chodím ven sama,vyjímečně s manželem.Jo a jestli nejsou Ti naši prckové příbuzní ? To je docela možný.Z manželovy strany jsou nějaký příbuzný v Brně,ale on je ani nezná.Ale já mám na zemi taky kytky a vystavený věci a Marťa si jich ani nevšimne,tak nevím.Ještě jsem chtěla napsat něco o hrabání v šuplíkách.To mi taky nedělá,ale já mu nedávám na hraní žádný nádobí.Pak mu těžko budu vysvětlovat,že si ho nemůže vzít sám,když je to pro něho vlastně hračka.Na hraní jsou u nás jenom hračky.

No ještě jsem něco chtěla napsat,ale kámoš už se mi vzbudil,tak musím jít.

Mějte se VLAĎKA a MARTÍNEK

Ahojte dievcata,

posielame pozdravy z uprsanych TAtier, teraz prestalo padat a tak premyslam, ci nezoberiem Robka a nejdeme sa prejst, lebo nam uz doma rastu rohy, asi tak.

Vcera sedel na nocniku, zo zaciatku sa mu pacilo a potom bol sklamany, lebo si myslel, ze je to auto a bude sa to s nim hybat a stale hovoril brrmm, brmm… a stal na jednom mieste.

Doma si zvykame na to, ze sme doma a tatik v praci a tak uz som si nejak aj zadelila den a rozbehla tak, aby sme to vsetko nejak zvladali.

Vo stvrtok musim ist do Bratislavy, takze drobci zostanu s babinou a potom vecer s tatikom, jaajj aj my bude za nimi smutno, ale aspon si aj ja trosku vydychnem a tak sa tesim.

Oslava a 1. narodeniny sa nam blizia, uz nam to klope na dvere, sobota je nas velky den… tusim v tento den nie sme sami z dennicka co budeme oslavovat. Zacina u nas tazke obdobie, september bude silny, zacina Robko, potom ja, potom Kristianko, nakoniec Michala ufff… oslava na oslave hahahahaha… moj oblubeny mesiac prichadza.

Tak pekny den zelame

Miska, Kiko a Robko

Ahoj holky.

Nejprve vám chci napsat pro nás dobrou novinku. Jak tak pořád hledám pomoc hlavně přes net, tak se mi podařilo najít kontakt na jednu paní tady v Brně z Klubu rodičů a přátel hyperaktivních a neklidných dětí, která se terapií pevným obětím zabývá a má i zkušenosti se svými 3 dětmi. Po telefonu se mě vyptala na základní údaje o Šimonkovi. Ptala se na to, jak se choval jako mimi, jak mi spává a spával dřív, na záchvaty, na to „jaký je" a další věci. Řekla mi, že se určitě musíme sejít osobně a že se nám pokusí pomoci. Teď má dovolenou a tak se uvidíme přespříští týden. Říkala, že podle toho, co jí říkám, patří Šimonek mezi tzv. dráždivé děti a že jedno takové doma taky má. Trošku mě sprchla tím, že mi řekla, že to, čemu já říkám, že je „od mala zvědavej", tak že určitě není. Něco jako zvědavost u takto malého dítěte prý neexistuje. To, co tím my matky myslíme je právě ta dráždivost. Jo a taky musím přidat k tomu věkovému omezení pro objímání- hned na začátku se mně ptala, pro koho se tu terapii chci naučit. Jestli pro sebe a partnera nebo pro dítě a jestli jako cílenou terapii při záchvatech nebo jako životní postoj. Taky říkala, že Šimonek zatím ten malý tyran není, ale při nesprávných výchovných postupech by se z něj mohl stát. Ale nemusí. Slíbila, že pokud by se náhodou přihodilo, že by nám objímání nepomohlo, tak mě alespoň zasvětí do těch správných výchovných postupů. Ještě dodávám, že mi řekla, že dráždivé děti za své chování samozřejmně nemůžou a že je to způsobeno jemnější nervovou soustavou. A těmi výchovnými postupy bych měla dát prostor té jeho soustavě více dozrát. Už se na to hrozně těším, co nám řekne příště. Byla velmi milá a ochotná.

CIBULKA

Ahoj.

Tak a teď komentáře jednotlivě. Ještě než je začnete číst, prosím, PŘEČTĚTE SI MŮJ PŘEDEŠLÝ PŘÍSPĚVĚK, aby jste chápali lépe souvislosti. Díky.

