Malá kvíkule

Tak jsem se rozhodla taky trochu vypovídat, protože mi už tak trochu hrabe. Je mi 27 let a s manželem máme nádhernou 6týdenní dceru. Loni jsem při práci dodělala vysokou školu a pak jsme se rozhodli, že už je ten pravý čas se jako rodina rozrůst. Nejprve jsme měli trochu obavy jak to půjde, protože v našem okolí je spousta párů, které touží po miminku a nic. Naštěstí se nám to podařilo rychleji než jsem čekala.

2011-05-30_Doma_10.JPG 2011-05-30_Doma_10.JPG
2011-05-30_Doma_10.JPG

Kvíkule 1.

  • 1
IMG_7214.JPG

Kvíkule 2.

  • 2

Celé těhotenství bylo v pohodě a já si to opravdu užívala. Blížil se porod… já už 10 dní po termínu myslela, že budu těhotná navždy. Měli jsme už nastupovat do porodnice kvůli vyvolání ,ale naštěstí to přišlo samo a za 6,5 hodiny byl ten náš nejúžasnější uzlík na světě a my pyšní a neuvěřitelně šťastní rodiče(Myslím,že ten pocit nemusím popisovat a každý ho zná nebo brzy pozná).

Jenže od té doby to začalo. ŘEV! Už v porodnici nás začaly trápit koliky. Když jsme přijeli domů, tak se mi neuvěřitelně nalila prsa a já dostala 40 horečky a do toho malá běsní bolestí bříška. Musím uznat, že maminky zafungovaly úplně skvěle a tohle dvoudenní drsné období jsme ustály. Ale co dál? Malá řvala i do půl třetí do rána a po 4hodinovém spánku se ze mně začal stávat celkem labilní jedinec s depresivními sklony. Začaly jsme zkoušet všechno možné: úprava stravy, masáže bříška, nahřívání bříška, kapičky Sab simplex (nezabraly), laktobacílky (celkem fungují), trubičku na prdíky… apod. Prostě vše, co se při těhle záchvatech doporučuje. Musím uznat, že po 6 týdnech je náš stav o něco lepší. Spíme aspoň v noci, protože spíme s mámou v posteli! (Kde jsou mé představy o miminku spícím ve své postýlce?). Malá je víc klidnější a tak nezbývá než doufat, že až se zbavíme bolení, tak se snad naučíme na postýlku.

O to víc si to užívám přes den. Řveme a řveme sotva otevřeme oči. Člověk už je celkem unavený z toho, jak je nesamostatný, protože přes den nedělá nic jiného než konejší tu naši malou kvíkuli. Navíc kamkoli mám jít (doktor, obchod, návštěva rodičů), tak už dopředu se obávám toho jak to proběhne a zda-li to ořve.

Všichni tvrdí, že se to časem zlepší. Snad ano. Moje vidiny jsou ale pesimistické. Vždyť okolo sebe vidím tolik hodných miminek. Bude se i to moje někdy smát? A tak přežíváme jeden den za druhým. Na mateřství jsem se tešila, tu naši berušku miluju ze všeho nejvíc na světě, ale zatím spíš trpím.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Kakika
16694
8.7.11 06:36

Neboj, opravdu to přejde :hug:
Ale moc dobře si pamatuju, když byl Lukáš takhle malý, jak mi bylo. Každý den jsem tlačila ručičky hodin, aby už nám přijel tatínek a já na to nebyla sama. Večer jsem ulehala s příšernou obavou, co se bude dít v noci a druhý den, s kočárkem jsem nejezdila, spíš lítala, protože malý řval až modral i v kočáře…jééé, radši nevzpomínat :roll:

Ty se hlavně drž, věř, že brzy se na tebe začne smát a toho řevu postupně ubyde. Dny pak budou veselejší a nepotáhnou se jak týden před výplatou :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
lenk
1186
8.7.11 06:53

u nás to byla taky hrůza, malá řvala vytrvale a hlavně skoro vůbec nespala, vždycky tak po deseti minutách.
no kolem čtvrtýho měsíce se to trochu zlepšilo a to báječné miminko co mají ostatní jsem měla až tak v roce. (nespavec je doteď)
zato byla malá ve vývoji ve všem napřed, jak si řevem posilovala svaly a já pak hrdě hlásila: už se přetáčíme, už lezeme, už stojíme… :-)
no musí se to přežít.