KAROLIKA- děkuji za slova útěchy hned v tom prvním komentáři pro mně. Vezmu to heslovitě.
SKŘÍŇKY- ty s nebezpečným obsahem (nože atd.) máme opatřeny dětskými pojistkami, které Šimonka odradily a už se ani nesnaží. Ty bez pojistek občas otevře, ale to mi nevadí. V obýváku neboli v herně jsme ze zásuvek museli odšroubovat držátka, protože byli ostré a mohl by se při pádu zranit. Takže skříňky nejsou ten hlavní problém.
ZAMEZENÍ POHYBU není u nás možné. Šimonek právě v postýlce, autosedačce, jídelní židličce, kočárku nebo šátku dostává největší a nejčastější záchvaty. Už jako 4 týdení mimi nechtěl být v postýlce. Nemusela jsem ho chovat, ale neplakal jen když jsem ho dala na deky na zem a on neměl kolem sebe žádné omezení. To jsem říkala i té paní a jak se ukazuje souvisí to asi s tou dráždivostí. Myslím, že doma to máme dost vychytané, abychom tu měli minimum" třecích ploch". Ale jistě uznáš, že jsou situace, kterým se vyhnout nejde. Například v neděli jsme byli s manželem a Šimonkem na procházce a on si běhal a našel chlupatou housenku. Nesl si ji k pusince. Tomu jsem samozřejmě zabránila. Kdo by namítal, že kdyby ji strčil do pusy, tak podruhé by to neudělal chci připomenout, že kromě toho, že se housenky nejí, jsou i některé jedovaté.
ZVYŠOVÁNÍ HLASU- tak to zatím celkem taky zvládám nedělat. Naštěstí k jistému nevypěňování mám asi dar od přírody. V práci, když jsme měli nějakého super konfliktního pacienta, tak mě dost často holky prosily, ať si jdu s ním promluvit, protože na ně nedal a ony se z něj akorát rozčílily. A budu se asi trošku chlubit, ale většinou jsem slavila úspěch. Takže snad vydržím hodně i u svého dítěte. Uvidíme.
Jinak, nevím, jestli jsi to pochopila tak, jak jsem to myslela s těma chmurkami. Já jsem je neměla z toho, že Šimonek má tyto záchvaty, ale z toho, že veškerá pomoc, kterou jsem našla byla až pro větší děti a nic moc se nedalo aplikovat na jeho věk. Teď už jsem v pohodě, když se mi podařilo nekontaktovat někoho, kdo nám snad může pomoci

CIBULKA

Ahojky.

Tak nejdriv gratuluji Martoch ke snatku a preji hodne tolerance a porozumeni v manzelstvi, aby tim padem trvalo az do spolecneho stari 

Cibulko - tak ja to ma asi „lepsi“, nebot ja tu mam na sidlisti (aspon k necemu je sidliste dobre) spoustu, opravdu spoustu maminek se zhruba stejne starymi ditky a vzajemne se navstevujeme. A kdyz ne doma, tak chodime spolu na prochazky, Anie se kouka po tech „novych“ detech, dnes se napriklad velmi akcne (na jeji vek a neschopnost chodit) zabavila s trikolkou, kterou si tlacila, ze ktere videla na vsechny strany atd. Nerikam, ze je to u nas vzdy ruzove, kdo vi, do jakeho stadia vekem dospeje ANie, ale zatim to jde. Jinak to, ze jsi spolecenska neznamena se s nikym nevidat, ale vidat se s lidmi prave treba v centrech-kavarnach, kde je to upravene pro deti. Tam se Simonek muze prave zabavit i jinymi detmi a tak. ALe vsak ty to vis, myslim,ze si rozumime, jen ten internet je trochu „neohrabany“
Jinak je moooc fajn, ze sis nasla tu pani, ktera by ti mohla pomoct. Opravdu ti to moc preju, je to dulezite pro tvou pohodu.
Ja mela dnes svou dalsi zkusenost se vztekajici se ANie. Moc casto se nam to nestava, ale dnes cestou na informativni schuzku do Kenny klubu jsem nemohla na delsi dobu ANie v metru zabavit. VYtahovala jsem z kabelky kde co, vse po chvili omrzelo a Anie spustila na cely vagon. Musim rict, ze me to bylo spis k smichu, ale dost jsem se potila (doslova) z pohledu a tichych komentaru ostatnich. Nakonec se ANie zabavila gumickou na vlasy, ktera ji ale nekam odletela a ja ji nemohla najit. Uz zase spoustela tu svou scenu, kdyz jedna pani asi nechtela podstoupit ten vriskot znovu a tak se nam pro gumicku nekam ohla a podala . Byla jsem ji moooc vdecna a se mnou urcite cely vagon. Tim chci jen rict, ze to co si zazivas se Simonkem asi nikdo nemuze plne pochopit, dokud nezazije. Jednak jak jsi spravne napsala je to tvuj syn a ty nejlip vis a zaroven presto jsi bezmocna. ALe snad bude lip. Tesim se na dalsi pozitivni zpravy, az se vrati ta pani z dovolene!!!!

Jinak jsem jeste chtela napsat, ze me mirne nastvalo, kdyz na te schuzce v Kenny klubu ta instruktorka „provokovala“ ANie kosikem s ukazovanym zbozim (novym a tudiz jsem nemohla ANie nechat v tom hrabat) a pak kosikem s papirovymi materialy (no, to by byl jejich konec). Byla to mala herna, dovolila nam pujcovat hracky co tam byly, ale Anie samozrejme zajimalo jen to jedine… Posledni pul hodiny jsem mela co delat, abych nebyla spocena durch (ostatni deti tam byly do 8 mesicu a tudiz pomerne vzorne zustavaly na mistech)… No, tak to jsem se jen chtela taky podelit :0)))

Svratka - jeste nevim presne, mozna bych jela jen na cast tydne, taky uvidim dle financi 

Snazilky - skoro jste me zase rozbrecely. Prijde mi to taaaak kraaasne a pritom je mi to taaak lito, ze ja neeeee. Ale ja bych do toho stejne nechtela jit ted hned, ale proste lito mi to prijde stejne. Tak se nezlobte za mou uprimnost, a rozhodne o tom piste dal. Budu se radovat s vama!!!!

Trikolka - dekujeme za pochvalu. ANKO - Jitunka nemusi zavidet. Proste prijedte za nami a Jitunka si muze taky zajezdit (jo a gratulujeme k chuzi!!!! TO byl teda fofr!!!!). LENKO - trikolku mame z Rakovniku, nenapadneho obchudku, jinde jsem ji nevidela, ani na internetu a proto jsem se tolik bala, ze ji vyprodaji . Kupodivu nebyla ani tolik draha (ve srovnani s cenama na netu pomerne „obycejnych“ trikolek), stala jen 1900. ZAGY - jen pro pobaveni, nektere verze jeste pri jizde hraji nebo tak. 

Tak pa pa

Hromix a ANie

Ahoj holky,

tak nejsem těhulka . MS dorazila s 10ti denním zpožděním. Tedy, abyste rozuměly, já nejsem snažilka, ale nebýt našeho pidi-bytu, už bych byla. Ale potěšilo mě, že po počátečních obavách, že čekáme další mimi, byl Kuba nakonec zklamanej, že nečekáme. Tož tak…

Karolinaka

ahojky holky,
tak jsme meli dopoledne navstevicku a musim:) se obratit na nasi expertku pres vztekaci deti,ze Cibulko/uz ses mi ted tak zafixovala/
Trosku na me z tvych komentaru dycha depka,ale to je jiste vycerpanosti,ja porad nad temi vzteky tak nejak mavam rukou(ale to je jiste proto,ze to neni tak silne jako uvas,je to dost casto,ale vetsinou kratce)
No ale proc to pisu.Meli jsme jit ke kamosce na navstevu(taky bydlim na sidlisti,ale kamaradku s tak malymi detmi tu mam jen jednu-tedy chlapecka o dva mesice starsiho a holcicku asi tri roky neco) Nedavno jsme byli u nich,pekne se hrali(i kdyz nejaka scenka z nasi strany probehla,ale nestoji za rec.Dnes jsme chteli vyrazit zas,protoze prselo(je to jen par minut a ji se s detmi hure vypravuje,ale manzel mi bohuzel zbalil klice a ja nemohla z domu)takze prisli k nam.Opet se hrali docela pekne,teda ale spis kluci.Co me udivilo,jak se hral maly s holcickou.NIC ji nechtel pujcit!neco si vzala a on uz metl,bral ji to(ona samozrejme silnejsi si to nechtela nechat vzit nebo se nechat z nekama vyhodit),tak spustil hysterak.Docela me to prekvapuje,jsou uz rocni deti takovy majetnici?dela to Simonek taky?proc Sebastianka tak „nerozciloval“ten chlapecek?
po navsteve byl trochu rozjiveny a kdyz jsem delala obed,vrhl se opet na kos,coz samozrejme nesmi,takze jsem mu rekla ne a chtela ho jako vzdy po:,–(it o metr dal(coz ma za nasledek spusteni revu)a opetovneho zkouseni,dokud ho rev nepremuze.jenze on se uplne rozezlil,zrudl a vsi silou me ze vzteku kousnul(kouse hodne,ale kdyz se hraje,ne schvalne ve vzteku..) docela me to prekvapilo…

Docela me udivilo,co ti rekla ta pani,ze deti nejsou zvedave a to ja si myslela,ze je zvedavy od malicka…(a ja si tak nejak myslim,ze je:) ze malo spime se nebudu vyjadrovat..i kdyz co spime ten po obedni spanek je to neco lepsi,ale i kdyz spat nechce,stejne jde v tu stejnou dobu do postylky a tam si muze metat kozelce(nekdy tam taky skace pekne dlouho,pripadne vylizava kolecka na zed)

Ale stejne je mi te tak nejak lito,fakt citim,ze jsi z toho smutna..nebud…to se zvladne.Uz ti Simonek upadl do takoveho toho omdlivaciho zachvatu?my to meli zatim jednou:(brr byl jak hadrova panenka.,prijde mi to ze takhle se vztekaji starsi deti