Příspěvek upraven 08.07.11 v 06:54

  • načítám...
  • Zmínit
Melody 4
11689
8.7.11 07:39

neboj určitě se to zlepší, malý byl přesně takový a ted ve 4. měsících už je to tak o 50% lepší :lol: Jinak gratuluji k holčičce, je nádherná a těch vlásků :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
petull.a1
1002
8.7.11 07:55

Neboj, smát se bude a křik přejde :wink: U nás prdíky přešly úderem 2 měsíců věku. Fakt na den přesně - malá se narodila 19. května a 19. července se najednou byla bez prdíků :mrgreen: VYDRŽ!!! A až uvidíš ten první úsměv, tak nejen že na nějaké prdy zapomeneš, ale hlavně se sama blahem pos…š :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
xxpetka
1322
8.7.11 08:48

My měli to stejné, řval a řval i celé noci, přešlo to po 3 měsících, i když bolesti bříška ještě trochu jsou ale už tak nebrečí. Nepomohlo nic jen trubička. A v posteli s námi taky spal 3 měsíce až jsem byla tak rozlámaná, že jsem řekla dost a už spí ve svém košíku a je klid. Neboj, musíš vydržet, je to ale těžké.

  • načítám...
  • Zmínit
dajdulka25
1724
8.7.11 09:40

tak skoro bych řekla, že máme stejný příběh…přesně jak píšeš - řev řev řev, už jsem byla na pokraji svých sil, začalo to třeba v půl deváté večer a skončilo v pul jedne rano…nam docela pomahal babycalm, ale myslim, ze je az od 3měsíců…neboj se, všechno přejde a bude zase dobře..taky nahrivani polstarku s peckami obcas ulevilo…vim, cim si prochazis a moc ti přeju, aby jste to měli brzy za sebou a ty jsi byla schopná si užívat mateřství… :kytka: :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
ryliska
1731
8.7.11 10:42

Jééé, to popisušeš snad nás ne? :-D my zrovna prožíváme úplně to samé.Naší Verunce je 6 týdnu a od narození neznám pomalu nic jiného než řev řev a řev.Na 20 minut klid a řev řev a řev.Taky se každý den modlím, ať už přítel přijede z práce, ať chvilku nosí malou on a já si můžu vlíst aspoň do sprchy…Každou noc před usnutím se modlím, ať je aspoň v noci klid a usínám s obavami, co zas přijde…No a taky nám nezabírá snad nic.Taky nemám to vysněný miminečko, co v krásně a spokojeněě hajá v postýlce a usmívá se na svět…Ale miluju ji.I přes to, že jsem půl těhotenství proležela v nemocnici na udržování, rodila císařem, nemám mlíko, tak je na UM a pořád brečí, stále ji miluji.
Hold nezbývá než vydržet…
Přeji hodně štěstí a spoustu krásných dní a spokojené miminko :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Lekole
236
8.7.11 11:09

Moc držím pěsti. Tohle opravdu obdivuju, že to zvládáte. Držte se :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
KRML
1885
8.7.11 11:22

Neboj určitě to přejde :pankac: my měli se synem to samé- řval a řval ařval.Až jsem si říkala jestli se to moje dítko na mě taky někdy usměje :lol: byla jsem tak unavená,že jsem si ani nebyla jistá jestli ho mám dost ráda,všechno se do 3 měsíců srovnalo. :srdce: :huban: A druhá dcera od narození spala v postýlce, budila se v noci jednou na kojení a zase spala.Koliky měla taky ale během 1 měs. jsme to zvládli a určitě to nebyl takový masakr jako s bráškou :pankac: takže pevné nervy a je dobře že máš vedle sebe rodinu která podrží :pankac: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
angelsface78
11
8.7.11 14:11

uřvané miminko

ahoj holka ,tak tohle jsme s druhým mimčem měli taky,vyzkoušeli sme uplně všechno a víš co nám pak poradila jedna moc hodná sestřička po tají u doktorky.?? prostě mu udělejte na noc kaši a pořád ho tou kaší dokrmujte ,já ještě kojila,takže jsem koupila kašičky pro miminka od 6 měsíců a milej zlatej je na 2 měsících musel baštit najednou bylo po řevu a bylo ticho a klid v noci klid pořád klid a ticho,takže skusit,pořádně dokrmit, :-D možná to zabere i u vás.....tet má sice kylo a pul nadváhu,ale je zdravej a nemáme už problémy s pláčem,prostě měl hlad..!jinak hodně pevný nervy přeje ♥andílek♥

Příspěvek upraven 08.07.11 v 14:12

  • načítám...
  • Zmínit
jan1610
730
8.7.11 14:33

je to únavné !!!!!velmi Vás chápu,teď to raději nečtěte můj synek takhle prořval první rok,ale zdůrazňuji byl velmi nemocný!!!!Nevěřila jsem ,že se někdy bude smát jen řval a řval a řval !!!!doslova 300 z místa!!!hrůza!!!!A dnes je mu 1 1/2 roku a směje se hubu od ucha k uchu!!!!vše to utrpení stálo za to!A ta vaše Kvíkule se začne chechtat za chvilku věřte !!!!Vydržte za rok se tomu budete smát a vzpomínat jaké to bylo když…!Hodně trpělivosti pevné nervy Majda :-D :-D :-D :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Oz
9304
8.7.11 14:41