Jo a co se tyce zasuvek…vcera u nas byla dopoledne mati,to je tu vzdy fakt vybuch..ale ja si z toho hlavu nedelam-nejake zasuvky,vzdyt to tam zas pak nahazu zpatky.nema dovolene hrabat v kosi a nektere nebezpecne ale ze mi nekolikrat za den vyhaze v koupelne ci v loznici supliky?musela bych se uzakazovat,mati teda,stara skola,se moc divila,rikala,ze mi to proste nemohli a basta(a to byl bracha hyperaktiv s papirama:)ale mne prijde,ze kdyz to neni zivotu nebezpecne,necham ho zkoumat..na jedne policce jsem nechala jedine ozdoby-uz zbyl jen jeden hrnek.neni proc se zlobit,kdybych chtela nebylo by to tam,ale na tech vecech tak nejak trenujem,ze se to nesmi:) a on to vi,ale stejne to dela,kdyz dojde do loznice k lampicce,kterou uz rozbil,i kdybych tam nebyla,zavola me,ja prijdu a on s umevem teprve az to vidim na ni zacne sahat..atd.
a sedet na navsteve a nehonit se za ditkem naseho veku?myslim,ze to tak nema nikdo.nebo jo?teda ta ma kamoska je vice v pohode,ale mozna je to tim,ze je to jeji druhe dite:) ne ze by zrovna posedel,docela dobre spare(uz byli dvakrat v nemocnici,potreti prej na pohotovost nejede,pry by ji obvinili z tyrani:)),ale kdyz spadne,spadne,kdyz shodi,shodi…(a to ta jeji holcicka ve veku sveho bratra byla o dost klidnejsi,poslusnejsi,samostatnejsi:)hezky mluvila a vubec..)takze vytrenovane nervy nema…tak nevim..
No placam pate pres devate,proste je mi lito,co s tim vzteklounkem zazivas,a dnes mi prislo lito,jak se maly projevoval..

Karolinko-i tobe posilam pohlazeni,ze vam mimi nevyslo:( i kdyz nejsi snazilka,urcite to zamrzi…

Asi z toho pocasi na me taky dycha nejaka depka..radej uz koncim,papa

Any a Sebastianek

Ahoj!

Jen jedna poznámka - vaši tříkolku jsem objevila i u nás v Kralupech. Mají také nějakou hnědou a žlutou - jedna je s motivem zajíčka a druhá snad s motivem medvídka (tak jako ta vaše je se růžová žirafou). Na cenu jsem nekoukala, ale kdyby někdo s okolí měl zájem, mohu nasměrovat 

Mějte se!

Lenka a Tomík (za 3 dny rok!)

Ahoj maminky.

Nejprve vám musím napsat o své včerejší příhodě.

Šimonek měl včera ten výjimečný den, kdy spal 2 hodinky. Využila jsem je k tomu, že jsem přečetla přes půl té knihy Malý tyran. Jednak z vlastního zájmu a jednak proto, že mi ta „paní na objímání“ doporučila, abych si ji přečetla celou ještě než se střetneme. Řeknu vám, že mě dost překvapila. Čekala jsem, že je to jedna z těch příruček pro rodiče, ale je to psané strašně složitě, zvlášť některé pasáže. Třeba Matějček se oproti tomu čte jako pohádka. No, nevadí, ty informace potřebuju.

Odpoledne jsem musela do města. Tam měl Šimonek opět záchvat vzteku. Hned jak začal, zamířila jsem domů. V tramvaji mně jedna paní pustila sednout a já si ho dala z kočárku na klín, obličejem k sobě rozkročmo „na opičáka". Jemně, ale s jistotou jsem ho objímala, ale ruce a nohy měl volné. Kupodivu jsem byla úplně v pohodě. Lidi se po nás samozřejmě otáčeli, ale já jsem si toho raději moc nevšímala. Jenže pak se do nás začala plést ta ženská, co nás pustila sednout. Bylo já asi kolem 60-65. Scénka vypadala asi takto.

JÁ: sedím a konejším
ONA: sápe se po Šimonkovi, že ho pohladí
JÁ: prosím, vás, nesahejte na něj
ONA: co mu asi tak může být? Nemá hlad nebo žízeň?
JÁ: nemá, nabízela jsem mu
ONA: tak, to on se určitě někde bouchl!
JÁ: ne, nebouchl se.
ONA: znovu se snaží na něj sáhnout
JÁ: nesahejte na něj! A odtahujeme se, aby na něj nedosáhla.
ONA: a to takto vyvádí často?
JÁ: hm.
ONA: opět se po něm sápe
JÁ: nesahejte na něj!
ONA: vypadá to, že vy jste s ním asi sama, že? A nemáte aspoň maminku, která by vám s jeho výchovou pomohla?
JÁ: nejsem sama, mám normálně manžela!
ONA: a nemohl se při nastupování bouchnout do hlavy? A znovu se snaží na něj sahat.
JÁ: nemohl a znovu vás prosím, nesahejte na něj.
ONA: a v noci se budí?
JÁ: hm.
ONA: no, tak to je jasný! To už jste s ním dávno měla jít k doktorovi a on by mu dal nějaký prášky na spaní a na uklidnění, když ho nezvládáte takhle.
JÁ: prostě se jen vzteká, je to normální součást vývoje a teď má prostě takové období…
ONA: a nechcete s ním něco udělat? To přece není normální, aby vám takhle vyváděl!(několik dalších ženských v tramvaji se k ní přidává)
JÁ: hm.
ONA: a věnujete se mu dost?
JÁ: samozřejmě
ONA: opět se na něj sápe
JÁ: opět jí říkám, ať to nedělá.
ONA: a jste si jistá, že nemá hlad nebo žízeň?
 atd.

Když konečně vystoupila, tak Šimonek v mé náručí jednu zastávku před naším výstupem usnul a tak jsem raději jela ještě jednu dál, aby usnul pořádně a mohla ho dát do kočárku. Tak prospal dvě zastávky a po výstupu ještě asi 50m v kočárku a pak z plného spaní propukl v plný záchvat znovu. Vyndala jsem ho z kočárku, že bude třeba chtít chodit, ale nechtěl, tak jsem ho vzala do jedné ruky a do druhé kočárek a celou tu zastávku jsme se takhle vraceli. Tentokrát trval záchvat jen hodinu a pár minut. Vůbec netuším čím byl vyvolaný. Záchvat sám by mi tak nevadil, jako ta ženská, která ze mě dělala neschopku, která dítě nezvládá.

Komentíky budou později… Ale co vám chci napsat- ta „objímací paní“ buď dnes ale spíš až příští čtvrtek 1.8 bude v nějakém pořadu na rádiu STUDENT (frekence 107) povídat právě o pevném obětí, tak kdyby vás to zajímalo a to rádio chytnete, tak si to můžete taky poslechnout. Mělo by to být od 11.30-12.00. Teď fakt nevím, který z těchto dvou čtvrtků myslela, ale asi toho 1.8.

Hezký den.
CIBULKA

Ahoj, musím reagovat na anonyma V. (ať je to kdokoli ,

Já se té metody pevného obětí musím zastat. Jestli jsi četla ten citát z knihy malý tyran a taky to, co tady o tom píšu, je snad jasné, že metoda pevného obětí se MUSÍ zakládat na lásce. Sama píšeš, že se u vás doma lásky nedostávalo, a že to od tvé maminky byla pouze metoda, jak tě zlomit. Ale takhle to NESMÍ fungovat!!!
Pokud používám metodu silného obětí, dělám to s láskou a něhou. Moje dítě ví, že ho miluju, protože i kromě tohoto obětí vyrůstá v láskyplné atmosféře (navíc, když je mimi - dítě v pohodě, samo vyhledává mazlení - aspoň to moje). Jak je napsáno v deníčku - toto obětí má zahánět strach, který provází záchvaty vzteku. Howg!

Karolinka

Ahoj holky,

píšu po tak dlouhé době, že už si na mě určitě nepamatujete, ale chtěla jsem se zeptat, jestli nemáte zkušenost s nějakým odborníkem přes metodu pevného obětí. Chtěla bych to na Andrýskovi zkusit, protože se vzteká často a většinou kvůli maličkostem (tedy jemu se to jako maličkost asi nezdá, když mu třeba vysvětluju, že k horké troubě nesmí…).

Pokud mi někdo můžete poradit, budu moc ráda. Ještě jsem zapomněla napsat, že bydlíme v Praze.

Mějte se pěkně!

Ulrika a Andrýsek (13 měsíců)

Ahojky,

tak jsem měla v minulém deníčku pocit, jak už budu stíhat číst i psát, ale moc mi to nevychází…

Anežka oslavila minulý čtvrtek první narozeniny (tedy rodinnou oslavou, už v sobotu jsme tady měli kamarády a dokonce tři další miminka) a dostala spoustu dárků. Moc se jí líbí odrážedlo a a perkusí od mého táty (v naší rodině se dává dětem buben, prostě takový hlučný dárek, tak jsem to trochu čekala, ale celá a mě nenapadla:-), ale je pěkná, tamburínka, rumbakoule, ozvučná dřívka, činelky, triangl…) Od nás dostala hadrovou knížku, ve které je medvídek, co na každé straně dělá některou s činností před spaním. Koupe se, obléká do pyžama, pije mlíčko… Opravdu se dá medvídkem pohybovat, oblékat atd. Nejvíc mě překvapilo, když jsem po pár dnech Anežku viděla, jak dává medvídkovi k pusince lahvičku a mlaská:-))) a nebo jak mu čistí zoubky:-)))
Jedním z dárků byly také lístky do ZOO (pro rodiče:-)) Takže jsme jí minulý pátek s velkým úspěchem absolvovali. Anežka byla nadšená, líbili se jí hlavně opice, sloni a pelikáni:-)))
Jinak zůstala zřejmě nejmenším miminkem, v úterý měla 68cm (ve stoje) a 7,8kg. Měla jsem pocit, že vyrostla (podle toho, kam všude dosáhne) a přibrala, tak mě tozklamalo, ale asi bude prcek po mně:-( Taky má ostříhané vlásky (strojkem), šest zoubků a říká táta, děda, ňam (to teď skoro pořád, posledních14dnů se krásně rozjedla), ba (jako baf i bác), bepe (pití) a ještě asi tři „slova“ a dělá tak 10zvířátek (překvapilo mě, že úplně jiná než Eliška od Karolínky). Nejlepší je slon. Vyšpulí horní ret a hučí (jako že troubí) a někdy se u toho drží za nos (ručičku na chobot ještě neprovlíkne:-)
Stojí sama moc hezky, postaví se v prostoru, ale krok neudělá a neudělá. Občas mám pocit, že už přenáší váhu na jednu nohu, ale když zjistí, že se nestačí hodně natáhnout, okamžitě jde na čtyři…

KAROLÍNKO deníček je zase super! Malého tyrana jsem četla, ale už je to pár leta neviděla jsem to očima mámy. Vím, že se mi to dost líbilo a Matějček z něj občas cituje. Do té knihy o hranicích jsem se nedokázala začíst:-( Anežka se vzteká poměrně často (to má bohužel po mně), ale celkem lehce přestane, když jí zaujme něco jiného (mně to většinou taky vydrží jen chviličku). Nejvíc se vzteká se mnou, protože jí toho nejvíc zakazuju. Pevné obětí by u nás možná nemělo úspěch, nevím. Anežka už od malinkého miminka špatně nesla, když jí někdo pevně držel. Pořád (opravdu pořád) se pohybuje, aspoň nožičkou nebo ručičkou kroutí, tak jí zřejmě vadí omezení pohybu…

CIBULKO tak já si celý den připravuju, jak Ti to večer napíšu a holky mě předběhly:-) Máš můj velký obdiv za to, jak bezvadně se k Šimonkovi chováš, co všechno studuješ a tak. Můj vysněný obor (až jednou začnu pracovat:-) je dětská psychiatrie a pokud by všechny maminky neposedných dětí postupovaly jako Ty, asi by pro mě žádná práce nezbyla:-)))

VLAĎKO, tak mi taky doma moc nesedíme. Zjistila jsem, že to jsou pro Anežku nejhorší dny. Je ukňouraná a zjevně se se mnou nudí… Dodržuju spaní a jídlo, ale jinak jezdíme co nejvíc pryč a malá je ve svém živlu. V pondělí jsme jely na celý den na dětský tábor, kam jsem jezdila jako dítě a ona za chvíli zapomněla, že tak je nějaká máma s ní. Hrála si s dětmi, od každého chtěla ochutnat jablko… určitě by se tam neztratila.

BERENIKO, MARŤOCH velká gratulace!!! Máte obě moc krásné fotky!

VITAMÍN D tak běžně se bere jeden rok, ale někteří pediatři doporučují pro naše klimatické podmínky (navíc letos nebylo žádné léto) ještě během zimy v druhém roce života jednu kapku denně brát.

SNAŽILKY hlásím se do klubu:-))) „Konečně“ jsem dostala menstruaci, tak by to snažení mohlo začít…

Veronika a Anežka (1rok a týden)

Pro Zuzanu,

přečetla jsem si tvůj komentář, kde se zmiňuješ, mimojiné, o své nadané dcerce, mám synka podobného ražení. V Brně je Centrum rozvoje nadaných dětí … mají www stránky, je tam spousta informací a odkazů … http://www.nadanedeti.cz/ - je tam povídání pro rodiče, učitele …

Lila a dva kluci

Ahoj MAMČI!

Zuzana - Nejdřív tě chci přivítat a ujistit tě, že jsi nám tu moooc chyběla! A taky ti chci říct, že myslím, že jsi skvělá máma!
Závidím prospanou noc. My teď máme takové těžké období. Ne snad, že by Eli v noci moc vstávala (stále kojíme v noci jedou), ale skoro pokaždé i přes den uspávám i víc než půl hodiny, při čemž se Eliška všelijak zmítá na mém klíně a kňourá nebo se rozčiluje. Prostě nic moc .
Jinak, jak jsem psala o tom neoddělování se od dítěte, několikrát jsem dala Elišku za trest za dveře (kdybych je nechala otevřené, tak je hned na to šup zpátky) a od té doby má separační úzkost. Do té doby jsme nevěděli, co to je. A to jsem jí nechala za dveřma tak minutku. Navíc, když jsem jí pustila k sobě, hned si to metelila k „zakázanému ovoci“, takže si trest zjevně nespojila s tím, co nesmí dělat.
Až bude větší, tak to zkusím znova, ale teď je to - aspoň na nás - moc brzo.

Gabika - Je fajn, že ses zase ozvala. Je mi líto, že Radečka trápí zoubky, a že se nevyspíte .
Ještě k tomu vztekání, jak jsem psala, ne u všech dětí provází „oddělovací fázi“ vztekání. Může to být i rozjívenost, neposlouchání, kňourání apod. A třeba i od všeho trochu nebo jen v mírné formě.
A pobavilo mě, když jsi psala Cibulce, že jsi člověk poměrně útočný . Mě se teda vůbec nezdá.

A kurník, co to je s těma komentářema! Teda, já ty vaše vidím vždycky na správném místě, ale potom třeba i jinde (tedy několkrát…).

Jinak u nás nic moc nového. S běháním nám tedy přibývají pády. Tuhle na sebe Eliška strhla a složila žehlicí prkno. Měla od toho ošklivý šrám na rameni.
Jak už jsem psala, naší největší starostí je teď uspávání. A obecně, Eli neposlouchá .
No, prostě jsem dost unavená. Navíc už mám nějaký podzimní myšlení, asi to je tím počasím. Tak páčko.

Karolinka a Eliška (12m + 24d)

Ahoj,
už se také dlouhou dobu potýkáme se vztekáním a to když:

1. Veru chce něco, co jí dát nechceme nebo nemůžeme např. vidí, že krájím nožem chleba a začne se vztekat.Chce samozřejmě ten nůž.Snažím se jí místo něj dát chleba s tím, že říkám jaký je dobrý a ňam ňam.Nůž dám samozřejmě z dohledu.ALE!!Veru s nabízeným chlebem třískne na zem a začne mlátit do všeho, co je kolem a huláká jak na lesy a dá to opravdu velkou práci jí od myšlenky na nůž nějak dostat.

2.když projíždíme na procházce kolem prolézaček.Jakákoliv prolézačka v dohledu rovná se řev hurónský, mlátění hlavou do kočárku a vůbec celým tělem.Nejdřív jsem všude zastavovala a Veru na všechny ty prolézačky brala.Jenže to tak prostě nejde.Jdeme třeba k lékaři a zastavit se na všech těch prolézačkách, které míjíme prostě není možné.

3.odchody z pískoviště.Ty si bez patřičně pořádného vztekání snad už ani neumím představit.

Ale tím vším si holt Veru musí projít, stejně jako všichni.Někdy na to zapomínám a je mi to líto, ale když pak jdu na emimčo a vidím,že v tom skutečně nejsme sami, dost se mi uleví.

Veru byla také na kontrolním odběru krve kvůli anemii se kterou se potýkáme už 4 měsíce.Já měla strach, jak to tam bude probíhat, že zase bude velký pláč.Ale Veru jen jednou lehce kňourla a pak už se jen soustředila na obrázek, který dostala.Ale železo musíme kapat pořád, protože má tu anemii stále.Ale už začíná konečně trochu víc papat, tak doufám, že se to brzy zlepší.
Bodlinka a Veru14m

Ahojte dievcata,

wauuu… nechce sa mi verit, pred rokom o takomto case som si vychutnavala prve chvilky s mojim anjelikom a zajtra mame rocik… rodila som v piatok… boze, tak daleko od domova, ale pri sebe som mala skveleho muza, jjaaaajj… tak toto su spomienky…

ZAJTRA MAME ROK, CHCE SA MI TO VYKRICAT A PODELIT SA S TYM… ani samej sa mi verit nehce cim vsetkym sme presli za ten jeden rok.

Dnes prisli aj dievcata, takze na vikend sme zasa velka rodina so 4 detmi, v nedelu tu mame slavnosti, tak pojdeme trosku vonku, ja som dnes s Kikom zbehla ku kadernicke, tak som ostrihana aj Kiko, hned sa clovek lepsie citi.

Vcera som bola v BA, dobre padol taky den bez deti, ale kazdu chvilu som im volala, uz mi chybali a nevedela som sa dockat kym prideme domov, asi tak.

Tak bezim ponahanat deti do postele.. my chceme ist nakupit na zajtrasiu oslavu, pridu nasi aj Robov otec, sestra s priatelom tak bude veselo. V chladnicke je uz schovana torta,.. korytnacka, kedze sme sa narodili hned pri oceane, kde bolo plno korytnaciek.

Tak vsetkym velka pusa a zajtra na nas myslite a drzte palce… cely den budem premyslat a premietat si rok dozadu..ufff…

paaaaaa

Miska, Kiko a Robko zajtrajsi oslavenec

No a ešte naše novinky, aj keď ich nie je veľa. Mám pocit, ako by Krištofko bol teraz trošku v útlme, nemá také obdobie rýchleho dozrievania. Tie deti asi fakt dozrievajú skokmi.

Takže najviac si dopracoval chôdzu, vlastne sa to prejavilo hneď po mojom minulom príspevku, kde som písala, že ešte lozí aj chodí, ale chodí častejšie. Hneď na druhý deň presedlal výlučne na chôdzu. Behá, dokáže sa vyhýbať prekážkam, naháňať sa s malou.. No a je tak zblbnutý, že aj na schody sa snaží ísť už po dvoch. To ani nevadí, len sa bojím, že to bude skúšať aj dole schodmi. Dnes blázonko išiel dole dva schody po štyroch, ale hlavou dopredu…

Nové slová asi nemá, žiadne si nepamätám. Zvieratká napodobňuje asi všetky, čo bežne spomíname alebo má v knižkách + pár starých slov - mama, baba, havo, papa, ti-ta (tik-tak), bude (buldozér).. Vety u nás tiež nehrozia, veď majú ešte čas pol roka . Aj keď sa už asi pred mesiacom stalo, že Krištofko prehlásil „Ti-Ta, ma!!“ Prekladám: „Ocko, zjedz hodinky!“. Manžel totiž vymyslel hru, pri ktorej akože zje svoje hodinky a Krištofko sa na tom strašne baví. Podáva mu ich a vykrikuje „Ma!“ - teda ham . No aon ho chel vyzvať k hre, tak povedal to „Ti-ta, ma!“

Má jednu špcialitu,ktorá nie je nová, trvá to už pár mesiacov a zaujíma ma, či to má niekto tiež tak. Strašne sa bojí televíznych zneliek. Napr. pri znelke večerníčka musíme prepínať. Podobne reaguje na niektoré reklamy. Ale nie keď ich vidí prvý raz, až po čase, keď sú mu známe. To je práve to zvláštne, že opakovaním jeho hrôza narastá, hoci by mala miznúť.

Takisto objavil čaro slovíčka „nie“. Používa ho asi týždeň, ale strašne rád. Točí pri tom hlavou (niekedy aj celým telom). V praxi to vyzerá tak, že skoro na každú otázku kričí „ŇE! ŇE!“ Výnimkou je len to, ak niečo naozaj veľmi chce. Reaguje tak aj na otázky,ktorým nerozumie. Takže sme si z neho trošku strieľali a pýali sa: „Ľúbiš mamu?“ „ŇE!“. „Do you speak english?“ ŇE" „Sprichst Du deutsch?“ „ŇE!“. „Myslíš to vážne?“ „ŇE!“.. atď.

V nedeľu sme boli v ZOO, zvieratká ho síce bavili, ale nie tak, ako malú v jeho veku. Najviac sa otáčal za malotraktorom . A polovicu výletu prespal. Natrhali sme v ZOO černice a na druhý deň ich deti mali na raňajky . Krištofko miluje takéto bobuľovité veci -napr. aj ríbezle. Už som to riskla a trikrát mal aj pol jahody, bez rekacie. Veľmi ma teší, že obidve deti sú dosť veľkí milovníci ovocia a zeleniny, s teplými jedlami je to horšie…

Komentáre už nezvládam, aj keď ma pri kažom príspevku niečo napadne. Len som si spomenula na Schamku a jej otázku, či si má robiť starosti s Dankovým hovorením. Schamka, myslím, že Ty si úplne posledná,kto si má robiť starosti - Danko totiž funguje bilinguálne!!! Nevadí, že vy hovoríte doma slovensky, ale všetko okolo neho je v holandštine, tak je logické, že si to triedi. Zachvíľu bude mať veľkú výhodu a bude rozumieť aj hovoriť dvomi jazykmi.

A ešte gratulujem mladomanželkám (to teraz vyzerá, akoby ste sa zobrali vy dve a tiež všetkým ročným detičkám! Želám všetkým veľa zdravia a šťastie medzi milovanými!

Rozeta

Ahoj holky!

Tak Tomíkovi byl v sobotu rok! Oslavili jsme to pěkně s celou rodinou a dostal spoustu dárečků. Vkládám do galerky foto…
Nejsem nějak vztahovačná, ale trošku mě mrzí, že si odsud na nás nikdo nevzpomněl :-/ Já vím, že sem příliš často nechodím a nějak pravidelně taky negratuluju, tak co bych chtěla, ale dost stěžování. Všichni máme dost svých starostí, to je jasný
Jinak jsem skončila s kojením úplně počínaje začátkem dalšího roku a zatím to jde hladce. Tomík už baští všechno na co přijde, začíná sám chodit (zatím jen malé vzdálenosti - cca 5 - 7 krůčků). A je to naše milé usměvavé sluníčko.
Na roční prohlídce měl 9,22 kg a měřil 76 cm.
Děkuji za zajímavé komentáře a hlavně deníček na pokračovaní o vztekání - fakt zajímavé a poučné počtení.

Gratuluji tedy dodatečně všem ročňátkům - především Lukáškovi od Bereniky, Lukáškovi od Ajky a našemu „kolegovi“ ve stejný den narozenému - Robkovi od Mišky + všem, koho to ještě čeká (není-li) to snad už jen Anie od Hromix?) hezkou oslavu plnou sluníčka, veselí, dárků a úsměvů a do dalších mnoha desítek let především zdraví a spokojenost!

Snažilkám - mnoho úspěchu a pokud se to rychle povede, tak opět především zdraví, zdraví a zase zdraví a pevných nervů! 

Berenika + Marťoch - hezké fotečky, jistě vyvedená svatba - což je přece hlavní účel toho dne „D“, a nechť ten společný život je jeden velký, příjemný, prosluněný a láskyplný den „D“!

Přeji všem maminkám i miminkám dobrou noc!

Lenka a Tomík (1 rok + 2 dny)

Jéje, Leni, dodatečně Tomíkovi vše nej nej nej a veliká omluva, že jsem zapomněla… A ten dort se Ti tedy opravdu moc povedl!

Jedeme zítra na pár dnů na hory, ale po víkendu budeme doma a už se nikam nechystáme. Co nějaký srazíček?

Čauky Veronika

Zase jsme někde uprostřed:-(((