Taky tě uklidním a napíšu, že to přejde 8-) Otázka je, jestli to, co bude následovat poté, je lepší :lol: Nela na to taky trpěla a tak 2 měsíce jsem se nevyspala, usínala 4 hodiny a spala 20 minut, ani to ne a samozřejmě v náručí, ve dne v noci, pořád stejné. Postupně začaly zabírat bio gaia probiotické kapky. Pak byla chvíli hodné miminko, ale to taky nebylo nadlouho. Takže můžu říct, že tak od roku je snesitelná a to taky v uvozovkách, děsně se vzteká a je náročná na podněty :lol: Přeju pevné nervy, jestli ti ještě nějaké zůstaly :-D

  • načítám...
  • Zmínit
santi
1202
8.7.11 16:40

Neboj, jednou to prejde! Uplne presne si dovedu predstavit, jak se citis, moje prvni dite probrecelo minimalne 6 mesicu a ja ji navic nebyla absolutne schopna uspat. Pripadala jsem si naprosto neschopna. Prijde mi, ze z toho jejiho prvniho roku zivota si hlavne kvuli nevyspani pamatuju hlavne to, co mam na fotkach (nebo spis jen to) plus silenou bolest krcni patere - z toho, jak jsem v noci usinala v sede pri kojeni nebo kolibani, ani u nas v posteli spat nechtela. Druhe mimco me prekvapilo, usinala daleko lepe, koliku ani prdiky snad vubec nemela, tak jsem si myslela, ze nas cekaji krasne noci. Ano… cekaly, budila se sice pravidelne na kojeni, ale pak usnula… Problem zacal, kdyz to pravidelne buzeni neprestavalo. V podstate az do svych 4 let se budila klidne kazde 2 hodiny nebo i casteji. Ted je ji 5 1/2 a snad to nezakriknu, doufam, ze i tohle mame konecne za sebou. Nevim, co je lepsi, ale jednou proste ty normalni noci opet prijdou! Drz se!

  • načítám...
  • Zmínit
Zouza
1
8.7.11 18:56

Malá kvikule

jejda tak mi to připadá, že jsem se vrátila o tři roky nazpět.slova útěchy nemám, nám holčina začala v kuse (třeba,že jako i pár hodin)spát po půlročním řvaním a to jsem byla ráda, že jsem prošla rovně dveřma. Byla jsem totálně na dně a nebýt manžela tak tu cácoku snad zaškrtím. Třeba i ve dvě ráno jsem šla pryč z domu.natáhla přes pyžamo tepláky a na půl hoďky jsem to šla rozchodit.V tu chvíli pochopíš matky, který ze zoufalství ublíží svému miminku.Nicméně jen co začala jíst příkrmy a ne jen mlíčko tak se daly střeva do pohybu a vyhráno.Je to naše zlato ať brečí nebo se směje. Držím palce!!!

Příspěvek upraven 08.07.11 v 18:58

  • načítám...
  • Zmínit
j.s.
11529
8.7.11 21:12

ahoj, to jsem asi psala já, před skoro dvěmi lety, ne 8-o 8-o 8-o 8-o a tak rychle to uteklo a já měla hrozné i noci, večer jsem se bála, co příjde a jestli se změním v hnusnou matku, která je na pokraji sil a bečí, nadává a proklíná :oops: :oops: :oops: a tááák rychle to uteklo, toník má za chvilku dva roky a vedle mě spí spokojeně jeho bráška, který mi to vynahradil a je hodné zlatíčko :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:
takže jenom opravdu vydrž, protože to tak strašně letí :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
minecka
8.7.11 21:46

jůjda-to je jak našre malá-ta začala řvát přesně na Silvestra-to si pamatuji,narodila se 11.12. a na Silvouše prdy-ale jaký:-),od osmi do jedné v noci řvala,já po císaři,teploty,kozy jak Dolly Buster.Taky vyzkoušené kapky a vše možné,pomohla homeopatika a ty dávám dodnes,když lezou zuby,je nevrlá apod.Jinak si taky vzpomínám,že se mi v té sobě nezdály vůbec sny,protože jsem spala tak málo,že REM fáze vůbec nenastal.Ale neboj-fakt to přejde a pak zas budeš řešit jiné věci jako období vzdoru.A to,že s Tebou spí v posteli neřeš-spokojené mimi=spokojená matka a naopak.J8 jsem to pak taky v rámci zachování svých fyz.sil tak praktikovala a malá má dnes 2,5 a bez problémů spinká sama ve velké posteli.tak se drž a i to strašné si užívej,protože to děsně brzy uteče:-)))

  • Upravit
barbarbora
25
9.7.11 12:33

No tak já zažívám tohleto už 6 měsíců, je to pravda trošku lepší, než ze začátku, ale naše holčina je prostě řvoun. Každý říká, jednou se to zlomí a přejde to…Tak v to pevně doufám. Uspávání je u nás jen u kojení nebo uhoupat v náruči a ještě teď se mi budí v noci klidně po hodině :-) Takže přeji pevné nervy a moc s tebou cítím…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference